
Sign up to save your podcasts
Or


Život online, především na sociálních sítích, se dnes probírá z mnoha stran, zkoumají se jeho společenské dopady, ekonomické možnosti, jež přináší, způsoby, jimiž je možné proměnit popularitu na sítích v nějakou formu kapitálu. To všechno jsou informace, které dokážou snadno vstřebat lidi jako já, kteří dění na sítích tak nanejvýš sledují, ale moc se ho neúčastní. Těžší může být přiblížení toho, jak intenzivní online život mění člověka zevnitř, jeho prožívání nebo cenu za platí za úspěch v online světě nebo snahu o něj. Redaktor Echa Ondřej Štindl o tom mluvil s politickým marketérem a podcasterem Jakubem Horákem, Pavlem Novotným, bývalým starostou pražských Řeporyjí a internetovou osobností známou tak, až ho to přivedlo před soud a do vězení, Pavlem Novotným a filosofem Antonínem Dolákem, který na YouTube publikoval množství videí – od vzdělávacích po značně kontroverzní. Účastníci se shodli na všeobecném tykání, debata to byla živá a impulsivní, občas v ní padaly nepublikovatelné výrazy, ty nejsilnější jsme "zcenzurovali".
V Echo Prime Time diskutovali poslanci Jiří Havránek (ODS) a Libor Vondráček (Svobodní, zvolen za SPD) o jménech budoucích ministrů, sporu mezi prezidentem Petrem Pavlem a Andrejem Babišem i o podobě státního rozpočtu.Jedním z nejcitlivějších témat je nominace Filipa Turka na post ministra zahraničí. Havránek uvedl, že jeho výroky z minulosti považuje za „nepřijatelné“ a že mohou komplikovat zahraniční vztahy, zejména s Polskem a Německem. Vondráček naopak zdůraznil, že „člověk se vyvíjí“ a připomněl, že i předchozí ministr Jan Lipavský citoval Lenina. Podle něj by zahraničí dávné příspěvky nemuselo řešit.Zásadní spor se týká Babišova střetu zájmů. Havránek podporuje postoj prezidenta, který chce slyšet řešení ještě před jmenováním premiéra, protože po jmenování už nemá žádné účinné nástroje. Vondráček trvá na tom, že zákon jasně říká, že střet zájmů vzniká až po nástupu do funkce, a prezident má pouze „přihlížet“, nikoliv klást další podmínky. Oba se však shodují, že mimořádná schůze sněmovny tento týden bude klíčová.Debata se dotkla také rozpočtu. Havránek odmítl kritiku, že vláda Petra Fialy zanedbávala dopravu; podle něj za žádné vlády nešly do infrastruktury tak vysoké investice. Vondráček naopak připomněl, že Národní rozpočtová rada upozornila na desítky miliard chybějící v rozpočtu, a obvinil předchozí kabinet, že upřednostnil obranu před dopravou. Podle něj bude nutné rozpočtem „rychle pracovat“, aby se předešlo rozpočtovému provizoriu.
Ústavní právník Jan Kudrna byl hostem Echo Prime Time a říká, že Andrej Babiš se v tuto chvíli podle zákona ve střetu zájmů nenachází. „Je jen poslancem. Zákon začne být problém až ve chvíli, kdy bude předsedou vlády,“ vysvětluje. Právě proto podle něj prezident Petr Pavel požaduje, aby Babiš před jmenováním řekl, jak chce svůj majetek vyřešit.Kudrna zároveň odmítá představu, že by si prezident a Babiš navzájem nevěřili. Podle něj jde o běžnou politickou fázi vyjednávání a oba postupují podle ústavy. Prezident teď podle něj jen využívá prostor, který mu základní zákon dává.Pokud jde o samotné řešení střetu zájmů, právník upozorňuje, že situace může být mnohem složitější, než jak se o ní často mluví. Nejde jen o „převést firmu do svěřenského fondu“ nebo „něco rychle prodat“. V případě tak velkého majetku hrají roli banky, regulátoři, rodina i složité právní struktury.Kudrna nevylučuje, že jedno z možných řešení by mohlo být založení takzvaného neodvolatelného slepého fondu v zahraničí, kam by Babiš vložil majetek bez možnosti jej kdykoli získat zpět. „To už je definitivní krok. Pokud o něm uvažuje, může to připravovat měsíce, ne dny,“ říká.Podle právníka však existuje šance, že se obě strany nakonec dohodnou. Klíčové bude, jaké řešení Babiš nakonec představí a zda jej prezident vyhodnotí jako dostatečné.
