Jana je klinická psycholožka a psychoterapeutka. V jediné psychedelické klinice v ČR - Psyon (www.psyon.cz) se stará o dospělou klientelu, zatímco v soukromé praxi (http://psycholog-adamkova.cz/) se věnuje i terapii s dětmi a celými rodinami. Je vycvičený Rogeriánský trapeut (humanistický směr zaměřený na člověka a jeho schopnost růst) a nyní dokončuje výcvik Pesso Boyden System Psychomotor (na tělo orientovaná práce vhodná pro lidi s traumatem). Je členkou České psychedelické společnosti (https://czeps.org) a České asociace PBSB (http://www.pbsp.cz). 

Mohou nám psychedelika pomoci s léčbou traumatu a dalších duševních potíží? Proč v Psyonu využívají právě ketamin? Jak to funguje? Pro koho je taková terapie vhodná a jaká jsou její rizika? 

Z rozhovoru:

„Když člověk je pod vlivem MDMA v tom dobrém bezpečném settingu s terapeuty, tak je možné znovu zpracovat ty vzpomínky jinak. Protože oxytocin a serotonin způsobí, že se člověk cítí mnohem uvolněnější a naladěnější na sebe a na vztahy. Je v takovém větším klidu a může si lépe prohlížet emoce, které jsou normálně zaplavující. Protože při PTSD jako bychom teď v tuhle chvíli znovu prožívali to, co se stalo tehdy tam, jako by se dělo teď a tady s tou intenzitou. MDMA pomůže tohle upokojit a my můžeme zpracovat kognitivně, ale i emočně tu vzpomínku. A zároveň jsme také schopni přijmout nebo podívat se na určité emoce, které jsou s tím spojené, a které třeba byly z určitých dobrých důvodů vytěsňované mimo naše vědomí.“ 

„Co je ještě důležité říct… Ketamin, psilocybin, tyto látky spouštějí proces zvýšené neuroplasticity, kdy neurony začnou vytvářet víc synapsí. Takže mozek je připravený na to se víc učit. A toto okno vyšší neuroplasticity trvá různě dlouho. U ketaminu je to zhruba týden, u psilocybinu je to zhruba měsíc. To je vlastně důležité období, kdy se také dějí změny. Čili, ty změny se neudějí jenom během toho času účinku látky, ale i tohle okno, tzv. „afterglow“, takového jiného prožívání vnímání, kdy jsme nastavení na to, abychom to, co jsme zažili, to co jsme ochutnali v průběhu účinku látky, mohli zapouštět do našeho života a zakořeňovat to.“

#traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky  Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕

🎤 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

📖 Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/

🎥 Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/

💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2

💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

Psychoterapeut Zdeněk Kalvach vedl více než 15 let bezpečnostní týmy velkých mezinárodních organizací, které chránily lidi proti extrémním formám násilí. Jeho původní profesí je bezpečnostní management. V roce 2017 absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik PCA Institutu Praha. Dnes se živí jako terapeut se specializací na rogersovskou terapii.

Z rozhovoru:

„Dítě má potřebu explorovat. Od toho, že se nehýbe, od prsu, začne odlézat dál a dál a rozšiřuje své kruhy. A spolu s věkem a rozšiřováním těch kruhů přibývá množství nebezpečí. Některá ta nebezpečí vytváří podmínky k rozvoji, a to je ten žádoucí stres. To znamená, že dítě by si mělo budovat imunitu díky tomu, že je konfrontováno s viry a bakteriemi. Mělo by si budovat koordinaci, tím že vrávorá, padá, zkouší lézt do schodů. A to všechno bychom ho měli nechat dělat podle potřeb, cucat věci…“

„A ta odpověď nebo metodika je, že my se s každým incidentem snažíme pracovat na úrovni jak odrazení útoku - řekněme nějaká prevence toho živelního, čili, jak můžu zmírnit, že se nějaký ten extrémní útok stane. To je jedna sada opatření. Potom je to včasná detekce. To znamená: dítě mi může někam spadnout, ale nemělo by se dít, že tam zůstane dvě hodiny a já o tom nevím. Je to mechanismus toho, že jsem si všimnul, že se něco stalo. Nebo někdo ho šikanuje ve škole. Nebo mu někdo ubližuje. Nebo se s ním někdo snaží nevhodně seznámit přes internet. A nemělo by to být tak, že já to o tom prostě vůbec nevím.“

