Iris Kristeková zažila „příbramštinu“. Zahrnovalo to traumatické dětství, nefunkční rodinné vztahy, domácí násilí, ponižování, sexuální zneužívání. Následovala snaha vymanit se z toxických vztahů a vazeb, jejíž součástí byla i pětiletá terapie u psychiatra, která se proměnila v další zneužívání. „Zásadní je pro mě odpustit sama sobě a mít se ráda. Neberu to jako floskuli. Ve chvíli, kdy člověk není citlivý sám k sobě, nemůže být citlivý k nikomu,“ přiznává v pořadu Hovory.