Fukocast

Představte si, že máte pětihodinovou ságu plnou zajímavě prokreslených postav, dramatických zvratů a superemotivních vyvrcholení, vyberete z ní JENOM sto minut těch superemotivních vyvrcholení a uděláte z nich stominutový film, ve kterém pak jsou jen superemotivní pointy, ale nic mezi nimi. Žádná definice postav, žádné zápletky, nic. Místo všech zápletek a gradací jsou voiceovery, které vysvětlují, co se postavám stalo, co právě cítí a co má cítit divák. Nedivil bych se, kdyby to byl náborový film produkovaný nějakou sektou Jaroslava Duška. Jediným pozitivem je řemeslná stránka, kdy některé záběry (kde se nemluví) vypadají jako slušně výpravné cestopisy.

Očekával jsem hodně a dostal jsem ještě o něco víc. Téměř po všech stránkách dokonalé a tři hodiny utekly jako voda. Jen mi to připadalo místy až příliš nabité informacemi a emocemi, takže jsem měl trochu problém všechno současně zpracovávat.

Dokument o audiovizuálních médiích, propagandě a podobných věcech, který pro vás bude tím zajímavější, čím méně koukáte na YouTube, TikTok a podobné věci. Přes svou krátkou stopáž se místy trochu vleče.

Bohužel nic, co by pro mě vybočovalo z nezáživného mírného nadprůměru posledních několika dílů. V některých ohledech dokonce ještě slabší (příliš digitální akční scény, příliš dlouhé nesmyslné tlachání).

Velmi vydařený film, který ukazuje, v čem je i dnes síla "tradiční" animace (i když je pravděpodobně stoprocentně digitální). Vhodné i pro lidi, kteří se v japonských animovaných věcech dosud vůbec neorientují. Rozhodně nejen pro děti (ale i pro ně, pokud přečtou titulky).

Docela legrační a také docela informativní, především pokud jste o Howardu Sternovi nikdy neslyšeli.

Je to především pro děti, skoro jsem se styděl, že na to jdu, ale... Je to svižné, nemá to žádné komplikované hluboké poselství a nepamatuju si, kdy naposledy jsem se u animovaného filmu tolikrát uchechtl. A dabing je velmi slušný.

Mám z toho podobně hořké pocity jako z posledních Star Wars. Jako typická žánrová podívaná to docela ujde. Jako pokračování nebo dokonce uzavření legendární ságy je to značně zoufalé a bezradné. 

Abychom si dohnali vzdělání, pustili jsme si tři starší filmy, které režíroval Mike Nichols: Absolvent [The Graduate], Kdo se bojí Virginie Woolfové [Who's Afraid of Virginia Woolf?] a Tělesné vztahy [Carnal Knowledge]. Jsou fajn!

Skoro dokonalý film, na kterém mi mírně vadilo jen občasné přílišné zjednodušování a zkratkovitost chování hrdinů. Klidně mohl být o půl hodiny delší.