Téměř všechno, co básnířku Marii Šťastnou obklopuje v jejím útulném bubenečském Pokojíčku, je stvořeno jejími hbitými prsty. Jako srdnatá Arachné, která se zručností rovná bohům, a proto musí čelit jejich krutým zkouškám, usouká vše, co nám ještě chybí ke štěstí.  Svým kosmickým úsměvem remešského anděla příchozí vláká do doupěte z věcí jinde odsouzených k zániku a bez postranních úmyslů láskyplně zavine do hedvábí, závěsů skleněných korálků, kolových sukní i ocelových drátků. Má smysl pro drama a pro skutečnost, zkoumá ji pečlivě, trpělivě a bez vytáček. Neobává se toho, co bolí. Obává se nepřesnosti, minutí cíle, planého žvanění.