Hovory

„Očkování a antibiotika jsou dvě nejmocnější a nejlepší zbraně, které lidstvo vymyslelo v boji proti nemocem,“ říká Hana Roháčová, primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Fakultní nemocnice Bulovka. Úplně na začátku pandemie právě tam leželi první pacienti. „První varianty covidu-19 byly opravdu těžké, zejména starší lidi dovedly zahubit poměrně rychle. Proto jsme tak rádi, že přišlo očkování, které je, i když ne stoprocentně, dokázalo ochránit.“

„Česko si svým nekompromisním, jasným, silným, rychlým postojem ve vztahu k ruské agresi pomohlo k lepší image,“ říká Ondřej Černý, generální ředitel Českých center, které teď slaví 30 let své existence. „Měli jsme debatu s vrchním ředitelem evropské sekce ministerstva zahraničí Jaroslavem Kurfürstem, který říká, že ze střední Evropy jsme teď my tím nejspolehlivějším partnerem západní Evropy.“

Skladatel, hudebník a pedagog Michal Nejtek je sice klasicky vzdělaný hudebník, ale uznává bigbít. Vystudoval hru na klavír, jeho samotného hodně ovlivnila kapela Pražský výběr. „Poprvé jsem Pražský výběr slyšel v roce 1989, možná 1990 – a byl to šok. Protože když je člověk zvyklý na jinou hudbu, a pak uslyší toto, otevřou se mu úplně jiné obzory,“ říká v pořadu Hovory.

„V kalendáři mám sice 50 let, uvnitř je mi 70. Můj život je velmi rychlý,“ říká režisér Robert Sedláček. Nedávno měla v pražské Viole premiéru jeho divadelní hra Hugo Haas a Adina Mandlová. Oba bývalé milence režisér poslal svým scénářem na Maltu a donutil komunikovat.

„Přispěli jsme k tomu, že fasáda Národního divadla, socha Krista Spasitele v Riu a další památky jsou čisté. Pokud se firmě daří dobře, je morální povinností pomáhat,“ říká Milada Skutilová, ředitelka českého zastoupení známé německé úklidové firmy.

„La Palma je klenot Kanárských ostrovů a je velmi málo populární, pokud jde o turistický ruch. Je to obrovská škoda. Je to totiž nádherná, zelená, velmi barevná země. A pokud jde o diverzitu, máme tam všechno: hory, pralesy, jehličnaté lesy, černé dlouhé pláže a sopečnou krajinu. A s nadmořskou výškou se mění kompletně celý ráz ostrova. To nás uchvátilo,“ popisuje farmářka, dříve restaurátorka knih, Elizabeth Kapitánová v pořadu Hovory.

„Mou základní barvou je určitě černá, ráda mám bílou, krémovou, šedou nebo tmavě modrou. Další už jen doplňkově. Hodně ráda mám ale vzory, nejvíc geometrické. Když některý z nich vidím, určitě ho nepominu a musím ho mít,“ popisuje módní návrhářka Hana Havelková, která se prosadila už hned od začátku 90. let. Svou tvorbu pak označuje za minimalismus.

Historik umění a uznávaný japanolog Filip Suchomel je od března novým ředitelem Oblastní galerie Liberec. „Přiznám se, že když jsem loni byl rok v Japonsku, říkal jsem si, že by to chtělo nějakou větší změnu, nový impulz pro další život. Předtím jsem byl na UMPRUMu osm let a pak šest na AMU a vždy jsem chtěl zkusit ještě i práci s živým uměním,“ popisuje. Konkurz na ředitele galerie v Liberci mu tak přišel zajímavý.

Jitka Pánek Jurková vedla pět let České centrum v Bruselu a je přesvědčená, že umění a kultura jsou mocnou zbraní diplomacie. „Někteří lidé říkají, že kulturní diplomacie neexistuje a je to jen propaganda v novém hávu. Má stručná odpověď je, že to není pravda. Zejména po otřesných zkušenostech z 2. světové války, které nás posunuly směrem, ve kterém je kultura hájena,“ říká.

Lékař, diplomat a sběratel Oldřich Uttendorfský se za války narodil českým rodičům v Indonésii. Když mu bylo jedenáct, odjel do školy v Nizozemsku. „Díky přísné výchově v klášteře v sobě dodnes mám řád, což mi v životě ohromně pomohlo,“ říká. „Dodnes to mám tak, že disciplínu dodržuji na minutu – i kdyby to měla být schůzka třeba v Tokiu. V klášteře mě naučili poslušnost a zodpovědnost, což v nepříjemných situacích člověku pomáhá.“