Básnířka Zofia Bałdyga si nemyslí, že nejlepší nápad je udřít se k smrti. Má spoustu jiných nápadů! Spočetla si stropy, které jí kradly nebe, zvedla kotvy z rodné brázdy a milujíc své bližní na dálku, poctivě a úspěšně podvádí Varšavu s Prahou a polštinu s češtinou. Jako Hestia, pozřená a vyvržená svým otcem Kronem, který se bál svržení, je obezřetná vůči státní moci i tradiční instituci rodiny. Doprovází a chrání pronásledované a vyháněné a ukazuje cesty na křižovatkách, třeba i na pražském Hlavním nádraží. S láskou udržuje oheň a domácí krby staví tam, kde je jí hezky, ne tam, kde to vyžadují předpisy.