Téma Plus

V souvislosti s kriminalitou v 90. letech se připomínají obvykle velké kauzy – podvody při prokazování nafty jako lehkého topného oleje nebo tunelování firem. Pořad Téma Plus se ale zaměří na každodenní život. „My starší zavzpomínáme, vy mladší si budete moct poslechnout, jaké to bylo žít v divokých 90. letech, kdy násilná i majetková kriminalita prudce vzrostla a byla nepříjemným doprovodným projevem nově nabyté společenské svobody,“ láká k poslechu autor pořadu Vít Pohanka.

Když se v Moskvě v březnu 1945 dohadoval vládní program, později nazvaný Košický, byli na to exiloví komunisté připraveni. Na rozdíl od demokratů, kteří z Londýna přiletěli s prázdnýma rukama. I to, že se Beneš vracel domů přes Moskvu, bylo symbolické - už v roce 1943 podepsala exilová vláda se SSSR Smlouvu o přátelství. Neznamená to, že už tehdy bylo rozhodnuto. Ale cesta byla nastoupena.

Tak trochu ve stínu rozsáhlé ekonomické transformace počátku devadesátých let minulého století zůstává neméně důležitý proces, který se dotýká nás všech: narovnání majetkových křivd, způsobených násilnou kolektivizací. Půda se začala vlastníkům vracet před třiceti lety – na jaře 1991. Jaké to bylo, začínat znovu, často doslova z ničeho? Odpověď přináší Téma Plus Evy Hůlkové.

Konflikt strnulé totalitní sterility a svobodomyslné jazzové hudby je velmi dobře zachycen v beletristických knihách spisovatele Josefa Škvoreckého. Zbabělci, Bassaxofon, Sedmiramenný svícen, Prima sezóna i některá jeho další díla přibližují velmi plasticky protektorátní část tohoto konfliktu. Na postavení jazzu v éře protektorátu a třetí republiky se zaměří Téma Plus Pavla Hlavatého.

Myš vyrobená z kuchyňské dózičky, pingpongového míčku a zahnutého špendlíku. Joystick na krájecím prkýnku s tlačítky vypreparovanými ze staré kalkulačky. I tak vypadala periferní zařízení, která si podomácku vyráběli počítačoví nadšenci v 80. letech minulého století v Československu. V Tématu Plus uslyšíte, že to svým způsobem podkopávalo poslední zbytky víry v budoucnost socialistického zřízení. Minulostí se projde Vít Pohanka.

KSČ se v době první republiky profilovala jako antisystémová strana, která je schopná a ochotná existovat i jako paralelní, napůl ilegální struktura. To jí dávalo v dobách po mnichovské dohodě v roce 1938 možnost se přizpůsobit potřebám odboje pružněji než ostatním stranám. Na druhou stranu instrukce, které v letech 1939 až 1941 přicházely z Moskvy, byly až do roku 1941 často vzdálené realitě protektorátního útlaku.

Správný komunista si musí každé ráno přečíst Rudé právo, aby zjistil, co má ten den říkat. Tato prajednoduchá anekdota byla v polovině 30. let velmi oblíbená. Měla ale svůj důvod, protože názorové veletoče, jaké KSČ předvedla v první polovině 30. let, byly i na její poměry těžko stravitelné sousto. Názorové veletoče komunistů před bezmála sto lety mapuje třetí díl dokumentární série Jana Sedmidubského Soudruzi, která se věnuje dějinám KSČ.

Ve dnech 21. až 24. února 1951 proběhlo zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Československa, které mělo na programu jako klíčový a úvodní bod vyloučení pěti vysokých funkcionářů z KSČ. Šlo o Otto Šlinga, Marii Švermovou, Vladimíra Clementise, Gustáva Husáka a Ladislava Novomeského. Pořad Téma Plus Pavla Hlavatého ukazuje, jaké mechanismy byly při vylučování straníků využity. A jak se postupně měnil jak vlastní scénář procesů, tak propagandistický záměr.

Pavel Hlavatý

Když v roce 1921 KSČ vznikla odštěpením od sociální demokracie, čekalo ji brzy to samé – štěpení. Číslovka 21 byla ostatně pro stranu významná i proto, že tolik podmínek přišlo od Kominterny, zastřešující komunistické organizace, jejíž vedení představovali ruští bolševici. Československá KSČ si proto musela k Moskvě najít cestu. Jak komplikované to bylo, mapuje druhý díl série Soudruzi, která je věnovaná dějinám komunistů u nás.

„Politika – co to ksakru vlastně je?!“ zeptal se provokativně novinář, spisovatel a dramatik, který měl k politice hodně blízko. Málokdo ji u nás v době mezi dvěma válkami sledoval tak pozorně a glosoval tak trefně jako Karel Čapek. A právě z jeho myšlenek a citátů vznikla divadelní hra. Jejího nastudování se teď ujali studenti Pražské konzervatoře.