
Sign up to save your podcasts
Or


Hostem podcastu Pavla Štrunce byl prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
"České zdravotnictví je na zrušení, dlouho jsem žil na Západě a je mi tady ze všeho na zvracení. Jako pacienta mě děsí, že si nemůžu zaplatit kvalitnější kloub, nebo mi musí lékař pokoutně hledat lepší lék na rakovinu. Zrušení amalgámu je nesmyslný obchod mezi Alexandrem Vondrou a evropskými Zelenými, což jsou u nás Piráti, aby společně udělali dobrý výsledek ve volbách do Evropského parlamentu," tvrdí Roman Šmucler a dodává, že Evropská komise čeká, jaký návrh Česko pošle, ale naše země prý nikdy nic nevybojuje. Cílem změny evropské legislativy je postupně ukončit používání amalgámových výplní do roku 2030 úplně."
Pravice chce trestat lidi, kteří si nečistí zuby. Ministr Válek má fondy prevence, kde je pět miliard, ale na osvětové programy pro děti jsme nedostali ani 50 milionů. Hlavně že si ministr zvýšil plat. Česko je skanzen, kde se budují nemocnice, zatímco ve světě se přechází k umělé inteligenci a tele medicíně," popisuje Šmucler stav českého zdravotnictví a dodává, že bez protekce člověk v systému ničeho nedosáhne.
V rozhovoru se řešila i kompetence zahraničních lékařů, kteří chtějí mít praxi a pracovat v Česku. Šmucler tvrdí, že je velký rozdíl mezi tím, jestli ukrajinský lékař vystudoval například prestižní školu v Kyjevě, nebo jinou jinde na Ukrajině. A došlo i na daň z cukru, která je podle prezidenta Stomatologické komory jen další snahou vlády tahat lidem peníze z kapes. Z hlediska stomatologie je totiž zásadní, jak si po konzumaci cukrů zuby vyčistíte, ne zda a kolik ho jíte.
V závěru rozhovoru jsme se zaměřili na zdravotní turistiku a probrali rizika stomatologie v Turecku i dalších státech. Česká republika byla podle Šmuclera jedničkou v stomatologické i estetické turistice hned po roce 1989, dnes ale tuto pozici přebralo Maďarsko. Zásadní je při hledání lékaře a zdravotní péče v zahraničí dát na reference.
Hostem předvolebního Echa Pavla Štrunce byl Filip Turek, lídr koalice Přísaha a Motoristé. V rozhovoru jsme probrali, proč koalice nemá program do eurovoleb i jeho názory na elektromobilitu a migraci.
„Motoristé jsou pravicově konzervativní projekt, je to nová ODS, říká se nám ODS revival.“ Hnutí Přísaha je bezpečnostně zakotveno, takové spojení mi dává smysl,“ říká je spojení koalice. „Nevěříme v 300 pohlaví, jsme normální, na kandidátce jsou odborníci a jsme schopní všichni podepsat naše volební teze. Nechceme Euro, nechceme Green Deal, je to nejpřirozenější spojení ze všech.“
„Evropané nejsou blbci, aby na vše potřebovali směrnici a dvě stovky předpisů. Nechceme federalizovat Evropu, nechceme, aby z EU chodilo takové množství zákonů. Evropská administrativa škodí průmyslu i společnosti,“ tvrdí Turek a dodává, že neumíme ani řešit migraci a situace se díky vládě jen zhoršuje.
„Elektromobilita je doména číny, její podporou jen pomáháme jejich průmyslu. Když ne, pomáháme Evropě a našemu průmyslu. Vytvořila se drogová závislost na dotacích, klidně ať trh určí, že chce elektro auta, ale proč na to dávat dotace?“ Ptá se Turek a dodává, že se snaží zastávat občanů i v otázce eura, kdy si myslí, že většina lidí chce zachování české koruny.
