
Sign up to save your podcasts
Or


Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Téma covidových vakcín stále funguje jak rudý hadr na býka. Česká společnost se brání diskusím o tom, co jsme si to udělali. „A přitom je to napěchované emocemi z obou stran. Já nejsem doktor, ale jako novinář mám za povinnost mít povědomí o tom, jaké kontroverze jsou s touhle vakcínou spjaté,“ říká Daniel Kaiser.
Epidemii připomíná i trend léků na hubnutí. Kolik lidí je dnes na Ozempicu, Mounjaru či Wegovy? „Ten lék má sílu změnit pohled na nadváhu a obezitu, kdy přestaneme moralizovat a řekneme si – vždyť ty lidi potřebují lék. A má to svou odvrácenou stránku. Stejně jako se těžko zbavuje antidepresiv, i tady se objevuje kritika, že na lécích na hubnutí může vznikat závislost. Jaké budou mít dlouhodobé účinky, se teprve zjišťuje,“ říká Tereza Matějčková.
Na závěr došlo ještě na spanilou jízdu Andreje Babiše po evropských státnících. „Podle mě je to Babišovo hledání spojenců pro vybržďování green dealu,“ myslí si Kaiser.
Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
I koně jsou v našem světě tlustí. Dokonce i divoká zvířata, pokud žijí v blízkosti lidí. Alespoň to tvrdí četné výzkumy, které ukazují, že nadváha a obezita zdaleka nejsou jen lidským problémem. Toto zjištění staví do nového světla otázku, jak nadváhu tematizujeme. Tlustému koni sotva budeme vysvětlovat, že by měl posílit svou vůli; spíše upravíme prostředí tak, aby nedostal příležitost se přejídat. Překvapivě ve stejném duchu uvažují i někteří současní filozofové, například Matthew Haug, když mluví o tzv. silné vůli. Podle nich je třeba opustit představu já jako vládce, který svádí heroický boj s nižšími vášněmi.
Příběh heroického boje známe už od dialogu Faidros. Duši si Platón zde představuje jako koňské spřežení: Bílý, ctnostný kůň brzdí černého, žádostivého koně, zatímco nad oběma bdí vozataj, který pevně svírá uzdy. Tento obraz předznamenal, jak uvažujeme o disciplinovaném člověku: jako o hrdinovi, který svádí vnitřní bitvu – a nepodlehne. Jenže když se na tuto otázku zaměřili psychologové z empirického hlediska, objevil se jiný obraz. Nejde o popření disciplíny, nýbrž o posun v tom, kde ji vlastně hledat. Je pravda, že disciplinovaní lidé bývají zdravější, vzdělanější, bohatší – a často i ctnostnější. Dokážou brzdit egoistické impulzy a udávají vyšší míru životní spokojenosti. Důvodem však možná není jejich bojovnost ani schopnost pokořit vášně v přímém střetu. Spíše si umějí svůj život uspořádat tak, aby se do konfliktu vůle vůbec nedostali. Vědí totiž, že ve chvíli, kdy už pokušení stojí přímo před nimi, je úspěch obtížný – i pro disciplinovaného člověka.
Jak ukazuje Matthew Haug v knize Rethinking Self-Control (2025), neznamená to, že bychom kontrolu mohli jednoduše odložit. Spíše ji máme rozptýlit do každodennosti. Také nejde o to se lámat – ne proto, že je to bolestivé, ale proto, že je to málo účinné. Každý bojovník jednou podlehne. Smyslem je vytvářet si takové návyky a uspořádání života, které nás před svody chrání dřív, než se promění v otevřený konflikt. Možná se tu ale říká ještě něco podnětnějšího. Antičtí myslitelé často považovali za skutečně ctnostného toho, kdo žádné svody necítil. Jenže to není zcela přesvědčivé. I svody, neřesti a selhávání jsou důležité cesty poznání. Mimo jiné nám připomínají, že svět je plný krásných a žádoucích věcí. Konflikt vůle takovému světu vzdává hold. Úkolem není touhy vyhladit, ale naučit se jim čelit chytře: uchovat je a nepodlehnout jim, alespoň ne vždy.
