Fukocast

Velmi podobné "Nabarvenému ptáčeti". Po 30 minutách je jasné, na co se koukáme, a zbylé dvě hodiny je pak permutováno totéž pořád dokola. Extrémně předvídatelné, nudné, artově černobílé a cpoucí nám do hlavy extrémně triviální poselství, hraničíčí místy až s hloupou a nechtěně vtipnou propagandou.

Dokonalé výpravné "oldschool" drama, ale přitom plné originálních a nekompromisních nápadů. Jsem moc rád, že se kvalitní režiséři mohou pořád dostat k penězům a natočit něco ne zcela komerčního. Jedinou drobnou výtkou je ta délka (206 minut), která se blíží hranici toho, co se dá v kině na jedno posezení fyzicky vydržet.

Propracovanější koncept a provedení než Nolanovo "Memento". A to jde prosím o více než 50 let starý film a je to "jenom komedie".

Mírné podivnosti a nejasnosti v ději nic nemění na tom, že jde po delší době o český film, který funguje, vypadá profesionálně a bez problémů snese srovnání se světovou produkcí.

Bizarní skutečný minipříběh byl Hollywoodem přetaven do čehosi s "vyšším posláním", nad čímž by většina aktérů toho minipříběhu asi kroutila nevěřícně hlavou. Kromě toho má tento film specificky antičeský problém v tom, že je strašlivě ukecaný a točí se převážně kolem lidí, organizací a činností, ve kterých se většina Čechů vůbec neorientuje a nikdy o nich neslyšela (přičemž film skoro nic z toho nevysvětluje). Je to ale velmi slušně řemeslně natočeno.

V prvních minutách jsem byl nadšen. O 100 minut později jsem chtěl, aby to co nejdřív skončilo a nikdo už nic neříkal a nedělal. Působivá vizuální stránka a nápaditý worldbuilding ve službách zápletky, která je naprosto triviální a špatně vyprávěná (něco se zjevně zásadně přestříhávalo), ale tváří se jako kdyby šlo o bůhvíjak filosofické dílo.

Film je poněkud schizofrenní v tom smyslu, že chvílemi je to velmi komorní, skoro televizní záležitost, a chvílemi kopíruje Pearl Harbor Michaela Baye (v několika různých scénách). Ohledně historických událostí jsem měl v hlavě stejný zmatek před ním jako po něm. Hlavním důvodem, proč ho vidět, je neidentifikovatelná Helen Mirrenová.

Skoro všechno v tomto českém filmu se inspirovalo Blade Runnerem (oběma díly). Emoce ale vůbec nefungují a herecké výkony nejsou nic moc, takže zbývá jen překombinovaná, nesmyslná, ukecaná detektivka z budoucnosti s pár minutami slušných triků.

Tři dospělí lidé si hodinu povídají o videohře, která se vlastně nikomu z nich moc nelíbí, ale někteří z nich by jí rádi ještě dali šanci!

Představuju si, že za Branaghem přišli producenti a řekli mu "Můžeš natočit dalšího Poirota, ale rozpočet bude poloviční. Zvládneš to?" A Branagh, protože je schopný, natočil tohle. Nápad s nadpřirozenem, které se na plátně možná vyskytuje a možná ne, je nejzajímavější aspekt filmu, který i při střídmých 105 minutách občas nebezpečně připomíná nudu.