Pozvání do podcastu přijal klinický psycholog Jan Bažant, který vystudoval sociální pedagogiku se zaměřením na etopedii (rozvoj, výchova a vzdělávání dětí, mládeže a dospělých s poruchou emocí a chování) na Pedagogické fakultě Univerzity v Hradci Králové. Následně navázal magisterským studiem jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a získal specializaci v klinické psychologii. Absolvoval výcvik v kognitivně-behaviorální terapii a jako lektor a organizátor působil ve výcvikovém kurzu Arteterapie a artefiletiky. Přednášel lékařskou psychologii, psychoterapii a orofaciální bolesti na Lékařské fakultě v Hradci Králové. A v Hradci Králové pracoval jako klinický psycholog, neuropsycholog a psychoterapeut. Od roku 2016 vede Oddělení klinické psychologie v Nemocnici Pardubického kraje. Je také předsedou pobočky Asociace klinických psychologů České republiky pro Východní Čechy.

Náplní práce klinických psychologů ve zdravotnictví je prevence, diagnostika a často i terapie duševních potíží a poruch, včetně poskytování krizové intervence. Cesta k práci samostatně působícího pracovníka ve zdravotnictví trvá od počátku studia psychologie na vysoké škole nejméně deset let. A tak je logické, že zkušenosti a dovednosti takto vzdělaných psychoterapeutů jsou odlišné od jejich kolegů, kteří absolvují bakalářské či magisterské studium některého z humanitních oborů a certifikovaný výcvik v psychoterapii. Oba světy jsou specifické a z povahy studia a získaných zkušeností nemohou být rovnocenné. Z této zdánlivě zřejmé odlišnosti vzniká v oblasti poskytování psychoterapeutické péče řada zbytečných nedorozumění a nepochopení.