U Poláčka

Vlasta Třešňák zažil před pár dny radostné, neřkuli dojemné překvapení. Na návštěvu z Ameriky k němu přijel Bob. Kamarád, který Vlastu kdysi zasvětil do kouření marihuany, a s nímž se neviděli padesát let. Bob McGuire (1947) je dnes nadšeným lovcem ptačích hlasů, ale na přelomu 60. a 70. let studoval v Praze češtinu a stal se souputníkem tehdy začínajících písničkářů: Třešňáka, Hutky, Merty…

Donedávna by takový dialog působil absurdně. Otázka na českou vědkyni: „A vy byste třeba na Měsíc letěla ráda?“ Odpověď: „Ale ano, dokonce tomu jdu naproti!“ Tuto zcela vážně myšlenou větu pronese v dalším díle podcastu Host Reportéra sedmadvacetiletá Lucie Ráčková, kterou by ještě na gymnáziu absolutně nenapadlo, že by mohla mít s vesmírem cokoliv společného. „Nicméně cesty tam se v příštích letech stanou mnohem dostupnějšími.“

Nedávno oslavila padesátiny, nadšeně píše i maluje. Daniele Šafránkové právě začíná výstava v pražské Galerii Toyen. Nedávno vydala pozoruhodný román Za čárou, ale v dalším díle podcastu Host Reportéra živě popisuje hlavně svůj neméně pozoruhodný život, který se (díky veliké lásce, pochopitelně) částečně odehrával v Kalifornii.

Čekal jsem, že do redakce přijde nejistým krokem, nebo dokonce o bílé holi, ale omyl. Dalším hostem podcastu Host Reportéra je vynikající básník Petr Borkovec. Nedávno jsem si pořídil jeho novinku jménem Křehká knížka, která je útlá, celá o hmyzu, a v ní hned zkraje narazil na odstavec, který mne poněkud zarazil. 

„Jak moji entomologičtí přátelé vědí, ztratil jsem před rokem, ve svých téměř čtyřiapadesáti letech náhle zrak a byl nucen s aktivním sběrem brouků úplně přestat. Ale zbytky zraku (jsou to bohužel jen jednotky procent a moje vidění připomíná průhled přes zažloutlý velice tlustý achát) mi stále přinášejí, jak rád poznamenávám, nezvyklé entomologické zážitky.“ Petr Borkovec dorazil do redakce naprosto standardně a vysvětlil, že jde v jeho knížce o fikci, ačkoli jen do jisté míry. K hmyzu má skutečně vřelý vztah a se zrakem značné problémy. Z ničeho nic přestal vidět na jedno oko.

Narodil se předčasně. Viděl jen na jedno oko, takže mizerně, a ve dvaceti letech přišel o zrak definitivně. Dnes je Ondřeji Zmeškalovi třiatřicet. Věnuje se dlouhým triatlonům, běhá maratony (osobní rekord má tři a půl hodiny), taky je jediným nevidomým sportovcem, který projel na kole celou trasu Tour de France. Právě o této akci vznikl dokument, který odvysílá 19. června Česká televize. 

Kdo je potká, okamžitě má nutkání někam odletět. “Teď v polovině května se například dalo dostat z Paříže do Los Angeles za dva a půl tisíce korun,” říkají v podcastu pětatřicátníci Jiří Spolek a Miroslav Polach, kteří roku 2011 založili stránku Zaletsi.cz. “Nešlo o žádnou chybu aerolinek, ale o výhodnou akci, která pouze vyžadovala flexibilitu, protože odlet byl o dva dny později.” V podcastu se dělí o cenné vychytávky, jak ušetřit na letence i přímo na letišti (kam nacpat pár kilo věcí, které se nevejdou do příručního kufru?), a popisují vlastní podivuhodné příhody.

Jedna z nejoblíbenějších klubových kapel první poloviny 90. let brněnská Helmutova Stříkačka chytila druhý dech a opět vyprodává sály. Právě vydala na vinylu záznam živého koncertu s největšími hity a do podcastu Host Reportéra přišel její zpěvák, textař a zakládající člen Robert Staniczek.

Bývaly doby, kdy hrál na kytaru od brzkého rána do noci: „Například začátkem tisíciletí v Bostonu, kde jsem studoval na Berklee College of Music,“ vzpomíná v dalším díle podcastu Host Reportéra virtuózní kytarista David Dorůžka. Dnes je mu čtyřiačtyřicet let. Má dva syny, takže už s kytarou dvanáct hodin denně trávit nemůže, ale stejně se jí věnuje denně a s mnoha (plus minus jazzovými) kapelami pravidelně kočuje po evropských sálech. S českým triem Dorůžka–Fischmann–Novák získal nedávno cenu Anděl za překrásnou desku Gilgul, která je silně ovlivněná židovskou hudbou, tomu zvláštnímu stylu by se klidně mohlo říkat falafel jazz: „Židovské kořeny mám z maminčiny strany,“ vypráví Dorůžka v podcastu.

Vypadá mnohem mladší, je ve formě, ale letos v létě už mu bude šedesát. V dalším díle podcastu Host Reportéra hovoří divadelník Petr Forman velmi otevřeně například o křehkém vztahu se svým dvojčetem Matějem. Bydlí sice stále v jednom pražském domě, ale rozhodně se nevídají denně, ani nechtějí. A to nejen z toho důvodu, že má každý z nich spoustu práce...

Marie Puttnerová zpívá celý život, ale největší úspěch přišel v době, kdy nemá skoro na nic čas. V rychlém sledu se jí (a fantastickému bubeníkovi Martinu Novákovi) narodily dvě dcery, starší je tři a půl roku, mladší rok a půl. Ta mladší mimochodem přišla na svět pár dnů poté, co Marie dotočila první samostatnou desku jménem Laila Tov, a právě za ni nedávno získala cenu Anděl v kategorii folk. „Jsem ráda, že jsme to tenkrát zvládli,“ směje se v dalším díle podcastu Host Reportéra, „dnes už bych nestihla nic.“