Echo Podcasty

Echo Podcasty

By Echo MediaNewsPolitics
Download on the App Store

Echo Podcasty episodes

  • Theodore Roosevelt - Amerického prezidenta znají Češi z dětského filmu a díky plyšovému medvídkovi

    26. prezidenta Spojených států si pamatují někteří Češi nejspíš kvůli dětskému filmu Noc v muzeu, kde ho hraje skvěle Robin Williams. Sedí tam na vycpaném koni, pak obživne a stává se ústřední postavou příběhu. Mediálně se Theodore Roosevelt zapsal do dějin i tím, že jednou na lovu ušetřil život medvíděte, z čehož se stala velká mediální událost a prodejci plyšových medvídků pak začali prodávat plyšáka jménem Teddy Bear. Historie byla ovšem k Theodoru Rooseveltovi nespravedlivá. Vždyť to byl on, kdo více než 40 let před Winstonem Churchillem pronesl slavný výrok „I have nothing to offer but blood, toil, tears and sweat.“ („Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot.“) Nemluvil ovšem k národu, ale k námořním kadetům, které takto připravoval na jejich službu na moři.Theodore Roosevelt si jako prezident oblíbil přísloví „mluv tiše a v ruce drž velký klacek, dojdeš tak daleko.“ V praxi to znamenalo diplomatické vyjednávání podložené hrozbou vojenské síly. Roosevelt věřil, že pokud mají USA špičkovou armádu - zejména kladl důraz na námořnictvo - nemusí ji nutně použít, samotná její existence stačí k tomu, aby ostatní mocnosti respektovaly americké zájmy. Od té doby se k němu hlásí každý zastánce politiky „míru skrze sílu“, včetně Donalda Trumpa. Rooseveltovo budování „Great White Fleet“, „Velké bílé flotily“ bylo předobrazem moderní americké námořní dominance.Roosevelt se ovšem – na rozdíl od Trumpa – angažoval i v evropské politice, což bylo do té doby neobvyklé. Zprostředkoval třeba v roce 1905 mír v rusko-japonské válce a dostal za to Nobelovu cenu míru. O tom si zatím Trump může nechat jen zdát.O Trumpa se Theodore Roosevelt odlišuje i tím, že v domácí politice usiloval o omezení moci velkých trustů a jeho politika byla nezvykle enviromentální - zakládal národní parky, ty stávající rozšiřoval a vůbec chránil přírodu v době, kdy to ještě nikoho nenapadlo

    25 min
  • Majdan je to nejsilnější, co jsem zažil. Ve Lvově jsem hrál na cimbál klukům bez nohou, bez rukou

    Majdan je to nejsilnější, co jsem zažil. Ve Lvově jsem hrál na cimbál klukům bez nohou, bez rukou„Češi si to nechtějí připustit nebo se na to snaží zapomenout, ale Ukrajinci – alespoň ti zakarpatští – nás skutečně mají rádi. Znají nás, jezdí sem pracovat, jejich řeč je velmi podobná moravštině. Tyhle vztahy jsou pro nás bohatství,“ říká v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované cestovatel Jiří Eibensteiner. Spolu s bratry Jakubem a Lukášem Novosadovými vzpomíná mimo jiné na to, jak navštívíl kyjevské náměstí Majdan, kde zažil atmosféru revolučních dní, nebo jak ve Lvově ve špitále muzicíroval zraněným vojákům či na Koločavě postiženým dětem v dětském domově. „Na Majdan jsem jel, protože jsem nechápal, jak je možné, že celý svět sleduje, co se tam děje za zvěrstva a je mu to jedno,“ uvádí Eibensteiner. „Byl jsem tam sice jenom dvě noci, ale zažil jsem neskutečné naštvání lidí, kteří byli odhodlaní nenechat si ukrást stát. Kdo tam nebyl osobně, nemůže to pochopit. Když jsem vylezl v Kyjevě z náraží, jako bych přijel doprostřed apokalypsy. Rozbité centrum města, barikády, lidi formující se v polovojenské jednotky. Žáci ve věku dvanáct a třináct let v kuklách, s baseballkami, s přilbami z motorek se sešli a snažili se vyjádřit nesouhlas s tím, co se tam tenkrát odehrálo. Nikdy jsem nic takového neviděl, ale bylo neskutečné pozorovat, jak se během pár dní dokáží lidi zmobilizovat a zformovat.“„Na Vánoce a Nový rok jsem několikrát naložili starou škodovku hudebními nástroji a vyrazili jsme hrát slováckou muziku na Ukrajinu. Byli jsme ve Lvově, Ivano-Frankivsku nebo Koločavě a dalších městech. No a ve Lvově jsme hráli klukům, kteří neměli ruce, neměli nohy, leželi ve špitále a my jim tam hráli na cimbál. Vlastně to byla bizarní, ale velmi lidská situace. Díval jsem se jim do očí, někteří měli výraz veselejší a zdravější než já, který jsem zrovna byl drobně nachlazen, ale někteří měli naprosto mrtvý výraz a já jsem tušil, že ten se až do konce jejich dnů nejspíš už nezmění. Tehdy jsem brečel,“ dodává Eibensteiner.„No a dětem jsme hrál ve Vilšanech, což je dědina kousek od Koločavy. Překonáš patnáct kilometrů strašlivé cesty a přijedeš do dětského domova, kde jsou děti opuštěné rodiči, je jich tam asi dvě stě a jsou to děti s mentálním nebo fyzickým postižením. Některé nemají končetiny, plazí se po zemi, další mají třeba obrovitánské hlavy. Ale pořád jsou to děti. Před válkou to v domově fungovalo tak, že tam bylo asi čtyřicet zaměstnanců a během roku neustále přijížděli dobrovolníci z celého světa. Dneska je tam včetně ředitele zaměstnanců pět nebo šest, často tam nefunguje elektrika, ale dětí musí domov obhospodařit pořád stejně. Dovedete si to vůbec představit?“ ptá se Eibensteiner.Takových historek je nejnovější epizoda plná. Dojde samozřejmě také na cestovatelské běhání po nádherných koločavských horách, kde se člověk na několik dní ztratí civilizaci a je blíže nebi a bohu. Aneb konečně duchovní podcast jaksepatří.

    22 min
  • Čeká nás energetický lockdown? Proč se více toleruje levicový extremismus?

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz


    Pokud válka s Íránem nebude ukončená během několika týdnů, hrozí, že její ekonomický dopad bude horší než v případě covidu. A krize v Hormuzském průlivu může být ničivější než to, co se dělo po Ruské invazi na Ukrajinu. „Nicméně je zajímavé, že trhy to takhle zatím nevnímají. A to i přesto, že podíl nyní zablokovaných surovin na globálním provozu je podstatně větší než to, co před válkou dodávalo Rusko,“ upozorňuje Maciej Ruczaj.


    „Kdybychom ovšem čelili nejen vysokým cenám, ale přímo fyzickému nedostatku pohonných hmot, Evropská unie by pravděpodobně musela sankce proti Rusku opustit,“ odkazuje Daniel Kaiser na svůj rozhovor s ekonomem Philipem Pilkingtonem v aktuálním vydání Týdeníku Echo.


    Jak hlubokou krizí prochází NATO a jak silná je tomu tváří v tvář Evropa? Proč společnost přistupuje jinak k pravicovému a levicovému extremismu. A můžou volby v Maďarsku skončit státním převratem?


    Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Maciej Ruczaj, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.