Kapitoly
I. Vůle ve světě tlustých koní [úvod až 14:00]
II. Sebeovládání bez boje: Odysseus jako stratég vůle [14:00 až 21:35]
III. Vládnout touze, nebo ji nemít? [21:35 až 34:45]
IV. Sebeovládání bez hrdinství [34:45 až 58:30]
V. Ozempic a konec mýtu silné vůle [58:30 až konec]
Jindřich Rajchl, předseda strany PRO zvolený za SPD, ve vypjaté debatě v nedělním pořadu Echo Prime Time uvedl, že prezident Petr Pavel postupoval protiústavně, když nejmenoval Filipa Turka ministrem, a podporou demonstrace se podle něj postavil na stranu opozice. Bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) jeho výklad odmítla s tím, že prezident má právo bránit se politickému nátlaku. Rajchlovi zároveň vytkla jeho postoj k podpoře Ukrajiny a označila jej za dezinformátora.Rajchl dorazil na debatu v triku s nápisem „Jsem svoloč.“ Reagoval tak na slova Decroix po demonstraci na podporu prezidenta Petra Pavla, kdy napsala na sociální sítě: „S vděčností a hrdostí za Česko. Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby a pustit ke kormidlu tuhle svoloč. Lekce! Velká! Díky za vás všechny, že držíte směr a hájíte normální svět a demokracii.“Sledujte celé video a napište nám, kdo vás víc oslovil.
Debata o státním rozpočtu se v Česku dlouhodobě vede špatně. Místo aby se soustředila na strukturu výdajů a směřování hospodářské politiky, zúžila se na jediné číslo, a to výši schodku. Tvrdí to hlavní ekonom investiční skupiny DRFG Martin Slaný, který byl hostem Hrotcastu. „Jak kdyby se všechno zúžilo na ten deficit. Teď je tady 310, předtím bylo 286, někdo mluví o 290. Přidává se strukturální deficit, fiskálně neutrální operace, jednorázové položky. A je z toho hrozný mišmaš,“ říká Slaný a dodává, že takto vedená debata je podle něj „strašně plytká a úzká“.Rozpočet podle něj nelze chápat jako technickou účetní položku. „Státní rozpočet v sobě ztělesňuje hospodářskou politiku vlády. Není to jen součet příjmů a výdajů,“ zdůrazňuje. Právě proto očekával, že nová vláda využije první rozpočet k jasnému vymezení směru. „Čekal jsem, že vyšle signál společnosti i ekonomice, že přichází změna.“ Za chybu nepovažuje ani případné delší rozpočtové provizorium. Naopak. „Rozpočtové provizorium není tragédie. Kdybych byl na místě ministryně financí, tak ho držím co nejdéle. Je to určitý druh šetření a vytváří tlak na systém,“ míní Slaný. Podle něj by bylo lepší rozpočet připravovat pomaleji, ale s jasným rámcem. Klíčovým problémem českých veřejných financí jsou podle něj výdaje. Přesto se rozpočtová pravidla soustředí především na deficit a dluh. „Nikdy jsem nebyl zastáncem pravidel, která se věnují abstraktním pojmům typu strukturální deficit. Normální občan vůbec netuší, co to je,“ říká. Podle Slaného by se fiskální pravidla měla zaměřit na dlouhodobý růst výdajů vůči HDP.Slaný se v rozhovoru vrací i k devadesátým létům a k období ekonomické transformace, které podle něj dnešní debaty často zkreslují nebo zjednodušují. Připomíná, že tehdejší reformy byly ve srovnání s dnešními zásahy státu mimořádně radikální. „To byl skok po padesáti letech centrálního plánování absolutně do neznáma. Najednou se začaly skutečně vytvářet ceny,“ říká. Za jeden z klíčových úspěchů transformačního období považuje udržení makroekonomické stability. „Měli jsme jednu z nejnižších inflací ze všech zemí východního bloku a dokázali jsme si cenovou stabilitu udržet sami,“ upozorňuje. Právě to podle něj vysvětluje, proč Česko dodnes není v eurozóně, na rozdíl od některých zemí, které transformaci nezvládly. „Země jako Bulharsko nebo pobaltské státy potřebovaly pevnou měnovou kotvu, protože ten transformační proces nezvládly,“ dodává.Slaný zároveň kritizuje současnou snahu se od devadesátých let distancovat. „Je obrovská chyba, že se dnes tyhle reformy relativizují nebo že se od nich politicky ustupuje. Pokud má být někdo na devadesátá léta hrdý, tak právě proto, že nás dostala tam, kde jsme,“ říká. Podle něj tehdy existoval jasný reformní étos, který dnes chybí.
