Vizitka

Youtubové účty německých fanoušků anebo ruské wikipedické heslo, které se svou poetikou blížilo spíš epické básni – i to jsou zábavné vedlejší produkty, na které hudební publicista Pavel Klusák narazil při psaní knihy Gott: Československý příběh. Za publikaci získal hlavní cenu Magnesia Litera 2022 Kniha roku. Ve Vizitce s Hanou Slívovou ale mluvil i o svých publicistických začátcích, které se kryly se studiem bohemistiky a FAMU, anebo o období, kdy důvěřoval worldmusic.

Tlačítkový telefon s podprůměrně kvalitním foťákem anebo oblečení odrůstajícího syna stačí fotografce Jolaně Havelkové k tomu, aby s jejich pomocí zaznamenala to, co je pro ni důležité: místo, paměť, krajinu. O svých fotografických, konceptuálních a experimentálních projektech mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

„Každý portrét je především autoportrét, ve kterém autor ukazuje, co je důležité pro něj. Když jsem točil Sílu, i já jsem procházel hlubokou partnerskou a osobní krizí. Přišlo mi důležité podívat se i do temných končin bytí, což bych před deseti lety neudělal,“ říká dokumentarista Martin Mareček na konto svého aktuálního dokumentu, který zachytl pět let života filmového publicisty Kamila Fily. S Ondřejem Cihlářem mluvil i o své práci pedagoga anebo o toxičnosti filmových cen.

První představení, ve kterém Veronika Knytlová nemusela řešit žádné technické „parametry“ tance, se jmenovalo Průzor hrdlem a vzniklo před dvaceti lety ve spolupráci s Terezou Ondrovou. „Trvalo asi patnáct minut, neměly jsme žádnou myšlenku, prostě jsme jen za sebe dávaly pohyby. Slezla jsem pak z jeviště a byla úplně v rauši. Bylo to prostě boží,“ vzpomíná Veronika Knytlová. O své další taneční, choreografické, ale i pedagogické dráze mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

„S dětmi se snažím po městě chodit pěšky, chci, aby si ho načetly,“ říká ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřej Boháč. „Když znáte vnitřek města a víte, jak protichůdné tlaky v něm fungují, překvapí vás třeba i to, že tramvaj přijede na čas. Je to potěšující, Praha je zkrátka město, ve kterém se žije dobře.“ O městských plánech i dráze zvoníka mluvil ve Vizitce s Alenou Rokosovou.

Do České republiky pomáhá přitáhnout čínské turisty. Překládá čínskou avantgardní literaturu i tchajwanské texty a tuzemskému publiku nedávno přiblížil hrůzy takzvaného bílého teroru. Miluje Šanghaj a na světě by nedokázal být bez hudby. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce sinolog František Reismüller.

Fotografoval Franka Zappu, Toma Waitse, Bobbyho McFerrina, Iggyho Popa a desítky dalších umělců. Spolupracuje s šumperským festivalem Blues Alive, Colours of Ostrava či Folkovými prázdninami a koncert jej i dnes někdy strhne natolik, že zapomene mačkat spoušť. Hostem Ondřeje Cihláře byl fotograf, výtvarník a také někdejší aktivista Jazzové sekce Ivan Prokop.

Když v osmdesátých letech nevěděl, kudy kam, vydal se na pouť do Santiaga de Compostela. „Po cestě jsem zapomněl, na co jsem se to vlastně ptal, a když jsem se pak vrátil do Paříže, začal jsem malovat úplně jinak. Jako když člověk chodí,“ říká rodák z Litvínova, malíř a grafik Miloslav Moucha. Jeho retrospektivu je nyní možné vidět v galerii Benedikta Rejta v Lounech. I o ní mluvil s Markétou Kaňkovou ve Vizitce.

Maminka zpěvačka, tatínek činoherec. Malá Gabriela chodila na zpěv, klavír a na výtvarku a svou budoucnost viděla na pódiu, nikoliv za ním. Po necelých šesti letech aktivní pěvecké dráhy ale ztratila pro zpívání hlas. Nevzdala se, rozhodla se pro studium operní režie na HAMU a tam přišlo klíčové setkání s Milošem Nekvasilem.

Je třeba umět pracovat se svěřenou důvěrou, stát si za svým, být připraven a v pravou chvíli říct svůj názor, pojmenovává kreativní producentka HBO Tereza Polachová klíčové dovednosti filmového profesionála z malé země bývalého východního bloku. Jak na mezinárodní platformě prosadit námět a proč by se čeští dokumentaristi neměli bát „roztáhnout křídla“? I o tom mluvila ve Vizitce s Tomášem Pilátem.