FOCUS ON

Vladimír Bureš je muž, který nezná hranice – a to doslova. Horolezec, dobrodruh a zakladatel české outdoorové značky Faramugo vyrábí nejen odolné oblečení, ale sám ho testuje v těch nejdrsnějších podmínkách. Za sebou má desítky expedic do sedmitisícových hor, krizové situace, které by mnohé odradily, a zkušenosti, které přetavuje do vývoje špičkových materiálů. V dalším díle podcastu Přežít popisuje, jaké to je přežít zásah bleskem, proč je strach v horách nezbytný pro přežití, a co obnáší vývoj moderního outdoorového vybavení. Moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití. 

Vladimír Bureš patří k lidem, kteří dokázali spojit své koníčky s podnikáním. Bývalý atlet a celoživotní horolezec založil vlastní firmu na výrobu outdoorového oblečení, které osobně testuje v extrémních podmínkách. Jeho expedice do vysokých hor mu přinesly řadu zkušeností, kterými se řídí při vývoji funkčních materiálů. 

Od horolezce k podnikateli

Jako mnoho podnikatelů i Vladimír Bureš čelil otázce, zda na trhu chyběly kvalitní produkty, a proto založil vlastní firmu. Jeho odpověď však překvapí upřímností: „To říkají skoro všichni a je to samozřejmě absolutní hloupost. Na trhu je nadbytek všeho, dneska je to spíš o tom, že člověk chce dělat to, co ho baví. Držím se kréda, když se práce stane tvým koníčkem, tak už nemusíš nikdy pracovat," vysvětluje Bureš.

K outdoorovému odívání měl se svou manželkou vztah již dříve. „Manželka, která je v oděvním průmyslu vzdělaná, byla bez práce a já jsem potřeboval po letech skončit ve větší firmě, kde jsem pracoval, takže se to tak nějak seběhlo," popisuje začátky podnikání. Přiznává, že prvotní pokusy museli na dlouhá léta odložit kvůli rodině: „Když přišly děti, tak to prostě nešlo. Takže jsme toho na dlouhé roky nechali a vrátili jsme se k tomu, když už to vypadalo, že by to mohlo jít."

Extrémní situace jako zkušební laboratoř

Bureš ve svých expedicích zažil řadu krizových situací, včetně zásahu bleskem. „Zásah bleskem není jako pošimrání štětečkem na zádech. Někde jsem četl, že šance být zasažen bleskem je stejně malá jako vyhrát v izraelské státní loterii," říká s tím, že přímý zásah by byl fatální, ale odraz zvládl přežít bez trvalých následků. „Přímý zásah by člověka zabil. Je to vše o odrazu a je otázka, jak moc je vodivý materiál, na kterém spočíváte. Většinou je to žula, rula, břidlice. Já měl pouze momentální horší stav a bezvědomí v rámci vteřin až minut."

Velkým rizikem v horách jsou také omrzliny. „Ty jsem já naštěstí neměl. Kamarád, který také schytal zásah bleskem, omrzliny rukou měl a teď je má více citlivé." Zásadní je také strach, který může v horách zahrát zásadní roli. Díky němu se totiž zbystří zrak, sluch, smysly a zvýší se adrenalin. „Pokud se člověk bojí, je to v pořádku. Pokud se nebojí, tak dlouho nepřežije." Jako zkušený horolezec tak důrazně varuje před podceňováním náročnosti vysokohorského prostředí. „Riziku se ale úplně nejde vyhnout."

Kyslík, špatné dýchání a promyšlené pohyby

Mnoho lidí si chce cestou do hor pouze odškrtnout kolonku snů a přání. Mnohdy jsou ale navzdory pokynům nepřipravení a nemají dobré vybavení. Před tím Bureš zásadně varuje. Mezi nezbytné vybavení patří kvalitní oblečení a obuv.

Peter Habeler a jeho spolulezec Reinhold Messner jsou podle Bureše hrdiny, kteří jako jedni z mála dokázali lézt bez kyslíku. Bureš se však také může pochlubit odolnou tělesnou konstitucí. „Mnoho našich lidí zvládne bez kyslíku fungovat bez obtíží. Já to snáším poměrně dobře. Na horu jako je Elbrus nemohu vyrazit bez přípravy, ale na Mont Blanc pravděpodobně ano. Do nadmořské výšky 4 800 metrů jsem schopen vystoupat na vrchol během dvou dnů."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Vladimír Bureš přežil zásah bleskem ve vysokohorském terénu?
2. Jaké jsou jeho zkušenosti s omrzlinami a jak k nim došlo u jeho kamaráda?
3. Kde všude testují produkty Faramugo?
4. Co obsahuje Burešova kniha o horolezectví a jaké zážitky v ní popisuje?
5. Jak se starat o outdoorové oblečení?

Českou republiku začínají v hospodářské síle dohánět a předhánět země, které dlouhá léta následovaly naše tempo. Tento vývoj může změnit důraz na inovativní ekonomiku a podporu startupů, domnívá se předseda České startupové asociace Martin Jiránek. V rozhovoru pro pořad Inside Tech upozorňuje, že český startupový ekosystém nemá dostatečnou politickou podporu, chybí legislativa podporující podnikání a odchází z něj nadějné firmy.

Zatímco Česká republika v posledních pěti letech zaznamenala růst HDP ve výši pouhých 2 %, Rumunsko vyrostlo o 10 % a Polsko dokonce o 14 %. Tyto země nás začínají ekonomicky dotahovat a v některých oblastech i předhánět, což je podle Jiránka jasný signál pro budoucí vládu. „Je potřeba udělat zásadní reformy."

„Ve chvíli, kdy vidíme trend u států, na které jsme dlouhé roky pohlíželi shora a říkali si, že jsme před nimi ekonomicky úspěšnější – například Rumunsko – je nyní jejich růst HDP i růst spotřeby domácností daleko rychlejší než u nás," říká Jiránek.

Ekonomické trendy se totiž nemění ze dne na den, upozorňuje: „Dobře víte, že ekonomické trendy trvají dlouho. Rumuni i Poláci mají našlápnuto a začnou nám v mnoha oblastech unikat. Poláci už to dělají, Rumuni nás teď dotáhli a budou nás předhánět. Já si myslím, že to je zcela jasný budíček a signál pro budoucí vládu."

Potenciál startupů v české ekonomice

Přestože je Česká republika tradičně průmyslovou zemí, startupový ekosystém má zde podle Jiránka významný potenciál. Na příkladech ze zahraničí ukazuje, že při správném propojení vědy, výzkumu a transferu technologií může startupový ekosystém významně přispět k hospodářskému růstu.

„Z mnoha příkladů zemí jako jsou Švédsko, Izrael, Nizozemí, Irsko a teď nově Španělsko a Portugalsko víme, že když začnou pracovat na startupovém ekosystému v propojení s dobrou vědou, výzkumem a transferem technologií do praxe, tak se ekosystém může rozšířit a dělat v ekonomice jednotky procent HDP," vysvětluje Jiránek.

Jako zásadní příklad uvádí Švédsko: „Teď jsem viděl analýzu ze Švédska, která říká, že přímo jejich startupový ekosystém má 2,5 % HDP. Technologický je daleko větší. Když si vezmeme, že 2,5 % HDP je skoro celý cestovní ruch v České republice nebo zhruba necelá třetina celého automotivu, tak už je to velká část hospodářství."

Podle Jiránka máme dobré školství a velký potenciál. Body ale ztrácíme u transferu technologií. „V porovnání s mnoha státy máme dostatečně kvalitní vysoké školství. Jediné, co neumíme dobře, je transfer nápadu do byznysu."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak Rumunsko a Polsko ekonomicky dohánějí Českou republiku a proč je to varovný signál?
2. Jak konkrétně probíhá jednání České startupové asociace s politiky?
3. Proč potřebuje český startupový ekosystém silnou politickou podporu?
4. Jak podpořit podnikavost mezi mladými lidmi již od školního věku?
5. Proč polovina českých startupů odchází do zahraničí (daňové nevýhody, zejména zdanění ESOPů)?

Umělá inteligence ve zdravotnictví už není jen hudbou budoucnosti. Český startup Carebot vyvinul systém, který pomáhá lékařům rychle a přesně diagnostikovat nálezy na rentgenových snímcích hrudníku. 'Nechceme lékaře nahrazovat, ale být jejich druhý pár očí,' říká Matěj Misař, spoluzakladatel společnosti. V rozhovoru popisuje, jak AI zkracuje dobu diagnostiky, jak složité je získat certifikaci pro zdravotnické technologie a jaký potenciál má umělá inteligence v medicíně do budoucna. 

Automatizovaná diagnostika pomocí umělé inteligence už není sci-fi, ale realita, která pomáhá lékařům při odhalování závažných onemocnění. Startup Carebot, jehož spoluzakladatelem je Matěj Misař, vyvinul systém schopný rozpoznat nálezy na rentgenových snímcích hrudníku během několika sekund. „Radiologové denně vyhodnocují desítky až stovky snímků. Náš systém jim pomáhá tím, že okamžitě vyznačí oblasti, které by mohly být problémové,“ vysvětluje Misař.

Carebot už nyní využívá přibližně 50 až 60 nemocnic v Česku, přičemž podle Misaře poptávka po podobných řešeních strmě roste. Až 64 % českých nemocnic už dnes nějakou formu umělé inteligence využívá, což potvrzuje trend digitalizace zdravotnictví.

Investice 1,2 milionu EUR na expanzi

Aby firma mohla svůj vývoj posunout dál, získala investici ve výši 1,2 milionu EUR. „Tyto prostředky nám umožní rozšířit portfolio produktů a urychlit certifikaci nových AI řešení, která připravujeme,“ říká Misař. Momentálně se Carebot zaměřuje na diagnostiku rentgenových snímků hrudníku, ale brzy plánuje rozšíření na detekci zlomenin kostí a mamografický screening.

Vedle vývoje produktů plánuje Carebot expanzi na zahraniční trhy. Po úspěšném zavedení v Česku a na Slovensku chce firma proniknout do Německa, Rakouska a Velké Británie, kde už probíhají pilotní projekty. „Zdravotnictví v těchto zemích je velmi regulované, takže cesta k oficiálnímu nasazení našich technologií je dlouhá, ale věříme, že se nám to podaří,“ říká Misař.

Umělá inteligence nebere lékařům práci, naopak jim ji usnadňuje

Zavádění umělé inteligence do zdravotnictví je často spojeno s obavou, že stroje nahradí lékaře. Misař tento mýtus vyvrací: „AI není o nahrazování lidí, ale o tom, aby jim pomáhala. Radiologové mohou díky Carebotu věnovat více času komplikovaným případům, zatímco rutinní snímky vyhodnotí rychleji a efektivněji.“

Podle průzkumu mezi nemocnicemi využívajícími Carebot se průměrná doba diagnostiky rentgenových snímků zkrátila o 20 až 30 %, což umožňuje rychlejší zahájení léčby pacientů. Systém také snižuje riziko přehlédnutí nálezů, protože funguje jako druhá kontrola, která upozorní na potenciální problém.

Jak AI mění práci radiologů?

Radiologická oddělení v Česku se dlouhodobě potýkají s nedostatkem odborníků. V současnosti podle Misaře chybí v Česku asi 15–20 % radiologů, což vede k jejich přetížení. Umělá inteligence může být řešením, které umožní efektivnější práci a snížení chybovosti.

„Radiolog je stále ten, kdo určuje diagnózu. My pouze dodáváme nástroj, který mu práci usnadní. Naše AI nemění rozhodování lékaře, ale poskytuje mu druhý pohled, což může v některých případech znamenat záchranu života,“ říká Misař.

V rámci pilotních projektů Carebot zjistil, že v průměru 8–12 % rentgenových snímků obsahuje nález, který lékař přehlédne nebo podcení. Umělá inteligence pomáhá tato pochybení eliminovat a zajistit, že se na všechny důležité nálezy přijde včas.

Zdlouhavé certifikace brzdí zavádění inovací

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se:

• Jak probíhá proces certifikace medicínské AI a proč je v Evropě složitější než v USA.
• Jaké jsou největší překážky při zavádění umělé inteligence do českých nemocnic.
• Jak přesně funguje diagnostika pomocí AI a jak se liší od práce lidského lékaře.
• Jaké jsou další plány Carebotu a kam se medicínská umělá inteligence může posunout.
• Jak se nemocnice staví k novým technologiím a proč je některé odmítají přijmout.

Zatímco velké korporace spěchají s přípravou svých prvních ESG reportů, které budou od roku 2025 povinné, mnohé organizace si neuvědomují, že mohou využít již existující certifikované systémy řízení. Jak se vyvíjí situace kolem ESG reportingu, jaké výzvy čekají na auditory a jak se mohou firmy efektivně připravit na nové požadavky? O tom hovořila v pořadu Audit specialistka na strategickou komunikaci a systémy řízení Veronika Soukupová. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS. 

Nefinanční výkaznictví v oblasti udržitelnosti se postupně stává nedílnou součástí korporátního světa. Od roku 2025 budou velké společnosti povinně zveřejňovat informace o svém dopadu na životní prostředí, společnost a způsobu řízení v rámci tzv. ESG reportingu. Tento nový požadavek je součástí širší evropské strategie udržitelného financování a má za cíl přinést transparentnost a srovnatelnost do oblasti podnikové udržitelnosti.

Veronika Soukupová vysvětluje, že přestože požadavky na nefinanční reporting jsou poměrně nové, mnoho organizací už má implementované systémy, které s tímto reportingem úzce souvisí. „ESG hýbe dnešním světem a řada firem se kupodivu probouzí až nyní na začátku roku, ačkoliv o tom, že se jich ta povinnost týká, by měly vědět již dříve," říká Soukupová. „Velká skupina velkých firem musí za rok 2025 provést audit, takže by se na to měly již nyní připravovat."

Co zahrnuje nefinanční reporting a proč je důležitý?

Zkratka ESG označuje tři klíčové oblasti udržitelnosti: Environmental (životní prostředí), Social (společnost) a Governance (správa a řízení). Přestože se často zdůrazňuje environmentální složka jako součást Green Dealu, všechny tři oblasti jsou stejně důležité pro komplexní hodnocení udržitelnosti podniku.

„Část týkající se životního prostředí je samozřejmě velmi obsáhlá a nejvíce zastoupená, ale kromě ní máme ještě sociální oblast, což je zjednodušeně řečeno všechno kolem lidí – nejen zaměstnanců firmy, ale i lidí v rámci celého hodnotového řetězce včetně zákazníků a odběratelů," vysvětluje Soukupová. „A pak je tam governance, tedy systém a správa organizace, což je naprosto stěžejní, protože bez dobrého řízení organizace budou ostatní části pokulhávat a požadovaných efektů a výsledků se nedosáhne."

Dříve byly zprávy o udržitelnosti často využívány především jako marketingový nástroj bez standardizované struktury a obsahu, což znemožňovalo jakékoliv smysluplné srovnání mezi různými organizacemi. „Dříve byly reporty nesourodé. To je jeden z důvodů, proč nefinanční reporting přišel, protože každý reportoval, co uznal za vhodné," vysvětluje Soukupová. „Dočetli jsme se, jak je firma skvělá, jak má včelí úl na střeše a jak se výborně věnuje wellbeingu zaměstnanců – pouze ty pozitivní věci. A to, že někde vypouští škodlivé látky, to se nezmínilo."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak konkrétně probíhá školení auditorů pro nefinanční reporting a jaké jsou praktické limity jejich práce vzhledem k šíři požadovaných znalostí?
2. Jakým způsobem provádějí velké společnosti analýzu materiality (významnosti) témat pro nefinanční reporting a jaké jsou nejčastější metodologické chyby?
3. Jaké konkrétní dotazníky posílají velké firmy svým dodavatelům a proč je důležité uzpůsobit je podle velikosti a relevance dodavatele?
4. Jak by podle odborníků měla vypadat ideální integrace existujících certifikačních systémů do auditů nefinančního reportingu a proč k ní zatím nedošlo?
5. Jaké specifické zkušenosti mají firmy ze Slovenska s implementací požadavků na nefinanční reporting a jak se liší od českého přístupu?

Zatímco mnoho jeho vrstevníků řeší školu a volný čas, sedmnáctiletý Simon Klinga, zakladatel studentského týmu LASAR a jeden z nejmladších talentů v žebříčku Forbes 30 pod 30 pro rok 2025, již poslal svou první družici do vesmíru a spolupracuje s NASA. ,,Kosmický odpad létá desetkrát rychleji než kulka vystřelená ze zbraně a představuje obrovské nebezpečí pro budoucí vesmírné mise. Naše družice LASARsat testuje možné řešení tohoto problému pomocí laserové technologie,'' prozradil Klinga v pořadu Avokádo. Jeho projekt se zaměřuje na odstraňování vesmírného smetí, které ohrožuje mezinárodní vesmírné mise včetně ISS.

Klinga se kosmonautice věnuje již od útlého dětství. Jako mnoho nadšenců začínal účastí v různých soutěžích, které ho postupně dovedly až k reálným projektům. Jeho zapálení do kosmonautiky ho přivedlo až k soutěži Conrad Challenge, kterou v letošním roce se svým týmem LASAR vyhrál. 

„V Houstonu jsme s týmem, který má nyní kolem 40 členů – chtěli použít lasery k restartování družic na oběžné dráze, které přestaly fungovat. Podobně jako když resetujete mobil nebo počítač, šlo o hard reset těchto zařízení pomocí laserové technologie," vysvětluje původní myšlenku. Postupně se tento koncept vyvinul v mnohem ambicióznější projekt – řešení problému kosmického odpadu.

„Po vítězství v Houstonu jsme postupně přešli od toho nápadu k něčemu, co je daleko proveditelnější a zároveň to má dlouhodobě větší potenciál. Takových družic, co bychom teoreticky za specifických podmínek mohli opravit, jsou desítky kusů, ale těch částeček kosmického smetí jsou desítky milionů," vysvětluje Klinga.

Družice velikosti kostky za 2,5 milionu korun

„Naše kostka obíhá přibližně desetkrát rychleji než kulka vystřelená ze zbraně, asi 550 kilometrů nad zemí," popisuje Klinga parametry družice. Jmenuje se LASARsat a je překvapivě malá - má jen 10 centimetrů na každé straně. „Většinou si lidé myslí, že družice je obrovská jako fotbalové hřiště, ale díky miniaturizaci technologií jsme schopni dostat všechny potřebné přístroje do takto malé kostky," vysvětluje.

Studentský projekt LASAR stál přibližně 2 až 2,5 milionu korun. „Není to tak mnoho – je to jako lepší auto," srovnává Klinga náklady. Díky spolupráci s českou firmou Spacemanic a mezinárodním poskytovatelem startů získali místo v raketě SpaceX zdarma, což výrazně urychlilo realizaci projektu.

Platforma sloužící pro test laserové technologie

Projekt se zaměřuje na odstranění kosmického smetí pomocí vysoce výkonných laserů. „Pracujeme na vývoji laserů, které bychom používali na zpomalování částeček," popisuje Klinga technologii. „Může to vypadat, že světlo nemá žádnou energii, že zasvítíme nějakým laserovým ukazovátkem. Budou to ale jedny z nejsilnějších laserů na planetě. V momentě, kdy je tam ta síla tak obrovská, jsme pomocí energie laseru schopni natavit materiál částečky a ten se začne odpařovat. Tomu říkáme ablace," vysvětluje princip.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

1. Jak Simon Klinga se svým týmem konkrétně postupoval při navazování spolupráce s výzkumnými centry HiLASE a jak přesně probíhalo první setkání, kde středoškoláci přesvědčili vědce o svém nápadu?

2. Jaký byl podrobný průběh startu rakety SpaceX a co přesně zažívala česká družice při umisťování na oběžnou dráhu? Jaké nečekané technické komplikace museli řešit v posledních dnech před startem?

3. Proč Klinga kriticky hodnotí časové odhady Elona Muska ohledně kolonizace Marsu a jaké konkrétní technické překážky podle něj brání splnění těchto ambiciózních plánů?

4. Jak detailně probíhal vítězný projekt v Houstonu, který byl odrazovým můstkem pro celý tým LASAR? Jaké zákulisní momenty rozhodly o jejich vítězství a jak reagovali konkurenti?

5. S jakými specifickými technickými problémy se tým potýkal při vývoji družice a jaké neočekávané komplikace museli řešit po jejím vypuštění? Jak se družice chová ve srovnání s původními očekáváními?

Jak mohou české firmy uspět na globálních trzích? Jakou roli hraje stát v podpoře exportu a kde leží největší příležitosti? Český export je klíčovým tahounem ekonomiky, což potvrzuje i fakt, že podíl České republiky na světovém exportu je výrazně vyšší než její podíl na světovém HDP. Přesto zůstává česká exportní strategie výrazně nevyvážená – až příliš sázíme na evropské trhy, zejména na Německo. David Müller, vrchní ředitel sekce Evropské unie a zahraničního obchodu na ministerstvu průmyslu a obchodu, se v rozhovoru zaměřil na možnosti, jak tento trend změnit. Pořad export uvádí Marek Atanasčev, CEO společnosti Enantis.

Otázka geografické orientace českých firem patří k hlavním tématům, která v současné exportní strategii rezonují. „Proč tedy firmy neexpandují víc mimo Evropu? Třeba do Asie nebo Afriky?" zeptal se přímo moderátor Marek Atanasčev. „Je to složitější, než se zdá. Jiné kultury, složitější regulace, vyšší náklady na vstup – to všechno firmy často odrazuje," vysvětluje David Müller z ministerstva průmyslu a obchodu. „Ale právě v tom jim může stát pomoci."

České firmy jsou ve světovém měřítku velmi úspěšné, ovšem téměř výhradně v rámci Evropy. Zarážející je příklad, který Müller v rozhovoru uvedl: „Do Bavorska, které je víceméně za rohem, exportujeme 25krát více než do Číny nebo do subsaharské Afriky." Přitom právě mimoevropské trhy nabízejí největší růstový potenciál do budoucna. „Naprostá většina hospodářského růstu v následující dekádě se pravděpodobně bude odehrávat mimo Evropskou unii," upozorňuje.

Jak může stát podpořit exportéry?

Jedním z hlavních problémů je nedostatečná informovanost firem o možnostech státní podpory. „Stále dokola je překvapením, že nalézáme firmy, které nevědí o tom, že jim stát může něco nabídnout v oblasti podpory exportu," konstatuje Müller.

Portfolio služeb, které stát nabízí, je přitom velmi široké – od vzdělávání a přípravy na export až po poskytování služeb v zahraničí prostřednictvím jednotné zahraniční sítě, zahrnující zahraniční kanceláře agentury CzechTrade i obchodní oddělení zastupitelských úřadů.

Pro firmy, které chtějí expandovat na nové trhy, existuje jasná cesta: „První krok je průzkum trhu – zjistit, kde je poptávka po vašem produktu a kdo jsou vaši konkurenti. Pak je ideální obrátit se na CzechTrade nebo naše ekonomické diplomaty. Ti vám pomohou s navázáním kontaktů a často i s prvními obchodními schůzkami," radí Müller.

Konkrétní nástroje podpory exportu

Mezi klíčové nástroje státní podpory patří organizování oficiálních účastí na zahraničních veletrzích. Ministerstvo průmyslu a obchodu každoročně zajišťuje zhruba 40 tzv. českých oficiálních účastí na nejvýznamnějších světových veletrzích.

„Stavíme národní pavilony, kde pod hlavičkou České republiky shromažďujeme všechny české vystavovatele, kteří mají zájem se na daném veletrhu prezentovat," popisuje Müller. Tato služba je mezi firmami velmi oblíbená, protože jim poskytuje komplexní řešení včetně stánku na klíč.

Neméně důležitou formou podpory jsou podnikatelské mise doprovázející ústavní činitele při zahraničních cestách. Tyto mise nabízejí dvojí přínos: „Vedle oficiálního programu a možnosti navázat kontakty přímo v dané zemi je nesmírně cenná i možnost potkat se s ostatními českými podnikateli a sdílet zkušenosti," zdůrazňuje Müller.

Praktické kroky pro malé a střední podniky

Zatímco velké firmy často disponují vlastními kapacitami pro expanzi na zahraniční trhy, malé a střední podniky státní podporu oceňují nejvíce. A právě na ně se zaměřuje většina programů.

Poslechněte si celý rozhovor a zjistěte:

• Jak stát podporuje české firmy při exportu a proč o tom spousta podniků stále neví.
• Proč je důležité diverzifikovat exportní trhy a nespoléhat se jen na Evropskou unii.
• Jak fungují podnikatelské mise a proč se vyplatí účastnit veletrhů s podporou státu.
• Které zahraniční trhy jsou pro české firmy nejperspektivnější a proč.
• Jaké jsou nejčastější chyby českých exportérů a jak se jim vyhnout.

V krizích nerozhodují jen fakta, ale i způsob jejich podání. Efektivní komunikace může zmírnit dopady pandemií či výpadků proudu. Přesto Česko stále nemá připravené krizové komunikační plány, i když jsou v bezpečnostní strategii od roku 2015. Jak ukazují příklady ze zahraničí - důvěryhodnost institucí závisí na strategické komunikaci, Jak ji správně nastavit a bránit se dezinformacím? O tom hovořil Andrej Štuk v pořadu Přežít.

Podle Štuka je strategická komunikace základním pilířem krizového řízení. „Je to dlouhodobá komunikace pro dosažení nějakého cíle. Každá organizace, ať už stát nebo velká firma, musí mít nastavenou komunikaci, která bude dlouhodobě fungovat tak, aby byla efektivní," vysvětluje.

Za termínem strategická komunikace se podle Štuka skrývá něco, co marketéři dělají už dlouho. „Já už 20 let dělám klasickou marketingovou komunikaci a vždycky jsme to nazývali jednoduše. Termín strategická komunikace zavedli až akademici, když se snažili naši běžnou práci nějak popsat," říká odborník.

Jedním z největších problémů v krizové komunikaci je nesystematický přístup. Státní instituce často reagují až na vzniklou situaci místo toho, aby měly předem připravené postupy. „V posledních letech často slýcháme v médiích, že instituce už nemají kredibilitu, nemají důvěru, nemají důvěryhodnost, ale v podstatě si to ten stát udělal sám dlouhodobou nevhodnou komunikací," upozorňuje Štuk.

Krizová komunikace během pandemie

Pandemie covid-19 ukázala, jak důležitá je připravenost na krizovou komunikaci. Švédsko bylo díky strategickým plánům schopné udržet veřejnou důvěru a vyhnout se lockdownům. „Ve Švédsku neměli ani jeden lockdown, právě kvůli strategické komunikaci. Na velké pandemie už měli vytvořené takzvané 'playbooky' - návody, jak komunikovat, když taková situace přijde," popisuje Štuk.

Tento přístup vychází z dlouhodobé přípravy na krizové situace. Švédská agentura pro psychologickou ochranu obyvatelstva měla připravené postupy přesně pro typ krize, kterou pandemie představovala. „Ve švédské bezpečnostní strategii je napsáno dvacet základních věcí, na co by měli být připraveni. Všichni víme, že může nastat blackout nebo pandemie velkého rozsahu. My se na to ale komunikačně nepřipravujeme," vysvětluje Štuk.

Naopak v Česku komunikace působila chaoticky, střídaly se kampaně i vizuální styly. „Zelená rukavice, která děsí lidi jehlou, je komunikačně snad úplně nejhorší, co můžete jako vizuál použít," komentuje Štuk jeden z příkladů. „Kdybychom na to měli už připravený návod, kde by bylo napsané, jak komunikovat v krizi, tak k takovým chybám by nedocházelo."

Psychologické aspekty krizové komunikace

Štuk zdůrazňuje, že lidé v krizích očekávají nejen přesné informace, ale také srozumitelnou a empatickou komunikaci. „V krizové komunikaci musíte pracovat s takzvanou reaktancí lidského mozku. Člověk, který je vystavený krizi, nemá rád, když mu někdo dává zákazy a příkazy - on je odmítá," vysvětluje odborník.

Nevhodná komunikace založená na příkazech způsobuje, že lidé přestávají důvěřovat institucím a začínají hledat jiné zdroje informací. „Právě proto se pak stává, že spousta lidí přestane důvěřovat organizaci, která k nim mluví, a začne si hledat své vlastní informace, kterým začne věřit," říká Štuk.

Efektivnější přístup je podle něj dávat lidem možnost volby a postupně je vést k žádoucímu jednání. „Jak komunikovat v krizových situacích z pohledu organizace? Je třeba dávat lidem na výběr. Ukázat jim, že ve své situaci dokážou něco udělat. Neříkat 'nařizuji ti to', ale spíš 'pojď, společně to můžeme zvládnout."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaké psychologické principy fungují v krizové komunikaci?
2. Jak konkrétně švédský model strategické komunikace přispěl k úspěšnému zvládnutí pandemie?
3. Proč je zásadní využívat důvěryhodné instituce jako kanál komunikace?
4. Jak technologie a umělá inteligence mění boj s dezinformacemi?
5. Jaké konkrétní kroky může jednotlivec podniknout pro lepší připravenost na krizi?

Vlastní bydlení se pro běžné Čechy stává nedostižným snem. Podle realistického scénáře ekonomové očekávají v roce 2025 nárůst cen nemovitostí o přibližně 10 %, zatímco hypotéky by měly zlevnit jen o cca 0,6 %. Průměrné příjmy by měly růst jen o 5 %. Z toho jasně vyplývá, že dostupnost bydlení se bude nadále zhoršovat. To v rozhovoru pro pořad On The Ground potvrzuje David Eim, místopředseda představenstva Gepard Finance.

Průměrný byt o velikosti 70 m² (3+1) poprvé v historii překročil hranici 5 milionů korun. Překvapivé je, že i přes vysoké ceny se byty na trhu dlouho neohřejí. Podle Davida Eima průměrná doba prodeje činí pouze 2,5 měsíce.

Byty kupují především bohatší lidé

Trend posledních let je podle Eima jasný - nemovitosti se stále rychle prodávají, ale kupujících ze střední třídy ubývá. ,,Kupci se dnes více a více rekrutují z vysokopříjmových skupin, na statistických datech to jde poměrně slušně vidět. Investice do nemovitostí dnes dělají lidé, kteří ty příjmy mají dost nadstandardní," vysvětluje odborník.

Pro střední třídu ve velkých krajských městech, jako je Praha nebo Brno, už je vlastní bydlení často nedosažitelné. ,,Koupit si nemovitost na hypoteční úvěr s minimem vlastních zdrojů, řekněme 10-20 % ceny, je větší a větší problém. Kupující se přesouvají do vyšší střední nebo vyšší ekonomické třídy," dodává Eim.

České domácnosti začínají strádat kvůli vysokým hypotékám. Ze svých rozpočtů vydávají až 60 procent na hypotéku. ,,To už je podle mého názoru výrazný kus za hranicí. Záleží ale na tom, jaká je to domácnost," říká Eim. ČNB aktuálně podíl, kolik procent z příjmu domácnosti lze použít na splácení úvěru, nereguluje. Má ale právo to nařídit bankám. V minulosti se hranice pohybovala okolo 45-50 %. ,,Rozdíl byl ve věku: 45 % pro lidi nad 36 let a 50 % pro lidi do 36 let. To byl ten nejzazší strop," upřesňuje expert.

Proč jsou nemovitosti atraktivní investicí?

,,Možnost využít byty a nemovitosti jako investiční aktivum je velice lákavá," vysvětluje Eim. Zároveň dokládá atraktivitu realit čísly: ,,Když si vezmeme index cen nemovitostí, který ČSOB Hypoteční banka zveřejňuje každý kvartál, tak kdybychom řekli, že rok 2010 bylo 100, tak teď jsme zhruba na 220. Za 14 let nemovitosti vzrostly na více než dvojnásobek původní ceny."

Klíčové přitom je, že největší růst nastal v posledních letech. ,,To znamená, že nemovitosti skutečně roky rostly o 10 a více procent ročně. V tu chvíli je to strašně zajímavé investiční aktivum. A když si vezmete, že navíc byly velmi nízké úrokové sazby, tak to nebylo o zhodnocení vlastních prostředků, ale o zhodnocení cizích prostředků, které si velmi levně můžete půjčit," říká Eim s tím, že ceny tak rostly vysoko nahoru. ,,Nemovitosti už opět rostou takovým způsobem, že už zase začnou být zajímavé jako investiční aktivum."

Velmi často se ale objevují názory, že investiční byty nejsou tak výnosné. ,,Samozřejmě si někdo může koupit investiční byt ve smyslu, že si tam uloží své našetřené úspory. Myslím, že to není ten mainstream a není to to hlavní. Hlavní je půjčit si maximum možných prostředků z cizích zdrojů - od banky a ze svých vlastních dát minimum," vysvětluje.

Hypoteční sazby pravděpodobně výrazně neklesnou

Ačkoli ČNB snižuje základní úrokovou sazbu, na hypotéky to podle Eima nebude mít zásadní vliv. ,,Hypotéky nemají vazbu na to, co Česká národní banka snižuje. To, co ČNB snižuje, je tzv. dvoutýdenní repo sazba. Hypotéka je fixovaná typicky na tři až pět let, to je úplně jiná hra, úplně jiný typ peněz," vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak přesně fungují algoritmy bank při posuzování bonity žadatelů o hypotéku?
2. Jaká je prognóza vývoje cen nemovitostí v jednotlivých krajích ČR?
3. Jaké strategie používají úspěšní investoři do nemovitostí v současné situaci?
4. Jaké alternativní cesty k vlastnímu bydlení existují pro střední třídu?
5. Jak velký propad cen nemovitostí by mohl přijít v případě ekonomické recese?

Počet sledujících už dávno není hlavním ukazatelem úspěchu influencerů. Zatímco některé spolupráce vynášejí miliony, jiné zůstávají neefektivní a značky na ně doplácí. Jak se změnila monetizace influencer marketingu, proč se většina influencerů z reality show neudrží a jaké jsou nejčastější chyby firem? V rozhovoru pro pořad Brand Date to vysvětlili Jakub Michalovský a Tomáš Urbánek z agentury TK Media.

Odborníci z marketingové agentury upozorňují na zásadní omyl, kterého se dopouštějí mnohé firmy. Při výběru influencerů se často řídí jen počtem sledujících, což může vést k neefektivně vynaloženým prostředkům.

,,Jeden z největších mýtů v influence marketingu je, že počet sledujících je hlavním kritériem, což vůbec není pravda. Důležitější jsou dosahy a interakce, to bereme jako skutečný výkon," vysvětluje Tomáš Urbánek. Jako důkaz uvádí překvapivá čísla: ,,Máme influencery, kteří mají 50 000 sledujících a dosahují milionových dosahů na reels, na druhou stranu někteří z těch největších českých influencerů, kteří mají přes milion, mají třeba jen desítky tisíc zobrazení."

Tento fenomén je podle expertů dobře viditelný i u známých osobností, jako je MMA zápasník Jiří Procházka nebo bývalý fotbalista Petr Čech. ,,Když se podíváte na jejich komerční dosahy, tak jsou vlastně velmi nízké," dodává Urbánek. Důvod je prostý - fanoušci je sledují primárně kvůli jejich hlavní profesi, ne kvůli reklamám na produkty.

Další problém s celebritami spočívá v tom, že jejich cena zahrnuje i mediální hodnotu jejich jména. Firmy tedy platí nejen za dosah, ale i za prestiž spojenou s danou osobností. To může být strategicky výhodné pro budování značky, ale z hlediska bezprostředního prodejního efektu se často nevyplatí.

“Průjem” jako příklad úspěšné spolupráce

Na českém trhu ovšem existují influenceři, kteří dokáží i komerční obsah prezentovat tak, že osloví statisíce lidí. Takovým příkladem je podle odborníků Filip Ondrášek, známý pod přezdívkou "Průjem", který se proslavil vtipnými videi ze stavebního prostředí.

,,K dnešku má asi 370 000 sledujících a jeho dosahy na reels jsou v řádech jednotek milionů, a to včetně těch, které jsou komerční," popisuje Urbánek úspěšný případ. ,,Umí dobře zasadit komerční obsah do toho, co se lidem líbí a proč ho sledují. Jeho největší dosah má komerční reels s 9 miliony zobrazení, kde propaguje stavební firmu. To je přesně ten příklad, kdy si firma může pogratulovat k dobré investici," říkají experti.

Právě schopnost organicky začlenit propagaci do běžného obsahu je podle Urbánka klíčem k úspěchu. Nejde jen o to, kolik lidí influencera sleduje, ale jak kvalitní a autentický vztah se svými fanoušky má.

Jak se stát úspěšným influencerem?

Pro začínající influencery mají experti jednoduchou radu - najít si vlastní téma a dělat obsah primárně proto, že je to baví, ne kvůli penězům. ,,Důležité je, aby obsah byl nějakým způsobem zajímavý pro lidi. Primární je, aby to nedělal za účelem nějaké monetizace, ale aby to dělal, protože ho to baví, že to baví ty sledující a pak na tom může stavět spolupráce," vysvětluje Michalovský.

Podle odborníků každý, kdo začíná jako influencer s hlavním cílem vydělávat peníze, s největší pravděpodobností neuspěje. Autenticita a skutečný zájem o dané téma jsou totiž to, co fanoušci dokáží velmi dobře vycítit a ocenit. Peníze přijdou až jako důsledek úspěšného budování komunity, ne jako prvotní motivace.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jaké jsou nejčastější chyby firem při spolupráci s influencery?
2. Které sociální sítě nabízejí nejlepší návratnost investic?
3. Jak algoritmy ovlivňují dosah influencerů a jejich spoluprací?
4. Proč influenceři z reality show většinou neuspějí dlouhodobě?
5. Jak se značky snaží ovlivnit trh influencerů a co od nich očekávají?

Česká ekonomika je výrazně orientovaná na průmysl, přesto v žebříčku nejžádanějších zaměstnavatelů figuruje jediná domácí průmyslová firma. Mladí inženýři Ondřej Gregor, Jiří Resl a Matěj Gregor, absolventi ČVUT, v pořadu Průmyslová zóna diskutovali o výhodách technického vzdělání, jeho náročnosti a rozdílech mezi kariérou v korporátech a malých firmách.

Téma rozhovoru začalo zásadní otázkou - zda se dnes vyplatí studovat technické obory, nebo je lepší zaměřit se na jednodušší směry jako humanitní studia, marketing či ekonomii. Podle Jiřího Resla se studium rozhodně vyplatí: ,,Určitě se to vyplatí vzhledem k tomu, že česká ekonomika je hodně zaměřená na průmysl. Z praxe vím, že po technických pozicích je stále větší hlad a nedostává se jich.''

Ondřej Gregor k tomu s nadsázkou dodal: ,,Jestli se chcete bavit pět let, tak ČVUT není nic pro vás. Ale jestli se chcete bavit dalších 20 let, pak ČVUT pro vás možná smysl má.'' Narážel tím na fakt, že technické obory jsou náročné na studium, ale poskytují dlouhodobě perspektivní kariéru.

Na druhou stranu, finanční stránka věci není pro absolventy technických oborů tak růžová, jak by se mohlo zdát. Matěj Gregor otevřeně přiznává: ,,Když se ptáme, jestli se studium technické školy vyplatí z finančního hlediska - jestli se to projeví na mzdě - tak nevyplatí. V dnešní době mám možnost studovat jednodušší obory nebo vůbec nestudovat. Programovat se dnes naučí každý, na YouTube jsou videa zdarma. Jako IT specialista beru dvakrát, třikrát, čtyřikrát tolik peněz, pracuji z domova, z Filipín, odkudkoli chci.''' Podle něj je nástupní plat mimo korporát pro strojaře ekvivalentem platů prodavaček v obchodě, což není dobrá motivace.

Rozdíly mezi korporátem a malou firmou

Diskuse se přirozeně stočila k dilematům, kterým čelí absolventi při vstupu na pracovní trh. Volba mezi korporátem a malou firmou představuje zásadní rozhodnutí, které může ovlivnit celou kariéru. Pavel Janeček popsal hlavní rozdíl: ,,Korporát se v podstatě o vás postará, všechno vám zajistí. Když máte pracovní náplň, tak ji máte od A do B a víte přesně, co máte dělat. V těch menších firmách to tak není, je to od A až do Z. Největší problém je odpovědnost za odvedený výkon.''

Jiří Resl, který má zkušenosti z korporátního prostředí, uvedl: ,,V oblasti technických pozic to nemusí být vždycky tak jednoznačné. Záleží na tom, jaké má člověk štěstí, kam se dostane, protože každý zaměstnavatel přistupuje k absolventům trochu jinak.''

Bratři Gregorovi měli specifickou výhodu rodinného zázemí, jak vysvětluje Matěj: ,,Na začátku studia jsme měli s bratrem možnost nastoupit na částečný úvazek k otci, který podniká v průmyslu. Pro nás to byla jasná volba i po absolvování. Ale když bych se měl rozhodovat bez této možnosti, tak obecně absolvent strojní fakulty má na výběr dvě cesty. Jedna je korporát, tedy větší strojírenská firma, druhá je malý podnik. Jenže malý podnik člověk nenajde jen tak, že jde po ulici a vidí produkt malého podniku. Většinou je to na základě nějaké známosti nebo doporučení od staršího kamaráda - je to příležitost v rodině nebo skrze rodinu.''

Změny v nárocích na vzdělání

V průběhu rozhovoru se všichni shodli na pozorovaném trendu snižování nároků na studium. Ondřej Gregor identifikoval dva hlavní faktory tohoto jevu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak se liší zkušenosti studentů, kteří během studia pracovali v oboru, od těch, kteří se soustředili pouze na školu?
2. Proč podle diskutujících dochází k úpadku státní správy a jakou roli v tom hraje vzdělávací systém?
3. Jaké konkrétní příklady z praxe uvádějí bratři Gregorovi o fungování rodinné firmy?
4. Jak hodnotí diskutující vliv sociálních sítí a „influencer kultury" na pracovní etiku mladé generace?