U Poláčka

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Jaroslavem Kmentou o jeho reportáži vycházející v zářijovém čísle.

V dětství doufal, že ho někdy ostatní kluci vytáhnou z domu na fotbal, ale marně. Nepřišli, a proto měl dnes jedenačtyřicetiletý virtuos Ivo Kahánek dostatek času na piano. Letos v květnu získal za album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů titul pro nejlepší nahrávku roku od britského časopisu BBC Music Magazine, a kamarádů už má dávno spoustu. Zdaleka totiž nežije jen hudbou – a je s ním zábava.

Automobilový trh dostal od koronaviru těžký zásah. Není to ale tak hrozné, jak to vypadalo během jara, říká Martin Peleška, šéf českého zastoupení Toyoty a Lexusu. Automobilky podle něj budou muset dál pracovat na snižování emisí. Evropská veřejnost si to žádá, i když chce zároveň jezdit v čím dál větších vozech.

Markéta Pilátová je spisovatelka, novinářka, hispanistka. Zároveň byla dvanáct let učitelkou českého jazyka v krajanských komunitách v Latinské Americe. V Brazílii se ji poštěstilo dostat se k rodinné pozůstalosti Jana Antonína Bati, jenž se po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše stal jediným majitelem společnosti Baťa. S pomocí Markéty Pilátové by se měla nyní Baťova brazilská písemná pozůstalost zdigitalizovat a poprvé tak v celé své šíři zpřístupnit českým badatelům.

Osobně jsme se poznali loni, když jsem doprovázel do Londýna na natáčení desky zpěvačku Lenny. K ruce tam měla skvělého muzikanta Marcela Procházku, který si říká Marcell, a ten večer přivedl do hospody svoji ženu Lindu. Najednou přede mnou seděl pár jako z pohádky; dva krásní, renesanční, dlouhodobě zamilovaní lidé. Linda Procházka je v první řadě designérka, a právě teď se po třech a půl letech natrvalo vrací z Londýna do Prahy.

Robert Čásenský si každý měsíc zve do studia jednoho člena redakce, se kterým si povídá o novém vydání magazínu Reportér. Tentokrát hovořil s Markem Šálkem o jeho reportáži vycházející v srpnovém čísle.

Vzpomínám, jak jsem před pěti lety poprvé spatřil obrazy Jakuba Hubálka. Fascinovali mě hlavně jeho sportovci bez tváří, ať už to byli cyklisté, hokejisté, anebo boxeři. Pak jsem byl šťastný, když jsem s Jakubem poprvé zašel na pivo a o sportu jsme si i dlouze povídali – budiž mu odpuštěno, že fandí fotbalové Spartě. Toho večera jsem se rozhodl, že si od něj jednou za dva roky pořídím obraz, a od té doby jsem nadšeným sběratelem. Nikoli sběratelem umění, ale sběratelem Jakuba Hubálka, jehož výstava Černobílé léto právě začíná v pražské Trafo Gallery.

Letos v září oslaví rodinný lihovar Žufánek dvacet let. Destiláty z jihomoravských Boršic u Blatnice mají tisíce věrných fanoušků čekajících na každou novinku, kterou mnohdy vyprodají za pár minut, a ceny lahví pak strmě rostou na specializovaných sběratelských burzách. I o tom hovoří Tomáš Poláček se spolumajitelem lihovaru Martinem Žufánkem v následujícím rozhovoru.

Desítky institucí prosazují svou a výsledkem je, že se nedá správně stavět. Šéf pražského Institutu plánování a rozvoje říká, že města potřebují větší pravomoci. S Ondřejem Boháčem o stavebních předpisech, vylidněném centru Prahy, zajímavých stavbách i o tom, proč by se neměl za Mariánským sloupem objevit Mariánský příkop.