Skončila bouře ve sklenici vody? Andrej Babiš se chce potkávat s prezidentem sám, otázka, kdo bude reprezentovat Českou republiku na summitu NATO, však zůstává otevřená. A občanská společnost se opět sešla na demonstraci.
„To, co vidíme několik posledních let při akcích podobných demonstraci ze Staroměstského náměstí, je taková lumpenobčanská společnost. Jsou to lidi, kteří mají potřebu se společně vzrušit, kolektivně si někým zaopovrhovat,“ říká Daniel Kaiser. „A proti Fialově vládě zase demonstrovali lidé, kterým údajně chyběly zuby. I tam byly rysy hysterickosti, ale konalo se to na základě něčeho hmatatelného, jako byl propad mezd nebo růst inflace.“
„Připadalo mi to jako společná bohoslužba za demokracii, kde se dělo to, co se soustavně dělá od vzniku Milionu chvilek, to znamená politika se převádí do morálky, kde už se nedá nic domluvit. Když jde o zájmy, jsou možné kompromisy. Morálka je jen dobro, nebo zlo,“ myslí si Tereza Matějčková.
Na Echo Poradě diskutují Jiří Peňás, Tereza Matějčková, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
Kaskadérka Hanka Dvorská vstává už desítky let v 5:20 ráno, třikrát týdně vede venkovní bootcamp, otužuje se, skáče z letadla a klidně naskočí na jednokolku. A to i přesto, že má endoprotézu kolene, prodělaný těžký covid, kardiostimulátor a nádor na mozku.Její životní filozofie je až odzbrojující svou jednoduchostí: hýbat se, být mezi lidmi a nehroutit se z bolesti. „Bolí mě všechno. Ale koho to zajímá?“ říká bez patosu. Pohyb pro ni nikdy nebyl výkonem pro výkon, ale přirozenou součástí života - od dětství v Sokole přes kaskadérské začátky až po dnešní práci trenérky.V rozhovoru otevřeně mluví o strachu, který zažila při prvním pádu z okna, o syrových podmínkách filmového kaskadérství před revolucí i o tom, jak zásadní roli hraje hlava. Jedna věta lékaře „To bude dobrý“ jí podle vlastních slov změnila život.
Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo značně bouřlivější než předešlé ročníky. Americký prezident Donald Trump tam přijel s požadavkem řešit status Grónska, velký ohlas měl projev kanadského premiéra Marka Carneyho o konci světového řádu, tak jak jej známe, byla tam založena Rada míru, jakási Trumpova OSN. Výsledkem byl nespočet komentářů a úvah o nevratných změnách, konci globalizace a novém multipolárním světě. O tom, co si z letošního Davosu odnést, debatovali europoslanec za ODS Alexandr Vondra, Chief External Affairs Officer v PPF Group Jan Růžička a amerikanista z University of New York in Prague Jakub Lepš.
Česko je v kybernetické válce. Útok může přijít o víkendu a ochromit firmu během hodinyKybernetické útoky nejsou vzdálenou hrozbou, ale každodenní realitou, která se stále častěji dotýká i Česka. Podle etického hackera a forenzního vyšetřovatele Jakuba Alimova ze společnosti Alinet.cz se kyberprostor stal regulérním bojištěm, kde se útočí nepřetržitě.„Geopoliticky se válčí zhruba patnáct set kilometrů od nás, ale v kybersvětě se útočí pořád. A každý den,“ říká Alimov v podcastu Hrotcast.Nejčastější hrozbou jsou podle něj ransomwarové útoky, při nichž útočníci zašifrují data celé firmy a požadují výkupné, často v řádech desítek milionů korun. Samotný útok přitom nemusí být technicky složitý. Přístupy do firemních systémů se prodávají na darknetu a škodlivý software je dostupný formou služby.„Vy si dnes nemusíte umět napsat vlastní kód. Existuje ransomware as a service. Zadáte kryptopeněženku, dostanete škodlivý kód a je hotovo,“ popisuje Alimov.Útočníci si navíc pečlivě vybírají čas. Nejčastěji přicházejí útoky v pátek večer nebo o víkendu, kdy ve firmách nikdo nereaguje. „Od prvního průniku do systému po kompletní zašifrování firmy to může trvat 88 minut. To je okno, kdy se ještě dá bránit,“ říká.Kyberzločin už dávno není doménou jednotlivců. Podle Alimova dnes fungují organizované skupiny s hierarchií a zákaznickou podporou. „Vy se přihlásíte do portálu, kde vidíte informace o firmě, vyjednáváte o výkupném a někdy vám řeknou, že slevu musí schválit nadřízený, který zrovna spí.