Vizitka

Tónem, ironií a celkovým pohledem na náš konzumní život nebyla Česká soda prozatím ničím překonaná, míní producent, filmař a zakladatel společnosti Febio Fero Fenič. Z jeho dílny už čtyři roky žádná novinka nevzešla, v současné době ale chystá dokument o své kamarádce Haně Hegerové. Ve Vizitce s ním mluvil Tomáš Pilát.

Narodil se v Praze rok po vpádu sovětských vojsk do Československa, vyrůstal v době Husákovy normalizace. Navzdory nesvobodě, či právě díky ní, se začal zajímat o ruský jazyk a literaturu. Když mu bylo šestnáct, silně jej zasáhla hnutí ruských avantgard a vulkanické dění v uvolněných vrstvách neoficiální kultury. Dnes je předním českým rusistou a o tom, jaká ruská společnost je, promlouvá skrze knihy i výstavní projekty. I o nich mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

„V mých fotkách se obsesivně opakují motivy, které mě neskutečně lákají, ale ze kterých mám zároveň strach. Například vlasy. Ve vlasech je uložená historie, a já mám tendenci se historie zbavovat, říká fotografka Bára Prášilová. S Markétou Kaňkovou mluvila ve Vizitce o své knize Circles, o radosti ze zpomalení i o tom, že v blízké budoucnosti se skrz focení chystá popasovat se s fobií z hadů.

Původně byli tři: Miroslav Krobot, Lubomír Smékal a jejich kamarád Olin. Společně chodili do školy, společně se věnovali kultuře. Olin ale bohužel zemřel, a tak jeho osobnost Krobot se spoluscenáristou a psychologem Smékalem alespoň obtiskli do jedné z postav jejich snímku Díra u Hanušovic. Smékal ale ve Vizitce s Alešem Spurným mluvil také o tom, jak si jej v Americe spletli s Frankem Zappou a jak si při asistenci kvadruplegikovi uvědomil, že pomáhat znamená získávat.

„Snažím se řešit jednoduché věci, které nás obklopují. Vztahy, které žijeme, a momenty, se kterými se jako lidé identifikujeme. A je to nevyčerpatelné téma,“ přibližuje obsah svých obrazů, kreseb a videí absolvent AVU Jakub Janovský. Za sebou má velkou výstavu v Alšově jihočeské galerii a před sebou zápisník s dalšími nápady. Jak přemýšlí o jejich výsledné podobě? I o tom mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Začínala tvorbou písňových textů, celoživotně jí konvenuje přemýšlení J. A. Komenského a v posledních letech se často vrací ke studiu Bible. Mluví o sobě jako o digitálním antitalentu a člověku nevybaveném do dnešní rychlé doby, přesto ji však baví se v ní pohybovat. Hostem Michala Bureše byla ve Vizitce básnířka, spisovatelka a milovnice moravských Sudet Irena Šindlářová.

Když na ní v roce 1993 v Reykjavíku poprvé promluvil rodilý Islanďan, měla pocit, že před nesrozumitelným jazykem raději uteče. Na zpáteční letadlo do devadesátkové Prahy ale nakonec nenasedla. I proto dnes ovládá islandštinu tak, že z ní - jako jedna z mála – překládá historickou i současnou prózu i poezii. O záludnostech islandštiny i krásách země ohně a ledu mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Jeho tvář je úzce spojená s postavou úlisného bankéře v jedné reklamní kampani, své síly ale Tomáš Jeřábek vkládá hlavně do divadelního a filmového herectví. Dvacet let je součástí Divadla Vosto5, od roku 2017 je pak posilou Dejvického divadla. „Jsem naturščik a nemám žádný herecký systém. Když mi to nejde hned na začátku, zablokuju se, jako kdyby mi někdo zalil nohy do betonu,“ řekl ve Vizitce v rozhovoru s kolegou Ondřejem Cihlářem. Repríza z 24. května 2022.

Ráda čte knihy o teorii umění a filozofické knížky, ale i texty prozaika a básníka Daniela Hradeckého. Líbí se jí severské filmy, studuje umění a inspiruje se v přírodě, zároveň ale také dělá hudbu, píše a o vizuální podobě sbírky nominované na Magnesii Literu říká, že velmi dobře vystihuje její osobnost. Hostem Evy Lenartové byla ve Vizitce Nela Bártová.

V pěti letech poprvé slyšela Mozartovo Requiem. Od té doby má tyto barevné a napínavé tóny v oblibě, a kdyby dostala nabídku, ráda by některou z Mozartových oper nově zinscenovala. Jak se jí dotkla kritika její Prodané nevěsty? Proč i v rámci edukačních projektů pro Českou filharmonii ráda pracuje s Marthou Issovou? O čem bude její nový film Buko? Mluvila o tom ve Vizitce s Danielem Jägrem.