Hovory

„Jsem samorost. Mnoho věcí jsem se učila tak nějak za pochodu, skoro bych řekla až z ulice. Měla jsem totiž kolem sebe hodně kamarádů, kteří muzicírovali a samozřejmě i rodinu, která milovala hlavně písničky ze Semaforu,“ říká multižánrová vokalistka Markéta Foukalová.

Hongkong vydal začátkem července zatýkací rozkazy na osm prodemokratických aktivistů, kteří ale žijí v zahraničí. Úřady je obvinily z porušení bezpečnostního zákona, který Čína v Hongkongu zavedla v reakci na protivládní protesty z roku 2019. „Hongkongská vláda řekla, že nikdy neustane v úsilí, aby je dopadla. Také vyhlásila odměnu milion hongkongských dolarů – cca 127 tisíc USD – pro toho, kdo je udá,“ vysvětluje socioložka Markéta Moore, která tam žije už 26 let.

„Hlavně děti by měl sport bavit. Když sportují jen pro výsledky, jen aby byli dobří, dělají něco, co je nenaplňuje,“ myslí si sportovní psycholožka a mentální koučka Kateřina Vejvodová. „A pokud jim má sport něco přinést do života, tak pak mi to nedává smysl,“ doplňuje.

„Vnímání zvuku tvoří obrovskou část poznávání okolního světa. Podle známého citátu: Absence zraku nás odděluje od věcí, ale absence sluchu od lidí. Sluch je pro každého člověka, který je sociální bytostí, důležitý právě v zapojení do společnosti a rozvoje komunikace,“ říká Leona Pejcharová, předsedkyně Spolku uživatelů kochleárního implantátu.

„Zamotat netopýra do vlasů, navíc, aby tam zůstal, je nesmírně náročné,“ vyvrací jeden z mýtů o podřádu savců z řádu letounů Daniel Horáček, člen České společnosti pro ochranu netopýrů v Libereckém kraji. „I my jsme se o to snažili, když byla vyhlášena soutěž o 40 tisíc amerických dolarů pro toho, kdo takového netopýra vyfotí. Je to už mnoho let a odměnu, pokud vím, si zatím nikdo nevybral,“ dodává v pořadu Hovory.

„Je hodně důležité, jak se ke svému tělu chováte,“ tvrdí tanečník a choreograf Dekkadancers Štěpán Pechar. Měl už řadu operací a zdravotních komplikací, možná i proto, že profesionálně začal s tancem až v 18 letech. „Přestal jsem dělat klasický tanec, protože to je fyzicky náročné – a pokud nemáte fyzické dispozice – tak si tělo lámete. Protože se namáháte ve špatném slova smyslu,“ říká v pořadu Hovory.

Mnoho dětí začíná s hudbou v lidových školách umění, ne vždy to ale dopadne tak, jak by mělo. „Strašně jsem chtěla hrát na klavír už jako malinká, protože dědeček měl pianino doma po mé mámě. Když jsem nastoupila do Lidušky a pochopila, co vlastně hra na klavír také znamená, docela se mi to znechutilo. Nástroj jsem spíš začala nemít ráda, ani hudební nauka mi nešla. Ale hudba si mě našla až mnohem později,“ popisuje Martina Červená.

Eliška Krausová-Chaves žije v Kolumbii od roku 1968, její bratr Ivan Kraus o ní tvrdí, že si od nikoho nenechá nic líbit a vždy drží slovo. S novým kolumbijským prezidentem Gustavo Petrem zrovna nesympatizuje, protože je prý klasickým populistou. „Na první pohled mu všechno uvěříte, ale pak si všimnete, že říká pořád to samé a vlastně ani nemá žádný recept, jak prosadit ty své reformy,“ říká.

Jak se vzájemně ovlivňuje tělo, psychika, prostředí a vztahy? Tím se zabývá psychosomatická medicína. „Respektuje biologické, psychologické a sociální systémy, ve kterých žijeme. Ty jsou u každé nemoci ve hře a vždy jde o jejich vyladění. Nemoc nastává tehdy, kdy vyladěné nejsou,“ nastiňuje lékař a psychoterapeut Vladislav Chvála.

„Když jsme byli děti my, výchova vypadala jinak. Teď je ve výchově víc respektu, což je i má cesta, kdy se snažím, aby rodiče víc své potomky uznávali jako samostatné bytosti a přiznávali jim emoce. Aby je víc vedli, než vychovávali přísně,“ říká psycholožka a terapeutka Pavla Koucká. To neznamená, že by děti měly být snad rovné rodičům – musí tady být hierarchie a autorita, tvrdí.