V umění je kategorie krásy leckdy chápána jako pasé; zato se přemístila do naší každodennosti. O vyšší koncentraci krásy se starají grafici, estetičtí chirurgové, lesklé časopisy. V jednadvacátém století, jež bývá označováno jako století obrazu, je krása pro člověka samozřejmá, zatímco třeba pro člověka středověkého, který se mnohdy stýkal jen s omezeným okruhem digitálně neupravovaných lidí, byla výjimečná. I když šel do kostela, mohl se setkat spíše s majestátností než s krásou.
Britská filozofka Heather Widdowsová si všímá, že krása se svou všudypřítomností mění v etický imperativ. Člověk má povinnost pečovat o sebe. Odráží se to i v naší řeči. Uznale říkáme, že se někdo udržuje, anebo opovržlivě poznamenáváme, že se někdo zanedbává, což je neklamné znamení, že ztrácí kontrolu nad svým životem. Bylo by snadné vyhlásit ideálu krásy válku, neboť je nepochybně spjatý i s problematickými či přímo hrůznými fenomény jako je anorexie. Zároveň bychom neměli podceňovat, jak silná bývá naše reakce na krásného člověka. Je přitom nepravdivé hovořit výlučně o sociálně konstruovaných ideálech, dokonce o patriarchálním pořádku. Vždyť i kojenci reagují pozitivně na krásné, zpravidla symetrické, tváře. Spíše je třeba citlivěji a diferencovaně s ideálem krásy pracovat: nepodléhat ani tvrzení „dělám to kvůli sobě“, ale ani vše neházet na patriarchát, navíc v situaci, kdy estetická přísnost platí i na muže.
Podobně hovoří i Liv Strömquistová, švédská autorka filozofických komiksů. Ta vytýká některým feministkám, že systematicky shazovaly krásu, přitom je právě pro mladé ženy mocí, s níž by se spíše měly naučit pozitivně pracovat. „Když jste mladí, jste naštvaní, protože se s vámi lidé baví jen kvůli vašemu vzhledu. Raději byste byli uznáváni za své myšlenky nebo úspěchy. Ale jak stárnete, začne vám taková vznešená moc chybět. Je to mystický dar, který mají mladé ženy. Kéž by si ho dokázaly víc vážit, dokud ho ještě mají,“ poznamenává švédská autorka v souvislosti se svou knihou V zrcadlové síni, jež vyšla rovněž česky.
Tereza Matějčková, autorka podcastu, se nicméně nezabývá jen lidskou krásou. V prvních kapitolách podcastu představuje, kterak jsme se postupně začali vzdalovat původní „velké teorii krásy“, která byla formulována v antice a krásu spojovala s pravdou i dobrem. Od moderny jsou mnozí filozofové vůči kráse podezřívaví. Nietzsche ji nepovažuje za pravdu, ale za vznešený jev, který nám umožňuje na pravdu, jež je hnusná, nezemřít. Adorno má zas za to, že je barbarské ve světě po Holocaustu inscenovat krásu: v hnusném světě je třeba neuhýbat před hnusem.
Ale v posledních letech se mnozí myslitelé, třeba Horst Bredekamp, vracejí i k antické teorii, která je schopna více docenit sílu krásy a která je v tomto ohledu realističtější. Kráse, jež rozhodně není jen v očích pozorovatele, rovněž navrací určitou nezávislost na pozorovateli.
Kapitoly
I. Nedemokratický skandál krásy [začátek až 7:28:]
II. Klasický pohled na krásu: „Krása spasí svět.“ [7:28 až 17:16]
III. Moderní pojetí: Krása v očích pozorovatele? [17:16 až 28:30]
IV. Krása v krizi: Zaměřovat se na krásu v hnusném světě je barbarské. [28:30–38:37]
V. Ne člověk, ale obrazy žijí. [38:37–43:49]
VI. Přestaňte lidem znechucovat „povrchní“ krásu! [43:49 až konec]
Přes 2 miliardy dolarů přiklepl nedávný summit čistého vaření africkému kontinentu. Státy, neziskové organizace i velké korporace se snaží ukázat na globální problém, který se dotýká i České republiky. V Africe stále 900 milionů lidí topí na otevřených ohništích dřevem nebo dřevěným uhlím, což výrazně přispívá k emisím skleníkových plynů. Tento způsob získávání energie "produkuje zhruba stejné emise, jako námořní a letecká doprava dohromady", upozorňuje hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Navíc je podle něj tento způsob ekologicky neudržitelný a způsobuje výrazné zatížení místních ekosystémů.