“Vedle ekonomicky motivovaných útoků ale existuje i jiná, méně viditelná hrozba: státní kyberšpionáž. Ta se nesnaží systémy zničit, ale dlouhodobě v nich zůstat. „To jsou pokročilé útoky, které našlapují po špičkách. Cílem je být v systému co nejdéle a nebýt odhalen,“ vysvětluje Alimov.Zranitelné nejsou jen firmy, ale i nemocnice, školy nebo státní instituce. Ve zdravotnictví přitom nejde jen o peníze. „Když nefungují CT, rentgeny nebo elektronické recepty, lékaři jsou v podstatě slepí. To může přímo ohrozit život pacientů,“ varuje.Rizika se ale týkají i běžných domácností. Chytré kamery, televize, vysavače nebo auta mohou sloužit nejen uživatelům, ale i útočníkům. „Kamery a další zařízení se běžně zneužívají. Pokud jsou vystavené internetu a nejsou aktualizované, je to dnes standardní praxe,“ říká Alimov.Základní obrana přitom není podle něj otázkou špičkových technologií, ale disciplíny. Offline zálohy, přehled o tom, co je připojeno k internetu, a schopnost rychle reagovat rozhodují o tom, zda firma útok přežije.„Nejhorší je, když nezjistíte, kudy se útočník dostal dovnitř. Pak vás zašifrují znovu,“ uzavírá Alimov.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Zveřejnění soukromé korespondence ministra Petra Macinky rozdělilo opozici a vládní koalici. Mluví se i o vydírání. „Je to banalita a příklad politického amatérismu. Jenom to ukazuje, že prezident politiku neumí dělat. Petr Pavel není politický hráč a je pod silným vlivem svých poradců,“ říká Dalibor Balšínek.
„On je také amaterismus psát věci, které neunesou zveřejnění. Když píšete osobě, v níž nemáte stoprocentní důvěru, tak musíte vážit slova,“ připomíná Maciej Ruczaj. „Ale když se podívám, jak s polským prezidentem komunikují Donald Tusk nebo Radosław Sikorski, tak to, co jsme viděli v úterý je jenom slabý odvar.“
Zbrojař Michal Strnad se vstupem na amsterdamskou burzu stal suverénně nejbohatším Čechem. V Davosu zaujal projev kanadského premiéra i Donalda Trumpa.
Na Echo Poradě diskutují Maciej Ruczaj, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Žijeme v době, kdy se zdá možné všechno, pevné není nic a jistoty jsou ve hvězdách. Ve hvězdách… Tím se obyčejně myslí, že je to vzdálené, neproniknutelné, nedosažitelné. Přitom jestli je něco v našem světě jisté, tak to jsou právě hvězdy, respektive planety – a také Měsíc a Slunce, že ano. To, že na obloze mění své místo, je možná jedna z prvních evidencí v kolektivní paměti lidstva. Pro člověka jsou hvězdy zdrojem úžasu, fascinace, útěchy… Dvě věci naplňují mou mysl obdivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Pravil Immanuel Kant v té asi nejznámější větě filozofie.Do našeho Salonu jsem pozval dámy a pány, kteří s hvězdami, dalo by se říci, denně obcují, jsou s nimi ve styku, konverzují s nimi, rozumějí si s s nimi. Pozval jsem si astroložky a astrology. To je samozřejmě zvláštní profese, lze-li to tak říct, někdo si možná třeba i pomyslí, jestli jsem se nezbláznil, vždyť přece astrologie, to je šarlatánství, pověra, v lepším případě ezoterika… Jaký mohou asi mít nějaké rotující kupy hmoty poletující vesmírem vliv na lidské osudy či na dění na planetě vzdálené miliony kilometrů, když přece člověk a společnost podléhá úplně jiné kauzalitě, která plyne z úplně jiných souvislostí?No ale mně se jeví, že právě stav našeho rozkolísaného světa otvírá možnost ptát se i na věci, které by v klidnějších časech lidé zavrhli jako iracionální, vhodné možná jako nějaká kuriozita či rozptýlení. Tak jsem pozval astroložky a astrology.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners