Vizitka

„Mívám romantické chvíle v narvané tramvaji mezi I. P. Pavlova a Karlovým náměstím, kdy mě napadají texty, které dodělávám doma. Přímo na demonahrávku ale text napsat neumím,“ přiznává spisovatel a spoluzakladatel Respektu Jáchym Topol. Jak reflektuje 90. léta a svůj nejslavnější román Sestra? Proč novinařina ztratila svou sílu? Jak se do jeho života obtiskla studia antropologie? A co se skrývá v pozůstalosti Filipa Topola? O tom všem mluvil ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem.

„Včera jsem si říkala, že jsem asi stará duše, babička v šestatřicetiletém těle. Mám ráda cimbálovku, Valašsko a nářečí, zajímají mě příběhy tamních stařečků a stařenek. Je mi to blízké, prostupuje to mnou a mám potřebu přenášet to na papír,“ popisuje ilustrátorka Adéla Marie Jirků svůj vztah k domovině rodičů. V současné době finišuje důležitou autorskou knihu Mařka, s Markétou Kaňkovou ale ve Vizitce mluvila také o výtvarné práci svého otce Borise Jirků.

Toužila komentovat pro televizi udílení Oscarů a ten sen se jí před několika lety splnil. Díky nostalgickému dědovi přišla na chuť prvorepublikové kinematografii, které se coby filmová teoretička a publicistka věnuje dodnes. Šárka Gmiterková je pohotová a vtipná, čehož občas využívá kritický filmový pořad Čelisti, a ví toho hodně o hvězdné dráze Oldřicha Nového. Toho zase využila vltavská Vizitka, kam ji pozval Ondřej Cihlář.

Jednou z nejkrásnějších knih za rok 2021 se stal Slib o životě o osudech skauta, vědce a vězně koncentračních táborů Felixe Kolmera. O fotografickou stránku publikace se postaral Libor Fojtík, muž, který svůj čas dělí mezi volnou dokumentární tvorbu a práci v Hospodářských novinách. „Byl to zvláštní pocit, když ostatní lidi jezdili ve volném čase na koupaliště, zatímco já jezdil do Terezína pro motivy ke knize o panu Kolmerovi,“ řekl ve Vizitce Markétě Kaňkové.

První procházku zorganizoval Petr Ryska po dlážděných zákoutích Nového Světa – a už tehdy bylo plno. Zájem o výlety po pražských místech, doplněné fundovaným výkladem, trvá, a tak mohl Petr Ryska opustit úřednické místo a projektu Praha neznámá, založenému v roce 2013, se věnuje naplno. Kde to má v Praze nejraději? A jaké zvyklosti bychom si mohli vypůjčit z dob první republiky? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Repríza z 19. srpna 2022.

Jestli se dá o někom říct, že si v práci hraje, pak je to tanečník, choreograf, jeden ze čtyř vedoucích tanečního souboru Dekkadancers a rodák z maltského ostrova Gozo Štěpán Pechar. K tanci se dostal těsně před dvacítkou, a přestože mu podle vlastních slov „nešlo vůbec nic“, dostal nabídku angažmá v Baletu Národního divadla. O plánech, ale i o minulosti napěchované do multimediální inscenace Muž z Malty a o maminčině zápolení s češtinou mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Poslech hudby tzv. na pohodu? To Slavomíru Hořínkovi není vlastní, čas od času ale na internetu zapátrá po nových zajímavých interpretech. Svůj čas dělí mezi komponování, vedení Katedry skladby na HAMU a pětičlennou rodinu, ve Vizitce ale s láskou mluvil i o Jeruzalému, „rušném, akusticky přehlceném městě.“ Tichou stránku tohoto místa zachytil v niterné skladbě Třísky pod kůží. I o ní byla řeč ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Přesně sedm let po uložení ostatků Josefa Toufara do hrobu v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti mluvil hudební skladatel Jiří Trtík ve Vizitce o rodinné vazbě na tohoto umučeného faráře, o jeho modlitbě, kterou po vyzvání básníkem Milošem Doležalem zhudebnil, i o touze nechat si vyrobit skleněný nástroj. Tématem rozhovoru s Hanou Slívovou byl ale také nedávný „site specific“ Koncert pro les, ve kterém hrál hlavní roli fagot.

Za svou druhou sbírku Délka života ve volné přírodě získal bohemista a básník Roman Polách moravskoslezskou cenu Jantar. Zatímco první polovinu knížky inspirovala poetika Petra Hrušky, o druhé mluví jako o angažované, ovšem nikoliv v politickém či ekologickém smyslu. Ve Vizitce s Evou Lenartovou ale probral třeba i to, proč lidé rádi čtou regionální knihy, jako je Šikmý kostel.

V titulcích se jméno střihačky Jiřiny Pěčové poprvé objevilo v roce 1975 u pohádkové série Říkání o víle Amálce. O sedmačtyřicet let později její celoživotní práci v oblasti animovaného filmu ocenil festival Anifilm. Proč při jednom z prvních pohovorů musela potvrdit, že není závodní sportovkyně? A co měla nejraději na spolupráci se skladatelem Petrem Skoumalem? I o tom mluvila ve Vizitce s Tomášem Pilátem.