
Sign up to save your podcasts
Or


Akciové trhy letos lámou rekordy, přestože svět obklopují nejistoty jako obchodní válka mezi USA a Čínou, ruská agrese na Ukrajině i rostoucí zadlužení států. „Je fascinující, jak se investoři dokázali oprostit od politiky. Rizik je spousta, ale trhy rostou,“ říká v novém HrotCastu Jiří Tyleček, hlavní analytik společnosti XTB.Podle něj stojí za růstem především boom umělé inteligence. „Kdyby nebylo AI, byli bychom blízko stagnace. Tahle vlna táhne technologické firmy i celý akciový trh,“ říká. Otázkou ovšem zůstává, zda nejde o další bublinu. „Je to zdravá bublina. Tentokrát ji táhnou firmy, které mají reálné výsledky, ne jen očekávání jako na přelomu tisíciletí,“ doplňuje.Velkou výzvou podle Tylečka zůstává systém emisních povolenek ETS2. „Odsun není vítězství. Cíl dekarbonizace zůstává, jen ho budeme muset dosáhnout rychleji. To znamená větší tlak a vyšší ceny,“ říká. Podle jeho výpočtů může mít nová vlna povolenek dopad na cenu benzínu až o 3–4 koruny za litr. „Zaplatí to nejen domácnosti, ale i firmy. Všechno se promítne do cen zboží a služeb,“ varuje analytik.Tyleček se vyjadřuje i k návratu Donalda Trumpa. „Z ekonomického pohledu jeho cla nedávají smysl, brzdí růst. Ale z bezpečnostního hlediska chápu, že chce část výroby vrátit do USA. Je to daň za nezávislost,“ říká. Podle něj ale deglobalizace může ekonomicky zpomalit nejen Ameriku, ale i Evropu. „Globalizace je efektivní. Ale pokud všechnu ocel dovážím z Číny, nemám čím se bránit, když přijde konflikt. To je dilema dneška,“ uzavírá analytik.Do čeho se vyplatí investovat? I o tom v novém Hrotcastu!
Další epizody podcastu sledujte na http://www.Echoprime.cz
Jak se vyvíjí jednání mezi Petrem Pavlem a Andreje Babišem o nové vládě? Fotografie, kterou zveřejnil Hrad, mluví za vše. Povede se Babišovi přesvědčit prezidenta, že jeho střet zájmů bude do jeho jmenování premiérem vyřešen? „Já si myslím, že do toho Petru Pavlovi nic moc není, protože vláda se zodpovídá poslanecké sněmovně, nikoliv prezidentovi,“ tvrdí Dalibor Balšínek.
„Ale je to legitimnější dušení než prezidentovy výhrady k programovému prohlášení. Když známkuje jednotlivé kapitoly programu, jako když žákovi vrací písemnou práci k přepracování, je trochu náměsíčnost,“ tvrdí Daniel Kaiser. „Prezident dejme tomu může dejme tomu vést s premiérem boj o jednotlivé ministry, ale mluvit do programového prohlášení, to ještě žádný český prezident nedělal,“ dodává.
Má chodit Člověk v tísni do škol? Jak dopadne záměr omezit financování politických neziskovek? Lze srovnávat s Jindřicha Rajchla s italskou poslankyní Cicciolinou? A co je zač skupina, která po Rajchlovi jde.
Na živě streamované Echo Poradě diskutovali Dalibor Balšínek, Daniel Kaiser, Jiří Peňás a Pavel Štrunc.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Rok protestů v Srbsku: vláda pochopila, že i obrovské demonstrace stačí přehlížet
Prvního listopadu uplynul rok od neštěstí v Novém Sadu, kdy po zpackané rekonstrukci hlavního nádraží v Novém Sadu spadla betonová střecha a zabila šestnáct lidí. To mobilizovalo dlouho dřímající občanskou společnost v Srbsku, která začala mohutně protestovat a požadovat vyšetření kauzy, potrestání viníků a to, aby v zemi začaly fungovat justiční instituce. Požadavky vyústily v největší demonstrace v Evropě za desítky let, které už vzhledem k délce nesnesou srovnání s ničím, co si pamatujeme: ani s demonstracemi v roce 1989, ani v roce 1968. Zároveň je třeba říct, že po roce se nestalo nic. Vláda totiž, zdá se, našla funkční recept na nespokojenost ulice: lhostejný cynismus. I tak ale bylo zřejmé, že výročí opět zmobilizuje chuť občanů protestovat. Na první listopad se ostatně chystali všichni: studenti, opozice i vláda. O tom, jak to dopadlo, hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované! bratři Jakub & Lukáš Novosadovi s balkanistou Františkem Šístkem z Historického ústavu AV ČR.