    X: http://twitter.com/echo24cz

    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    47 min
  • Šándor: Svět se vrací k síle. Evropa zaspala, je slabá a nepřipravená. Čechům chybí vlastenectví

    Svět se podle bývalého šéfa vojenské rozvědky Andora Šándora nebezpečně mění. Pravidla, na nichž stála poválečná bezpečnostní architektura, se podle něj rozpadají a stále větší roli hraje síla, moc a schopnost ji použít. „Mezinárodní smlouvy mají validitu jen k datu podpisu. Jakmile se změní poměr sil, ti silnější mají tendenci je porušit,“ říká v rozhovoru pro podcast Men's Factor.Za klíčový problém Česka pak považuje nedostatek skutečného vztahu k vlastní zemi. „Chybí nám upřímné vlastenství,“ říká. Bez něj se podle něj těžko buduje ochota společnost bránit. Jedním z hlavních problémů je podle Šándora dlouhodobé podcenění bezpečnosti ze strany Evropy. Ta se podle něj soustředila na diplomacii a opustila schopnost tvrdé síly. „Udělali jsme ze sebe měkkou sílu. Sázeli jsme na diplomacii, která se s konfliktem na Ukrajině ukázala jako nulová,“ říká. Evropané podle něj zároveň drasticky zanedbali armády a spoléhali na Spojené státy.„Technologický rozdíl je dnes obrovský a nahradit americké schopnosti je v krátkodobém horizontu nemožné,“ upozorňuje. Vedle toho kritizuje i oslabení evropského obranného průmyslu. „I když dnes máte peníze, nemá to kdo vyrobit. To je hlavní problém,“ dodává.

    38 min
  • Mějte děti, buďte spolu – a nekalkulujte!

    Pracovní název při přípravě tohoto Salonu byl „Tahle země není pro mladý”, bráno nikoliv jako hodnotící soud, ale jako popis. V České republice, ale i jinde na světě dochází k výraznému stárnutí společnosti. Souběžně tu najdeme dva jevy: na jedné straně dramatický propad porodnosti – v posledních letech u nás úhrnná plodnost padá jako kámen – a na té druhé rostoucí délka dožití a zvyšující se podíl seniorů v populaci, což se v horizontu 10-15 let bude ještě násobně zhoršovat s tím, jak početná generace Husákových dětí začne odcházet do důchodu. Věková skladba občanstva se bude zrcadlit i v politice: již nyní silný hlas seniorů bude ještě mohutnět a mladší ročníky budou tahat za čím dám kratší konec provazu. O tom, jakož i o spřízněných okolnostech jsme tento týden diskutovali s Danou Hamplovou, profesorkou sociologie, která se zaměřuje na kvantitativní metody a témata rodiny, zdraví a náboženství; s Cyrilem Svobodou, vysokoškolským pedagogem, bývalým předsedou KDU-ČSL, místopředsedou vlády a mnohonásobným ministrem; a s Janem Gregorem, právníkem a současným vedoucím poradců na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

    27 min
  • Abraham Lincoln se stal oslavovaným osvoboditelem černochů tak trochu náhodou

    My Češi toho o Abrahamu Lincolnovi moc nevíme. Z románové četby nebo televizních seriálů o válce Severu proti Jihu, nám možná zůstal v paměti zidealizovaný obrázek o zrušení otroctví nebo o atentátu, který byl na něho spáchán. Ve skutečnosti se 16. prezident Spojených států dostal k osvobození černochů tak trochu náhodou. Morálně podle všeho s otroctvím opravdu nesouhlasil. Několik jeho příbuzných mělo sice farmy s otroky, ale jeho otec otroky jako uvědomělý baptista nechtěl. Nicméně Abraham Lincoln proti otroctví dlouho vůbec nic nedělal, a to z ryze politických důvodů. Byl to pragmatický a umírněný politik, který vždy hledal kompromisní řešení. Změnu přinesla až válka Severu s Jihem.Lincoln pak vyhlásil osvobození otroků v lednu 1863, kdy na to, co se dělo na Jihu, neměl žádný vliv. Udělal to jen proto, aby oslabil Jih. Chtěl tím jednak vyvolat vzpoury otroků, ale především zabránit tomu, aby evropské mocnosti – jako třeba Velká Británie, Francie nebo Španělsko – nemohly Jih podpořit, protože jejich veřejné mínění by to neuneslo. Nakonec vše rozhodlo dobytí Atlanty v září 1864, kterém následovala v roce 1865 kapitulace Jihu. Ovšem právě osvobození otroků výrazně přispělo ke konečnému vítězství Severu. Na jeho základě se totiž černoši mohli hlásit do služby v ozbrojených silách, čímž výraznou mírou ovlivnili složení armády Unie – tedy Severu. Dohromady jich v ní sloužilo téměř 200 000, což bylo asi 10 % všech vojáků.Vedle toho je ale třeba vidět, že Lincoln přijímal nebo toleroval politiku, která byla pro domorodé národy – tedy indiány – zcela devastující, což poněkud relativizuje pozdější mýtus o jeho univerzalistické humanitě.

