
Sign up to save your podcasts
Or


Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Proč se neustále vrací fetiš nacismu? „Dostávají se do popředí lidé, jejichž pohled na dějiny je revizionistický. Schvalují leccos z toho, co Hitler dělal, nebo se aspoň snaží vinu za druhou světovou válku svrhnout třeba na Velkou Británii a hlavního zloducha 20. století chtějí vidět ve Winstonu Churchillovi,“ upozorňuje Martin Weiss.
Debata se také stočila k úternímu předávání státních vyznamenání a k očekávanému sestavování nové vlády.
Na Echo Poradě diskutovali Tereza Matějčková, Martin Weiss, Pavel Štrunc a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Hostem podcastu Men’s Factor byl Aaron Günsberger, izraelský podnikatel a majitel restaurace King Salamon. Mluvil o své osobní zkušenosti a náhled na aktuální izraelsko-palestinský konflikt. Jeho pohled na situaci se neomezuje pouze na politiku a média, ale i na osobní příběhy, které odhalují těžkosti, s nimiž se lidé na obou stranách střetávají.Günsberger vzpomíná na šok, který zažil, když se dozvěděl o teroristickém útoku na hudební festival Supernova v Izraeli 7. října 2023. „Byl jsem mimo sítě, takže jsem se o útoku dozvěděl až odpoledne. Nejdříve jsem tomu nevěřil, pak jsem se podíval na Telegram a viděl jsem nepublikovatelné scény," popisuje Aron dramatickou chvíli, která pro něj a mnoho dalších představovala hluboký šok.Festival, který se stal terčem útoku, byl, jak Aron vysvětluje, paradoxně pořádaný i některými levicovými aktivisty, kteří byli ve své podpoře Gazy a Palestinců přesvědčeni o tom, že takový krok přispěje k míru. „Byl to smutný bonus pro Hamas," říká s těžkým tónem, když hovoří o tragédii, která se následně stala symbolickým okamžikem eskalace konfliktu.Kritizuje také mediální přístup k izraelsko-palestinskému konfliktu, zejména v západních médiích, kde často dochází k relativizaci odpovědnosti za násilí. „Začali o tom mluvit jako o nějakém hnutí, a ne o teroristické organizaci," rozčiluje se nad pomalou a zjednodušenou reakcí světových médií, která měla za následek šíření antisemitismu.
Má humor nějaké hranice? A mohli bychom je, prosím, vidět? Kauza příspěvků Filipa Turka ukazuje, že najít je nebude žádná legrace. Pokusí se o to tři stand-up komici, marketérka a právník. To není začátek vtipu.
Místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová v pořadu Echo Prime Time mluvila o vyjednávání o budoucí vládě. Schillerová potvrdila, že hnutí ANO a jeho koaliční partneři - SPD a Motoristé - zatím řeší především programové prohlášení vlády, nikoli jména ministrů. „Ta jména samozřejmě nebyla zveřejněna, protože se na nich stále jedná. Budoucí premiér Andrej Babiš o nich bude informovat,“ dodala.Na adresu Filipa Turka, který čelí vážným obviněním z minulosti a je spojován s možným postem ministra zahraničí, řekla, že situaci musí vysvětlit hnutí Motoristé, jehož je Turek členem. Podle Schillerové nebyl Filip Turek dosud oficiálně nominován, ačkoli se sám opakovaně vyjádřil, že by o post ministra zahraničí stál. „Zahraničí mají gestčně motoristé. Jméno konkrétního kandidáta nepadlo. Pokud by se ale potvrdilo, co se o panu Turkovi píše, bylo by to těžko obhajitelné,“ uvedla bývalá ministryně financí.Dodala, že v tuto chvíli vyšetřování běží a politici mají počkat na výsledky. „Teď je to tvrzení proti tvrzení. Uvidíme, co se potvrdí,“ doplnila.Jaké byly hlavní spory v jednání s SPD a Motoristy? Sledujte celý rozhovor s možnou příští ministryní financí.
„Člověk, který sleduje příběh Alexandra Lukašenka třicet let, už se nesměje, protože už není čemu. Dávno je to podívaná bez emocí,“ říká v novém díle sourozeneckého podcastu Hej, Slované bratrům Jakubovi a Lukášovi Novosadovým Aliaksander Paršankov. Mladý politický exulant, který ze země utekl před čtyřmi lety. A dodává: „V roce 2020 jsem zažil, co už nikdy nezažiju: naráz tolik svobody! Najednou jsme my Bělorusové cítili, že jsme národ. Cítili jsme radost, že vůbec existujeme. Že žijeme, přestože jsme byli určeni k likvidaci. A viděli jsme Bělorusko budoucnosti: ze dne na den jsme poskočili dejme tomu z roku 1977 do roku 2000.“Aliaksander Paršankov je skutečně čerstvý politický exulant: oficiálně tento status získal letos na jaře. Domů se vrátit nemůže, je tam několikrát trestně stíhán – většinou za skutky, které mají být protistátní. „Už ale ani nesleduji, co všechno mi přičítají, nemá to smysl. Vím jenom, že můžu dostat patnáct let vězení.“ O svém stíhání ovšem pořádně ani neví, protože o něm neví ani nikdo jiný, úředně také není vedeno. Dozvěděl se o něm pouze proto, že mu příbuzní nahlásili, že si policie přišla převzít jeho věci. O svou bezpečnost přesto nemá obavy. Státní policie prý neumí česky a nemá peníze, aby živila agenty na Západě. „Za tři sta eur to sem nikdo dělat nepůjde. A na větší platy oni nemají peníze. To je rozdíl mezi běloruskou a ruskou KGB – ta peníze má.“Budoucnost Běloruska přesto vnímá pozitivně, ale prý už nikdo nepozná tak obrovské překvapení, k jakému došlo před pěti lety. Skeptický je však k tomu, jak funguje běloruská emigrace a společnost: „Děláme všechno proto, abychom západní společenství přesvědčili, že jsme evropský národ. Od Rusů se zřetelně lišíme, to pozná každý, kdo do Běloruska přijede na návštěvu. Přesto…“ se Bělorusům nedaří vyprodukovat komerční hity, díla, která by k Bělorusku připoutala pozornost a pomohla světu, ale i Bělorusům pochopit, co se v zemi děje. Běloruskou tíží je existence v průměrnosti. Na druhou stranu je Paršankov potěšen, že přinejmenším v české emigraci žijí Bělorusové, kteří doma mluví jenom bělorusky: „Znám rodiny, které mluví jenom bělorusky a česky a ruštiny si nevšímají. A mladí se mnou mluví víc a víc bělorusky. To všechno je naděje na zachování jazyka.“ Který se bohužel i bohudík stal politickým aktérem, deklarací opozice.Rozhovor s Aliaksanderem Paršankovem má až havlovské rysy, posluchači díky němu mohou pochopit uvažování tuzemských kruhů za minulého režimu: „Nesu zodpovědnost za svůj národ. To, že Rusko zaútočilo na Ukrajinu a že mu v tom Bělorusko pomáhalo… za to jsem zodpovědný, protože v roce 2020 se nám nepodařilo Lukašenku zničit. A protože cítím, že jsem zodpovědný, nebudu nikdy mlčet. Vždyť kdo bude mluvit, když budu já mlčet? Takže budu veřejně vystupovat dál, budu dělat cokoliv proti režimu. Obrovský úspěch je totiž už to, že vůbec žiju. Protože pro Lukašenkovu vládu je hlavním cílem zničit opozičníky, demokratické Bělorusy, anebo alespoň zajistit, abychom všichni mlčeli. Pořád nás pronásledují, pořád nám vyhrožují. Například zabavují veškerý majetek těch, kteří žijí v zahraničí nebo se zúčastnili nějaké demonstrace. Ale nebojíme se. Protože když máš strach, špatně se ti žije.“ Aneb konečně podcast, který jde skutečně na dřeň.
Češi mají dlouhodobě nejnižší důvěru v politické strany a hnutí. V roce 2024 důvěřovalo politickým stranám jen 19 % obyvatel. Důvody můžeme nalézt již v krajně nepopulárním stranickém systému První republiky. Politické strany měly od počátku vzniku samostatného státu silnou pozici, protože v novém státě chyběly jiné instituce, o něž by mohl novou moc opřít. Výsledkem byl nevhodně uspořádaný volební systém a díky zákazu imperativního mandátu i absolutní nadvláda stranických sekretariátů nad poslanci. Strany byly v podstatě jakési koncernové ústředny, protože každá měla na sebe nabalené různé banky, továrny, družstva, spolky a podobně. Odpor ke stranickému systému vedl po II. světové válce k opačnému extrému – vládě Národní fronty, která vytvořila uzavřený systém stran, ve kterém nebyla možná opozice mimo jeho rámec. To znamenalo odklon od demokratického principu, protože volby byly jen potvrzením předem daného rozdělení moci. Národní fronta se tak stala předstupněm k únorovému puči, protože odstranila skutečnou politickou soutěž. S novou komunistickou ústavou se únorový puč stal regulérní revolucí. Po pádu komunismu posílila nechuť ke stranictví ještě 40 let trvající povinná adorace vlády jedné strany. Výsledkem toho všeho je, dnes místo politické opozice u nás máme opozici vůči politice
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Pokračují jednání o budoucí vládě a spolu s nimi také grilování Motoristů, které už se zdaleka netýká jen Filipa Turka. Budou nakonec v koalici? „Zajímavá je i hysterie k dalším členům strany, podepisování petic v momentě, kdy ti lidé ještě jmenovaní. Nikomu to neupírám, ale zároveň se mi zdá, že petenti předběhli docela důležitý krok,“ říká Tereza Matějčková.
Bude novým předsedou ODS Martin Kupka? Daniel Kaiser, který s ním do Týdeníku Echo udělal rozhovor, to považuje za pravděpodobné. „On je v rámci strany reprezentant toho starého režimu. Nic se nezmění a bude pokračovat fialovská ODS až do hořkých konců,“ myslí si Kaiser.
Jsou vysokoškolské tituly ještě podstatné? A jak to dopadne s emisními povolenkami pro domácnosti?
Na Echo Poradě diskutují Tereza Matějčková, Jiří Peňás, Daniel Kaiser a Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
První fáze mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, tedy vydání živých rukojmích, dopadla úspěšně. Další fáze, které počítají s odzbrojením teroristického hnutí Hamás a zřízením nějaké na teroristech nezávislé správy, jsou zatím v nedohlednu. O budoucnosti Gazy a izraelsko-palestinského konfliktu debatují bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Kumermann, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, politoložka a islamoložka Zora Hesová a historik a teolog Filip Outrata.
Zpěvačka a autorka Eli Kopecká patří k novým hlasům českého popu, které si cílevědomě hledají vlastní prostor mimo zavedené škatulky. V rozhovoru pro podcast Men’s Factor mluvila otevřeně o tom, jak těžké je uspět v tuzemském showbyznysu, kde se podle ní „pořád točí stejní lidé“.
„Mám ráda hudbu, která má emoci, ne jen perfektní techniku,“ říká. Sama začínala v legendárním dětském souboru Bambini di Praga, zkoušela konzervatoř, ale nakonec ji odmítli. „Zpěv se dá naučit, ale barva hlasu ne,“ dodává. Do širšího povědomí se dostala účastí v SuperStar, kde skončila druhá. Dnes pracuje na své první desce, kterou plánuje vydat v lednu.
Na rozdíl od mnoha současných interpretů se Kopecká vymezuje proti syntetickým beatům a preferuje živé nástroje – kytaru, klavír a bicí. Inspiraci hledá u umělců jako Harry Styles, Miley Cyrus nebo Adele, ale zároveň zůstává věrná češtině: „Tady se pořád víc poslouchá česká hudba. Když už si někdo pustí angličtinu, sáhne po zahraničním interpretovi.“
V pořadu Echo Prime Time se střetli předseda strany PRO a nově zvolený poslanec za SPD Jindřich Rajchl a předsedkyně poslaneckého klubu Pirátů Olga Richterová. Vypjatá a často emotivní debata se točila kolem kauzy Filipa Turka, volebního výsledku a rozdělení výborů a funkcí ve sněmovně, daní pro živnostníky, emisních povolenek, energetické politiky i stavu veřejných financí. Oba politici představili zcela odlišné recepty na to, jak ulevit českým domácnostem a rozhýbat ekonomiku.
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners