Architekt Patrik Kotas je podepsán  pod řadou dopravních staveb ať jde o stanice metra, tramvajovou trať na pražský Barrandov, novým spojením mezi pražským hlavním nádraží a Libní nebo třeba autobusovým a trolejbusovým terminálem v Hradci Králové.  Vytvořil tvář nejnovějších autobusů SOR, tramvají 15 T pro Prahu i souprav metra M1 a řady dalších dopravních prostředků. Jeho tvorba budí emoce a často i rozděluje. Jedni ho obdivují, druzí styl Patrika Kotase zcela odmítají. „Architektura bez emocí není architekturou, design bez emocí není designem,“ reaguje v podcastu Patrik Kotas. 

Je velkým kritikem nového jednotného vizuálního stylu Pražské integrované dopravy, i když uznává, že je logické, že každý kraj či město, chce mít na dopravních prostředcích své barvy. Jen se domnívá, že je třeba design navrhovat tak, aby respektoval tvary karoserie. A pak je tu téma zábradlí na českých dopravních stavbách, které nenechává Patrika Kotase chladné. „Jsme zemí právního alibismu, pro schvalovací orgány je vždy jednodušší schválit projekt, který má jasně definovanou překážku, která zvyšuje bezpečnost a snižuje osobní odpovědnost lidí. Zábradlí je přesně ten prvek, který když někde máte a někdo ho přeleze, tak jsou všichni z obliga,“ domnívá se Patrik Kotas. 

Jeho stavby často čelí kritice, že jsou velmi nákladné na údržbu. „Když se dostavěla stanice metra Střížkov, spousta lidí povídala, jak bude strašně drahá údržba, že budou popraskaná skla…. Ale už nikdo neřekl, když uděláte halu, která je na povrchu, že nemusíte celý den svítit nebo že nemusíte stanici větrat. Je to jiný přístup, jak funguje stanice metra. Je jako nádražní hala, jako se stavěly v dobách počátku železnice i jak se staví dnes. Podívejme se do Vídně nebo Berlína,“ říká Patrik Kotas. 

See omnystudio.com/listener for privacy information.