Epizoda samozřejmě pouze neshrnuje minulé dění. Toto téma tvoří v našem podcastu seriál, postupně k němu přidáváme nové poznatky. Tentokrát se dozvíte například to, jak se na výroční protesty chystal režim: například vypnul vodu a elektřinu v Novém Sadu. Nebo jak na protesty reagují noví univerzitní studenti, tedy prváci – chtějí se učit a s protesty nesouhlasí? Anebo se k nim připojili? Zjistíte také, jak se situace v Srbsku dotýká Kosova a na jakou stranu se přiklánějí kosovští Srbové a proč (v tomto punktu je potřeba dodat, že Kosovo je patrně jedním z důvodů, proč svět toleruje u moci Aleksandara Vučiće, který pomalu, ale jistě v Kosovu dělá to, co se očekává: stahuje z něj Srbsko pryč). Povíme vám, zda hrají v srbské společnosti nějakou roli bývalí lídři země jako třeba Boris Tadić. Nebo zjistíte, jak to může dopadnout, když se jedna z maminek obětí loňského neštěstí rozhodne držet protestní hladovku před srbským parlamentem. Úplnou novinkou je úsilí studentů a opozice najít lídra, který by mohl vyhrát volby (pokud se budou konat). Seznamy opozičních politických kandidátů jsou ovšem tajné a nikdo je nechce zveřejnit, aby vláda nominanty nemohla ohrozit.
Aneb konečně podcast, který skutečně jde do hloubi slovanské politiky.
Ačkoli politická pravice je od pádu komunismu u českých voličů stále v kurzu a dnes získává na oblíbenosti dokonce i krajní pravice, v dobách, kdy vznikal první politický program Čechů, to národní pravice vůbec neměla lehké. Problémem byla sociální struktura české populace. Společenské vrstvy, které byly přirozenými nositeli konzervativních hodnot – jako je šlechta nebo klérus - se pochopitelně s českým nacionalismem vůbec neztotožňovaly. Ostatně tehdy se politické spektrum dělilo spíše na konzervativce a liberály, přičemž liberální levice byla hodně elitářská, často i rasistická. Také proto volební právo rozšiřovali daleko častěji konzervativci. Palacký s Riegrem byly spíše liberálové, označování staročechů za konzervativce začne objevovat u mladočechů až koncem 80. let 19. století. Souviselo to ovšem s tím, že se Rieger spojoval s konzervativní šlechtou a velkostatkáři, nikoli, že by se z něho stal klasický zastánce konzervativních hodnot.
Česká pravice se formovala na českém nacionalismu, nikoli na klasických konzervativních tématech, které proti liberálnímu a levicovému heslu „rovnost, volnost, bratrství“ staví zásadu Bůh-vlast-řád. V meziválečném období byli nejsilnější pravicovou stranou Agrárníci jako zástupci selského stavu. Další významnou pravicovou stranou byla Národní demokracie, která měla ale nacionalistické i liberální křídlo. Lidovci měli silný křesťansko-sociální základ, který je posunoval do politického středu.
Ovšem fašizace Druhé republiky znamenala totální delegitimizaci české pravice na dlouhá desetiletí.
