„Všechno bude tak, jak je to teď, jen trochu jiné.“ Tak si židovští Chasidé představovali nový svět po apokalypse. Americký básník a prozaik Ben Lerner tuhle citaci vybral jako motto svého románu 22:04. Výstižně totiž pojmenovává životní situaci, kterou ve své próze prozkoumává - drobné životní zlomy a narušení našich jistot, které přepisují náš vlastní příběh, to jak sami sebe vnímáme. Okamžikem takového zhrocení může být apokalyptická bouře Irene, která se v úvodu románu žene na obyvatele New Yorku nebo srdeční vada, kterou lékaři diagnostikují vypravěči. Nebo to může být prosba jeho kamarádky, která ho požádá, aby jí daroval své sperma a stal se tak otcem. Dokáže ale Ben Lerner tyto okamžiky skutečně naléhavě, existenciálně zprostředkovat? Není jeho próza spíš intelektuálským komentářem nebo odtažitým konceptem? A vadí to? Diskutují amerikanistka Hana Ulmanová, spisovatel a básník Markek Torčík a literární kritik a redaktor nakladatelství Paradox Kryštof Eder.