Jméno Petra Ulricha znám od poloviny devadesátých let, kdy i v Česku začal první internetový boom. Patří k pionýrům tohoto oboru, konkrétně byl mezi prvními, kteří začali s takzvanou elektronickou komercí. Na doméně shop.cz provozoval virtuální obchodní dům, a tehdy málokdo věděl, co si pod tím představit.

Proč z něj nevznikly úspěšné firmy současné doby, jako jsou Alza nebo Mall? I na to jsem se ho samozřejmě zeptal. A také na jeho americké dobrodružství, když se pokusil se svým projektem prorazit globálně. Napoprvé se to nepovedlo.

Vím do posledního centu, kolik stojí drahá životní zkušenost, říká s nadsázkou dnes.

A samozřejmě jsme mluvili o jeho současném byznysu, který se týká svateb a cestování. O tom, jak svou firmu Yachtwedding úspěšně rozjel, a teď se ji nějak snaží provést těžkým obdobím pandemie, která cestování ani svatbám nepřeje.

Nemohli jsme se nezmínit o dnešní situaci v Česku. Povídali jsme si na začátku tvrdého lockdownu, a já se zeptal Petra Ulricha jako krizového manažera, co říká tomu, jak situaci zvládá Andrej Babiš se svou vládou.

A když vydržíte až do konce, dozvíte se o velmi zajímavém nápadu a možná rodícím se dalším globálním byznysu. Nápověda, ve hře je ambice zkusit štěstí na trhu, jehož velikost je celovsětově 400 miliard dolarů.

Znám Tomáše už skoro 20 let. Krátce jsme spolu pracovali ve vlastní česko-slovenské firmě, která pak byla na počátku startupu Piano Media. Ten později Tomáš několik let řídil a vytvořil z něj celosvětově úspěšnou společnost. Jak později řekl v otevřeném rozhovoru, hlavním důvodem, proč z Piana odešel a vrátil se k žurnalistice, byly deprese, kterými tehdy trpěl.

I o tom jsme v našem podcastu mluvili.

A taky o tom, co má Česko a Slovensko společné v pandemii, a protože obě země patří k nejhorším na světě, tak to nebylo moc veselé povídání.

I když jak se to vezme. Mluvili jsme ovšem o tom, v čem se naše dvě země liší.

A o žurnalistice, o slovenské prezidentce, o krizi středního věku a také o tom, jak těžké je zhubnout 40 kilo. Malý spoiler: není to zas tak těžké, ale o své metodě se nesmíte radit s lékaři.

No a samozřejmě jsme se bavili i o tom, jak se značce Deník N daří v Česku a jestli za deset let bude svět lepší, anebo horší.

Mým dnešním hostem je Mirek Hasal. Muž, který strávil skoro třicet let ve vzduchu jako stevard Českých aerolinií. Mimochodem, jednou jsme spolu čirou náhodou letěli. Bylo to do Stockholmu nechal mě sedět v byznys třídě. Ale nikomu to neříkejte!

Proto jsem však s Mirkem podcast nenatočil. Je totiž vášnivým milovníkem maratonu. Uběhl jich 119, pokud si to dobře pamatuju, a některé určitě stojí za zmínku. Proto podcast!

Namátkou: běžel ve výšce 10 kilometrů nad zemí i půl kilometru podzemí. A taky po zmrzlém Bajkalu. V maratonském deníku má záznamy z 19 zemí včetně Saudské arábie, například.

Na to vše jsem se ho zeptal.

A taky na to, co se mu na maratonech či obecně běhu líbí.

Jestli je běhání víc o těle, anebo o hlavě, jak se říká. 

A co to znamená, když člověk doběhne v hezkém čase?

Přeju příjemný poslech! A pokud budete tento podcast poslouchat právě u běhu, přeju samozřejmě příjemné tempo a co nejvíc endorfinů.

Pavla Horáková je zkušená spisovatelka, která je úspěšnou překladatelkou a také autorkou trilogie o Hrobařících, která je určena pro dospívající.

Knihu s velkým K zatím napsala jednu. Avšak to první písmeno je opravdu velké. Román Teorie podivnosti v roce 2018 způsobil literární seznaci. Získal nejvýznamnější českou literární cenu, vyhrál několik anket o knihu roku a především, zaznamenal také úspěch u čtenářů.

Příběh vědecké pracovnice, která má talent vytvářet teorie o tom, jak svět či lidé kolem ní fungují, je knížkou, kterou jsem si přečetl s radostí a zájmem. I proto jsem se na rozhovor s autorkou těšil.

Jakou má teorii na rok 2020, či obecně na pandemii, kterou teď prožíváme?

O čem bude její druhá knížka, kterou právě dopisuje, a možná už dopsala?

Myslí při psaní na překladatele, protože sama překladatelkou byla?

Dá se psaním literatury v Česku uživit?

Těší se na filmové zpracování svého prvního románu?

A proč už po napsání Teorie podivnosti nevymýšlí sama další teorie?

Rozhovor s Pavlou Horákovou je poslední z těch, které jsem natočil ještě loni. Ale je trvanlivý a ještě daleko před doporučeným datem spotřeby.

Přeju příjemný poslech.

Jedno procento je podcast, kam si zvu zajímavé a zábavné hosty. ANEBO také čtu své povídky z fleku. Pokud vás zajímá víc, nezapomeňte navštívit web miloscermak.com. Příjemnou zábavu!

Můj dnešní host se v té své věci rozhodl spoléhat nejen na sebe, ale požádat o pomoc ostatní. David Ježek je mladý muž, ženatý se dvěma dětmi, profesí ajťák a duší malý soukromý zemědělec. Hodně malý. Zatím si pronajal necelého půldruhého hektaru v Cholupicích na jižním kraji Prahy.

On by to byl dobrý námět na filmovou komedii. Ajťák vyjíždí na pole, místní zemědělci se nestačí divit. Avšak není to film, nýbrž realita. Jak to probíhá? Zeptal jsem se na to.

A taky na to, jak si vede jeho sbírka na serveru Donio, která končí druhý lednový víkend, a kde můžete přispět Davidu Ježkovi na nákup malotraktoru. Příjemný poslech.

Jan Kasl je nejen vyhledávaným architektem, ale také předsedou České komory architektů. Většina lidí si ho však pamatuje jako jednoho z bývalých pražských primátorů. A pamatují si ho přesto, že za sebou nenechal žádný velký skandál ani aféru, z čehož plyne, že mezi exprimátory hlavního města patří k těm nepochybně úspěšnějším.

Stýská se mu po politické kariéře? A co mu vzala či naopak dala? Samozřejmě jsem se na to zeptal. A dostal odpověď.

A pochopitelně i na mnoho dalších věcí.

Koho on považuje za nejlepšího pražského primátora v historii? A co si myslím o tom současném, Zdeňku Hřibovi?

Proč spolupracoval s Andrejem Babišem, a z jakého důvodu ta spolupráce tak rychle skončila?

Budeme mít hotový obchvat a okruh kolem Prahy dřív, než Elon Musk přistane na Marsu?

Proč je jediným opravdu výjimečným domem postaveným v Praze po roce 1989 Tančící dům?

Co Praze právě teď chybí?

A proč je nám tak blízká a zároveň vzdálená Vídeň, která v žebříčcích měst, kde se lidem nejlíp bydlí, dlouhodobě končí na nejvyšších příčkách?

Příjemný poslech!

Přeji vám hezký poslech a hlavně radostné a příjemné Vánoce. Ať se letos  povedou minimálně na 99 procent. Ať jsou aspoň na pět hvězdiček, tak jako podcast Jedno procento. Radostné a veselé!

S mým dnešním hostem jsem mluvil přes oceán. Spisovatelka Natálie Kocábová je v USA u americké části své rodiny. Konkrétně ve Wilmingtonu v Severní Karolíně, kde se před lety usadil její dědeček, vysokoškolský učitel matematiky.

Co v Americe dělá a jak dlouho tam zůstane? I o tom jsme spolu samozřejmě mluvili.

A taky o tom, jaký je rozdíl mezi Čechy a Slováky, protože Slovák je její druhý manžel a shodou okolností měla nedávno v Bratislavě premiéru její divadelní hra. 

Zeptal jsem se i na to, zda dcera známého českého hudebníka a bývalého politika volila Bidena, či Trumpa. A koho volili její američtí příbuzní.

Jaký změnami její vztahy k otci prošly a jak si stojí právě teď?

Jaké sny a zájmy má její nejstarší syn, který je mimochodem přesně tak starý, kolik bylo jí, když jí v Česku vyšel první román.

A kdy jí vyjde v Americe?

Příjemný poslech.

Hosty podcastu Jedno procento jsou lidé, které považuji za zajímavé a zábavné. Skoro bych se nebál říct, že zvu lidi, které mám rád. S kterými bych se chtěl setkat, i kdybych netočil podcast.

Z toho plyne, že v Jednom procentu nebývají rozhovory s politiky. Ne, nic proti politice nemám, ba naopak. Považuju i za těžkou a nevděčnou práci, která má můj respekt.

Ale až na naprosté výjimky mezi politiky nemám žádné přátele. A není moc ztěch, kterých bych se chtěl zeptat na něco, co o nich nevím z médií či z rozhovorů, které jsem s nimi dělal jako novinář. Ne podcaster.

Tento díl je proto výjimkou. O rozhovor jsem požádal Petru Peckovou, hejtmanku středočeského kraje. Ne proto, že ji znám, ale že bych ji rád poznal. A zajímá mě, proč kariéru televizní novinářky v minulých deseti letech vyměnila za kariéru v lokální, a dnes už vysoké, či spíše středně vysoké politice.

Jako sexista ve výslužbě můžu říct, že mi imponuje jako pohledná a ambiciózní žena, je mi sympatické, že je běžkyně, a zajímá mě, jak obnoví a zkultivuje pověst svého úřadu po éře hejtmanky Jaroslavy pokorné Jermanové.

Bude to lepší? Anebo je už v samotné budově Krajského úřadu, která paradoxně ani na území kraje nestojí, cosi zakletého a strašidelného? I o tom jsme se bavili.

A taky o tom, proč opustila novinařinu a čim si jsou žurnalistika a politika podobné.

Co zatím udělala nejvíc papalášského?

A jaké našla ve skříních ve své kanceláři kostlivce?

Co si myslí o roce 2020? A samozřejmě zazněla také zcela pravidelná otázka, zda svět bude za deset let horší, anebo lepší.

Přeju příjemný poslech.