Pro řízení vlaku byly potřeba i kolíčky od prádla, směje se strojvedoucí. Jak se profese proměnila?

Spisovatel Jaroslav Rudiš ho charakterizuje jako „legendu na trati“. Pavel Židlík byl vlaky okouzlen od malička. „Už ve dvou letech jsem věděl, že budu strojvedoucí. Co jsem se narodil, neměl jsem jinou touhu,“ vypráví a dodává, že řídit poprvé vlak byl neopakovatelný pocit. „Bylo to pro mě naprosto vzrušující. Pocit, že se ta velká hmota, síla stroje, dá do pohybu, to mě fascinovalo. Bylo to úžasné. A je to úžasné doteď,“ popisuje s úsměvem. Poslechněte si rozhovor!