Jako dítě mě dlouhou dobu uklidňovala představa doktora v bílém plášti, který mi podává obrázek pro hodné děti a tváří se jako šéf party nesmrtelníků. Ale když ani po dvacátém rituálu – dřívko do krku, udělat ááá a nasadíme penicilín – moje hnisavost mandlí neustupuje, doktor vyřkne ultimátní mantru: „Mandle musí ven“.