U Poláčka

Hranice na Moravě o sobě znovu dávají vědět. V 90. letech tu vznikla spousta zajímavých kapel, jejichž členové se postupně přestěhovali do větších měst. Základ skupiny November 2nd, zpěvačka Saša Langošová a kytarista a její manžel Roman Helcl, ovšem v Hranicích zůstávají. Dvanáct let nevydali desku, teď to přišlo. Kritici se shodují, že tak dobré album se neztratí ve světové konkurenci, Saša má radost: „Po těch letech jsem nedokázala odhadnout, jaké bude mít deska přijetí.“

Původně měla na rozhovor do redakce přijít jen ona, Marta. Sama o sobě je zajímavá dost, ale ráno do telefonu se zmínila, že je v Praze i s tátou. „No tak ho určitě přiveďte, s tak chytrým a přitom trochu legračním člověkem to bude mnohem lepší!“ Martu Kovářovou znají lidé hlavně jako hudebnici (zpěvačku skupiny Budoár staré dámy, kterou založila před čtvrtstoletím), ale v posledních letech se z ní stala také dokumentaristka. Před pár dny uvedla do kin debutový film Jiříkovo vidění, ve kterém sleduje velmi intenzivní, ale zatím marný boj svého otce proti takzvané klimatické krizi.

V dětství žil na Starém Městě pražském, nebo jezdil po Evropě s cirkusem. Mezi dvacítkou a čtyřicítkou se (stejně jako jeho dvojče, bratr Otto) stal světoznámým baletním tanečníkem a zabydlel v Německu. Nyní je ovšem Jiří Bubeníček (1974) opět často v Praze. Stal se vyhledávaným choreografem a připravuje tu baletní představení z cirkusového prostředí, které mu kdysi bylo tak blízké.

Za čtyři roky svého působení na české ambasádě v Londýně byl svědkem několika historických událostí. Seděl například pár metrů od královny Alžběty II. při finále fotbalového mistrovství Evropy roku 1996, o rok později si to zopakoval na pohřbu princezny Diany. Nyní už je velký anglofil Milan Jakobec diplomatem na penzi a dostal dobrý nápad. Napsal zábavnou a přitom poučnou knihu jménem Bohemia a Albion, která vyšla minulý týden v rámci Velkého knižního čtvrtku. „To víte,“ směje se v podcastu, „po sedmdesátce už člověk trochu zapomíná a zrovna na Anglii jsem zapomenout nechtěl. Všechny ty historky z devadesátých let jsem sice stokrát vypravoval přátelům, ale objektivní data a fakta jsem si raději zpětně ověřoval.“

Čtyřicáté narozeniny dnes (ve středu 18. října) oslaví koncertem v pražském Lucerna Music Baru skupina Švihadlo. Do redakce Reportéra zavítal kapelník Petr Šturma a hned na začátku podcastu se vzpomínkou vrátil do roku 1983. „Chodil jsem tehdy na stavební fakultu,“ říká s tím, že mezi jeho spolužáky v ročníku byl například i Michal Pixa z Visacího zámku, „a o prázdninách jsem v garáži u nás v Mladé Boleslavi založil kapelu, která se v úplných počátcích jmenovala Nouzový východ.“

Jeho úctyhodný táta oslavil o víkendu šedesátiny. „Nejlepší dárek mi k nim dal syn Matyáš,“ prohlásil Jaromír Švejdík, muzikant a výtvarník známý také pod přezdívkou Jaromír 99. Právě pětatřicetiletý Matyáš Švejdík je dalším hostem podcastu Host Reportéra, kde vypráví nejen o dětství na koncertech tátovy skupiny Priessnitz, ale taky o ceně Grand Prix, kterou spolu se svými dvěma kolegy ze studia Cake Houses obdržel na letošním festivalu Designblok.

Takzvanou celebritou je pouze prostřední Marek (65 let), ale bratři Ebenové si obdiv zaslouží všichni. Nejstarší Kryštof (68) je matematik a nejmladší David (58) muzikolog, odborník na středověký gregoriánský chorál. Bratři Ebenové spolu hrají už pětačtyřicet let v jedné kapele, nedávno vydali album „Co my víme“ a právě nejmladší David přišel do redakce Reportéra na rozhovor, který si můžete pustit i ve formě podcastu.

Jen za poslední měsíc se nejprve stal počtvrté mistrem světa v polovičním Ironmanovi (to bylo ve finském Lahti) a potom navzdory extrémním podmínkám dokončil i plnou verzi tohoto závodu na šampionátu ve francouzském Nice. Připomeňme, co Ironman znamená: 3,8 kilometru plavání, 180 kilometrů cyklistiky, více než 42 kilometrů běhu.

Šestatřicetiletý Honza Tománek z Dobříše je vrcholový handicapovaný sportovec, frajer a šampion. Nemůže jezdit na klasickém kole, takže „šlape“ rukama na takzvaném handbiku. Nemůže pochopitelně ani běhat. Ve třetí disciplíně tedy opět namáhá hlavně ruce, ačkoliv úplně jiným typem pohybu než na handbiku, tentokrát sedí na vozíku zvaném běžecká formule. „Z kopců to mám snazší než zdraví sportovci, do kopců zase o dost těžší,“ směje se.

Honza Tománek se směje skoro neustále. V podcastu Host Reportéra mimo jiné říká: „Koncem října uplyne jednadvacet let od chvíle, kdy mě jako patnáctiletého srazil nepozorný řidič. Od té doby jsem na vozíku, ale nevnímám to jako žádnou tragédii. Život mám krásný a pestrý, postupně si plním sportovní výzvy, po chození se mi vlastně nestýská.“

V rozhovoru velmi otevřeně popisuje závodnické problémy, které si zdraví sportovci nedovedou představit. Popisuje závody, při kterých měl halucinace, spálené prsty na nohou, zkrvavené ruce. Vysvětluje, proč už netouží po účasti na paralympiádě, a plánuje, že se příští rok konečně zúčastní nejslavnějšího Ironmana na Havaji.

Na čem je závislý šestatřicetiletý filmový režisér Marty Pohl, mezi hudebními fanoušky známý coby Řezník? I to se doslechnete v dalším speciálním dílu podcastu Host Reportéra, který se věnuje aktuálnímu dění doma i ve světě.

Patří mezi to nejoriginálnější na domácí rockové scéně. Jmenují se Povodí Ohře, jsou ze západních Čech, právě vydali svou třetí desku Místo odpočinku. Na rozhovor do redakce Reportéra přišel celoživotní bohém punkerského typu Sisi, kterého doprovodil kytarista Bouše. Svérázní muži mívají svérázné historky, můžete si je poslechnout i formou podcastu.