Vizitka

Absolvoval humanitní studia, teorii a kritiku a také Katedru činoherního divadla na DAMU v Praze. Jako režisér nejčastěji adaptuje knihy, píše ale i vlastní divadelní hry a také hry rozhlasové. Inspirací je mu cestování a byl by rád, kdyby jeho cestovní doklad zdůrazňoval, že je hlavně Evropan a až potom Čech. Hostem Markéty Kaňkové byl ve Vizitce režisér Tomáš Loužný.

Proč v romských pohádkách přijíždí princ v bílém mercedesu a princezna září jako žárovka dvoustovka? Z jakého důvodu je dobré vydávat texty romských autorů souběžně česky i romsky, čím si ji získal romský raper Čavalenky a kterou píseň svého otce Wabiho má nejraději? I o tom mluvil Ondřej Cihlář ve Vizitce s romistkou, anglistkou a překladatelkou Karolínou Ryvolovou.

Dravost, expresivní gesto, přímočaré vyjadřování. Taky nechuť ke kompromisům a všemu, co je v umělecké tvorbě umělé či předpřipravené – tak by se snad dala charakterizovat tvorba malíře, tvůrce objektů a instalací, také pedagoga pražské AVU Vladimíra Skrepla. S Markétou Kaňkovou mluvil i o své cestě do Prahy z jihlavského dětského pokoje přes práci v tiskárně a brněnská studia.

Patří mezi špičku nejen českého, ale i mezinárodního světelného a nábytkového designu. Od osmnácti let, kdy zjistila, že bezpodmínečně potřebuje vědět, „co za tím designem je“, ji dopředu táhne vášeň, optimismus, empatie a taky touha překonat vlastní limity. Což je vlastnost, kterou jí přinesl sport. O tom všem mluvila Lucie Koldová ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Repríza ze 7. ledna 2022.

Jako středoškolák se Ladislav Stančo zajímal o židovství, hebrejštinu i o kabalu. Hebraistiku chtěl studovat na vysoké škole, obor ale tehdy neotevírali, a tak se přihlásil na klasickou archeologii. Zamiloval si ji a stopy řecké antiky dnes hledá zejména v oblasti Uzbekistánu. Co nachází? Jací jsou místní lidé, kteří mu s prací pomáhají? A jak do toho všeho stíhá běhat dlouhé závody? Poslechněte si Vizitku, kterou moderoval Ondřej Cihlář.

„Mám sice anglickou pěšinku, ale nenechte se zmást. V jistých rovinách jsem pankáč. A taky snílek,“ říká o sobě Richard Drury. Na Cambridge vystudoval rusistiku a bohemistiku, Češi ho ale znají hlavně jako kurátora: v posledních letech působí v Galerii středočeského kraje v Kutné Hoře. O tvorbě tamní stálé expozice, ale také o letech strávených v „potterovské“ školní uniformě mluvil ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Zlatník a hodinář Luděk Seryn je jediným Čechem v AHCI, což je prestižní uskupení sdružující nezávisle pracující hodinářské tvůrce. Na hodinářské škole si uvědomil, že svou profesi chce dělat jinak než všichni ostatní, a sám se naučil vytvářet a sestavovat titěrné komponenty. Jeho výrobky, které měří čas mechanickým způsobem, jsou nejen hodinkami, ale i šperkem a uměleckým dílem.

„Když mi oznámili, že jsem získala Cenu Ministerstva kultury, zpotila jsem se hrůzou, protože to znamenalo vylézt na jeviště, kam nepatřím,“ říká s nikterak velkou nadsázkou ředitelka a duše pražského Divadla v Dlouhé Hana Burešová. Divadlu by ráda pomohla najít nové tvůrčí osobnosti, ovšem s Veronikou Štefanovou mluvila také o své lásce k folkloru anebo o tom, proč ji těšila spolupráce s Petrem Skoumalem či Vladimírem Franzem.

V pětašedesáti získal Jiří Pelcl Fulbrightovo stipendium a v New Yorku studoval tvorbu nábožensky založené skupiny Shakers, která vytvářela a zprvu jen mezi sebou směňovala kvalitní nábytek. „Je to téma spojené s ekologií, což mě hodně zajímá,“ říká. Ve Vizitce mluvil s Markétou Kaňkovou nejen o své velké brněnské výstavě, ale třeba i o tom, jak před pár lety začal do lidušky chodit na svůj oblíbený akordeon.

U herce je nejdůležitější jeho niterné rozpoložení, pak verbální projev, říká herec, režisér a pedagog Martin Huba, který loni na podzim obdržel na pražské AMU čestný doktorát za přínos k rozvoji oboru herectví, režie a pedagogiky herectví. Proč své studenty zkouší vést k opeře? Jak dnes vzpomíná na svého otce, taktéž skvělého herce? A jak se zrodila jeho láska k chození po tatranských kopcích? I o tom mluvil ve Vizitce, kterou s ním v Bratislavě natočila Veronika Štefanová.