Hostem Echo Prime Time byl exministr financí Miroslav Kalousek, podle nějž neměla dosluhující koalice po volbách „složit zbraně“.Kalousek hned v úvodu připomněl, že kabinet se rodí z legitimních výsledků hlasování: „Ta vláda vznikla z demokratických voleb.“ Podstatné však podle něj je, že dosavadní koalice ODS, KDU-ČSL a TOP 09 měla k dispozici mimořádně silný mandát – a neměla ho tak rychle odevzdávat.„Těch 92 hlasů je velmi silná karta a myslel jsem si, že se s ní nemá přestat hrát. Možná by to nevyšlo, ale myslím si, že to není úplně politika.“ Dodal, že „nemůže přestat jít o všechno. Já bych bojoval dál.“ Dodal, že jestli „jde o všechno“, nelze couvat. „Jestli jde o všechno, musím být ochoten platit i náklady… když jde o všechno, nemůže se přestat bojovat,“ myslí si.
Sváteční Echo Prime Time přinesl debatu nových mladých poslanců Matěje Gregora (Motoristé sobě) a Benjamina Činčily (KDU-ČSL), kteří se střetli především o podobě státního rozpočtu pro příští rok. Zatímco Činčila kritizoval plánované výdaje vlády Andreje Babiše, Gregor upozorňoval na zdržované poslání návrhu do Poslanecké sněmovny. Řeč byla i o střetu zájmů Andreje Babiše, aktivitě prezidenta Petra Pavla i stavu veřejných financí.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Jednání mezi prezidentem a Andrejem Babišem je pokračování latentní občanské války. „Hlavně nepřipustit něco, co je nepřípustné. To vidíme i v Německu v souvislosti s AfD. A teď se vytvořil narativ, že vznikající vláda je v podstatě zločinecký komplot,“ myslí si Jiří Peňás.
„Babišův konflikt zájmů je v podstatě neřešitelný, ale jednou už premiérem byl. Teď dosáhl druhého nejlepšího volebního výsledku v historii,“ připomíná Dalibor Balšínek.
V centru Prahy vždy 17. listopadu převládne duch doby, kdy liberálně demokratický mainstream vylučuje ty, kteří se mu zdají málo liberální. „17. listopadu se zpívá – zloba, závist, zášť, ať pominou, ale na Národní třídě té zloby jsou tuny,“ říká Daniel Kaiser. „Je to pořád jediný státní svátek, který společnost spontánně slaví,“ dodává Balšínek.
Na Echo Poradě diskutovali Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
„Pojem davu je kvantitativní a zrakový,“ poznamenává José Ortega y Gasset ve své nejslavnější knize Vzpoura davů. V roce 1929 dokázal pojmenovat něco, co všichni viděli, ale chyběla k tomu slova – tak přelomová byla tehdejší zkušenost. „Města jsou plná lidí. Domy plné nájemníků. Ulice plné chodců. Divadla plná diváků. Co dřív nebylo problémem, jím nyní začíná být téměř natrvalo: najít místo.“ Ortega tím nemyslí jen množství lidí. Ukazuje, že v moderním světě se násobí i příležitosti, produkty, emoce, dokonce i myšlenky. Všeho je zkrátka víc.
Tahounem tohoto nadbytku je masový člověk, postava od počátku dvojznačná. Na první pohled může jeho popis znít jako přepjatá morální kritika – Ortega jej líčí jako bytost průměrnou, nevděčnou a bez hlubších závazků. Jenže tím jeho argument nekončí. Současně podotýká, že právě díky onomu nadbytku příležitostí, zkušeností i myšlenek žije masový člověk možná v nejkrásnějších časech. Tyto časy však mohou špatně skončit, pokud člověk nenajde správný směr. Ortegův překladatel Václav Černý k tomu dodává střízlivě: ty časy špatně skončily. Jak už španělský myslitel rozpoznal, největší nebezpečí spočívá ve ztrátě individuality – a právě ta se jeho době stala osudnou.
Dnes už sotva můžeme říct, že žijeme v masové době; v mnoha ohledech je digitální člověk dokonce jejím opakem. Zatímco masový člověk se včleňoval a podřizoval, digitální člověk nepřestává kutit na své výjimečnosti. Háček je v tom, že i tato výjimečnost je masově vyráběná. Skoro by se dalo říct, že stojíme před „masou individuality“ – před fenoménem, který se zaklíná svobodou, ale ve skutečnosti má blíže ke konformismu. V tomto ohledu se tak od masového člověka vlastně příliš neliší.
Ale jedno je přece jen patrné: digitální člověk už nemá dojem, že je všeho nadbytek. Přinejmenším víra v neomezené možnosti se vytratila. Masový člověk kdysi zakoušel moc v davu – v něm ještě pulzovalo něco jako nitro. A měl svá místa: stadiony, náměstí, kina. Digitální člověk však osiřel. Přišel i o prostor, v němž by mohl zahlédnout sám sebe spolu s ostatními. Místa, places, se mění v prostory, spaces. Možná se symbolem digitálního člověka stal obávaný shitstorm: zoufalý pokus o simulaci moci. Je sice nepříjemný, ale zvláštním způsobem němý – hlasitý výkřik, který záhy vyprchá, protože za ním nestojí skutečná přítomnost lidí. Když Ortega charakterizoval svou dobu slovy „Lidé jsou všude“ – a nemínil tím jen jejich počet – o té naší se možná jednou bude říkat pravý opak: „Lidé nejsou.“ A také se tím možná nebudou mínit počty.
Kapitoly
I. Od stadionu k síti: proměna masového člověka [úvod až 18:35]
II. Filosof ve století mas: od Quijota ke Vzpouře davů [18:35 až 40:55]
III. „Žiji, tedy filosofuji“ [40:55 až 52:55]
IV. Pitva masového člověka [52:55 až 01:08:35]
V. Digitální člověk: individualita jako nová masa [01:08:35 až konec]
Bibliografie
Andrew Dobson, An Introduction to the Politics and Philosophy of Jose Ortega y Gasset, Cambridge: Cambridge University Press 2009.
Josef Forbelský, „Václav Černý, Ortega y Gasset a Julien Benda o Evropě“, in: Literární noviny, Roč. 13, 2002, č. 41, 7. 10., str. 5, https://vufind.ucl.cas.cz/Record/001294586?sid=32417122.
Byung-Chul Han, Im Schwarm. Ansichten des Digitalen, Berlin: Matthes und Seitz, 2013.
José Ortega y Gasset, Meditace o Quijotovi, přel. Martina Mašínová, Brno Host, 2007.
José Ortega y Gasset, Vzpoura davů, přel. Václav Černý, Praha: Naše vojsko, 1993.
José Ortega y Gasset, What is philosophy?, New York : Norton, 1964.
Turecko je připraveno okamžitě zaútočit. Aneb jak Turci znovu mocně expandují na BalkánPřed sto lety se Turci stáhli z Balkánu. Od 19. století zde prohrávali jednu válku za druhou, a když po první světové válce skončilo multikulturní osmanské období a vznikla národnostně homogenní Turecká republika, kopírovala sice život styl v západní Evropě, leč k Balkánu se obrátila zády. To se mění až nyní, kdy se mění i Turecko. Opět objevuje svou muslimskou minulost, a vrací se i proto znovu na Balkán. Především ekonomicky: opravuje tamní muslimské památky či podporuje kulturní, turistický i podnikatelský rozvoj – a to dokonce i v místech, kam dříve osmanská moc nesahala. V nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované hovoří bratři Jakub a Lukáš Novosadovi o této nové turecké expanzi a rovněž o tom, jak vypadá imigrace na Balkán, který si s ní neví rady, s historikem a balkanistou Františkem Šístkem z Historického ústavu AV ČR. Nepřítomnost Turků na Balkáně v druhé půli 20. století byla dána přítomností železné opony, historicky šlo o nezvyklé období. Turci navíc v období svého sekulárního státu hodnotili své osmanské dějiny jako nepovedené a příliš se k nim nehlásili. Od devadesátých let a zejména po roce dva tisíce ovšem Turci ke svým dějinám a sekularizmu změnili postoj. Nový kontakt na Balkán tak nyní probíhá třeba přes školní výměny. Především zde ale Turci vítězí kulturně: fenoménem postjugoslávského prostoru jsou nesmírně oblíbené turecké telenovely. Vzhledem k tomu, že v těchto zemích není zvykem dabovat, je balkánské obyvatelstvo – slovanské i albánské – čím dál více pasivně znalé turečtiny. Ostatně zvyšuje se počet studentů turkistiky.Turci zkrátka začali být populární i v zemích, kde islám není a kde ani nikdy nebyl, například v některých oblastech Černé Hory. Turecké sebevědomí na Balkáně jde dokonce tak daleko, že turecký prezident Erdoğan neváhá prohlašovat – když srbský prezident veřejně zvažoval vtrhnout do Kosova –, že pokud by Srbsko nebo kdokoli jiný měl ambice zaútočit na muslimské země, je Turecko připraveno okamžitě zaútočit na něj. To jsou tvrdé a otevřené výhrůžky. (Aby to nebylo tak jednoznačné, odvyprávíme vám nedávný příběh černohorský: kdy se černohorský dav vrhl na auta tureckých turistů, živnostníků, došlo na velké bitky, přičemž zřejmě šlo o uměle vyvolaný konflikt, který nařídil možná někdo ze Srbska, kde si prezident Vučić postěžoval, že „těch Turků je v Černé Hoře nějak moc“. Složité vztahy.) V další části epizody je řeč o tom, že ačkoli západní Balkán vnímáme jako prostor, z kterého se neustále odchází, tedy z kterého neustále odchází slovanské obyvatelstvo, je tu živo i v opačném gardu, protože se tam usazují jiná etnika: Nepálci, Bangladéšané, Ázerbajdžánci, různí Afričané. Nezřídka vás obsluhují v obchodech, v restauracích, vezou vás taxíkem, aniž projevují sebemenší potřebu naučit se místní jazyk a osvojit si místní zvyklosti. Balkánské státy totiž na silnou imigraci neumějí reagovat, jelikož historicky s takovými vlnami nemají (na rozdíl od Česka, Polska, Německa) žádné zkušenosti, takže nevědí, jak s novými obyvateli pracovat. Z Balkánu se totiž vždycky odcházelo, ale příchozí davy jsou novinka. Aneb konečně podcast, který vám objevuje naprosto nové souvislosti.
KSČ se z antisystémové strany proměnila v roce 1945 v cath-all party s nacionálním programem. A vyhrála volby. Nepřipomíná to něco?V období I. republiky se KSČ projevovala jako klasická antisystémová strana. To se jí vyplatilo po skončení II. světové války, když řada voličů byla zklamaná z poměrů panujících za První republiky. Všechny konkurenční politické strany na prvorepublikový establishment navazovaly, jedině komunisté nikoli, protože byli vždy v opozici.To ovšem KSČ nebránilo během trvání První republiky hlasovat s politickým establishmentem, když to bylo výhodné. Například v prosinci 1935 podpořili kandidaturu Edvarda Beneše na prezidenta, výměnou za prezidentskou amnestii pro všechny komunistické činitele. Tento politický obchod vznikla na tajném jednání mezi Rudolfem Slánským a Masarykovým kancléřem Přemyslem Šámalem před volbou prezidenta republiky.V roce 1945 se ale komunisté proměnili v catch-all party a zdůrazňovali všenárodní charakter KSČ. Ve volbách v roce 1946 pak získali skoro 40%. Historici se pořád nemohou shodnout, zda tyto volby byly svobodné či nikoli. Ačkoli občané nebyli hromadně nuceni volit KSČ, volby nemohly být svobodné už z toho důvodu, že pravicové strany, které dříve volila značná část obyvatel, byly z voleb předem vyloučeny. Ale veřejnost proti tomu nijak neprotestovala.
Po smrti Jiřího Bartošky se Karlovarský filmový festival ocitl na historickém rozcestí. Jeho dlouholetý výkonný ředitel Kryštof Mucha a partner festivalu Jan Jírovec z investiční skupiny Rockaway Art byli hosty Dalibora Balšínka.„Jiří Bartoška se nahradit nedá. Byl prezidentem, který festival přetvořil, přenesl ho do nové éry a my teď máme za úkol pokračovat v tom, co vybudoval,“ říká Mucha a popisuje tenkou hranici mezi přátelstvím s Bartoškou a jeho prací pro něj: „My jsme se s ním spřátelili, jezdili spolu na dovolené, trávili čas i mimo práci. Ale pořád jsem mu vykal. Cítil jsem, že to tak má být. Byl to můj šéf, můj přítel i autorita,“ dodává.Jan Jírovec z Rockaway Art, která do festivalu vstoupila v roce 2021, přiznává, že přesvědčit Bartošku ke spolupráci nebylo jednoduché. „Kdo ho znal, ví, že to nebylo snadné. Byla to věc důvěry a času. Potkali jsme se díky sponzorství přes Kryštofa a nakonec jsme se stali součástí festivalové rodiny. Jirka měl obrovský cit pro lidi, dokázal poznat, jestli to myslíte vážně,“ vzpomíná Jírovec.Rockaway Art dnes zastřešuje i festival Colours of Ostrava a pražský Designblok. „Není to běžná investice. Je to hodně osobní a vztahová věc. Náš cíl není festivaly měnit, ale rozvíjet. Každý z nich má vlastní duši a tradici. My se snažíme dát jim zázemí a jistotu,“ dodává.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners