Děti jsou taky lidi

Děti jsou taky lidi

By Zdeňka Šíp StaňkováParentingKids & Family
Download on the App Store

Děti jsou taky lidi episodes

  • Nechat žít a přežít #1 - Jak chápat bezpečí

    Psychoterapeut Zdeněk Kalvach vedl více než 15 let bezpečnostní týmy velkých mezinárodních organizací, které chránily lidi proti extrémním formám násilí. Jeho původní profesí je bezpečnostní management. V roce 2017 absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik PCA Institutu Praha. Dnes se živí jako terapeut se specializací na rogersovskou terapii.

    Z rozhovoru:

    „Dítě má potřebu explorovat. Od toho, že se nehýbe, od prsu, začne odlézat dál a dál a rozšiřuje své kruhy. A spolu s věkem a rozšiřováním těch kruhů přibývá množství nebezpečí. Některá ta nebezpečí vytváří podmínky k rozvoji, a to je ten žádoucí stres. To znamená, že dítě by si mělo budovat imunitu díky tomu, že je konfrontováno s viry a bakteriemi. Mělo by si budovat koordinaci, tím že vrávorá, padá, zkouší lézt do schodů. A to všechno bychom ho měli nechat dělat podle potřeb, cucat věci…“

    „A ta odpověď nebo metodika je, že my se s každým incidentem snažíme pracovat na úrovni jak odrazení útoku - řekněme nějaká prevence toho živelního, čili, jak můžu zmírnit, že se nějaký ten extrémní útok stane. To je jedna sada opatření. Potom je to včasná detekce. To znamená: dítě mi může někam spadnout, ale nemělo by se dít, že tam zůstane dvě hodiny a já o tom nevím. Je to mechanismus toho, že jsem si všimnul, že se něco stalo. Nebo někdo ho šikanuje ve škole. Nebo mu někdo ubližuje. Nebo se s ním někdo snaží nevhodně seznámit přes internet. A nemělo by to být tak, že já to o tom prostě vůbec nevím.“

    #nechatzitaprezit - rozhovory o bezpečí s terapeutem Zdeňkem Kalvachem

    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕

    📖 Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/

    💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2

    💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

    🎥 Film Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/

    🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

    1 hr 15 min
  • Trauma ze všech stran #15 - O sexuálním zneužívání a pomoci obětem s Tomášem Papršteinem

    Příběh Tomáše Papršteina byl zpracován Jiřím Kubíkem, šéfredaktorem Seznam zpráv a vyšel roce 2022 jako podcast s názvem Ve stínu: Nejlepší kamarád (https://podcasty.seznam.cz/podcast/ve-stinu-celibatu). Tomáš si během dospívání prošel sexuálním zneužíváním a nyní se snaží pomáhat jak obětem, tak i pachatelům. Svůj příběh také dopodrobna zpracoval v knize, která vyjde již brzy.

    www.paprstein.cz 

    Z rozhovoru:

    „V podstatě já jsem tomu skutečně nerozuměl. Já jsem byl zmanipulovanej. Byl jsem upnutý na oddíl, byl jsem upnutý na Matěje. A v podstatě to co vlastně řekl Matěj tak bylo svaté. A takhle každá oběť funguje, protože jednak se bojí, že o něco přijde třeba. O ten oddíl, o to citové pouto nebo jak to mám říct. A chci říct to, že v tom věku je důležité zmínit, že velký rozdíl uvědomit si co je vlastně tělesné vzrušení sexuální a co je sexuální zneužívání.”

    „A on to i ten Matěj respektoval. V podstatě sice ten první moment, když jsem mu řekl: „Hele, už to nechci dělat.“, v těch šestnácti letech. Teď to vnímám v dospělosti jako neskutečnej, manipulativní, emociální, psychickej nátlak, vydírání. On se rozbrečel. Začal mi tam říkat, jak je sám, jak na nic nemá, jak jsem ho zároveň trošku zklamal. Že myslel, že se mi to všechno líbilo. Bylo to takové až emocionálně vypjaté. Samozřejmě to došlo k tomu bodu, kdy jsem ho objal. Bylo mi ho líto.“

    „Já nechci pedofily a lidi s těmito sklony házet do jednoho pytle k Matějovi. A klidně to takhle řeknu otevřeně. Já chápu, že přírodě se nedá poručit nebo dá, ale prostě lidi, kteří mají tyhle sklony, tak by to měli řešit i klidně anonymně. Protože v podstatě já tady nechci na nikoho ukazovat. Nechci řešit, kdo se má řešit z těhle lidí. A rozhodně, v uvozovkách, nechci těmhle lidem ublížit svými výstupy.“

    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky

    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl.

    Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕   

    Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

    Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/

    Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/

    Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webfor...

    Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

    1 hr
  • Trauma ze všech stran #14 - O závislostech, psychedelikách a jejich účincích s Evou Césarovou
    Eva Césarová je mluvčí Nadačního fondu pro výzkum psychedelik (https://psyres.eu/), spoluzakladatelka České psychedelické společnosti (https://czeps.org/) a zakladatelka nadačního fondu Sarava na podporu zachování tradičního způsobu života domorodých obyvatel (https://sarava.cz/sarava-foundation/). Mimo jiné se zabývá rituálním využitím psychedelik. 
    Z rozhovoru:
    „Na tý první ayahuasce se stala ještě jedna zajímavá věc. A to bylo, že se mi smazala láska k alkoholu. Najednou to v mym systému nebylo. Ono to takhle nefunguje většinou. I jak to zkoumám, jak čtu různý studie, tak vím, že vlastně to nebývá takhle jednoduchý. Ale u mě to z nějakýho důvodu bylo. Ať už ve vztahu s akloholem, anebo i pak s tím tabákem. Něco mi úplně smazalo, jako fakt z počítače nějakej program, kterej si myslí, že je tam nějaká láska. Nebo se to prostě jako úplně anulovalo.“
    “A psychedelika někdy i dávají takovou ochutnávku, že Ti zavdají ochutnání toho, jaký by to mohlo bejt. A to jsem jednou dostala. Vlastně to, že jsem cejtila, že se mi otevřelo srdce a cejtila jsem, jak z něj teče láska. Ale já jsem to jako cejtila fyzicky tu energii. To bylo jako neskutečně. Já jsem věděla, že takhle bych mohla sedět a bejt do konce života a už nic nepotřebovala. Někdy mám pocit, že to je nějaký ultimátní level mého bytí, do kterého bych mohla dojít, pokud pokorně po těch schodech půjdu dál. A hrozně bych to chtěla. Je to velká motivace.”
    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl.
    Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju!
    Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
    Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/
    Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/
    Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
    Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
    1 hr 8 min
  • Trauma ze všech stran #13 - O fackách a seniorech s Lucií Vidovićovou
    Lucie Vidovićová je socioložka a sociální gerontoložka. Vede několik vědeckých projektů, které se věnují problematice stárnutí jako výsledku celoživotního procesu. Ve videu mluví o dvou takových projektech, které tematizují trauma a jeho dopady na kvalitu života ve vyšším věku. Více o projektech podpořených Technologickou agenturou ČR zde:
    Projekt RESTABUS: https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/61207?fbclid=IwAR2inkSwe7UPAoH3PjkFSratEvirpEVSRiM1VtWF0yLe6g_BEX243ZDTN7M
    Projekt GENPATH: https://www.muni.cz/vyzkum/projekty/45267?fbclid=IwAR008Mr6s2IWfqVkCJe2FvU5RJAEzf8upL1lQInG7LEXkTSpACEsPCPw7Yc Objevuje se téma traumatu i v životě seniorů?
    Proč jsou někteří senioři osamělí a čeho na smrtelné posteli nejvíce litují? Má smysl pokoušet se uzdravit své vztahy i ve vysokém věku?
    Z rozhovoru: 
    „Ať řešíme cokoli, tak se u traumatu vždycky skončí. Bohužel všechny ty cesty sociálních problémů často přes nějaká traumata nebo k nějakým traumatům vedou. My v současné chvíli řešíme dva takové projekty, které by se toho mohly týkat. Ten jeden je RESTABUS, což je takový akronym pro snahu poprvé v ČR popsat rozsah týrání, zneužívání a špatného zacházení se seniory a najít nějaké řešení pomocí restorativní justice. Což je nový přístup, v rámci snahy vyrovnat se s problematikou nejen trestných činů, ale právo i specifik, které jsou v té oblasti týrání seniorů. A druhé téma, je mezinárodní projekt dalších sedmi zemí, který koordinujeme. Kdy se bavíme o takzvané sociální exkluzivní ze sociálních vztahů, což je takový širší koncept, než běžná osamělost.“
    „A právě v tom druhém projektu Genpath, kde řešíme tu osamělost, jsme se snažili vytvořit jakési vzorové lekce pro studenty nebo žáky na základních školách, právě v rámci konceptu nenásilné komunikace, protože vidíme, že je potřeba začíst strašně brzo. Že nikdy není pozdě, i v tom stáří to stojí za to. Když kolegové dělali výzkumy, čeho lidé na smrtelné posteli litují, tak jsou to právě ty neuzdravené vztahy. I v rámci osamělosti, když jsme vedli ty rozhovory, tak se někdy člověk pozastavil nad tím, že to byly konflikty typu - já jsem natrhal meruňky a ten bratranec si pro to nikdy nepřijel a my už jsme spolu nikdy nepromluvili.“
    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju!
    Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
    Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/
    Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/
    Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
    Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
    25 min
  • Trauma ze všech stran #12 - Nebijte děti, Bytůstka
    Autor webu nebijtedeti.cz prožil těžké dětství, které jej poznamenalo. Roky na sobě pracoval s pomocí psycholožky. Trvalo, než se dobral svých vnitřních zranění a se vším se, jak mohl, srovnal. Pak toužil situaci změnit pro ostatní děti, aby nemusely zažívat totéž. Vnímal, že je tu nedostatek prevence a pomocné organizace řeší věci, až když už je pozdě. Rozhodl se tedy založit tento web. Mohou zážitky z dětství významně ovlivnit naše zdraví v dospělosti? Vědí děti, jak rozpoznat, že je doma něco špatně? Proč je tak těžké se někomu svěřit?
    Z rozhovoru:
    „Marihuanou jsem si suploval nulovou lásku ze strany rodičů, která mi chyběla. Najednou mi to doplnilo něco v tom mozku, co mi chybělo, a najednou se mi svět zdál poprvé v životě krásný a dobrý. Nicméně tak jako každá droga, i ta marihuana vám něco vezme a třeba se málo ví, že marihuana více spouští třeba panické ataky, takže se to stalo daleko intenzivnějším. Nicméně takhle já jsem na to přišel, přes tu psycholožku. Že ten hlavní problém se stal v dětství. Je to na mém webu, ten příběh je dlouhý, protože se to stávalo už v tom prenatálním věku. Já docela věřím v to, že dítě než se narodí, tak už je afektováno tím, co se děje kolem něj.”
    „Moji rodiče se rozvedli, když mi byl jeden rok. O nějakou dobu později, když jsem byl starší, jsem narazil na rozvodové papíry a tam bylo napsáno, že můj vlastní otec matku napadal nožem a bylo tam i domácí násilí. Takže matka žila pod velkým stresem. Dospěl jsem k tomu, že matka si myslela, že budu stejný, jako můj otec, který byl bohémem, bohužel alkoholikem a měl velký sklon k závislostem. A tak se to ze mě (matka) snažila vybít od prvního roku narození.“
    „Ještě uvedu, jak se bavíme o těch odbornících, tak poprvé, když jsem začal mít extrémní úzkosti, tak jsem šel tady k naší obvodní doktorce na vesnici. A ta byla pravděpodobně trošku obeznámená se situací, která se děla u nás doma. Ona určitě věděla, že je to nervového původu a ona mi řekla: „To je dobrý a dej si kdyžtak někdy čokoládu.“, to přesně mi řekla ta paní doktorka. A já, jak jsem byl zvyklý se nesvěřovat, protože toto mi v mém dětství nebylo umožněno, tak já už jsem byl ve velmi špatném stavu a trvalo mi dlouho, než jsem zašel za tou lékařkou a svěřil se. A ona mi řekla toto. Což mě poslalo do dalšího bludiště, protože jsem čekal zase třeba rok, než jsem vyhledal další odbornou pomoc.“
    „Já je (rodiče) nijak nevidím, protože oni jsou obětí, ať už geneticky nebo toho, co se jim dělo v dětství. A oni bohužel neměli tu sílu nebo chuť, vědomost ten začarovaný kruh rozpojit.“ „Jak to, co se mi dělo, to co jsem si prožil, proměnit v nějaké dobro a aby se to už nestávalo. Protože jsem si četl nějaké statistiky, kde se běžně uvádí, že zhruba 10.000 dětí ročně, v Česku, je vystaveno nějaké formě týrání. To jsou ty případy, které jsou nahlášené. Lidskoprávní organizace říkají, že to číslo je možná třikrát vyšší, což už je naprosto děsivé. A já vždycky za každým tím jedním osudem vidím dítě, které bude postižené v tom životě tak, jako já. To znamená, že nebude moct prožívat ten život normálně, v lásce. Nebude cítit krásu života.“
    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju!
    Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
    Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/
    Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/
    Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
    Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
    40 min
  • Trauma ze všech stran #11 - O terapii psychedeliky s Janou Tylš Adámkovou, 1. část
    Jana je klinická psycholožka a psychoterapeutka. V jediné psychedelické klinice v ČR - Psyon (www.psyon.cz) se stará o dospělou klientelu, zatímco v soukromé praxi (http://psycholog-adamkova.cz/) se věnuje i terapii s dětmi a celými rodinami. Je vycvičený Rogeriánský trapeut (humanistický směr zaměřený na člověka a jeho schopnost růst) a nyní dokončuje výcvik Pesso Boyden System Psychomotor (na tělo orientovaná práce vhodná pro lidi s traumatem). Je členkou České psychedelické společnosti (https://czeps.org) a České asociace PBSB (http://www.pbsp.cz).
    Mohou nám psychedelika pomoci s léčbou traumatu a dalších duševních potíží? Proč v Psyonu využívají právě ketamin? Jak to funguje? Pro koho je taková terapie vhodná a jaká jsou její rizika?
    Z rozhovoru:
    „V sedmdesátých letech se tady (psychedelický) výzkum zarazil, ale až později než v USA, kde tyhle látky byly zařazeny na seznam látek bez terapeutického využití, což dneska víme, že není pravda. Máme řadu evidence o tom, že to není pravda. Ale bohužel, jak v zahraničí, tak nás pořád tyhle látky na seznamu jsou a to i komplikuje jejich využití v terapii nebo i ve výzkumu. No a teď naštěstí v posledních dvaceti letech přichází další období, mluvíme o něm jako o psychedelické renezanci, kde se znovu vracíme a navazujeme na tu znalost z padesátých, šedesátých let. A i přes ty komplikace se snažíme, i v zahraničí různé subjekty, zkoumat a podložit, že tyhle látky mají terapeutický potenciál. Abychom je nějak mohli dostat k našim klientům.“
    „Je důležité to, co je pořád skloňováno kolem psychedelik jsou klíčová slova - set a setting. Set je to prostředí, to vnější s čím vstupujeme do psychedelické zkušenosti. Může to být party, festival, ale v tom, kde pracujeme my, je to terapeutický kontext, který je specifický. Na klinice máme zvláštní místnost, která je dedikována pouze podávání ketaminu. Je to takový příjemně vybavený pokojíček s lůžkem, křesílky, člověk je jako v obýváku. Jde o to, aby to bylo bezpečné prostředí, které je chráněno, nikdo ho nenaruší a můžeme se tam věnovat tomu hlubokému ponoru, kam klient potřebuje. A ten SETTING je to vnitřní, s čím klient vstupuje do toho psychedelického sezení. Je to historie, jeho osobnost, to s čím žije, s čím se potýká a taky jeho záměr pro tu práci.“
    „Protože ta psychedelická terapie nekončí tím, že odezní efekt látky, ale důležitá je ta fáze integrační, která není otázkou týdne. Je spíš otázkou měsíců, někdy i delšího času, kdy se postupně ta zkušenost rozvíjí a usazuje.“
    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky
    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju!
    Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
    Kniha Děti jsou taky lidi: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/
    Dokument Svobodné děti: https://svobodnedeti.cz/
    Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
    Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
    31 min
  • Trauma ze všech stran #10 - O pěstounské péči s Marcelou Tobiášovou

    Marcela byla přes pět let přechodnou pěstounkou a nyní má v dlouhodobé pěstounské péči 3 děti. V systému naráží na věci, které nefungují a snaží se to změnit třeba vyprávěním příběhů o dětech, pomocí spolku Spirit2018 (https://spirit2018.cz/) a nebo petice „Za odstranění diskriminace děti se zdravotním postižením a sourozeneckých skupin“ (https://bit.ly/3SIVS75). 

    Je pro děti skutečně lepší žít v pěstounské péči než v ústavu? Máme u nás nedostatek pěstounů ? Odebírají se děti v ČR častěji, než v jiných zemích? A jakou roli v tom všem hraje stát? 

    Z rozhovoru:

    „Máme tady to miminko, které se narodilo a buď ho prostě položíme do postýlky mezi šest dalších miminek a nebo si ho vezmu domů, budu si s ním povídat a budu ho mazlit. U mě doma bude jíst kdykoli bude mít hlad a možná vypije jenom trošku a holt se vzbudí za půl hodiny a tak mu zase dám napít. V tom ústavu si prostě počká. Protože výtahem přijedou flašky, a fakt to tak je, můžeme si říkat že ne, ale dostane napít a co nevypije, tak to odjede a dostane to zas za ty tři hodiny. Pak je ta věc, že já s tím kočárem půjdu do toho města, tamta teta do města nepůjde, ta dá kočárek na balkón nebo verandu s těmi dalšími kočárky.”


    „Takže dětí je hodně a je málo pěstounů. Jedna věc je nějaká statistika, druhá věc je co pro to stát dělá, aby těch pěstounů bylo víc. Myslím, že dokud nebude ten zákon platit se vším všudy, tak stát není nucen pro to něco navíc udělat. Pěstouny si vybírá a proškolkuje kraj, ústavy taky zřizuje kraj. Záleží na tom, jak se k tomu kraj rozhodne přistupovat a jestli má zájem o to, aby těch pěstounů měl víc. Možná to říkám složitě, ale je to jednoduché. Dají se zjistit statistiky dětí, dají se předem zjistit počty, které budou potřebovat, dají se dělat kampaně. A hlavně se dá říkat - potřebujeme vás, je to důležitá práce.“

    „Ta doprovodná organizace, podle mě - tak jak jsem to vnímala, když jsem do toho šla, bude mým partnerem a dostává peníze od státu na to, abych já mohla dobře pěstovat. Považuje mě za proškoleného, prověřeného člověka, který dostal nějaké kompetence, takže asi vím, co je pro mě nejlepší. A ve chvíli, kdy oni začnou mít pocit, že to nevím, že nějak bloudím, že jsem unavená, selhávám, tak je tady psycholog, terapeut nebo odlehčovací služba a pomůžou mi. Takhle si myslím, že to nefunguje. Že se z toho hodně stalo takové papírování, vyplňování, služba - musíme vás zkontrolovat jednou za dva měsíce, přijedeme, potřebujeme aby byl manžel doma a vidět vás oba. No jo, jenže manžel má odpolední - my ale pracujeme dopoledne, tak ať si vezme dovolenou.“

    „Mluví se o přelívání peněz, o tom, že ty ústavy jsou strašně drahé. Další věc, co mě úplně fascinuje. Loni nebo předloni bylo 45 tisíc na dítě v dětském domově. Na pokoji máš čtyři nebo pět dětí, tak to máš dvě stě tisíc na ten pokoj. Ty děti chodí někam do školy a ty děti se můžou dovolit svůj počítač, koupit si rovnátka. Na to jsou různé sbírky, granty a dotace, protože musíme těm dětem z dětského domova finančně něco strčit. A pěstoun, rodič vyjde s tím, s čím vyjde. A nikoho to u nás nepohoršuje, nikdo se nevyptává, nikoho to nezajímá, jak je to možné.“

    44 min
  • Trauma za všech stran #9 - O hypersenzitivitě s Alenou Wehle
    Alena sama patří mezi hypersenzitivní lidi. Je také terapeutkou a zážitkovou pedagožkou, bloggerkou, zakladatelkou projektu “Citlivka”, vytvořila test hypersenzitivity a je autorkou e-booku “Průvodce vysoce citlivým životem”. Pomáhá lidem i procházkami v lese a snaží se téma hypersenzitivity dostat do povědomí veřejnosti. Jak tedy poznám, že jsem hypersenzitivní? Jde to zjistit už u malých dětí a co s tím? V čem se liší hypersenzitivita (HPS) od běžné citlivosti a empatie?
    z rozhovoru:
    „Vysoce citlivý člověk se liší tím, že v běžném životě reaguje na více podnětů a detailů. Další kritérium je hloubka zpracování informací. Vysoce citlivý člověk opravdu všechno zpracovává, velmi to v sobě analyzuje, jde do ohromné hloubky a propojuje to se vším, co už v životě zažil.”
    „Normálně citlivý člověk si něčeho buď ani nevšimne nebo to prožije a nezanechá to v něm takovou stopu, ale vysoce citlivý člověk, si to všechno vezme a ještě dlouho potom to v něm je.”
    „Když se budeme bavit o skupině vysoce citlivých lidí tak, jak ji popsala Elen Aron v osmdesátých letech, tak je to skupina přibližně 20 % lidí z celé populace, která má ještě spoustu dalších jiných rysů. V té skupině jsou většinou lidé, kteří mají umělecké talenty nebo jsou schopni nějaké jemnější práce. “
    „Věřím, že když se člověk následkem traumatu dostane do určitého zcitlivění, tak si v té kategorii najednou může zabydlet taky. Může tam být získaná citlivost. Člověk má třeba predispozice, že už sám je citlivější a vlastně následkem traumatu se dostane až do té hypersenzitivity.”
    „Děti traumatizujeme především tím, že jim nerozumíme nebo že jim nedáme za pravdu. Když to dítě má nějakou potřebu a přichází s tím, že se mu něco špatného stalo, a my mu řekneme “ale prosimtě, vždyť to nic není, nemusíš z toho dělat vědu” tak může docházet k tomu pocitu “aha, tak já jsem špatná, protože se mi nic nestalo, ale já to prožívám jinak. Prožívá ten rozpor.”
    „Rodičovství je taková velká transformační cesta pro člověka, jak se sám se sebou popasovat a ustát si to, aby vůbec mohl být nějakým podpůrným prvkem, pro ty děti.”
    web: https://www.alenawehle.cz/
    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky
    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕
    🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/
    💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2
    💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
    29 min
  • Trauma ze všech stran #8 - O léčení traumatu skrze tělo s Filipem Žitníkem

    Filip je terapeut a při práci s traumatem pracuje s tělem zejména pomocí somatic experiencing a kraniosakrální biodynamické terapie, je předsedou České kraniosakrální asociace a členem etické komise Asociace Somatic Experiencing ČR. Má antropologické a filosofické vzdělání, překládal knihu Probouzení tygra (Peter Levin). Je práce s tělem vhodná pro všechny klienty? Dokáží malé děti regulovat vlastní silné emoce? A proč je tak důležité být v kontaktu se sebou?


    z rozhovoru: „Kraniosakrální terapie primárně pracuje s dotykem.”

    „Když se narodíme, nemáme software, máme sice hardware, ale není kalibrovaný. Sebezklidňování a seberegulaci se učíme skrz to, že se nejdřív zklidňujeme za pomocí druhého člověka a pak se to náš organismus naučí a dokážeme si to dopřát sami.”

    „Přijde mi nezbytné pojmenovat, v čem plaveme. Je to takové moře kolektivního traumatu, které je zakotvené nejen v nás individuálně, ale i v těch společenských vrstvách. Dá se tomu říct normalizovaný symptom.”

    „Málo se mluví o tom, že trauma má ochrannou funkci. To znecitlivění nás odpojuje od bolesti, která je příliš velká na to, aby mohla projít a být integrovaná. A tomu my tady čelíme, je to důvod toho velkého znecitlivění na celospolečenské úrovni.”

    „Je důležitá věc dovolit té situaci a hovoru, aby eskaloval a deeskaloval. Náš život má tohle hrozně rád - že jdeme do akce a je to nářez, a pak se to zklidní. Tak jsme udělaní. Je důležité, abychom měli tuhle proměnlivost.

    Steven Porgues - neurofyziolog - zkoumá roli bloudivého nervu - říká: „Když jsme ve vzrušení, v akci, a cítíme se přitom bezpečně, tak je to hra. Je to zábava, je to super a hrozně si to užíváme. Ale můžeme taky být ve velké intenzitě a necítit se přitom bezpečně. A to je potom vlastně úplně jiný příběh pro tu naši fyziologii."

    „To, že je s námi někdo druhý, kdo je se sebou v kontaktu (jak o tom mluvil Gabor Mate), je obrovským zdrojem bezpečí. Hlavně pro děti.”

     „Generace našich rodičů neměla tuhle kapacitu být se sebou a nám být zdrojem bezpečí. A protože to neměli, snažili se nás zaměstnat něčím vnějším.”

    „Jsme v takovém tranzitním přechodovém obdobím, kdy naše nervové systémy jsou ještě hodně posttraumatické, a poprvé se nám dostávají takovéto nástroje, co dělat. A my teprve začínáme otáčet kurs věcí, směřování. Že ty děti ideálně nejsou neustále odváděny od sebe, rozrušovány a v tom "dělej, dělej, dělej".”

    Web: https://leceni-traumatu.cz/

    Probouzení tygra: www.databazeknih.cz/knihy/probouzeni-tygra-84351

    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky

    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕


    🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/

    💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2

    💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

    53 min
  • Trauma ze všech stran #7 - O pobytu ve tmě s Tomášem Roudem

    Tomáš je táta čtyř dětí a ač se mu v životě dařilo, stále cítil určité vnitřní prázdno. A tak dál hledal, cestoval po Indií a před deseti lety taky vyzkoušel pobyt ve tmě. Prožíval to jako skutečnou dovolenou, měl konečně čas sám na sebe. Pobyt ve tmě toužil ho dopřát všem, kdo o něj stojí a nyní si splnil sen, žije  u Kutné Hory a už osm let provádí pobyty ve tmě.

    Z rozhovoru:

    „Jak tam je člověk sám a nemá žádné telefonáty, emaily, nikdo po něm nic nechce, nemá žádné vzruchy zvenčí, tak se pomalu začíná zpátky vyplavovat a začíná si to tělo samo řešit ty věci, které ho pálí, ke kterým se nedostane když je pořád v tom kolečku.”

    „Tělo má samočistící proces, že vylézá to, co potřebuje řešit.”

    „Dost často je to tak, že lidi nejsou zvyklí mít čas sami na sebe  tak ani neví, co tam budou dělat. Třeba si přivezou čtyři hudební nástroje a pak ani na jeden nehrají.”

    „My tam žádné vybavení, ve smyslu toho, jak se zabavit, nemáme. Protože tím cílem je se nezabavovat a nechat nitro ať dělá, co potřebuje.”

    „Největší kontraindikace, která by mohla být je, když se k tomu člověk nutí.”

    „Někde jsem četl, že myšlení je víc návykové než heroin. Člověk pak neumí zastavit a užívat si sebe.”

    „Možná jediné, co děti budou potřebovat ode mě vědět je, že mají svobodnou vůli a nikdo s nimi nemá co vorat. Tohle když se povede v celé výchově, tak si myslím, že si můžu říct dobrý, výchova se povedla.”

    „K nám třeba jezdí i autoři - spisovatelé - že třeba nemají inspiraci a tady mají čas si popřemýšlet, srovnat si myšlenky, a tady je to napadne.”

    „Není to léčba ve smyslu, že někdo mi dělá terapii, ale člověk si dělá terapii sám a ani to nemusí umět. Nemusí umět meditovat nebo nějaké techniky, tam se to děje samo. Je to jako ve výchově s dětmi - Ty uděláš to prostředí a zbytek je už na nich.”

    „Lidé někdy chtějí ujistit, že co ve tmě prožívají, je v pořádku”.

    „Snažím se lidi podpořit. Ten princip je takový, že když někdo prožívá nějakou bolest a neprožívá ji vnitřně celou, až do těch kořenů, ale nějak ji vnitřně zaplácne, tak potom stejně přijde jednou čas, kdy je potřeba si tu bolest prožít a to všechno vytahat ven. A to lidem dává naději, že když to leze ven, tak se jim uleví. Je to proces."

    „Když se mě někdo zeptá, jestli držet půst ve tmě, tak to spíš nedoporučuju. Ale je to samozřejmě na každém.”

    #traumazevsechstran - rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky

    Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju! 💕 

    🤝 Besedy: https://detijsoutakylidi.cz/besedy/  

    💌 Newsletter jednou za měsíc: https://landing.mailerlite.com/webforms/landing/c8n8b2

    💘 Placky a samolepky na auto DĚTI JSOU TAKY LIDI: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7

    53 min

About Děti jsou taky lidi

From the publisher's feed

Jsem Zdeňka Šíp Staňková, miluju svobodu, Pipi Dlouhou punčochu, cestování a zmrzlinu. Jsem mámou 3 dětí a zakladatelkou Děti jsou taky lidi. Ráda si povídám o svobodném vzdělávání, respektujícím…

More shows like Děti jsou taky lidi

Dobré ráno | Denný podcast denníka SME by Podcasty SME

Dobré ráno | Denný podcast denníka SME

31 Listeners

BROCAST by Brocast

BROCAST

12 Listeners

Brain We Are CZ by Brain We Are

Brain We Are CZ

7 Listeners

Vinohradská 12 by Český rozhlas

Vinohradská 12

35 Listeners

Cukrfree Podcast by Janina D. Černá

Cukrfree Podcast

9 Listeners

Opravdové zločiny by Lucie Bechynková a Bára Krčmová

Opravdové zločiny

35 Listeners

Vlevo dole by Seznam Zprávy

Vlevo dole

13 Listeners

ADELA trochu inak by ZAPO

ADELA trochu inak

6 Listeners

Talkshow Koťák Live by Koťák

Talkshow Koťák Live

1 Listeners

Příběh, který se opravdu stal by Markéta Lukášková

Příběh, který se opravdu stal

9 Listeners

Rodičovská posilovna by Jan Vávra - www.rodicovskaposilovna.cz

Rodičovská posilovna

0 Listeners

Čestmír Strakatý by Čestmír Strakatý

Čestmír Strakatý

2 Listeners

5:59 by Seznam Zprávy

5:59

9 Listeners

13 hříchů rodičovství - Jak z toho ven by 13 hříchů rodičovství

13 hříchů rodičovství - Jak z toho ven

1 Listeners

Hyde Park Civilizace by Česká televize

Hyde Park Civilizace

5 Listeners