Ještě nikdy jsme na spánek nevznesli tolik nároků. Možná právě proto máme dojem, že spíme hůře než kdy dřív. Ačkoli jsou tvrzení o „úpadku spánku“ přinejmenším sporná, téměř jisté je něco jiného: proměnil se rytmus mezi bděním a spánkem. Umělé světlo, nepravidelné pracovní doby, všudypřítomné obrazovky i stálé teplo v ložnicích nutí tělo fungovat lineárně, ačkoli jeho přirozenost je cyklická. Spánek jsme navíc proměnili v disciplínu sebehodnocení: měříme ho, porovnáváme, optimalizujeme – až se i odpočinek stává výkonem. Právě proto má smysl přemýšlet o spánku nejen biologicky, ale také zevnitř zkušenosti – jako o jiném způsobu přítomnosti, který je třeba chránit před naší horlivostí.
Francouzský filosof Maurice Merleau-Ponty chápe spánek ne jako výpadek vědomí, ale jako jiný způsob přítomnosti ve světě – návrat k „anonymnímu“ tělu, které nese naše vnímání i tehdy, když mysl přestává být aktivní. Usínání je podle něj přechod od angažovaného, cíleného vztahu ke světu k předreflexivnímu bytí. Spánek tak neporušuje kontinuitu subjektu, naopak ji zachraňuje: člověk nepřestává být ve světě, pouze se proměňuje styl jeho přítomnosti.
Britský neurovědec Matthew Walker na tuto intuici nepřímo navazuje. REM fáze spánku – čas snů – ukazuje, že tato „anonymní přítomnost“ není prázdno, nýbrž aktivní práce: upevňování paměti, usazování zkušeností a „odloupnutí“ přepjatých emocí, aby s nimi mozek mohl žít dál. Jinými slovy, co fenomenologie popisuje jako střídání angažovanosti a ústupu, se v laboratorních datech ukazuje jako rytmus neurochemie, který umožňuje, aby se naše já nerozpadlo pod tíhou dne.
Tam, kde novověká tradice viděla ve spánku hrozbu rozumu, ukazují Merleau-Ponty a Walker spánek jako jeho podmínku – jako tělesně zakotvený proces, který udržuje kontinuitu identity tím, že svět v noci „přijímáme“ jinak než ve dne. Výsledkem je prostá teze: spánek není únik, ale práce těla na tom, aby vědomí mohlo následující den znovu myslet.
Kapitoly
I. Zlý chlap spí špatně [úvod až 9:35]
II. Od siesty k insomnii [9:35 až 24:55]
III. Proč se ze spánku stala hrozba rozumu [24:55 až 33:00]
IV. Merleau-Ponty: Jak tělo myslí, když spíme [33:00 až 50:15]
V. Když se i odpočinek stane výkonem [50:15 až konec]
Ekonomka a pedagožka Gabriela Končitíková z Nadace Tomáše Bati byla hostem podcastu Men’s Factor. „Kdyby byl Baťa Američan, nebo kdyby nepřišel rok 1945, znal by ho celý svět,“ říká. Podle ní Baťa nebyl jen podnikatel, ale především psycholog, pedagog a vizionář, který dokázal propojit výrobu s hlubokým pochopením lidské přirozenosti.
„Často se říká, že Baťa předběhl dobu. Já tvrdím, že on ji jen pochopil,“ vysvětluje Končitíková. „Miloval techniku a inovace, ale nikdy nezapomněl, že technika má člověku pomáhat, ne ho nahrazovat. To, co dnes ztrácíme, je právě vztah k sobě samým.“Podle ní je jádrem baťovské filozofie rovnováha mezi výkonem a vnitřní spokojeností. Baťa dělal rozdíl mezi zaměstnancem, spolupracovníkem a tvůrčím duchem. „Tvůrčí duch je člověk, který se nabíjí tím, že tvoří. Ale ani to není workoholismus, pokud u toho stíhá spát, jíst a mít vztahy,“ dodává.
Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
Podle očekávání se na sociálních sítí objevila spousta hnusných vět na adresu zesnulého Dominika Duky. „S podobnými reakcemi se setkala i Dana Drábová. Ať zemře kdokoliv, příspěvek na Facebooku radši smažeme, protože se tam objevují odporné věci, se kterými nechceme mít nic společného,“ říká Dalibor Balšínek.
„Tím, že Dominik Duka zastával jasný a ucelený názor, dostával se do střetu s každou dobou, ve které působil,“ připomíná Maciej Ruczaj. „Seděl s Václavem Havlem, což sice byla náhoda, ale nic není náhoda v božím plánu,“ říká Jiří Peňás.
Jak vnímají polští katolíci své české kolegy? Jak číst programové prohlášení vlády nastupující vlády. A proč je Visegrádská čtyřka mrtvá a Poláci fandí spíš projektu Trojmoří?
Na Echo Poradě diskutují Adam Růžička, Jiří Peňás, Daniel Kaiser, Maciej Ruczaj, Dalibor Balšínek.
X: http://twitter.com/echo24cz
Facebook: http://twitter.com/echo24cz
Kolem nominace Filipa Turka na post ministra zahraničí se vytváří zbytečné napětí. V pořadu Echo Prime Time to uvedl bývalý europoslanec a současný expert Motoristů sobě na zahraniční politiku Jan Zahradil, podle něhož Turek české diplomacii neuškodí. Sám se chce na její podobě v nové vládě podílet v roli poradce. Zdůraznil, že by se česká diplomacie měla více zaměřit na mimoevropské oblasti a na zlepšení vztahů se sousedními zeměmi. Evropské záležitosti si podle něj v příští vládě ponechá pro sebe Andrej Babiš.Zahradil nevidí problém v tom, kdyby se Filip Turek stal ministrem zahraničí. "Myslím, že bude normálně respektován, nebo bude brán jako standardní ministr zahraničích věcí,“ věří. Připouští, že se mohou objevit „nějaké mediální bubliny“, ale odmítá, že by šlo o drama. Kontroverze kolem Turkových starších výroků považuje za „mysteriózní“ příběh. „Zjevil se tady jakýsi tajemný muž, který rok a půl sušil screenshoty jeho údajných statusů v šuplíku, aby s tím po volbách vyrukoval. Pro mě je tam víc otazníků než odpovědí,“ řekl s tím, že dává za pravdu Petru Macinkovi. „Ten říká, že Filip Turek je natolik výraznou tváří Motoristů a sehrál významnou roli v kampani, že teď ho nemůžou pustit jako horký brambor. Myslím si, že to teď Motoristé musí s Filipem Turkem dohrát,“ dodal. Nicméně připustil jako možný scénář, že Andrej Babiš přijde na Hrad s Turkem jako nominantem na ministra zahraničí a bude prezidentem odmítnut.Podle Zahradila Motoristé vstupem do vlády také riskují, přesto jejich rozhodnutí chápe a považuje ho za srozumitelný krok. „Rozhodli se, že do toho takzvaně vletí po hlavě. Je v tom samozřejmě skryto nemalé riziko, protože ta strana je nová, mladá,“ upozornil. Připomněl, že Motoristé se sice dokázali prosadit „na první dobrou“ – nejprve ve volbách do Evropského parlamentu a poté i do Poslanecké sněmovny – ale strukturálně, organizačně i systémově mají podle něj ještě co dohánět. „Strana potřebuje dobudovat. Otázka je, jestli v momentě, kdy její předsednictvo nebo klíčoví lidé budou ve vládě a budou 24 hodin denně řešit vládní agendu, najdou zároveň čas na to, aby tu stranu dál rozvíjeli,“ dodal.
Skutečnost, že ve střední či slovanské Evropě rapidně ubývá dětí, už nikoho jako nová informace nepřekvapí. Nové skutečnosti ale obvykle musí nějak zachytit či pojmenovat jazyk. Jak se tedy v západoslovanských jazycích – zejména v polštině, ale i v češtině – odráží úbytek dětí? Větší odhodlání si je nepořizovat? Proměna rodičovství? Jak se jazyk vyrovnává s novými kategoriemi identit? A jak tento nový styl nahlíží ženy? Neboli hledá a nachází jazyk také nová označení pro ženy, anebo v tomto směru zůstává překvapivě konzervativní a vystačí si v době všeobecného tlaku na pozornost, neutrálnost a rovnocennost s hodnocením ženského vzhledu? O tom všem hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované tentokrát osamělý Lukáš Novosad s jazykovědkyní z Varšavské univerzity Milenou Hebal-Jezierskou, která právě neologismy (tedy nová slova) mezi polštinou, češtinou a slovenštinou zkoumá.Úvod epizody přináší skoro až slovníkový přehled nových polských slov spojených zejména s mateřstvím. Slova jako „bezkidka“ či „madka“, která usilují pojmenovat tendenci vlastního hrdého a svobodného rozhodnutí nemít děti a nevnímat to příznakově jako něco negativního. Jsou to pokusy zachytit zřetelný společenský rys naopak pozitivně či přinejmenším neutrálně. Takových slov je ale samozřejmě mnohem více, některá jsou úspěšnější a stávají se novým standardem, jiná jsou úspěšná méně a patrně se neuchytí. Zajímavé je, že čeština tak výraznou tendenci inovovat svůj mateřský slovník prozatím nemá, protože nutkání nemít děti je tu nižší než v Polsku. Slovenština je v tomto směru dokonce řečí úplně prostou, neboť slovenská společnost novým rodinným trendům propadá na slovanském západě prozatím nejméně.Chybějí-li děti, nechybí ovšem nutkání uplatnit mateřské city – aťsi náhražkou. A tak se polská společnost nenápadně stala skoro evropským šampionem v psím chovatelství. Poláci jsou po Angličanech aktuálně druzí nejvášnivější pejskaři na kontinentu (Češi v tomto směru o sobě mají mylné představy). Psi samozřejmě nahrazují děti, což se projevuje také v jazyce. Místo pojmu mateřství se objevuje třeba (v českém překladu) „psateřství“. Místo syna je „psyn“, místo dcery (polsky córka) je „psórka“. Existují ale také pojmy pro psí mateřskou dovolenou. Nic z toho v češtině prozatím nemáme, jelikož tendence v sousedním blízkém jazyce nevnímáme, protože mu nerozumíme. Co ale není, může být, což dokládá slovník političtější, spojený v polštině se zákazy potratů, vzezřením žen či jejich politickýmukotvením. V této rovině už se projevují nápadné shody mezi polštinou a češtinou, které dokládají, že podobné jazyky mají stejné věci tendenci taky podobně řešit.Druhá část epizoda se zabývá tím, jak se polština vyrovnává s novými genderovými identitami, jak se její postupy liší od češtiny a v čem s ní naopak shodují. Polština je na tomto poli rozvinutější než čeština, dokonce má i webový portál, který nové zkušenosti přehledně a souhrnně řeší a který si vydobyl renomé a jistou společenskou autoritu: jde o web „zaimki.pl“. Aneb konečně podcast, který přináší úplně nové informace.
Nová vláda Andreje Babiše chce podle svých slov okamžitě po nástupu zrušit či odmítnout emisní povolenky ETS2 pro domácnosti a osobní dopravu. Hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda ale upozorňuje, že to nebude možné „jedním mávnutím ruky“. Podle něj může Česko nejvýše oddalovat zavedení systému a skutečné zrušení by znamenalo tvrdé sankce ze strany Evropské komise.
„Zrušit to nejde ze dne na den. To by se neobešlo bez sankcí a přiškrcení evropských dotací,“ říká Kovanda. „Reálně lze čekat, že vláda bude s Bruselem hrát diplomatický ping-pong a snažit se o odklad, možná do roku 2030, jak požaduje Polsko. Ale dřív nebo později ten systém přijde.“Podle Kovandy může být právě Polsko klíčovým spojencem při vyjednávání. Polský premiér Donald Tusk po posledním bruselském summitu uvedl, že se Varšava snaží o odklad ETS2 až na konec dekády, přestože je sám proevropský politik.
Kovanda zároveň varuje před tím, aby se Česká republika vzdávala práva veta v EU. „Tohle je přesně situace, kde by se právo veta hodilo. Můžeme díky němu ušetřit desítky miliard na sankcích nebo si vyjednat mírnější podmínky. Bez veta ztrácíme vyjednávací sílu,“ dodává. Víc v novém Hrotcastu!caroda vzb19e3ebaaef170
From the publisher's feed

2 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

31 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners