FOCUS ON

Evropský automobilový průmysl se potýká s drahými energiemi, přísnou regulací a stále silnější konkurencí z Číny. Podíl elektromobilů na trhu v EU dosáhl v roce 2023 pouze 14 %, zatímco Čína masivně rozšiřuje výrobu a má kapacity na výrobu až 60 milionů vozidel ročně. O budoucnosti evropského automobilového průmyslu hovořil v pořadu Elektrodrive expert na automobilový průmysl Petr Knap.

Evropská unie stanovila cíl, že od roku 2035 budou na trh uváděny pouze bezemisní automobily. Tento plán však čelí kritice a pochybnostem, které sílí zejména v posledních dvou letech. „Nikdy jsme si úplně přesně nezkusili namalovat realistickou trajektorii, jak se k tomuto cíli dostat. To je zásadní problém,“ upozorňuje Petr Knap. 

Zatímco Evropa se snaží o ambiciózní ekologickou politiku, velmoci jako Spojené státy a Čína nekladou na výrobce vozidel tak přísné požadavky. „Amerika ani Čína nemají žádný takhle absolutní cíl k roku 2035. My se ale snažíme nastavit pravidla, která jsou výrazně přísnější,“ dodává Knap.

Drahé energie jako zásadní problém evropského průmyslu

Evropský průmysl čelí jedné z největších výzev – extrémně vysokým cenám energií. „Podle Draghiho zprávy se uvádí, že ceny energie jsou v Evropě pětkrát až sedmkrát vyšší než v Číně nebo USA, v závislosti na tom, zda mluvíme o elektřině, zemním plynu nebo jiných zdrojích. To je obrovský rozdíl,“ říká Knap. Zatímco Evropa hledá udržitelné zdroje energie, státy jako Čína nebo USA rychle investují do stabilnějších a dostupnějších řešení.

„Bavili jsme se o tom, že máme dražší energii a že implementujeme změny velmi pomalu. Když nyní vysoutěžíme rozšíření nějakého reaktoru nebo elektrárny, kde už máme vše připravené a jde jen o postavení další budovy – což je značné zjednodušení – potrvá to pravděpodobně 25 až 30 let, než bude vše funkční, a to i kvůli naší běžné byrokratické zátěži. Máte informace, jak tento proces funguje jinde ve světě, například v Číně, která implementuje neskutečné množství těchto zařízení?" ptá se Petra Knapa Jan Dedek, expert na elektromobilitu ze společnosti AAA Auto.

Knap na tuto otázku odpovídá, že přesné časy výstavby nezná, ale jednoznačně jsou výrazně kratší než v Evropě. Jako příklad uvádí Saúdskou Arábii a země Perského zálivu, kde například korejské firmy dokázaly postavit elektrárny mnohem rychleji, než by to bylo možné v evropských podmínkách. Obdobně je to v Číně a v USA.

,,Pokud se bavíme o tom, co nejvíce komplikuje situaci evropskému průmyslu, vždy se dostaneme ke stejné trojici problémů: (1) cena energií, (2) cena a dostupnost práce a stárnutí populace. K tomu se přidává (3) přísná regulace – ať už v oblasti ekologie, bezpečnosti práce nebo dalších omezení. Snažíme se vše udělat co nejbezpečněji, ale ve výsledku to znamená, že firmy i úřady ztrácejí akceschopnost a celá společnost se pohybuje extrémně pomalým tempem. V porovnání s výstavbou infrastruktury, továren či adaptací nových technologií v Číně nebo USA je to opravdu jiný svět. Ale musím dodat jednu věc – nemůžeme mít to nejlepší z obou světů. V Evropě máme pohodlný a kvalitní život, ale pokud bychom chtěli dosáhnout takové rychlosti, museli bychom část tohoto komfortu obětovat,“ vysvětluje expert.

Knap rovněž poukazuje na to, že německý průmysl čelí obrovským výzvám v důsledku vysokých cen energií a politických rozhodnutí. „Německo se rozhodlo zavřít své jaderné elektrárny, což ho dostalo do energetické nevýhody. Vysoké ceny energií v kombinaci s vysokou účovni regulace to výrazně ovlivňuje konkurenceschopnost jejich průmyslu,“ vysvětluje.

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast:

1. Jak rychle staví jaderné elektrárny v Číně ve srovnání s Evropou?
2. Které čínské automobilky aktuálně expandují na evropský trh?
3. Jaké jsou hlavní strategické kroky Tesly a proč je ostatní automobilky nemohou snadno napodobit?
4. Jak Afrika podporuje elektromobilitu?
5. Proč se Německo pravděpodobně nikdy nevrátí k jádru a jaké má alternativy?

Reality show zažívají obrovský boom a jejich popularita stále roste. Podle kreativního producenta a režiséra Samuela Jaška, který stojí za formáty jako Love Island, Survivor či Farma, se fanoušci mohou těšit na nové projekty. ,,Chystáme českou verzi Farmy a přemýšlíme, jak ji modernizovat, aby zaujala dnešní diváky, ale zároveň si zachovala svůj původní koncept,'' prozrazuje Jaško.

„Bizár je určitě zajímavým prvkem – ale hlavní je autenticita,“ vysvětluje Samuel Jaško. „Ti ‚bizarní‘ lidé jsou prostě jiní, ale zůstávají sami sebou. A většině z nás to pak připadá zvláštní nebo neobvyklé.“ Právě autenticita účastníků je podle něj to, co diváky nejvíce přitahuje. 

„I když jsou reality show do určité míry režírované a strukturované, pořád v nich zůstává prvek nepředvídatelnosti. Nikdy přesně nevíte, co člověk udělá nebo řekne, když je v emocionálně vypjaté situaci,“ říká Jaško. „A přesně tohle diváci chtějí vidět – skutečné emoce, autentické reakce, nečekané momenty. Chtějí nahlédnout do životů jiných lidí, spoluprožívat jejich příběhy a možná se i něco dozvědět o sobě samých. Dokud tohle bude pravda, reality show tu s námi zůstanou.“

Od kontroverze k pozitivnímu obsahu

Dříve reality show často sázely na konflikty a kontroverzi. Diváky přitahovaly hádky, dramata a spory mezi soutěžícími. Tento model se však začal měnit. „V posledních letech se snažíme, aby pořady byly i pozitivní. Musí to být pro celou rodinu, musí to být ‚feel-good TV‘,“ zdůrazňuje Jaško. Moderní reality show tak hledají rovnováhu mezi atraktivitou a příjemnou atmosférou. „Nejde jen o extrémní situace a atrakce, ale o určitou míru neobvyklosti, kterou ale nesmíme přehnat,“ dodává producent.

Revoluce díky sociálním sítím

Vývoj reality show výrazně ovlivnil příchod sociálních sítí, zejména Instagramu a TikToku. „Formát odpovídá tomu, na co jsou lidé zvyklí ze sociálních sítí. To byl poslední velký posun oproti době před dvaceti lety, kdy existovala jen lineární televize,“ vzpomíná Jaško na začátky své kariéry.

Sociální sítě změnily nejen dynamiku pořadů, ale i očekávání diváků. „Když přišel Instagram a TikTok, zvýšilo se množství obsahu, které divák dokáže zpracovat. Změnila se i cílová skupina – dnes pracujeme s výrazně mladším publikem, které má jiná očekávání a jiný způsob konzumace obsahu,“ říká Jaško.

Dnešní divák vyžaduje rychlejší střihy, více dějových zvratů a dynamičtější příběhy. „V první řadě Love Islandu jsme měli tři twisty a teď jich během dvaceti dní potřebujeme možná šest. Ale není to tak, že bychom za pár let potřebovali twist každý den,“ vysvětluje.

Umění dokonalého zvratu

Zvraty v ději, známé jako twisty, jsou klíčovým prvkem úspěchu reality show. Jsou to momenty, které mění dynamiku pořadu – příchod nového soutěžícího, tajné hlasování nebo nečekané spojení dvojic.

„Existuje nabídka twistů od jiných zemí, které přicházejí každý rok s naformátovanou biblí od licencora,“ vysvětluje Jaško. „Ale nejradši mám twisty, které vytvořím sám podle konkrétních účinkujících. Ty jsou nejautentičtější a mají největší dopad.“

Klíčem k vytvoření úspěšného twistu je důkladná znalost soutěžících. „Zohledňujeme jejich příběhy, spouštěče emocí, chyby ve vztazích, minulé zkušenosti. Když víme, že někdo váhá nebo je zamilovaný, vytvoříme situaci, která to ještě více zdramatizuje,“ prozrazuje Jaško.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se:

• Jak autenticita a bizár tvoří úspěšnou reality show.
• Proč jsou dnešní účastníci reality show připraveni a mají propracované strategie.
• Jak československé nápady ovlivňují zahraniční produkce.
• Jak se Love Island otevírá LGBT+ komunitě a moderním trendům.
• Proč je péče o duševní zdraví klíčová pro soutěžící i štáb.
• Jaké novinky přinese návrat Farmy na české obrazovky.
• Samuelův sen o dystopické reality show s hlubším poselstvím

Brněnská technologická společnost Phonexia, specializující se na pokročilé hlasové technologie a biometrickou identifikaci, se během dvou let rozrostla do 14 nových zemí. Její software umožňuje identifikovat mluvčího, přepsat řeč do textu nebo rozpoznat jazyk. O strategii expanze, výzvách v oblasti hlasové biometrie a budoucích plánech hovořila CEO společnosti Markéta Lőrinczy.

Hlasová biometrie dokáže rozpoznat jedinečné rysy lidského hlasu. Podobně jako otisk prstu je i hlas každého člověka naprosto jedinečný. ,,Je to i o tom, jak se slyšíme zevnitř. Já si myslím, že to lidé neberou jako osobní identitu. Spíš jsme využívali řeč na to, abychom si dávali jiné informace, přenášeli věci nebo říkali pohádky," vysvětluje Markéta Lőrinczy.

Technologie a bezpečnost

Pro Phonexii je klíčová ochrana dat a etický přístup. ,,Prodáváme licence a žádná data k nám nechodí, nemáme žádnou databázi. Vše si musí řešit koncový zákazník. Máme také etický kodex, na který velmi dbáme, především v otázce zemí, do kterých z politických či jiných důvodů nevstupujeme," vysvětluje Lőrinczy.

Společnost se zaměřuje na dvě hlavní oblasti. ,,V biometrické části dokážeme z nahrávky extrahovat otisk hlasu. Pokud máme další nahrávku, umíme během tří vteřin určit, zda jde o stejného mluvčího. V analytické části se věnujeme přepisům – podobně jako známé Whisper AI. Tady už záleží na konkrétním jazyku," vysvětluje Lőrinczy.

Globální expanze

,,Během posledních dvou let, od mého nástupu do vedení obchodu v roce 2022, se nám podařilo expandovat do čtrnácti nových zemí. Rozdělila bych to do dvou částí – jedna je zisková a druhá je referenční. Jsou to dva různé úhly pohledu, na které se soustředíme," uvádí Lőrinczy.

Podle údajů společnosti největší zisk přináší Blízký východ a Asie. ,,Velké změny vidíme na trhu v Americe nebo Indii, a to v rámci nových regulací hlasové biometrie. Na tyto trhy bychom se chtěli v roce 2025 zaměřit," dodává.

Český původ jako výhoda

Být českou firmou se ukázalo jako konkurenční výhoda. ,,Česká republika má v technologických věcech docela punc kvality. Všichni moc dobře ví, že tady máme skvělé vědce i vývojáře, že ti lidé jsou nesmírně šikovní a pracovití. Naše největší konkurence je buď ruská, tím pádem jsme preferovaný partner, protože jsme z neutrální země, nebo americká, ale některé trhy americkou firmu nechtějí," vysvětluje Lőrinczy.

Organický růst a partnerství

Phonexia roste bez externích investorů. ,,Finanční nástroje nevyužíváme, vše reinvestujeme z toho, co vyděláme – a na to jsem hrdá. Co využíváme a co nám funguje, jsou české ambasády po světě, kdy využíváme formátu, že tam jdeme s našimi spřátelenými firmami a zveme tam lidi, se kterými potřebujeme hovořit. Ambasáda funguje opravdu velmi dobře,‘‘ říká.

Klíč k úspěchu: vztahy a partnerství

,,Ve většině případech jdeme přes tzv. partnery, čili přes další firmy, které nás přeprodávají. Většinou to musí být nějaká technologická firma, která dokáže integrovat náš software buď do nějakých větších monitorovacích systémů nebo do infrastruktury daného státu," vysvětluje Lőrinczy.

Dalším pomocníkem jsou i partnerské vztahy. ,,Nikdy si nevybudujete vztah na dálku, s partnerem musíte opravdu být a chápat, co řeší za problémy. Když si věříme, tak máme nabídku, že s nimi budeme chodit na jednání, dáme tam naše lidi, kteří to vysvětlí. Někdy i jezdíme za koncovými zákazníky právě s těmi partnery," popisuje.

Výzvy růstu a vize

Přes úspěšnou expanzi čelí firma i významným výzvám. ,,Je nás zhruba 45, musíme vynaložit velké prostředky na výpočetní kapacitu pro velké modely. Pro vaši představu to je, jak kdybyste si mohl koupit Škodu Octavii, ale potřebujete si koupit limitku Rolls Royce," přibližuje Lőrinczy.

,,Já bych chtěla, aby hlasové technologie používal kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv. A je jedno, co to je, ale aby ta Phonexia byla známá pro každého na světě," uzavírá Lőrinczy.

Více než 10 let ve francouzské cizinecké legii, desítky misí v krizových oblastech světa a nespočet zkušeností z těch nejnebezpečnějších koutů planety. Luboš Kulhavý, odborník na bezpečnostní doprovody firem v rizikových oblastech, v rozhovoru pro pořad Přežít prozradil, co ho přivedlo k práci v legii, jaké hrozby číhají na cizince v Africe, proč je důležité mít plán pro každou situaci a jak přežít v podmínkách, které by si většina z nás ani nedokázala představit.Cesta Luboše Kulhavého do světa profesionálních ozbrojených složek začala po absolvování základní vojenské služby v České republice.  „Absolvoval jsem základní vojenskou službu u čtvrté brigády rychlého nasazení a chtěl jsem pokračovat dál. Připadalo mi to jako logický kariérní vývoj. V té době Česká republika nebyla členem NATO, takže možností vycestovat na zahraniční mise bylo minimum. Rozhodoval jsem se mezi policií a profesionální armádou, ale nelákalo mě jen běhat po českých výcvikových prostorech. Jediná profesionální armáda, která tehdy přijímala cizince na základě jejich schopností, byla francouzská cizinecká legie. Když jsem tam nastoupil, splnil se mi tak určitý sen."Nábor do cizinecké legie je pověstný svou náročností. Uchazeči procházejí sérií psychologických testů, fyzických zkoušek a detailních pohovorů. „Všechno se točilo kolem toho, jak moc jste ochotní vydržet. Fyzické zkoušky byly extrémně náročné, ale ještě náročnější byl psychický tlak. Legie vás zlomí, aby zjistila, co ve vás je,“ vysvětluje Kulhavý.Jedním z prvních překvapení bylo, jak důsledně legie drží tradice. „Byl jsem trubačem, což znamenalo každé ráno zvedat vlajku s fanfárami. To jsou detaily, které dávají legii její specifický ráz,“ říká s úsměvem.Rozdíl mezi českou armádou a cizineckou legiíPodle Kulhavého je rozdíl mezi českou armádou a cizineckou legií obrovský, a to nejen v přístupu k výcviku, ale i v mentalitě vojáků. „V legii jsme měli perfektní výstroj – goretexové bundy a špičkové vybavení. V české armádě tehdy bylo všechno slabší, ale hlavní rozdíl byl v přístupu. V legii se očekávalo, že zvládnete všechno sami. Nebyl tam prostor pro výmluvy,“ vzpomíná.Přiznává ale, že život v legii nebyl jednoduchý. „Byla to kombinace drilu, respektu a občas i dost tvrdých pravidel. Ale naučilo mě to víc než jakákoli jiná životní zkušenost. V legii se musíte spolehnout na sebe a na své parťáky. Když jdete do akce, víte, že ten člověk vedle vás udělá všechno pro to, abyste přežili,“ říká.Z legie do Afriky – Jak začala kariéra bezpečnostního expertaPo deseti letech služby se Kulhavý rozhodl legii opustit. „Po určité době se člověk začne cítit svázaný. Čím déle sloužíte, tím víc papírování a méně akce máte. A já jsem potřeboval víc akce,“ vysvětluje důvod svého odchodu.Po návratu do Česka začal školit střelbu a taktické postupy, ale brzy přišla poptávka po bezpečnostních službách v zahraničí. „Byla to přirozená cesta. Lidé mě oslovovali, jestli bych jim nemohl pomoct s bezpečností v rizikových oblastech. A tak jsem začal pracovat jako bezpečnostní doprovod v Africe,“ popisuje své začátky.Afrika se pro něj stala druhým domovem. „Pracuji hlavně ve frankofonní Africe – v Demokratické republice Kongo, Čadu, Mali nebo Senegalu. Francouzština je tam klíčová. Anglicky se domluvíte, ale bez francouzštiny to prostě nejde,“ říká Kulhavý.Práce v Africe je podle něj extrémně dynamická a plná rizik. „V některých oblastech se situace mění ze dne na den. Dneska je všechno v pohodě, a zítra se objeví ozbrojená skupina, která vás zastaví na silnici,“ popisuje.Během své kariéry zažil Kulhavý mnoho krizových situací, ale jednu má v paměti dodnes. „Byli jsme na Haiti, kde probíhaly nepokoje. Ocitli jsme se v situaci, kdy proti nám stál dav několika stovek lidí. Byli zfetovaní, hladoví a agresivní. Drželi jsme pozice, ale oni se pořád přibližovali. Nemůžete do nich začít střílet, ale zároveň víte, že jakmile vás obklopí, jste v háji. Bylo to na hraně,“ vzpomíná.

