U Poláčka

Ve výborné a velmi sdílné náladě přišel za mikrofon podcastu Host Reportéra výtvarník Jaroslav Róna. „Poslední dobou jsem nějak podezřele populární,“ směje se a začíná vyprávět čerstvou historku s německým prezidentem Steinmeierem. „Zavolali mi z německého velvyslanectví, že prý by se se mnou Frank-Walter Steinmeier rád sešel před sochou Franze Kafky. Politici se většinou s autory pomníků nestýkají, což může být i tím, že ti sochaři bývají mrtví, uznávám - čili Steinmeier využil faktu, že jsem zatím živej. Ze setkání jsem byl dost nervózní a zároveň poctěn, ale dopadlo to dobře, nakonec jsem ho několikrát rozesmál.“

Postupně se stala takzvaným objevem roku ve všech důležitých hudebních anketách, teď ji čeká další důležitý schod. „Už v pondělí odehraju svůj zatím největší samostatný koncert,“ říká v dalším díle podcastu Host Reportéra zpěvačka Tereza Balonová. Pro plné a velké sály zpívala už mnohokrát, ale vždy jen jako předskokanka nebo v roli hosta. 

„Můj pondělní koncert bude v pražském Lucerna Music Baru, kde jsem vystupovala například s kapelou Jelen, končilo nám tam turné. Od té doby mám na noze malé tetování,“ vzpomíná v podcastu. „V jednu chvíli hráli kluci na pódiu, ale my byly dole v šatně s Míšou Tučnou, dcerou Michala Tučného, která tu šňůru jela s Jelenem taky. A právě Míša mi tehdy na památku vytetovala takové malé znaménko - připomínku, že právě šňůry s Jelenem nastartovaly mou kariéru. Strašně jsem si tenkrát přála, aby jednou do Lucerna Music Baru přišli lidi i přímo na mě, od puberty to byl můj oblíbený klub. No a teď se můj sen plní.“

Taťjana si fotbal oblíbila jako desetiletá roku 1963, když ji vzal tatínek na Strahov, hrálo tam Československo s Maďarskem. „Táta uměl maďarsky, takže byl trochu rozpolcený, ale já naším fandila takovým stylem, že jsem pak večer doma nemohla mluvit. Byla to doba skvělých hráčů Masopusta, Pluskala nebo Kvašňáka, a od té doby mám fotbal ráda.“ Ve velkém rozhovoru s herečkou Taťjanou Medveckou, který vyšel v květnovém Reportérovi, o fotbale není vůbec nic. Mluvila o něm několik minut, ale pasáž se nakonec nevešla, což nevadí. Vše si můžete poslechnout v dalším podcastu Host Reportéra.  

V únoru 2022 mu ze dne na den změnil život Vladimir Putin. „Do té doby jsem si byl jistý,“ vzpomíná Tomáš Pojar v dalším podcastu Host Reportéra, „že už nikdy nechci být takovým tím poměrně nesvobodným státním úředníkem na plný úvazek, jakkoliv mi to premiér Fiala nabízel. Když ale Putin zaútočil na Kyjev, bylo jasné, že dál nemůžu vzdorovat a nastoupil jsem do služeb vlasti naplno.“ Padesátiletý Tomáš Pojar má klíčovou roli vládního poradce pro státní bezpečnost a o ruském prezidentu Putinovi se v podcastu zmíní několikrát. 

Je jen na skok v rodné zemi. Vrátil se z Thajska, kde strávil zimu, ale hned zase odjíždí k italskému jezeru Lago di Garda, kde bude do konce října. Jednačtyřicetiletý Petr Hozák odmalička miluje všechny sporty na klouzavých prknech, zajímají ho trendy, a tak v posledních letech učí klienty jezdit na takzvaném eFoilu. Je to velká zábava a neuvěřitelný pohled - máte pocit, že se jezdec vznáší nad hladinou, a vlastně to je pravda.

Co čekáte, když si pozvete do pražské redakce na devátou ranní zasloužilého punkera z Rožnova pod Radhoštěm? Že vystoupí z vlaku celý zmuchlaný, s nedopitým lahváčem v ruce? Omyl. Další host podcastu Host Reportéra měl v ruce knihu, v níž si pak listoval i před redakcí, trpělivě čekaje na moderátora Poláčka. Jmenuje se Daniel Stibor, v Rožnově mu každý říká Ctib, už od převratu je důležitou součástí tamní alternativní hudební scény. Punkeři dobře znají hlavně jeho někdejší skupinu Telefon, z níž po odchodu bubeníka vznikla ta dnešní, zvaná Chorobopop.

S Tomášem Klusem vystupuje a kamarádí od roku 2007: „Už sedmnáct let,“  říká v dalším díle podcastu Host Reportéra vynikající brněnský kytarista Jiří Kučerovský: „Je to šílený!“ V rozhovoru vypráví například o tom, jak ho změnila nedávná onkologická nemoc, nebo o vlastní kapele jménem Animé, kterou před pár týdny (možná navždy) uspal. Podrobně se věnuje i rozporu, který mají s Tomášem Klusem v pohledu na blízkovýchodní konflikt. Jiří Kučerovský předesílá, že ať se děje cokoliv, Tomáš zůstává jedním z jeho vůbec nejlepších přátel. 

Čtyřicátiny slavil 25 dnů v divočině: „Byla kosa a občas to dost bolelo,“ připouští český ultramatonec. Nezemřel. Nepřišel o žádnou končetinu. Dokonce ani o prst, to je základ. Hned po návratu z Aljašky přišel do podcastu Host Reportéra ultramaratonec Jan Francke, kterému přátelé neřeknou jinak než „Venca“. Povedl se mu mimořádný výkon - jako teprve druhý závodník v historii dokončil na lyžích ultramaraton Iditarod, což je tisíc mil zamrzlou divočinou.

O Bohu i o slovenských volbách. O nesmírně silném poutu ke svým třem bratrů, dvěma dětem a velmi úspěšné manželce. Taky o jedné krizi, způsobené alkoholem, kterou si No Name prožili před deseti lety. O tom všem hovoří v otevřeném podcastu pětačtyřicetiletý frontman této kapely Igor Timko.

Visí to ve vzduchu. Je pouze otázkou času, kdy se na mezinárodní hudební scéně výrazněji prosadí někdo z mladých českých nebo slovenských umělců, a jedním z adeptů je skupina Tolstoys. Vznikla před osmi lety v Bratislavě, ale přes Prahu se dostala do Berlína, kde žije a tvoří poslední tři roky: „Předpokládám, že tam ještě aspoň pět let vydržíme,“ říká Ela Tolstová. Měsíc po Anně Vaverkové usedla za náš redakční mikrofon další zpěvačka, která se rozhodla s celou svojí kapelou usadit v Berlíně. „S Annou se samozřejmě známe, vystudovaly jsme v stejnou hudební školu BIMM,“ přikyvuje Ela, která nedávno získala titul magistra populární hudby, což oslavila dlouhou cestou po jihovýchodní Asii a hlavně vynikající deskou No Limit to Love.