    24 min
  • Konec levných hypoték a nájem místo vlastního bydlení. Uz nebudeme bydlet ve vlastním?

    Hostem Hrotcastu byl výkonný ředitel JRD Group a bývalý šéf Hypoteční banky Jan Sadil a říká, že návrat k extrémně levným hypotékám je nepravděpodobný. „Můžeme poměrně rychle zapomenout na to, že by se sazby dostaly pod čtyři procenta.“ Reálně podle něj bude trh nějakou dobu fungovat se sazbami nad pěti procenty.Přesto podle něj úroková sazba není tím hlavním faktorem, který rozhoduje o tom, zda si lidé vezmou hypotéku. „Hypotéka je jen nástroj. První je potřeba bydlet,“ říká. Výjimkou byla doba extrémně levných peněz, kdy sazby začínaly jedničkou. „Tehdy se úrok stal tím lákadlem a objemy hypoték byly extrémní.“Velkým tématem je podle Sadila i refixace hypoték a letos se podle něj přenastaví sazby u úvěrů v objemu stovek miliard korun. „Každý měsíc jde zhruba o 40 miliard korun. To je obrovský balík,“ upozorňuje.Pro domácnosti to bude znamenat vyšší splátky, často o tisíce korun měsíčně. Přesto Sadil nečeká systémový problém. „Hypoteční úvěry jsou v Česku extrémně dobře spláceny. Delikvence je hluboko pod jedním procentem,“ říká.Rizikem by podle něj byla spíše rostoucí nezaměstnanost než samotné zvýšení sazeb. „Dokud lidé mají příjem, zvládnou i vyšší splátky.“ Z dlouhodobého hlediska pak podle něj poroste význam nájemního bydlení. „Otázka je, jestli představa, že každý musí bydlet ve vlastním, ještě platí. Myslím si, že ne.“

    32 min
  • V Chorvatsku je zase na vzestupu fašismus. Místní Srbové se nových ustašovců bojí


    Chorvatsko se potýká s intenzivním nárůstem nacionalismu. Je to problém už i v parlamentu, kde poslanci zakončují své projevy nechvalně proslulým ustašovským pozdravem „Za dom spremni“ (Pro vlast připraveni). Tato tendence ještě nabyla na síle po loňském koncertu klerofašistického zpěváka Marka Perkoviće Thompsona, který v Záhřebu navštívilo půl milionů lidí. Nová epoizoda sourozeneckého podcastu Hej, Slované! pátrá po tom, co se v Chorvatsku děje a zda to koresponduje s ideály založení státu. S bratry Jakubem a Lukášem Novosadovými disktuje historik Boris Mosković.Lze to, co se v Chorvatsku děje, srovnávat třeba s kauzami Filipa Turka? „Nemyslím si, že to je přesné,“ oponuje Mosković. Turek se nevztahuje k domácí tradici, ale obdivuje se režimu, který byl protislovanský. Dění v Chorvatsku se spíš podobá tomu, co řeší Slovensko,“ dodává historik a vysvětluje, co tím míní: „Je to země, která má významené dědictví domácího fašismu a která při svém vzniku dbala na to, aby se tohoto svého přívažku zbavila. Zakladatel moderního chorvatského státu Franjo Tudžman velice usiloval o to, aby chorvatské národní vyjádření bylo demokratické. Nejspíš by se divil nástupu neoustašovství, kterému země čelí.“Mosković připomíná historii pozdravu „Za dom spremni“, vysvětluje jeho konotace i to, že je složité s ním zacházet a rozlišovat, kdy je jeho použití míněno historicky (což je povoleno) a kdy aktuálně politicky (což je zakázáno). Diskuse podtrhuje, že chorvatský fašismus byl míněn primárně protisrbsky, což všichni vědí, a že tudíž zbytky srbského obyvatelstva, které po válkách v devadesátých letech v zemi zůstaly – jsou to asi tři procenta obyvatel, tedy asi sto dvacet tisíc lidí –, znepokojeně sledují, že znovu mohou být terčem vzedmuté chorvatské nenávisti. Ostatně k prvním napadením chorvatských Srbů už došlo na festivalech srbské kultury v Záhřebu a ve Splitu.Je potřeba vnímat, že tento nacionalistický vzestup Chorvatů je radikální, jelikož loňský Thompsonův koncert navšítivila de facto osmina národa (do té doby měla největší úspěch v místě pořádání Thompsonova koncertu kapela Rolling Stones, na kterou přišlo „pouhých“ sedmdesát tisíc lidí). Takový zpěvákův úspěch nelze vysvětlit tím, že by šlo o výstřelek zanedbatelné části národa. „Nikoli, chorvatská společnost je hluboce rozdělená. Tak jako všechny v Evropě a po světě, ale v Chorvatsku je to vidět ještě silněji.“ Nastal čas se bát?

    28 min
  • Letná byla pokračování pohřbu Václava Havla. V čem selhává Česká televize

    Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz


    Demonstrace na Letné ukazuje, že opozičnický potenciál ve společnosti je, jen současná opozice ho neumí podebrat. „Zajímavý je posun od antibabišovského étosu, se kterým Milion chvilek vznikl, k tomu, že nepřítelem jsou SPD a Motoristé a Andrej Babiš se stává přijatelným,“ říká Dalibor Balšínek.


    „V zásadě říkají – vy nás nechte na pokoji, pane Babiš, nesahejte do neziskového sektoru a my necháme na pokoji vás,“ dodává Daniel Kaiser.


    Velkým tématem je i budoucnost veřejnoprávních institucí. „Do těchto redakcí přirozeně nastupují lidé s určitým viděním světa. A voliči SPD a Motoristů o Českou televizi už dávno ani nezavadí, nemají ji rádi. Proto je opravdu otázka, jestli ji mají platit,“ říká Jiří Peňás.


    Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.


    X: http://twitter.com/echo24cz

    Facebook: http://twitter.com/echo24cz

    30 min
  • Trump fascinuje chutí jednat. Dokážeme ji znovu najít i my?

    Co fascinuje na Donaldu Trumpovi i ty lidi, kteří z jeho činů neprofitují? Knihu Situace a konstelace (2026) od německého sociologa Hartmuta Rosy můžeme číst jako pokus o odpověď. Rosa sám upozorňuje na „lehkost“, s níž Donald Trump a jeho okolí jednají. Možná ta lehkost fascinuje právem – a zároveň odpovídá na jednu z hlubokých bolestí současnosti. V moderních, přeregulovaných společnostech jsme totiž tuto schopnost z velké části ztratili. Naše jednání je stále více svázáno procedurami, pravidly a kontrolními mechanismy. Práce se pak stává ubíjející: místo uplatnění vlastního úsudku sledujeme předepsané postupy, často navíc pod zesíleným dohledem digitálních systémů.Úřednice dnes nemůže nad chybějícím dokumentem prostě mávnout rukou – systém ji nepustí dál. Podobně i lékař nebo učitel jsou stále více svázáni předem danými procedurami, jejichž se stávají spíše vykonavateli než samostatně jednajícími profesionály. Tento posun ke směrnicím a návodům nachází Hartmut Rosa i v dětské hře. Lego bývalo souborem prostých kostek, z nichž dítě samo vymýšlelo, co postaví. Dnes dostává přesný návod a sadu figurek, z nichž má sestavit předem daný model.Ale je-li toto problém, řešení by se mohlo zdát jednoduché: osvobodit lidi od byrokracie, vrátit jim možnost jednat podle vlastního úsudku a naplnit tak příslib osvícenství. Jenže Hartmut Rosa, který ve svém celoživotním díle navazuje mimo jiné na Maxe Webera a Georga Simmela, si takové zjednodušení nemůže dovolit. Oba zmínění myslitelé ukazují, že byrokracie není jen omezením, ale také podmínkou podstatné formy svobody. Umožňuje jednotlivci vymanit se z tlaku skupiny. Teprve neosobnost byrokratických pravidel zajišťuje, že nezáleží na tom, zda člověk pochází „ze správné“ rodiny nebo zda je katolík či bezvěrec. V tomto smyslu je byrokracie zvláště důležitá pro ty, kdo nepatří k aristokracii vlivu, moci a majetku. Právě jim otevírá prostor k jednání tím, že i mocné podřizuje pravidlům a transparentnosti.Podle Hartmuta Rosy jsme se však ocitli v paradoxní situaci: pomocí směrnic jsme sice omezili libovůli silných, zároveň však blokujeme i ty slabší. Ve snaze odstranit svévoli jsme napříč společností potlačili schopnost reagovat na konkrétní situace. Právě tato schopnost je přitom pro dobrý vztah ke světu klíčová. Člověk závisí na možnosti odpovídat, jednat pružně, učit se ze zkušenosti a nechat se situacemi proměňovat. Pokud tento prostor mizí, vznikají nové formy odcizení – svět se stává sice kontrolovatelným, ale zároveň „němým“. Rosa proto vyzývá k obnovení schopnosti improvizace a situativního úsudku. Uvědomuje si, že se tím znovu otevírá prostor i pro nespravedlnost. Jenže právě v tomto napětí se rodí jediný smysluplný vztah ke světu i k druhému člověku. A také platí, že teprve jako jednající bytosti se stáváme dospělými, ba zralými.KapitolyI. Svět podle návodu [úvod až 25:10]II. Dobrý život potřebuje souzvuk [25:10 až 39:55]III. Když pravidla ničí spravedlnost [39:55 až 57:40]IV. Osvobozující byrokracie [57:40 až 01:04:15]V. Improvizace jako podmínka svobody [01:04:15 až konec]BibliografieHartmut Rosa, „Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce“, in: Tereza Matějčková, Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 269–275.Hartmut Rosa, Situation und Konstellation: Vom Verschwinden des Spielraums, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2026.Hartmut Rosa, Unverfügbarkeit, Wien: Residenz Verlag, 2018.

    31 min

About Echo Podcasty

From the publisher's feed

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo.

More shows like Echo Podcasty

Interview Plus by Český rozhlas

Interview Plus

2 Listeners

Osobnost Plus by Český rozhlas

Osobnost Plus

1 Listeners

Vinohradská 12 by Český rozhlas

Vinohradská 12

37 Listeners

Insider by Tomáš Jirsa, Michal Půr, Markéta Malá & Vojtěch Klaus

Insider

4 Listeners

Studio N by Deník N

Studio N

31 Listeners

Vlevo dole by Seznam Zprávy

Vlevo dole

13 Listeners

Ptám se já, Marie Bastlová by Seznam Zprávy

Ptám se já, Marie Bastlová

5 Listeners

Dobrovský & Šídlo by Dobrovský & Šídlo

Dobrovský & Šídlo

10 Listeners

Kecy a politika by Bohumil Pečinka, Petros Michopulos

Kecy a politika

9 Listeners

Čestmír Strakatý by Čestmír Strakatý

Čestmír Strakatý

2 Listeners

5:59 by Seznam Zprávy

5:59

9 Listeners

Spotlight by Spotlight Aktuálně.cz

Spotlight

3 Listeners

Hlas na poušti Milana Mikuleckého by Novinky.cz

Hlas na poušti Milana Mikuleckého

0 Listeners

Bruselský diktát by Hospodářské noviny

Bruselský diktát

0 Listeners

Zlámaný Topol by INFO.CZ

Zlámaný Topol

0 Listeners