„Svobodní lidé by nejen měli být ozbrojení a disciplinovaní, ale měli by mít dostatek zbraní a munice, aby uhájili svou nezávislost před kýmkoliv, kdo by je chtěl utlačovat, včetně jejich vlastní vlády.“

A ještě jeden citát: „Všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovni a jejich stvořitel je opatřil určitými nezcizitelnými právy, mezi něž patří život, svoboda a usilování o štěstí. K zajištění těchto práv se ustavují vlády. Jejich spravedlivá moc vyplývá ze souhlasu těch, kterým vládnou. Kdykoli se nějaká forma vlády zprotiví těmto cílům, mají právo ji změnit nebo zrušit.“

Určitě jste poznali slavné citáty dvou nejvýznamnějších zakladatelů Spojených států amerických, prvního a třetího amerického prezidenta, George Washingtona a Thomase Jeffersona. Právě tyto dva citáty patří k těm nejčastějším, po kterých lidé sahají, když chtějí charakterizovat podstatu USA, jejich demokracii a zejména svobodu. Právě kvůli této podstatě mnoho lidí po desetiletí či staletí k USA vzhlíželo. Demokracie byla silná, svoboda neporazitelná, což bylo vidět zejména v oblasti svobody slova. Jenže svět se mění a změna se nevyhýbá ani jediné dnešní supervelmoci. Jaké jsou dnes Spojené státy a jakými změnami procházejí? O tom všem hovoříme s publicistou Dušanem Neumannem, který v USA žije už bezmála 40 let. 1. díl, 04.10.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Liberalismus je pojem, který, co se týká jeho vnitřního obsahu, už úplně vyčpěl… Ti, kdo se označují jako liberálové, by byli nejradši, kdyby volby končily jedním konkrétním způsobem a produkcí úplně konkrétního typu zákonů, a neví si rady s tím, když obyvatelstvo hlasuje jinak – to je jeden z fatálních rozporů toho, co si dnes říká liberalismus… Například americká levice se stále posouvá od touhy po mírně přerozdělujícím státě až po úplný socialismus. Jedna z věcí, která ji přitom úplně rozežírá zevnitř, je identitární politika, která úplně opouští představu člověka jako individua. To zavání novým apartheidem… A také ještě: Pokus o transplantaci původního liberalismu, tedy původní myšlenky individuální svobody, do muslimského světa úplně selhal. Tam, kdybyste sebrala všechny přesvědčené liberály, tak se vám vejdou do jednoho autobusu. Tak pravil Marian Kechlibar v předchozí části rozhovoru. A v podobném duchu budeme rozmlouvat i v tomto díle. 2. díl, 01.10.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Včelky mají problém. Je jich stále méně. A proto máme problém také my, lidé. Jsme v bezprecedentní situaci, kdy nás na planetě prudce přibývá, zemědělci se snaží všechny nasytit, ale včel naopak ubývá. Alespoň někde. Přitom jsou zásadně důležité. Ale jako by nám to vůbec nedocházelo. Vytrácí se úcta a včely jsou mnohdy vnímány jen jako pouhý nástroj na vydělávání peněz. V Americe se už třeba stává zvykem, že včelaři využijí snůšky medu, vyinkasují od farmářů poplatky za opylování stromů a rostlin, načež včelstva zlikvidují, a pořídí si nová. Naštěstí v Evropě na takový přístup nejsme moc zvyklí, máme zde včelu ještě stále jako jakéhosi partnera. Tyto a mnohé další informace jsme se dozvěděli v předchozí části rozhovoru od doktora Romana Linharta, absolventa Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, vědce, ekologa, autora knih o včelách a inovativních metod práce se včelami, který pracoval na Agentuře ochrany přírody a krajiny České republiky v pozici zoologa. A s ním budeme rozmlouvat o vztahu včel, přírody a člověka i v tomto díle. 2. díl, 27.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Liberalismus, latinsky liber, svobodný, liberalis, svobody se týkající, svobodomyslný, je politický směr, nebo také filosofický pohled, který stojí na tom, že svoboda je prioritní politická hodnota. Tato ideologie původně vznikla v 17. století v Anglii a má kořeny v evropském osvícenství. V různých oblastech světa se však liberalismus dále vyvíjel odlišně, a proto může mít slovo „liberalismus“ celou řadu významů v závislosti na kontextu a regionu.“ Tolik slovníková poučka o liberalismu. Přiznávám, že pokud by v ní nebyla slova, že pojem „liberalismus“ může mít celou řadu významů, protože se v různých oblastech světa vyvíjel odlišně, bylo by těžké v této poučce poznat to, co se dnes za liberalismus běžně vydává, protože se zdá, že až příliš často se svou původní podstatou a nejvyšší hodnotou, tedy se svobodou, nemá už vůbec nic společného. A protože jsme si chtěli ověřit, jestli jsme v tom sami, nebo je nás takových víc, přizvali jsme si kolegu, který napsal velmi zajímavý text a nazval ho „O mezích liberalismu v teoriích a praxi, nebo proč jsem se s uplývajícími léty pozvolna přestal hlásit k označení liberál a proč si myslím, že evropský liberalismus má zásadní zanedbaný a možná fatální problém.“ Ano, mnohým už je jasné, že dnešním hostem je matematik, komentátor, analytik a spisovatel, autor knihy „Zapomenuté příběhy“ Marian Kechlibar. 1. díl, 24.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Včelaři říkají, že včely bez nás mohou žít, ale my bez nich ne. A rozhodně nejde jen o med. Vždyť včel jsou tisíce druhů, ale včel medonosných je jen část. Mnohem důležitější službou lidstvu a celé přírodě je jejich schopnost opylovávat rostliny. Právě proto jsou tak zásadně důležité – a v posledních letech také velmi ohrožené. Například ve Spojených státech jen vloni vymřelo 40 procent včelstev. Může za to na jednu stranu tuhá zima, na druhou stranu viry, užívání pesticidů nebo ztráta přirozených stanovišť. Problém ubývání včel se zhoršuje přinejmenším už od roku 2006. Jak je na tom Evropa a konkrétně Česká republika? Možná i v tomto případě stačí řeč čísel: v Evropě máme více než 84 procent rostlinných druhů a 76 procent produkce potravin přímo či nepřímo závislé na opylování včelou. A zdá se, že dívat se na problém mizejících včelstev s přezíravou otázkou: „Co to tu bzučí?“ už dlouho není na místě. Nejenom na tyto, ale také na mnohé další otázky se budeme ptát dnešního hosta, kterým je doktor Roman Linhart. 1. díl, 20.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Už dvakrát jsme od začátku září mluvili o školství – a dnes budeme v tomto tématu pokračovat. Dozvěděli jsme se například, že speciální školství není něčím objevným a moderním, jak se nám někteří lidé snažili namluvit. Už školský zákon z roku 1890 u nás myslel na výuku postižených dětí. Ve výuce handicapovaných dětí máme dlouholetou tradici a ti, kteří mají v této oblasti největší zkušenosti, tedy speciální pedagogové, upozorňují, že jsme byli na světové úrovni. A dodávají, že bývalé paní ministryni Valachové se ovšem téměř podařilo toto speciální školství zlikvidovat. Dnes na téma inkluze opět navážeme, samozřejmě s našimi hosty, kterými jsou předseda Asociace speciálních pedagogů Martin Odehnal, a dokumentarista Marek Tichý, jenž právě o inkluzi natočil dokument. 3. díl, 17.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Jsem velký patriot a vlastenec a velmi soucítím nejen s naší zemí, ale i s celou západní civilizací.“ Tato slova zazněla v předchozí části rozhovoru od Mnislava Zeleného Atapany. Mluvili jsme hodně o módních politických a aktivistických trendech, které mají v oblibě především „náctiletí“. Hovořili jsme také o smutném zvyku ideologických aktivistů podléhat právě tomu, proti čemu zdánlivě bojují. Samozřejmě jsme slyšeli i mnoho krásných slov o přírodě, úctě k ní a snaze ji přirozeně chránit. A úplně na konci jsme si s Mnislavem Zeleným povídali o tom, že například úsilí o zničení tradičního modelu rodiny dost nepříjemně připomíná snahu o likvidaci nejen všech hodnot posledních dvou až tří tisíců let, ale celé západní civilizace jako takové, včetně její svobody. A na toto téma navážeme i v tomto díle. 2. díl, 13.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„To, co je představované jako inkluze, nebo dnes se tomu cudně říká „společné vzdělávání“, ve skutečnosti žádnou inkluzí není. To je naprosté matení slov, matení pojmů.“ Toto vyjádření o inkluzi zaznělo hned na začátku minulého dílu našeho pořadu. A v dalším rozhovoru pak bylo dokumentováno na zcela konkrétních případech, příbězích dětí i jejich rodičů. V povídání o inkluzi u nás, ale i ve světě, budeme pokračovat i dnes s našimi hosty, kterými jsou předseda Asociace speciálních pedagogů Martin Odehnal a dokumentarista Marek Tichý, který o inkluzi natočil dokument. 2. díl, 10.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

Kritika materialistického způsobu života patří v našich životech už k dobrému tónu. Když kritizujete konzumismy, máte zajištěno, že budete působit tak nějak duchovněji, intelektuálněji, osvíceněji. Ve většině případů jde ale o pózu, v lepším případě o zbožné přání. Sami posuďte, kolik je mezi kritiky autentických lidí, kteří jen nemluví, ale skutečně se uskromnili a žijí, jak to jde nejpřirozeněji.

Bezzubost kritiků je vidět na skutečnosti, jak málo existuje racionálních nápadů co s tím. Zakázat konzum? To nikdo se zdravým rozumem neudělá. Donutit lidi žít v přírodě vyhláškou? Cítíte, že i toto pokulhává? Jednou z mála cest je inspirace. Inspirace lidmi, kteří poznali něco jiného, na vlastní kůži zažili, že to jde i jinak, že žít se dá v přírodě, s přírodou, přirozeněji. Znají nebezpečí, které plyne z materialismu, a přemýšlejí o tom, jak by bylo možné tyto dva světy propojit. Jedním z takových lidí, který je také naším dnešním hostem, je kulturní antropolog a etnograf Mnislav Zelený Atapana. Ten varuje, že budoucnost není růžová, a pokrok a technologie nás jednou zničí. Současně ale přemýšlí o tom, co je možné udělat lépe. 1. díl, 06.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz

„Inkluze neboli inkluzivní vzdělávání je proces, jehož snahou je nastavení takového systému vzdělávání, který umožňuje všem dětem bez rozdílu plnit povinnou školní docházku, respektive navštěvovat školu ideálně v místě jejich bydliště. Cílem inkluze je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání.“ Tolik slovníková definice pojmu, který u nás před několika lety vzbudil velké vášně mezi rodiči, pedagogy a také politiky. Vize to byla v pravdě slunečná – všichni budou hezky pospolu bez ohledu na schopnosti, zdraví, dovednosti a možnosti. Nikdo nebude nikoho vydělovat. Bude to spravedlivé a všichni budou spokojeni. Obhajoby tohoto modelu byly velmi razantní. „Odmítnutím inkluze, společného vzdělávání v místě bydliště a rovné šance dětí na vzdělání, omezujeme nejen právo na vzdělání, bereme rodičům a dětem svobodu volby, svobodu vybrat si vzdělávací cestu a také školu včetně té, v jejímž dosahu bydlí. Ptám se, jak dopadnou ti žáci, kteří se možná kvůli současné politické hysterii vůči démonizovanému slovu inkluze budou učit selektivně, odděleně, snad i segregovaně?“ Takto vášnivě hájila inkluzi tehdejší ministryně školství Kateřina Valachová. Od samého počátku jí odporovala celá řada odborníků a nyní, když už jsou s inkluzí tři roky zkušeností, se jejich výhrady nezmírnily. Naopak.

Hosta dnešního pořadu uvedeme také citací: „Začíná se ukazovat, že v rámci společného vzdělávání se objevuje podstatně více nejrůznější poruch chování, poměrně těžkých psychiatrických diagnóz, které si běžní kantoři dříve ani neuměli představit. Je jen otázkou času, kdy dojde k nějaké závažné příhodě, v nejhorším případě s fatálními následky.“ To jsou slova předsedy asociace speciálních pedagogů a šéfa odborů školství, pana Martina Odehnala.

A tentokrátve třech, protože s námi je také dokumentarista a kameraman Marek Tichý, který o inkluzi připravuje dokument. 1. díl, 03.09.2019, www.KupreduDoMinulosti.cz