Hovory

Spoluzakladatelka lesního klubu Pramínek na Říčansku Olga Jarkovská tvrdí, že začátky před 12 lety byly „punkové“. Dnes ale mají tři třídy po šestnácti dětech, kterým se věnují „průvodci“, což jsou muži i ženy. Zařízení je členem Asociace lesních mateřských školek a certifikovaným lesním klubem. Podle Jarkovské je les pro děti tím nejpřirozenějším prostředím, v jakém může vyrůstat.

„Letos se chceme hodně zaměřit na teenagery – a trochu jsme s tím koketovali už loni,“ popisuje umělecká ředitelka Zlín Film Festivalu Markéta Pášmová. „Této skupině je totiž velmi těžké nabídnout něco, co by je zajímalo, něco, co by chtěli vidět. A tak jsme si řekli, že zkusíme letos webové seriály, protože tohle už konzumují,“ dodává.

„Je veselé a zábavné poslouchat herce, když o vás mluví. Mě to strašně baví – a když vás mají rádi, tak si z vás umí dělat úžasnou legraci. To rád poslouchám, protože se vidím z jiného úhlu,“ popisuje režisér a umělecký šéf Vinohradského divadla Juraj Deák. „Při práci jsem asi hodně temperamentní, někdy trpělivý, někdy ne. Taky jsem občas nepříjemný, provokuji, ale snažím se, aby to ty mé herce vždy bavilo. Aby věděli, proč se co děje,“ dodává.

Válka na Ukrajině společnost rozděluje, ale ještě vyostřenější je stav slovenské společnosti, tvrdí historik Marek Junek. „Teď si jen musíme položit otázku, jestli rozdělení nemá hlubší kořeny. Když se podíváte na slovenskou společnost jen v době pandemie covidu-19, rozdělení bylo ještě daleko větší než u nás… Je to něco, co slovenskou společnost provází celé dějiny, celou existenci samostatné Slovenské republiky,“ říká.

„Dějiny mě zajímají a fascinují z mnoha důvodů – je to o způsobu uvažování, o procesech, které jsou kořeny toho, co vidíme dnes. Já se do archivů vždy těším, především když mám nastudovat nějaké osobní dokumenty, korespondenci, dopisy někoho třeba i úřadům. Tam je totiž vidět uvažování lidí a fascinuje mne na tom to, jak často jsou tyto situace podobné dnešku a zároveň, jak se neumíme poučit z minulosti,“ říká historička Kateřina Čapková.

Revma není diagnóza – je to v laické společnosti velmi rozšířený termín, ale nemoc to není. Revmatologové mají v ordinacích pacienty s asi 200 diagnózami, převažují ty zánětlivé autoimunitní, jako je revmatoidní artritida. „Je to závažné onemocnění poškozující klouby pacientů, většinu z nich už umíme léčit,“ tvrdí revmatolog Petr Němec.

Daniel Podhradský před 30 lety založil nakladatelství Dauphin, protože miluje poezii, která ho dokáže povznést. Tvrdí, že my Češi obecně máme poezii na vysoké úrovni. Poslechněte si Hovory s mužem, který se po letech v lesnictví rozhodl založit nakladatelství a podnikat v úplně jiné oblasti, než léta pracoval.

Dobrodruh, horolezec a spisovatel Rudolf Švaříček přiznává, že láskou je Indonésie, ostrov Nová Guinea a Himálaje. „Mému srdci nejblíže byla vždy hora Puncak Mandala v Nové Guineji, která byla ještě na přelomu milénia i v těch nejlepších leteckých mapách jen bílá plocha, a to i v detailu. Na hoře je totiž jen ledovec a sníh. To byl pro mne asi ten zásadní vrchol, což byl výstup na panenskou horu,“ popisuje v pořadu Hovory.

Kožní lékařka Júlia Černohorská se na každou nemoc dívá jako na celostní problém. Motivuje pacienty, aby poslouchali své tělo, které se jim nemocí snaží říct, že něco v jejich životě není v pořádku. „Mně v dermatologii přišlo, že to nemůže být jen tak a zničehonic vznikne nějaká nemoc, ekzém, lupénka – a táhne se s tím člověkem celý život. Ale že za tím musí být něco víc,“ popisuje v pořadu Hovory.

„Pokud se člověk zná s romskou komunitou, rychle ví, co ten který člověk potřebuje. Ale to, co potřebuje každý, je respekt. Musím to říct, protože se setkáváme s nepochopením a rasismem. I když pokud jde o naši neziskovou organizaci Romodrom, pomáhá nám hodně lidí a na úrovni státu je to v pořádku. Ale ne u obyčejných lidí, kteří nemají přístup k informacím,“ popisuje svou práci Marie Gailová, zakladatelka neziskovky.