Rychlý seznam toho, co mám doma pěkného: samozřejmě ženu, děti, psa. Pár obrazů. Zelený skútr. Jednoho jakutského bůžka, vyřezaného z losího paroží. A potom překrásnou vázu z betonu a skla, kterou jsem koupil od dvou mladých žen, které si říkají Prasklo. Značku roku 2016 založila Petra Švejdarová, která je dodnes hlavní tvůrkyní, ale o tři roky později se k ní přidala Klára Vaculíková: „Bez Klářiny podpory a pomoci bych možná dodnes nenašla pořádné tvůrčí sebevědomí,“ vysvětluje Petra.

Přes léto hrají často čtyři koncerty týdně, a protože nejsou abstinenti, v neděli už bývají dost unavení: „To by ti na takovej podcast přišel jenom jeden z nás,“ směje se Vladimír 518: „Na očích by měl černý brejle a mluvil by co nejstručněji, ať to má rychle za sebou.“

Záznam z živě moderovaného podcastu na festivalu Metronome 2023.

Když bylo Karlu Černochovi čtyřicet, narodila se mu dcera. Bylo to v červenci před čtyřiceti lety, tak všechno nejlepší, Terezo! „No jo,“ uvědomí si Tereza Černochová teprve při rozhovoru, „táta byl stejně starej jako já teď...“ Měla k otci silné pouto, letos v říjnu na jeho počest uspořádá čtyři vzpomínkové galakoncerty. Do toho vydává vlastní sólové album, další desku připravuje s kapelou Monkey Business. Pendluje mezi Šumavou a Prahou, vychovává devítiletou dceru, má se celkem dobře. Určitě mnohem líp než kdysi.

Z rozhovoru odemykáme jen část, v obsáhlé textové podobě ho přináší letní rozhovorový speciál již dostupný na stáncích. Celý podcast k dispozici pro příznivce, kteří ho podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem posluchačům moc děkujeme!

Do redakce přijel z Valašského Meziříčí, kde je ředitelem základní školy, ale zároveň i kapelníkem skvělé „folklorbeatové“ skupiny Docuku. „Celý život mezi folklorem a tvrdou muzikou tak nějak zvláštně pendluju,“ říká v podcastu Host Reportéra dvaačtyřicetiletý Jiří Buksa.

Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Jiří Suchý chodí na svých jednadevadesát let výborně, ale když odcházel z rozhovoru v redakci Reportéra, na schodech se opatrně přidržoval zábradlí. „Můj tatínek byl až do devadesáti dvou výbornej, ale pak uklouzl v koupelně, zlomil si krček a do dvou měsíců zemřel.“ Nic takového si Jiří Suchý nemůže dovolit, má spoustu práce. Rozhodl se, že bude žít do sto šesti.

Nemá rád, když se o něm hovoří nebo píše jako o „světově proslulém“ a v podobných superlativech, ale nedá se nic dělat: k nejúspěšnějším českým fotografům porevolučního období jistě patří. Do redakce Reportéra přišel Ivan Pinkava přes most z Holešovic, kde má v Trafo Gallery výstavu nazvanou Full Moon in the Eye, a překvapil mimo jiné myšlenkou o tom, že dobře už nejspíš bylo: „Zaplať pánbůh, že mi je dvaašedesát,“ zasmál se uprostřed rozhovoru, který přinášíme také jako podcast: „A že už to tady snad nějak doklepu.“

Poslední část rozhovoru je uzamčena pro nejvěrnější fanoušky podcastu, kteří nás podporují na stránce Patreon. Tvorbu tohoto podcastu můžete prostřednictvím odkazu podpořit i vy: https://www.patreon.com/hostreportera. Všem věrným posluchačům moc děkujeme!

Devětadvacetiletý Jakub Strach, známější coby NobodyListen, je pro mladé posluchače jednou z největších hvězd současné české hudby. Dýdžej a producent, který míchá rap s taneční elektronikou, ale zároveň složil hudbu pro baletní představení v Národním divadle, poskytl velký rozhovor do speciálního vydání Reportéra. To vyjde ve středu 14. června a podobných rozhovorů v něm najdete dvacet dva.

Z půldruhé hodiny trvajícího rozhovoru odemykáme jen část. V obsáhlé textové podobě ho přinese letní rozhovorový speciál. Do té doby je celý podcast k dispozici pouze pro příznivce, kteří ho podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem posluchačům moc děkujeme!

Reportér Poláček se svou družinou milovníků whisky dorazil do cíle, na sever Skotska. Po zhruba patnácti různých palírnách tu navštívil i tu zdaleka nejluxusnější, totiž vyhlášený Macallan. Podcast vznikl právě v Macallanu a z úvodní části konverzace lze poznat, o jak silný jde zážitek. Fascinující je už příjezd, kdy vrátný nesedí v žádné klasické budce nebo kanceláři, nýbrž v Bentley.

Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme

Omámen kouřovými signály ostrova Islay aneb Reportér se stále motá Skotskem

Mořské vlny se náhle uklidňují. Naše plachetnice se přiblížila k překrásnému ostrovu a kapitán ukazuje na pár stavení, roztroušených po pobřeží. „Támhle vidíte palírnu whisky Ardbeg, hoši. O kus dál Lagavulin. No a tady už je Laphroaig, takže za pět minut zakotvíme v marině městečka Port Ellen.“

Jsme na ostrově jménem Islay, oplývajícím kouřovou whisky, kterou jedni milují, zatímco pro druhé je přehnaná, dokonce jim – což nepochopím – smrdí. Osobně se hrdě hlásím ke skupině A, takže jsem v ráji. Na tomto poměrně rozlehlém ostrově žije jen tři a půl tisíce obyvatel, ale v tuto chvíli tu funguje devět (vesměs světoznámých) palíren a brzy přibudou další tři.

Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!

Brzy ráno panák whisky, potom mořská nemoc. Reportér na plavbě Skotskem

My hoši na palubě jsme jaksi kolektivně dostali žízeň. „Ale pozor,“ zvolal kapitán Honza Onheiser, „neťukejte si sklem o sklo!“ Výlet za ušlechtilým alkoholem pokračuje čtyřmi dny plavby mezi ostrovy na západě Skotska, které jsou vyhlášené svými palírnami.

Více než hodinový podcast z paluby patnáctimetrové plachetnice (kotvící u břehu skotského ostrova). Poslední pasáž je odemčena pouze patronům, kteří nás podporují na Patreonu: www.patreon.com/hostreportera. Všem podporovatelům moc děkujeme!