Sejdeme se u Kolína… a také u Pardubic a Prostějova! V dalším díle Výprav Jiřího Peňáse je řeč o medvědech u Kolína, o pardubickém géniovi a také co to bylo za slast vyrůstat v Prostějově. To vše díky Martinovi Fišerovi, filmaři, grafikovi a objeviteli polozapomentutých velikánů: Miroslava Štěpánka, vynálezce medvědů od Kolína, a Jiřího Tomana, fotografa, který ve svém pardubického ústraní vytvořil jedinečnou kolekci fotografického svědectví, jak vypadal život v 50. a 60. letech minulého století. A protože oba muži jsou původem z Prostějova, nemohlo to skončit jinak než vyznáním obdivu k tomuto městu, líhni géniů.
Atentát na slovenského premiéra Roberta Fica je stěžejním tématem aktuální Echo Porady. Spáchal ho prostě pošuk, nebo politicky motivovaný jedinec? A dají se v tomto případě vysledovat i obecnější rozdíly mezi českou a slovenskou politikou? „Slováci jsou temperamentnější národ než Češi, jejich politici působí jako nadopovaní,“ všímá si Jiří Peňás. Podle Terezy Matějčkové je pozoruhodné, že v médiích se od počátku skloňuje jméno střelce. Narozdíl od útoku na Filosofické fakultě UK.
Evropská unie zavede emisní povolenky na osobní dopravu a domy, umělé zdražování se tak začne projevovat v každodenním životě. „Reálně se ceny paliv zvednou zhruba o 50 eurocentů, tedy v přepočtu o 13 korun,“ upozorňuje na další součást Green Dealu Markéta Malá. Zároveň dodává, že nové emisní povolenky už jsou schválené: „Nižší zastoupení zelených stran v novém Evropském parlamentu to tudíž nezmění.“ „Každé politické rozhodnutí se dá revokovat,“ oponuje Daniel Kaiser.
Prokurátor Mezinárodního trestního tribunálu chce vydat zatykač na vůdce Hamasu, ale současně také na izraelského premiéra. Proti je česká vláda a například také skupina amerických senátorů. „Ta mezinárodně uznávanému soudu vyhrožuje, že když zatykač vydá, ponese konsekvence. Tak kde to jsme?“ ptá se Kaiser. Zatkla by česká policie Benjamina Netanjahua během státní návštěvy?
A na závěr došlo i na motýly Davida Černého na obchodním domě Máj.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Richard Hrbáč, majitel obchodní skupiny HFI Group, se stal zachráncem stavebnice Merkur. „Merkur je a bude český, i pro mě to byla socialistická stavebnice, byla to nadnárodní značka východního bloku. Ale pro mě to je symbol češství, rádi bychom z retra udělali něco, co bude dávat smysl mladé generaci.“
Richard Hrbáč koupil Merkur Toys v roce 2020. Stavebnice vyráběná v Polici nad Metují tou dobou akorát slavila sté výročí. Původní majitel Jaroslav Kříž byl v důchodu, Merkur vedli jeho synové, ale nechtěli pokračovat. Společnost prý měla specifickou taktiku, kdy pan Kříž dělal všechno od obchodu po marketing.
S novou strukturou a byznys modelem museli změnit i produkci, například vytvořili novou řadu stavebnic, protože původní byla nejen pro dnešní generaci dětí příliš složitá.
Z Merkuru se ale stále dá postavit všechno a společnost sází i na inovace: „Udělali jsme jednoduchý software, kdy menší děti mohou jednoduše stavět ve virtuální realitě třeba i s použitím 3D brýlí. Také Muzeum Merkur v Polici nad Metují si můžete prohlédnout virtuálně na našem webu,“ Dodává Richard Hrbáč.
Migrační pakt, který má za cíl řešit aktuální migrační krizi v Evropě, zůstává bodem rozporu mezi politickými stranami v České republice. Europoslanec a lídr do voleb za Piráty, v reakci na schválení paktu, vyjádřil jasné nesouhlasné stanovisko: „Piráti v Evropském parlamentu pro ten migrační pakt nehlasovali právě z toho důvodu, že my si myslíme, že nepomůže. Takže jsme byli proti. Ten zásadní problém, který tam je - přetížení těch frontálních zemí, jako je Španělsko, Itálie, Řecko - to nevyřeší." Pakt neřeší klíčové problémy přetížených předních linií – zemí, které jsou prvním útočištěm pro mnoho uprchlíků.
Mistrovství světa v ledním hokeji v Praze a Ostravě. Akce v návštěvnosti útočí na rekord v počtu diváků, který padl - shodou okolností - také v Praze, v roce 2004. Těmi, kdo budou těžit z této akce, jsou hotely, restaurace a místní podniky, které profitují z přílivu turistů. Nepřímo i město Praha a celá Česká republika: „Když je šampionát dobře uspořádaný, je to signál i pro kongresový byznys, že takové akce město umí, že je kompetentní", vysvětluje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník v nejnovějším Hrotcastu.
„Dokonale osvícená země září ve znamení triumfálního neštěstí.“ Tak zní jedna z nejslavnější vět z Dialektiky osvícenství. Jde o programový spis tzv. Frankfurtské školy, který sepsali Theodor Adorno a Max Horkheimer v americkém exilu poté, co z Evropy uprchli před nacisty. Kniha se stala inspiračním zdrojem pro každou novou generaci myslitelů hlásící se k této tradici. K té čtvrté se řadí i jedna z nejvýznamnějších německých myslitelek současnosti Eva von Redecker. Ta svou knihou Revoluce pro život sepsala cosi, co můžeme v nadsázce označit za Dialektiku osvícenství pro 21. století.
Podobně jako Adorno a Horkheimer si všímá i Eva von Redecker, že žijeme v systému, který zvěcňuje člověka a oduševňuje věci. Německá filozofka odmítá stejně jako její ideoví předchůdci kapitalistický sklon proměnit vše existující v prostor těžby. Eva von Redecker v tom spatřuje dvojí problém. Jednak je člověk odcizen sám sobě i druhým. Těžíme sebe sama stejně jako těžíme půdu: mnohdy se živíme různými doplňky i medikamenty ne proto, že jsme nemocní, ale proto, že potřebujeme být výkonnější. Výsledkem je vysílení západního člověka patrný na nárůstu psychických poruch.
Druhý problém tkví v tom, že důraz na konzum nás činí nesvobodnými. Když konzumujeme, vybíráme z předem daných možností, aniž bychom se my sami pojímali jako tvůrci těchto možností. Jenže jednání, jež je podstatou lidství, může vzejít jen z pocitu sounáležitosti. I to ze současné společnosti mizí. Neplatí „miluj bližního svého“, ale „eliminuj bližního svého“. Jenže bez druhého, bez jeho navazování na mé konání nelze jednat: jednání je určeno výchozí pluralitou.
Co s tím? A jsme skutečně v takto bezvýchodné situaci? Eva von Redecker užila v titulu své knihy pojem revoluce. Nemíní tím přitom žádné světodějné gesto, hovoří o revoluci pro život, která „sází méně na zlom a více na opakování“. Hovoří o „nové rutině a nových vzorcích jednání“. Ale víme, jak by taková rutina nové vzorce chování mohly vypadat?
Kapitoly
I. Jaká revoluce? [Začátek až 14.10]
II. „Kdo zná fyzikální zákony, tomu se bude lépe kydat.“ [14:10–21:40]
III. Co je kritická teorie? [21:40–35:57]
IV. V zajetí fantomové držby [35:57–44:44]
V. Flexibilita! Pohotovost k akci! Odolnost! [44:44–55:30]
VI. Co dál? Pandemie jako první střípek pozitivní utopie? [55:30–závěr]
From the publisher's feed

1 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

30 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners