
Sign up to save your podcasts
Or


Kniha Kdo se bojí genderu? je první, jíž se Judith Butler, přední současná filosofka a, jak sama říká, i politická aktivista obrací na široké publikum. Chce vysvětlit, že se pojmu gender nikdo nemusí bát, ale také ukázat na ty, kteří mu nerozumí, případně jej cíleně dezinterpretují. To vše prý značí, že se chtějí vrátit do starých časů. Mezi fašisty v tomto smyslu řadí třeba současného papeže Františka, Giorgiu Meloniová, ale s fašisty se přinejmenším rovněž paktují ti, kteří trvají na neměnné biologické podmíněnosti, tedy na tom, že převážná většina lidí spadá přesně do jednoho nebo druhého pohlaví.
Navzdory kritice, které se Judith Butler dostává od akademiků, širší veřejnosti či politiků, je nesporné, že kniha Trable s genderem z roku 1990 patří mezi nejvlivnější filozofické knihy dvacátého století, a mnozí proto Judith Butler řadí již dnes k žijícím klasikům. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že její poslední kniha zračí snahu integrovat do své filozofie nový pojem genderu, takový, který je s dosavadním směřováním díla Judith Butler neslučitelný. Kniha se proto zmítá v rozporech. Sama Judith Butler přiznává, že pozměnila svůj pojem tak, aby se do něho vešli zvláště transgender osoby, kterým bylo trnem v oku filozofičino tvrzení, že gender je výkon, nemá žádnou podstatu, a tak zcela jistě není osudem, natož čímsi, s čím se člověk rodí.
Jenže právě zde mnohé transgender osoby protestovali poukazem na to, že přece jejich gender není výtvorem, ale čímsi, co změnit nemohou. Gender se tak pro Judith Butler stává cosi na straně jedné neměnného, daného – což je v kontextu její filozofie z devadesátých let netypické –, obtíží však je, že Judith Butler nechce zcela své dílo z devadesátých let opustit, a tak nadále tvrdí, že gender je i výkon. Je však otázka, jak lze radikální důraz na ironičnost a živoucnost vlastního vztahu ke genderu smířit s genderem coby osudem.
S tím ostatně souvisí další problém: Judith Butler se proslavila svými tvrzeními o tom, kterak do všeho – včetně našich těl – zasahuje sociální a mocenská dynamika. Její filozofie by skýtala dobré prostředky pro studium náhlého nárůstu transgender lidí. Je přece pozoruhodné, že zde se však zastavuje: gender muže i ženy je sociálně konstruovaný, ale transgender identita – zdá se – nikoli.
Kapitoly
I. Úvod: Filozofka i politická aktivistka
II. Hegeliánka a žijící klasička
III. Trable s rodem: zrušení hranice mezi tělem biologickým a tělem vnímaným
IV. Kdože tu má trable s genderem?
„Kdyby mě měl někdo potrestat, zaplatil by mi čtyři týdny v turistickém resortu,“ říká biolog, filosof a spisovatel Stanislav Komárek. V nových Výpravách Jiřího Peňáse hovoří o svém objevování Turecka a Kurdistánu. Mluví o svých cestách inspirovaných Karlem Mayem a jeho dobrodružnými romány z Orientu. Též o svém vzahu k islámu a o tom, že se mu v Evropě už asi nevyhneme. Muslimem se ale stát nechtěl. Zato setkání s derviši a jejich extatickými anci považuje za je jedno z nejúžasnějších ve svém bohatém životě.
Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést?
Nový Hrotcast se zaměřil na mimořádnou daň z neočekávaných zisků – konkrétně na její historii. Koncept daně má kořeny, které sahají až do doby první světové války, a běžně se objevuje jako reakce na různé hospodářské a geopolitické šoky. Jak upřesňuje analytik Hrot24 Miroslav Zámečník „tyto daně jsou často uvaleny v situacích, kdy vlády čelí nepředvídatelným událostem, jako jsou válečné konflikty a s nimi spojený nárůst cen.“
Příkladem může být vnější šok způsobený ropnými krizemi, kdy se vlády snaží redistribuovat mimořádné zisky získané v důsledku náhlého zvýšení cen surovin, například v ropném sektoru. „Tato praxe se ukázala být efektivní i v obdobích vysoké inflace, jako byly osmdesátá léta ve Velké Británii, kde byla daň z neočekávaných zisků využita i v energetickém sektoru,“ dodává ekonom.
Mimochodem o historickou událost se ve svém materiálu pro zavedení této daně opírá i ministerstvo financí. Konkrétně píše „Není bez zajímavosti, že Thatcherové windfall daň mířila právě na banky, které měly v té době stejně jako dnes nadměrný zisk z rychlého nárůstu úrokových sazeb," uvádí materiál. Podle Miroslava Zámečníka to není zcela přesné.
„Protože Margaret Thatcherová to použila na banky – ovšem v době, kdy úrokové sazby stanovilo ministerstvo financí. Bank of England tehdy neměla nezávislost, pokud jde o stanovení monetární politiky. To mělo právě ministerstvo financí. Takže tady to není úplně přesně, historie je barevná“, vysvětluje ekonom.
Jasným příkladem využití této daně na začátku první světové války bylo Švédsko, které, přestože zůstávalo neutrální, zavedlo exportní daň na železnou rudu a ocel vysoké kvality určenou pro zbrojařské úsilí. „Podobně Dánsko, inspirováno Švédskem, uvalilo daň na vývoz vepřového, což byl další způsob, jak využít ekonomické situace pro zvýšení státních příjmů,“ popisuje Miroslav Zámečník.
Ve Spojeném království, významném účastníku první světové války, byla situace trochu odlišná. Zde byla zavedena daň z neočekávaných zisků na munici, což byl poměrně neobvyklý krok. Tento přístup byl motivován absencí cenové regulace a pocitem, že dodavatelé munice vydělávají „příliš mnoho“. Kdo v Česku zaplatil na neočekávané dani nejvíc? Co dani říkají minoritní akcionáři ČEZu? Přišel čas na její zrušení? A troufne si ji ještě někdo zavést?
Michal Pohludka založil český startup Macromo - pomocí moderních nástrojů experti dokáží zjistit, zda se nemoci jako rakovina, cukrovka, nebo onemocnění ledvin rozvinou, nebo ne. Vše je kombinací životního prostředí, životního stylu a genetiky.
Další jeho projekt GeneSpector je jedna z nejvýznamnějších inovativních firem a zaměřuje se na hledání a vývoj nových biomarkerů, které mohou pomoct lidem. Jejich cílem je odhalit zdravotní problém dříve než nastane a tím poskytnout lékařům čas na efektivní léčbu.
Cílem jejich projektů je poskytnout pacientům co nejefektivnější léčbu přizpůsobenou právě jejich specifickým potřebám. Technologie, jako jsou genetické testy a pokročilé bioinformatické nástroje, nyní umožňují lékařům s nevídanou přesností identifikovat predispozice k určitým onemocněním a predikovat, jak na různé léčebné postupy pacienti zareagují. To otevírá dveře k efektivnější léčbě mnoha onemocnění, včetně těch, která byla doposud těžko léčitelná.
„Na svět vstupujeme s kartami, které máme, ale nemusí se to propsat, geneticky podmíněná onemocnění nezměníme, ale sklony k vysokému tlaku, kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce a dalším chorobám můžeme ovlivnit životním stylem,“ tvrdí Michal Pohludka a dodává, že lidi se často zbytečně bojí odběrů krve.
"Když víme, že ten problém může nastat, a víme to v raném stádiu, tak ta léčba může být výrazně efektivnější a stoprocentní. Bavíme se o onkologických onemocněních, bavíme se o onemocnění ledvin, o kardiovaskulárním onemocnění a vlastně mnoho dalších populačních závažných onemocnění.“ Jako problém českého zdravotnictví vidí i to, že lidé mají pocit, že vše je zadarmo, tak prevenci neřeší. K lékaři jsou až v momentě, kdy mají problém.
Popisuje také situaci v Spojených arabských emirátech, kde na základě genetického screeningu obyvatel už zdravotnictví funguje komplexně na systému prevence.
Přestože personalizovaná medicína a prevence nabízejí obrovský potenciál pro zlepšení zdravotní péče, představují také nové výzvy. Mezi ně patří otázky soukromí a etiky v souvislosti s genetickým testováním, potřeba rozsáhlých investic do výzkumu a vývoje, a také nutnost přizpůsobit stávající zdravotnické systémy novým modelům péče.
Hlavním tématem Echo Porady byla otázka rusofilství. „Zažil jsem učitelku ruštiny, která doma pořádala dny ruské kuchyně, kdy si dali boršč a jedli to dřevěnou lžící,“ líčí Daniel Kaiser. Lidí s pozitivní sympatií k Rusku je podle něj u nás málo. „Ta škála přece může být velká – od lásce k ruským románům a baletu, až po to, že si přeješ okupaci střední Evropy,“ kontruje Jiří Peňás.
Téma ruského vlivu se prolíná i slovenskými volbami. Jak moc jsou si Ivan Korčok a Peter Pellegrini podobní? Emoce z nich cloumají i napříč Evropou. „Šéf frakce Zelených v Bundestagu tweetuje, že Slovensku bude nutno odebrat evropské peníze. A nebyl jediný,“ připomíná Kaiser.
V podcastu Echo Porada diskutují Dalibor Balšínek, Jiří Peňás, Ondřej Šmigol a Daniel Kaiser.
Celý podcast sledujte na http://www.echoprime.cz
Salon Echa má tentokrát zpravodajské zaměření. Odpichuje se od zátahu Bezpečnostní a informační služby (BIS) oznámeného premiérem Petrem Fialou těsně před Velikonocemi slovy: „Odhalili jsme proruskou síť, která rozvíjela operaci s cílem šířit ruský vliv a podkopávat bezpečnost v celé Evropě.“ Operace prý sestávala jednak z provozu dosud málo známého webu Voice of Europe, jednak z financovaní populistických politických proudů různě po Evropě, nikoli z České republiky, ale v České republice ano.
Ředitel BIS Michal Koudelka na schůzi vlády jmenoval jednoho západoevropského populistu, jemuž prý v České republice byly předávány peníze v hotovosti: německého Petra Bystroně. BIS prý má předání peněz v hotovosti zvukově zdokumentováno, měl se generál Koudelka vyjádřit na schůzi vlády.Skutečně ovlivňuje Rusko významně volby v Evropě, nebo je to jen oblíbený prostředek establishmentu, jak delegitimizovat opozici a své kritiky, čemuž by napovídalo známé vyšetřování Donalda Trumpa pro neexistující styky s Ruskem v předvolební kampani?
A mají být tajné služby západního světa víc kontrolovány, než jsou dnes?
Do debaty se zapojili poslanec Spolkového sněmu za Alternativu pro Německo Petr Bystroň, Robert Králíček z bezpečnostního výboru Poslaneck sněmovny za ANO, jeho kolega a předseda výboru Pavel Žáček (ODS) a konečně bezpečnostní analytik, kdysi ředitel krajské expozitury BIS a ještě dřív signatář Charty 77 a bubeník Plastic People Jan Schneider.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz
"Zaznamenali jsme v několika předchozích letech útoky na našeho národního dopravce, útoky na celou řadu klíčových institucí," tvrdí ministr dopravy Martin Kupka. Bezpečnost cestujících prý nebyla ohrožena.
„Jsem pro, aby Česko zastoupení v Moskvě na úrovni velvyslance mělo. Pokládám za přirozenější i v době takhle vážného geopolitického konfliktu, tak mít právě v Rusku velvyslance,“ říká Kupka k tomu, zda je vhodný čas řešit obsazení diplomatického postu v Ruské federaci.
„Vítám každou příležitost, kdy je možné veřejnosti vysvětlovat, jak je to z kroky vlády, jakou mají logiku,“ komentuje Kupka kontroverzní výjezdy ministra vnitra a šéfa STAN Víta Rakušana do regionů.
„Jak rozehrál tu kopanou, no tak tam bohužel sejmul i vlastní spoluhráče. To jsme si taky patřičně vyříkali. A myslím, že Vítovi Rakušanovi je líto, že to takhle vyznělo,“ dodává Kupka a tvrdí, že i on aktivně s veřejností mluví.
Největší konkurence je podle Kupky v komunistické Číně, na jedno místo se hlásí 500 lidí, je to výzva, to se samozřejmě promítá do toho, jaký výkon ta ekonomika může mít. "Spalovací motory s námi budou ještě dlouho, nechci, aby to určovala nějaká byrokracie, místo regulací by měl být hlavním hnacím motorem rozvoje automobilového průmyslu podnikatelský duch a inovace." Investicí do budoucnosti jsou podle ministra především rozvoj dálnic a vysokorychlostních tratí.
Muži za pultem zaujatě a nadšeně rozebírají román Aleny Machoninové Hella. Chrlí kulturní tipy a referují o uměleckých dílech, která se dotýkají války na Ukrajině. Jakub prozradí strašné tajemství svého zrození. Padne otázka: Vyhraje Arsenal ligu?
Obsazení. Libor Staněk II, Ondřej Štindl, Jakub Peřina
diskutovaná a zmiňovaná díla: Alena Machoninová: Hella, 20 dní v Mariupolu (režie: Mstyslav Černov), Mariupol 2 (režie: Mantas Kvedaravičius), Jevgenij Vodolazkin: Brisbane, Nemilovaní (režie: Andrej Zvjagincev, 2017), Zhanna Kadyrova: Unexpected, Iryna Zahladko: Tváření, Yojimbo (režie: Akira Kurosawa, 1961), Nebe a peklo (režie: Akira Kurosawa, 1963), Vampire Weekend: Only God Was Above Us, Waxahatchee: Tigers Blood --
Když papež František nedávno tweetoval o sociálních nerovnostech, Jordan Peterson opáčil: „Na vašich řečech není nic křesťanského. Spása je záležitostí individuální duše.“ Mnozí kanadského psychologa a emeritního profesora torontské univerzity napomínali: „A kdo jste vy, že okřikujete papeže?“ Je pravda, že Peterson není církevní činovník, na druhou stranu bychom stěží hledali druhého člověka, který ke studiu bible přitáhl tolik lidí, jako se to podařilo kanadskému psychologovi svými videi na YouTube.
Petersonova reakce byla typická: prý se dnes příliš málo hovoří o individuální odpovědnosti, naopak každý utrousí něco o sociálnu, druhých či solidaritě. Autorka podcastu Tereza Matějčková ukazuje, že kanadský psycholog netvrdí, že by rovnost nebyla důležitá otázka. Naopak ukazuje – i na základě vlastního výzkumu násilnosti – že nerovnosti jsou problém. Tam, kde jsou všichni více méně bohatí, je málo násilnosti; stejně tak, tam, kde jsou všichni více méně chudí. Naopak tam, kde existují hluboké statusové rozdíly, častěji zavládne i násilí. Peterson však míní, že by nás to nemělo vést k touze rušit rozdíly, natož prohlašovat za výlučného viníka kapitalismus.
Svou tezi ilustruje na tzv. Paretovu pravidlu. To říká, že se osmdesát procent důsledků zakládá na dvaceti procentech příčin. Pozoruhodné je, že to platí nejen v lidském světě. Osmdesát procent vší masy je koncentrováno do pouhých dvaceti procent nebeských těles. Osmdesát procent obyvatel žije ve dvaceti procentech měst. A v České republice platí, že osmdesát procent majetku vlastní nejbohatších dvacet procent lidí. Poukazem na Paretovo pravidlo, případně na tzv. Matoušovský princip – „komu je dáno, tomu je přidáno“ – Peterson neříká, že se s nerovnostmi nemá nic dělat. Ale uvědomění si faktu, že se jedná o zákonitost překračující společnost, může být podstatné pro otázku, co s těmito rozdíly dělat
Proč útočit na papeže? Peterson má za to, že snaha převyprávět křesťanství do sociální nauky vede ke ztrátě poselství. Navíc je symptomem nedůvěry kněží vůči křesťanskému příběhu. Vždyť Bůh své nejoblíbenější kolikrát staví proti společenství a vyzývá je, aby šli do neznáma. Nejdůležitější je rozhýbat se – pak vám pomůže Bůh, anebo, jak říká kanadský psycholog, serotonin, který je odměnou za aktivitu.
Kapitoly
I. Úvod: Umíme slyšet, co Peterson říká? [Začátek až 11.30]
II. Emeritovaný psycholog, psychoterapeut a YouTuber [11.30–27.35]
III. Kdo žije podle příběhů, žije intenzivněji. [27.35–31.50]
IV. Humrové, hierarchie, štěstí [31.50–50.40]
V. Neheroizujme selhání. Pozoruhodný je jen úspěch. [50.40–59.45]
VI. Když kněží ztrácejí důvěru ve svaté texty [59.45 až konec]
Bibliografie
Fritze Breithaupta, Das narrative Gehirn, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2023.
Conor Friedersdorf, Why Can't People Hear What Jordan Peterson Is Saying?, in: The Atlantic, 22. 1. 2018, https://www.theatlantic.com/politics/archive/2018/01/putting-monsterpaint-onjordan-peterson/550859/
Kateřina Mahdalová, „Data odhalují, kolik veškerého majetku v Česku patří skupině nejbohatších“, in: Seznam Zprávy, 16. 1. 2024, https://www.seznamzpravy.cz/clanek/fakta-data-odhaluji-kolik-veskereho-majetku-v-cesku-patri-skupine-nejbohatsich-243496
Jordan Peterson debate on the gender pay gap, campus protests and postmodernism, in:
Channel 4 News, https://www.youtube.com/watch?v=aMcjxSThD54
Jordan Peterson, Mapa smyslu. Architektura přesvědčení, přel. Jindřich Veselý, Praha: Argo, 2023.
Jordan Peterson, 12 pravidel pro život, přel. Aleš Drobek, Praha: Argo, 2019.
Jordan Peterson, 12 Rules for Life: An Antidote to Chaos, Toronto: Random House of Canada, 2018.
Abigail Shrier, Bad Therapy. Why the Kids Aren’t Growing Up, New York Penguin Random House, 2024.
Andreas Reckwitz, Musíme se nově naučit pracovat se ztrátami, 23. listopadu 2023, in EchoPrime, https://echoprime.cz/a/HtrzX/musime-se-naucit-nove-pracovat-se-ztratami.
Českým národním sportem se stala natažená dlaň, říká analytik Hrot24 Miroslav Zámečník. Podle něj vše se vypuknutím panedemie a následnou Ukrajinksou krizí a prohloubením trendu státních zásahů. V reakci na to vlády, za cenu nárůstu dluhu, výrazně navýšily podpory nejen pro občany, ale i pro firmy. "Aby se nepropouštělo, tak prostě přijímaly firmy docela velké peníze od vlády", říká Zámečník.
Zároveň ekonom upozorňuje, že v řadě případů firmy, které čerpali pomoc během covidu, si pak vyplatili dividendy. A to podle něj nejde moc dohromady: "Běžně se dělo, že se přijal antivirus a vyplatily se dividendy. Jak to říkal Švejk, takových věcí by se dělat nemělo, ale ono se to může." doplňuje s nadsázkou analytik.
Řada firem, které v krizi žádaly o pomoc, nyní sedí jak poměrně velkém objemu peněz. od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému u řady firem zvýšil o desítky procent: "Třeba zemědělství, lesnictví a rybolov je v takové situaci, že od roku 2020 se jeho objem vkladů v bankovním systému zvednul o 54,6%. Zpracovatelský průmysl, který byl stíhaný všemi poruchami v dodavatelských řetězcích, sedí momentálně na 212,9 miliardách a od covidu si ten objem úložek zvýšil o 37%," uvádí Miroslav Zámečník.
Jenže je nutné se podívat, co může být za důvodem, že firmy hromadí finance. Podle Zámečníka by peníze měly sloužit investicím a měly by mít pozitivní ekonomickou návratnost, jenže "firmy se bojí, co bude dál. Třeba Green Deal jsme si vymalovali v tak strašně černých barvách, že se ho opravdu bojíme. My jsme zranitelní, to ano. A když si tu zranitelnost uvědomuješ, tak se toho bojíš," uzavírá analytik Hrot24. Co je demoralizace v byznysu? Čemu brání další regulace? Proč Evropa ztrácí konkurenceschopnost? Namaže si nás třetí svět "na chleba"? Poslechněte si podcast.
From the publisher's feed

1 Listeners

1 Listeners

37 Listeners

4 Listeners

30 Listeners

13 Listeners

5 Listeners

10 Listeners

9 Listeners

2 Listeners

9 Listeners

3 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners