Některé výzkumy ukázaly, že posttraumatická stresová porucha, nebo její symptomy, se stejně často, nebo dokonce častěji objevovala jako důsledek událostí, které bychom nemohli označit jako katastrofy a neočekávali bychom u nich extrémní reakce. Jde například o vztahové problémy, šikanu či mobbing. Rovněž sem řadíme opakující se zkušenosti i menších zranění ve vztahové vazbě. Bývají označovány jako „t“-traumata s malým „t“. V jádru „T“- i „t“-traumat je zážitek ohrožení a další charakteristiky, jež z událostí potenciálně činí traumata: neočekávanost a ztráta kontroly spojené s pocity strachu, hrůzy a bezmocnosti.

Nezpracované traumatické zážitky najdeme u lidí s depresemi, úzkostnými poruchami, poruchami osobnosti, závislostmi, s obezitou, autoimunitními onemocněními, astmatem a mnohými obtížemi, pro něž lékaři nedokážou najít somatické příčiny. V uvedeném kontextu pak mohou selhávat obvykle využívané terapeutické přístupy.

Ať už jde o katastrofické události, nebo malá „t“-traumata, psychotraumatologie předpokládá, že zkušenosti, které neintegrujeme, způsobují určitá narušení v našem tělesném anebo psychickém fungování. Jestliže své zkušenosti zpracujeme a integrujeme, učíme se z nich – naše minulost se stává naším zdrojem, získáváme zkušenosti a vědomosti, stáváme se moudřejšími a komplexnějšími. Pokud je však z nějakých důvodů plně nezpracujeme, naše minulost zůstává živá a deformuje naše vnímání a prožívání v současnosti.