#nechatzitaprezit - rozhovory o bezpečí s terapeutem Zdeňkem Kalvachem

Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕

📖 Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/

💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2

💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

🎥 Film Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/

🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

Příběh Tomáše Papršteina byl zpracován Jiřím Kubíkem, šéfredaktorem Seznam zpráv a vyšel roce 2022 jako podcast s názvem Ve stínu: Nejlepší kamarád (https://podcasty.seznam.cz/podcast/ve-stinu-celibatu). Tomáš si během dospívání prošel sexuálním zneužíváním a nyní se snaží pomáhat jak obětem, tak i pachatelům. Svůj příběh také dopodrobna zpracoval v knize, která vyjde již brzy.

www.paprstein.cz 

Z rozhovoru:

„V podstatě já jsem tomu skutečně nerozuměl. Já jsem byl zmanipulovanej. Byl jsem upnutý na oddíl, byl jsem upnutý na Matěje. A v podstatě to co vlastně řekl Matěj tak bylo svaté. A takhle každá oběť funguje, protože jednak se bojí, že o něco přijde třeba. O ten oddíl, o to citové pouto nebo jak to mám říct. A chci říct to, že v tom věku je důležité zmínit, že velký rozdíl uvědomit si co je vlastně tělesné vzrušení sexuální a co je sexuální zneužívání.”

„A on to i ten Matěj respektoval. V podstatě sice ten první moment, když jsem mu řekl: „Hele, už to nechci dělat.“, v těch šestnácti letech. Teď to vnímám v dospělosti jako neskutečnej, manipulativní, emociální, psychickej nátlak, vydírání. On se rozbrečel. Začal mi tam říkat, jak je sám, jak na nic nemá, jak jsem ho zároveň trošku zklamal. Že myslel, že se mi to všechno líbilo. Bylo to takové až emocionálně vypjaté. Samozřejmě to došlo k tomu bodu, kdy jsem ho objal. Bylo mi ho líto.“

„Já nechci pedofily a lidi s těmito sklony házet do jednoho pytle k Matějovi. A klidně to takhle řeknu otevřeně. Já chápu, že přírodě se nedá poručit nebo dá, ale prostě lidi, kteří mají tyhle sklony, tak by to měli řešit i klidně anonymně. Protože v podstatě já tady nechci na nikoho ukazovat. Nechci řešit, kdo se má řešit z těhle lidí. A rozhodně, v uvozovkách, nechci těmhle lidem ublížit svými výstupy.“

#traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky

Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl.

Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕   

Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/

Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/

Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webfor...

Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

Marcela byla přes pět let přechodnou pěstounkou a nyní má v dlouhodobé pěstounské péči 3 děti. V systému naráží na věci, které nefungují a snaží se to změnit třeba vyprávěním příběhů o dětech, pomocí spolku Spirit2018 (https://spirit2018.cz/) a nebo petice „Za odstranění diskriminace děti se zdravotním postižením a sourozeneckých skupin“ (https://bit.ly/3SIVS75). 

Je pro děti skutečně lepší žít v pěstounské péči než v ústavu? Máme u nás nedostatek pěstounů ? Odebírají se děti v ČR častěji, než v jiných zemích? A jakou roli v tom všem hraje stát? 

Z rozhovoru:

„Máme tady to miminko, které se narodilo a buď ho prostě položíme do postýlky mezi šest dalších miminek a nebo si ho vezmu domů, budu si s ním povídat a budu ho mazlit. U mě doma bude jíst kdykoli bude mít hlad a možná vypije jenom trošku a holt se vzbudí za půl hodiny a tak mu zase dám napít. V tom ústavu si prostě počká. Protože výtahem přijedou flašky, a fakt to tak je, můžeme si říkat že ne, ale dostane napít a co nevypije, tak to odjede a dostane to zas za ty tři hodiny. Pak je ta věc, že já s tím kočárem půjdu do toho města, tamta teta do města nepůjde, ta dá kočárek na balkón nebo verandu s těmi dalšími kočárky.”