Téma Plus

Ten příběh je bez nadsázky fascinující. Žena, která se podílela na budování a potom pádu komunismu v Československu, byla také první velvyslankyní svobodné země v americkém Washingtonu. Ekonoma Václava Klause přivedla koncem listopadu 1989 mezi disidenty do vznikajícího Občanského fóra. Už v té době bylo podle něj zřejmé, že její ekonomický a politický rozhled přesahuje střední Evropu.

Alois Eliáš byl premiérem v době, která nebyla jednoduchá. Pro něj i pro naši zemi. Nastupoval do úřadu necelé dva týdny po začátku nacistické okupace, 27. dubna 1939. Za sebou měl významnou vojenskou kariéru a před sebou neméně významný úkol: předsedat vládě, která byla podřízená německým okupantům. Nakonec byl ale odsouzen k smrti – a vzpomínky na Eliášovy poslední měsíce života sepsala jeho manželka Jaroslava Eliášová v knize Heydrich do Prahy. Eliáš do vězení.

Před pětačtyřiceti lety se československý underground dostal do centra pozornosti, aniž by o to nějak víc usiloval. Na jaře 1976 začalo estébácké zatýkání a pak proběhly politicky vykonstruované procesy v Plzni a v Praze. A to, co se kolem soudů začalo dít, zřejmě nikdo z komunistů nepředpokládal. Přímo na soudních chodbách se setkávali na podporu „těch mániček“ lidé, kteří patřili do zcela odlišných ideových uskupení. Jedno měli ale společné: pochopili, že jde o svobodu.

Na odsun sovětských vojsk můžeme nahlížet z pohledu politického, ekonomického, ekologického i sociálního. Každá sféra je důležitá. Devastace a škody po Sovětech přitom byly alarmující. Zdaleka se nejedná jen o přírodu, spodní vody, ale také o silnice, budovy i o ztrátu lidských životů. Zamyšlení nad logisticky náročnou operací, jakou byl odchod Sovětských vojáků z Československa, nabízí pořad Téma Plus Lenky Kopecké.

Jen několik dní trvalo islamistickému hnutí Tálibán ovládnout prakticky celé území Afghánistánu. Z letiště v hlavním městě Kábulu se stalo útočiště zoufalých lidí, jež se snaží dostat na palubu letadel, která evakuují zaměstnance a spolupracovníky zemí Severoatlantické aliance (NATO). Česko má jako jedna z mála zemí v místě svého zástupce, upozorňuje velvyslanec při NATO Jakub Landovský: „Jiří Baloun je vynikající diplomat. Prokázal velikou odvahu a jakousi chladnokrevnost.“

Když se Rusové 19. srpna 1991 probudili a zapnuli si rádia a televize, nestačili se divit. Po více než šesti letech Gorbačovovy perestrojky se z přijímačů najednou linula vážná hudba. Událost starou 30 let analyzujírusista Milan Dvořák, novináři Jefim Fištejn, Alexandr Mitrofanov a Jaroslav Šimov a politický analytik a bývalý diplomat v Rusku Vladimír Votápek.

V roce 1985 přijalo Československo děti z utečeneckých táborů v Namibii. Jejich osudy přiblíží Téma Plus v kontextu česko-afrických vztahů. I přes oficiální a často deklarovaný zájem Československa a potom České republiky víc využít hospodářský a kulturní potenciál „černého kontinentu“, totiž tvoří výměna s africkými státy jen něco přes jedno procento tuzemského zahraničního obchodu. Reportér Vít Pohanka se ptá, proč to tak je, a pátrání začíná osobní osobní zkušeností.

Bělorusko je desetimilionová země s bohatou historií. Na přední místa světového zpravodajství se dostala na počátku devadesátých let při svém osamostatnění, pak ve druhé polovině téhož desetiletí při vytváření základů současného režimu a později při opakujících se výbuších občanské nespokojenosti, které ale prozatím pokaždé vedly jakoby do ztracena. Přitom historie Běloruska nezačíná rozpadem Sovětského svazu, jak ukáže Téma Plus Pavla Hlavatého.

Georges Karpeles, později známý jako Jiří Kars, se narodil do židovské rodiny v Kralupech nad Vltavou. Do jeho života se učebnicově zapsaly tragické i euforické dějiny 20. století. Kars totiž prožil řadu let na pařížském Montmartru mezi největšími umělci své doby. Bojoval v první světové válce, před tou druhou prchal napříč Evropou. Jeho žena se zapojila do odboje, on sice žil v neutrálním Švýcarsku, ale v únoru 1945, možná pod vlivem zpráv o holocaustu, si sáhl na život.

Únor 1948 nebyl až tak zlomovým bodem, jakým se zdá být ze zpětného pohledu, a ani současníci to často tak necítili. „Léta stalinismu v Československu patří ke kapitolám, o kterých bylo už mnoho řečeno a napsáno. Ale přesto se rozum i emoce trochu vzpírají pochopit, čím stát a jeho občané v těch letech prošli a jak tvrdě za poměrně lehkomyslně odevzdanou svobodu zaplatili,“ tvrdí Jan Sedmidubský, autor Tématu Plus. Poslechněte si šestý díl seriálu Soudruzi o dějinách KSČ.