Hrotcast

Zbyněk Stanjura na odstřel? Podle ekonomické novinářky Markéty Malé je návrh státního rozpočtu pro rok 2024 naprostou politickou i finanční katastrofou. V novém Hrotcastu ostře kritizuje nadhodnocená čísla i nereálné příjmy a vysvětluje, proč by měl ministr financí následovat Ivana Bartoše a opustit vládu. Pusťte si nový Hrotcast.

Premiér Petr Fiala slibuje, že neodevzdá Česko levici a populistům, ale realita jeho vládnutí čelí ostré kritice. Ekonomická novinářka Markéta Malá v novém Hrotcastu rozebírá, zda vláda skutečně naplňuje konzervativní sliby, nebo se pod tlakem uchyluje k levicovým opatřením. Jak vláda řeší rostoucí veřejný dluh, energetickou krizi a rekordní inflaci? A proč jsou pravicoví voliči stále více zklamaní? Poslechněte si podcast.

Proč Jozef Síkela získal slabší eurokomisařské portfolio a jak to ovlivní postavení Česka v Evropské unii? V novém Hrotcastu s ekonomickou novinářkou Markétou Malou a moderátorem Pavlem Štruncem se zamýšlíme nad vlivem unijní politiky na jadernou energetiku a nad tím, co znamená španělská socialistka v čele zelené tranzice pro Dukovany. Poslechněte si také analýzu konkurenceschopnosti EU vůči USA a Číně.

O půlnoci ze soboty na neděli zveřejnila vláda očekávaný návrh rozpočtu na příští rok. Tento krok, který mnozí označují jako netransparentní a arogantní, vzbudil mezi politiky i veřejností značné diskuze. „Zveřejnění rozpočtu v takovýto čas je ukázkou arogance. Proč to nešlo třeba v šest večer? Jen to podtrhuje, jakým způsobem se vláda chová,“ říká v Hrotcastu ekonomická novinářka Echo24 Markéta Malá.

„Šedesát procent OSVČ platí jen minimální zálohy na zdravotní pojištění, což nestačí ani na pokrytí základních potřeb našeho zdravotního systému,“ říká ekonom Miroslav Zámečník. Zdravotnictví je drahé a s rostoucími náklady se situace jen zhoršuje. Jinými slovy, současný systém není dlouhodobě udržitelný, všímá si respektovaný ekonom.

Vzhledem k tomu, že je české zdravotnictví stále nákladnější a systém je podfinancovaný, je nezbytné začít vážně uvažovat o reformách, které by do něj přinesly více prostředků a zároveň zajišťovaly spravedlnost mezi zaměstnanci a živnostníky. Podle hlavního analytika Hrotu24 je proto potřeba zálohy zvedat.

„Ve skutečnosti není důvod, proč by ekonomicky aktivní lidé neměli platit zhruba stejné peníze za zhruba stejné příjmové kategorie. Ve zdravotnictví neexistuje zdůvodnění, proč by se mělo dělit na živnostníky a zaměstnance“, podotýká v novém Hrotcastu.

Jednou z největších výhod pro OSVČ v Česku jsou paušály, které umožňují snížit daňový základ a tím i celkovou daňovou zátěž. V praxi to znamená, že mnoho živnostníků platí minimální zálohy na sociální a zdravotní pojištění, které jsou výrazně nižší než odvody, které by museli platit zaměstnanci se stejnými příjmy.

„Je nutné se podívat na ty skupiny, které přispívají relativně málo. Řekněme si, že průměrný výdaj na pojištěnce je nějakých 55 tisíc ročně. A teď si vezměme, jaké jsou odvody v Česku. Letos by to měly být nějaké tři tisíce měsíčně. Takže jsme hluboko pod tím,“ zdůrazňuje Zámečník.

V diskusi o reformě odvodového systému často zaznívá, že se Česká republika potřebuje více přiblížit západním standardům. Například ve Švýcarsku nebo Německu jsou podmínky pro OSVČ přísnější.

Ve Švýcarsku musí platit vysoké částky z vlastních kapes, než začnou čerpat plnou zdravotní péči. V Německu jsou pojistné částky pro živnostníky pevně dané a nezávisí na vyměřovacím základu, což zajišťuje stabilní přísun financí do zdravotního systému. Jak podotýká Zámečník: „V Německu platí i chudí, a pokud nemohou, žádají o dotaci. Nikoho prostě nezajímá váš vyměřovací základ.“

A teď si představte, že jste živnostník u našich západních sousedů, zdravý pětatřicátník. Každý měsíc vám na zdravotní pojištění z účtu odejde mezi 350 až 550 eury (zhruba 8 800 až 13 800 korun). A pokud si chcete dopřát lepší péči, jako je vlastní pokoj v nemocnici a kvalitní strava, připravte se na částku mezi 550 až 900 eury měsíčně (okolo 13 800 až 22 600 korun).

Zní to tvrdě? Možná. Jak jinak ale reformovat zdravotní systém? A proč je tolik tajností kolem rozpočtu na příští rok? Poslechněte si nový Hrotcast.

Má se zpoplatnit návštěva národních parků v Česku? Téma je to u nás víc než kontroverzní, zároveň ale poplatky v zahraničí výborně fungují jako odstínění nadměrného turismu. A právě ten vadí čím dál většímu množství lidí. „Overturismus vyžaduje řešení regulatorního charakteru. V Litvě jsme v národním parku platili za vstup osm euro (okolo 200 korun) a působilo to jako filtr pro masového návštěvníka,“ popisuje analytik Hrotu24 Miroslav Zámečník.

„Lidé, kteří jsou opravdovými milovníky přírody a rádi prozkoumávají její tajemství, by měli mít možnost to dělat s průvodcem, ale budou za to muset zaplatit víc než symbolický poplatek,“ pokračuje Zámečník v novém Hrotcastu. Ekonom přitom zdůrazňuje, že by masová turistika měla být směřována spíše do oblastí, kde způsobí co nejméně škody.

Ale nejen zpoplatnění, i zřízení nových národních parků je v Česku dosti kontroverzní téma, které vyvolává silné emoce – hlavně mezi obyvateli, jichž se vyhlášení parku týká. Jedním z hlavních důvodů je obava, že se tím podstatně zvýší turistický ruch, což může místní připravit o klid a soukromí.

„Jsou tady obavy místních obyvatel z toho, že vyhlášení národního parku bude fungovat jako jakýsi magnet, který přitáhne více turismu. A ti, kteří nepodnikají v cestovním ruchu, berou turisty jako něco, co jim znepříjemňuje život,“ vysvětluje Zámečník.

Přesto mohou národní parky přinést významné ekonomické výhody, pokud jsou správně spravovány a propojeny s místní komunitou. V praxi se ukazuje, že mohou být zdrojem příjmů nejen pro ty, kteří podnikají v cestovním ruchu, ale i pro širší skupinu obyvatel, kteří žijí v těsném sepětí s parkem. Pro příklad jak to může fungovat sahá analytik Hrotu24 do Afriky.

„Tam je běžné, že národní parky poskytují pracovní příležitosti místním lidem – například jako průvodcům nebo řidičům, což může být vysoce ceněná a dobře placená práce. Kromě toho mohou parky přinášet přímé výhody, jako jsou stipendia pro děti, zlepšení infrastruktury nebo přístup ke zdravotní péči,“ říká.

A jsme zpátky u toho zpoplatnění vstupů. V Africe je totiž podle Zámečníka běžné třeba i to, že cizinci platí mnohem vyšší vstupné než místní obyvatelé. Měly by se tedy vstupy do národních parků v Česku zavést? V jaké výši? A je to vůbec přínosné řešení? Poslechněte si náš nejnovější Hrotcast.

Nebyl to sice 7. prosinec 1941, i tak si ale Američané opět výrazně spálili prsty. Jen místo bomb padaly burzy a místo křižníků šly ke dnu plány investorů. Jak jsou na tom trhy nyní. A co jim prospívá? O tom mluví analytik Hrotu24 Mirek Zámečník v novém Hrotcastu.

Americké burzy cenných papírů zaznamenaly v nedávné době slušný propad, který USA po osmi dekádách připomněl, jak nebezpečné je zahrávat si s Japonci. „Celé to spustilo Japonsko kvůli tomu, že se realizovaly velikánské výprodeje zahraničních investorů, kteří si půjčovali v jenech a investovali do dolarových trhů,“ popisuje Miroslav Zámečník. „To funguje na jedné premise, že je kurz jenu buď stabilní, nebo japonská měna oslabuje. Jenže on zpevnil a přestalo se to vyplácet.“

Jednou z příčin bylo, že japonská centrální banka zvýšila úrokové sazby. Investoři začali masivně prodávat své pozice, což způsobilo propad trhů. „Japonský index Nikkei 225 spadl nejvíc od roku 1987,“ pokračuje Zámečník, který v tomhle ohledu hovoří o „výplachu“ na japonských trzích, s nímž se svezli i spekulanti z USA. Navíc začaly sílit obavy z možné recese ve Spojených státech, které přispěly k celkové nervozitě mezi burzovními obchodníky.

Nicméně trhy se po počátečním poklesu začaly zotavovat. Klíčovým faktorem, který přispěl k obratu, byla pozitivní zpráva o nižším počtu žádostí o podporu v nezaměstnanosti, než se očekávalo. To signalizovalo, že americký trh práce je silnější, než se původně myslelo, což zmírnilo obavy z blížícího se zadrhnutí celé ekonomiky.

Podle hlavního analytika Hrotu24 Zámečníka šlo o korekci trhu, při níž hlavní index S&P 500 klesl o přibližně tři procenta, což je jednorázově poměrně výrazný pokles. Za ním je mimochodem cítit, že trhy jsou lehce netrpělivé v tom, kdy současný prudký boom technologií umělé inteligence přinese skutečně hmatatelné výsledky. „Je to částečná korekce, která je dána nervozitou a potřebou určitého ochlazení. Bylo tam přehřátí na některých těch očekávaných budoucích výnosech,“ říká ekonom.

Ale právě růst akcií technologických obrů, jako je třeba světová čipová velmoc Nvidia, které i přes svůj předchozí pokles zůstávají velmi hodnotné a pro investory atraktivní, je dalším faktorem v ozdravování trhů v USA. „Vsadím se, že Amerika poroste letos o dost rychleji než jakákoliv z větších evropských ekonomik,“ je si jistý Zámečník.

Američané jsou ovšem celkově zvyklí investovat. Nejde jen o miliardáře nebo velké burzovní hráče, své peníze zhodnocuje – třeba po malých částkách – obrovské množství lidí ve Spojených státech. Ať již přes finanční poradce, nebo i samostatně. Jak jsou na tom Češi?

„Averze ke ztrátě je ve střední Evropě mnohem víc zakořeněná. My, když se spálíme, bolí nás to mnohem víc, protože nejsme zkušení,“ shrnuje ekonom.

Jaký druh investování je nejlepší? Proč jsou Češi nedůvěřiví? A jakou roli v tom hrají bájné devadesátky? Poslechněte si další letní Hrotcast.

Jaká bude obchodní politika USA po volbách? Analytik Hrotu Miroslav Zámečník odhaduje, že pokud vyhraje Donald Trump, bude jeho politika ještě razantnější než za jeho prvního mandátu. A schytalo by to i Česko.  

Česká vláda odložila projednávání dokumentů souvisejících se zaváděním zelených závazků z evropského Green Dealu v českých podmínkách. „V tom je určitá ironie, jelikož že na webových stránkách vlády je dodnes spousta materiálů k Evropskému předsednictví. A za jeden z pěti nejvýznamnějších úspěchů se tam uvádí přijetí klimatického balíčku,“ říká Zámečník. Vláda tedy celý balíček schválila a nyní o něj dává ruce pryč.  

Na druhou stranu ale podle Zámečníka není divu, protože existuje značná obava z ekonomických dopadů na obyvatelstvo a průmysl. Zdražení paliv a energie v důsledku rozšíření systému emisních povolenek na dopravu a bydlení by znamenalo výrazné zatížení domácností i podniků. „Toto postihne opravdu každou domácnost. Já myslím, že ta vláda couvla právě proto, že si uvědomila, že to nemá propojené s nějakými kompenzačními mechanismy,“ dodává Zámečník.