Básnířka a architektka Anna Beata Háblová je jako voda. Vnikne do všech dveří, i do těch, které se dosud zdály pevně zavřené. Ať už má prostor charakter místa či nemísta, důkladně jej promyslí, propátrá a napíše o nich esej, sloupek, báseň a pak jej zarepuje, zaslamuje, nasprejuje nebo namaluje, obydlí jej v románu a… zase odpluje. Tato vzpurná nymfa českých moří a řek Eurynomé, spoutaná zlatými řetězy, od pasu dolů ryba, od pasu nahoru žena, dovede obratně plavat jak v prázdném bazénu opuštěné plovárny pod Barrandovskými terasami, tak v moři lidí obchodního centra Nový Smíchov.