Psycho

Výzkum a vývoj v medicíně jdou kupředu a lidé se dožívají stále vyššího věku. Samo o sobě to zní velmi optimisticky, ovšem dožití a dožití ve zdraví jsou dva velmi odlišné pojmy. O zdravém stáří jsem si v Diagnóze F povídala s ředitelem neziskové organizace Život 90 Janem Lormanem.

O Huntingtonově chorobě se příliš nemluví. A když už se mluví, bývá to dost děsivé vyprávění. Jde o nemoc, kterou nelze léčit ani zpomalit. U dětí nemocných rodičů existuje téměř 50% riziko, že se v jejich případě nemoc projeví také. Dětští pacienti umírají do deseti let, dospělí žijí o něco déle, ovšem řeč je pak spíš o živoření než o životě.

Michal Ďorď je členem vládního výboru pro práva dítěte a předseda spolku Vteřina poté, který sdružuje lidi se zkušeností z ústavní péče. I on sám má za sebou léta pobytu v dětském domově. Svým úhlem pohledu zakončil třídílný speciál Diagnózy F o ústavní péči o děti v České republice.

Na téma ústavní péče o děti lze nahlížet z mnoha různých úhlů. Mezi ty nejdůležitější patří pohled těch, jichž se téma bezprostředně týká – pohled dětí, které v ústavech vyrůstají, a pohled jejich pěstounů či adoptivních rodičů. Manželé Novákovi* patří do poslední zmiňované skupiny lidí. Před třiceti lety si adoptovali dceru.

Jakkoli jsou slova pro komunikaci důležitá, stejně důležitý je neverbální kontext, v němž jsou slova vyslovována, ať už jde o tón hlasu, gesta, výraz ve tváři, či tělesný postoj. Můžeme se naučit v některých situacích ovládat řeč svého těla, dlouhodobě lhát ho ale nenaučíme.

Do ústavní péče se děti v České republice dostávají v situacích, kdy nemají rodiče nebo se o ně rodiče ani jiní rodinní příslušníci z nějakého důvodu nemohou starat a zatím nebyla nalezena vhodná náhradní instituce. Jak se dětem v těchto podmínkách žije a vyrůstá? Odnášejí si do života v důsledku chybějících rodičovských postav sbírku traumat, nebo lze v dětském domově vyrůst v relativně spokojeného jedince?

Hudba je jedna z možných cest, jak se v dnešní uspěchané době můžeme dostat od hlavy k srdci. Někdy si ji naordinujeme sami, někdy s tím potřebujeme trochu pomoct. A někdy se možnosti, že bychom mohli odkrýt naše emoce, usilovně bráníme.

Partner je pro nás mnohdy bližší člověk, než jsou naši rodiče, protože jsme si to, že s ním strávíme kus svého života, ideálně celý život, zvolili dobrovolně. V tomto rozpoložení je snadné hledat ve vztahu útočiště, kde se schováme před stresem, jemuž v životě čelíme. Ovšem i vztah samotný a fungování v něm, může být významným stresorem.

Poruchy pozornosti ADHD/ADD jsou diagnostikovány zejména dětem. O tom, že by se vyskytovaly i u dospělých, se příliš nemluví. Hostem Diagnózy F byla tentokrát Lucie Kalusek, která má vlastní zkušenost s poruchou pozornosti a navázala tak na předchozí díl Diagnózy F na stejné téma, jehož hostem byla psycholožka Lada Pourová.

Dříve se tvrdilo, že poruchy pozornosti, o nichž se hovoří většinou v souvislosti s dětskými pacienty, v dospělosti odeznívají. Podle psycholožky Lady Pourové se však spíše transformují a řada lidí s nimi má potíže i v dospělosti.