Hovory

Ke každému dítěti se musí přistupovat s láskou a respektem – v případě dětí, které to mají do našeho obyčejného světa dál, to platí o to víc, tvrdí zakladatelka neziskové organizace Autismus jako dar Barbora Chuecos. „Je to každodenní výzva. U syna Ángela i mnoha dalších víme, že jakýkoli tlak vyvolá ohromný protitlak. Takže chtít po něm, aby si udělal teď hned úkoly, prostě nejde. Neustále si tak hrajeme a hledáme motivaci,“ popisuje.

„To, co považuji za nejdůležitější, je přirozená praktičnost a široký záběr, flexibilita a schopnost u práce přemýšlet,“ říká o svém týmu Jiří Škvor, vedoucí oddělení Humanitární pomoci a rozvojové spolupráce Charity Česká republika. „U lidí sázím hodně na energii. Věřím, že když někdo má odhodlání, energii a zároveň je dostatečně kvalitní na to, aby si věci srovnal, je schopen dělat tuto práci perfektně,“ dodává.

„Přílišná opatrnost může člověka dost brzdit. Pokud bychom takoví byli, nedostaneme se ani o moc dál z místa, na kterém právě stojíme. A určitě chce každý jít aspoň trošku dál,“ říká akční experimentátorka, performerka a akrobatka Eliška Brtnická.

Básník a písničkář Jiří Dědeček na sklonku konce totality v Československu tvrdil, že každý systém, jako byl komunismus, koneckonců i každá sekta, potřebuje mít nějaký obraz nepřítele. „Ale ten nepřítel se nezměnil, protože je jím blbec. A zatímco dřív byl blbec jednoznačně stranicky postižitelný, teď se nám rozprostřel po celém politickém spektru. A blbec obecně, to je neštěstí lidstva,“ říká v pořadu Hovory.

Nová audiokniha Tirák je tragikomedie s prvky mužského smutku. „Myslím, že čím je člověk starší, tím je i smutnější a tím víc musí proti tomu s nadhledem bojovat,“ říká režisér Petr Kolečko. „Samozřejmě, že i já mám spousty smutků a v určité fázi s tím člověk musí něco dělat, aby je přehlušil – tj. nekonečnou jízdou na kole, nekonečným plaváním, během, boxem, posilovnou, rybařením,“ přidává herec Jakub Prachař, který v Tiráku hraje hlavní roli řidiče.

Všichni víme, jak jsou květy bezu černého lehoučké až éterické. „Jen loni jsme sesbírali asi tunu, možná spíš 650 kilogramů květů. Samotné květy jsou lehké, ale práce je to náročná, protože sbíráme většinou v červnu, za plného slunce a při tom toho opravdu hodně nachodíme. Jen když se projdete naším statkem, je to 12 kilometrů. Péče o bezový sad se v zásadě rovná péči o vinice,“ říká Renata Vondráková, bezová farmářka.

„Mnoho laiků se domnívá, zejména když nezná typy ptačích hlasů, že některý z druhů ubývá. Zpravidla to není vůbec pravda,“ říká ornitolog, fotograf a cestovatel Tomáš Grim. Naznačuje tak i rozpor v tom, že se u nás říká, jak ve městech vyhynuli vrabci. „Vrabec je ale nejpočetnější pták na zeměkouli, podle posledních odhadů máme 1,6 miliardy jedinců. Na druhém místě je špaček a pak jsou tu ti další, což je asi 11 tisíc druhů,“ dodává.

Marek Valášek vyhrál loni anketu Zlatý Ámos a stal se tak top učitelem roku. Říká, že žáky nemotivuje, ale inspiruje. „Nominace do soutěže nevzešla jen od mých studentů, ale primárně ze školy, na které ve skutečnosti vůbec neučím. Protože když byl covid, streamoval jsem matiku, děcka se na to dívala a pak přišli s tou nominací,“ popisuje.

Anna Strejcová a přátelé uspořádali na Václavském náměstí v Praze už v roce 2013 Hostinu pro tisíc aneb Oběd zdarma. Z dobrovolnického nadšení proti plýtvání potravinami časem vznikla organizace Zachraň jídlo. „My jsme na začátku využívali happeningy – byl to způsob, jak přilákat pozornost a upozornit pokaždé na nějaký konkrétní problém. Podařilo se nám vybudovat velké povědomí o českém problému s plýtváním jídlem,“ popisuje zakladatelka neziskovky a dnes specialistka.

„V mých obrazech je vzruch, latentní násilí a malířská hra – tak by se hodně zjednodušeně dala popsat má práce,“ říká Lubomír Typlt, malíř a textař hiphopové formace WWW Neurobeat. Barva je u něj jazykem obrazu. „Stejně jako hudebník pracuje s notami a harmonií, tak pro mě je barva základní kámen obrazu – a má hned několik rovin.“