V České republice se ročně prodají tisíce ojetých automobilů a podle statistik se zhruba 5 % z nich prodává se stočeným tachometrem. To představuje 1,6 miliardy stočených kilometrů ročně, což je obrovská ekonomická kriminalita. „Stáčení tachometrů je nešvar, který u nás existuje od počátku dovozů ojetých aut ze západní Evropy. Bohužel legislativa v České republice stále zaostává za okolními zeměmi," říká Zbyněk Veselý ze spolku SOVA (Spolek na ochranu vlastníků automobilů), který se věnuje prevenci a osvětě v oblasti prodeje ojetých vozidel.„Jsme země, kam putuje spousta ojetin ze západu. K nás se jich dováží mnohem víc, než kolik se vyváží, a s tím souvisí i stáčení tachometrů. Bohužel se tu tento nešvar stal skoro tradicí," říká Veselý. V porovnání se západní Evropou je situace v Česku stále horší, a to i kvůli legislativě. „V Německu je stáčení tachometrů trestný čin. U nás je to sice také trestné, ale jen pokud se prokáže škoda vyšší než 5 000 korun. A to je často téměř nemožné," dodává.Podle statistik se v roce 2004 prodalo v Česku 671 000 ojetin a zhruba 5 % z nich mělo stočený tachometr o průměrně 50 000 km. „Když si uvědomíte, že auto s méně najetými kilometry se prodává za výrazně vyšší cenu, zjistíte, že se jedná o rozsáhlou ekonomickou kriminalitu. A nejde jen o peníze. Takové auto může být i nebezpečné, protože majitel neprovádí údržbu podle skutečného stavu vozidla. Pak vás může auto nejen nechat někde stát, ale v krajním případě vás může ohrozit na životě," upozorňuje Veselý.Prevence jako klíč k bezpečnému nákupuSpolek SOVA se zaměřuje především na prevenci a osvětu. „My nejsme právní kancelář, nemůžeme lidi zastupovat, ale snažíme se je vzdělávat a radit jim, jak se podvodům vyhnout. Nejlepší rada je jednoduchá – prověřujte auto před nákupem," vysvětluje Veselý.Dnes už existuje řada možností, jak si auto prověřit. „Firmy jako Cebia mají miliony dat o historii vozidel a dokážou odhalit stočené tachometry. Ano, stojí to nějaké peníze, ale rozhodně méně, než kolik by vás stála oprava skrytých vad," radí Veselý. Další možností je přizvat si k nákupu odborníka. „Někdy stačí jen zkušené oko mechanika, který si všimne detailů – třeba ošlapaného pedálu, který neodpovídá počtu najetých kilometrů, nebo nového potahu na volantu, který má zakrýt opotřebení."Autobazar nebo soukromý prodejce?„Doba dávno pokročila a řada velkých bazarů má certifikát, za který si samozřejmě zaplatíte. Bazary se bojí a fungují s jinými obraty," dodává Veselý. Jiná situace je u lidí, kteří jedou například do Německa, koupí jedno nebo dvě auta, stočí tachometr o 50 000 km a hned na tom vydělají.Jak se technologie přizpůsobují podvodníkůmTechnologie v automobilovém průmyslu se neustále vyvíjejí, a to platí i pro metody podvodníků. „Když SOVA začínala, viděli jsme věci jako – svařená auta z několika vraků, tachometry stočené o stovky tisíc kilometrů. Dnes už to není tak okaté, ale technologie paradoxně usnadňují podvodníkům práci. Existují programy, které stočí tachometr během pár minut," upozorňuje Veselý.Na druhé straně však i metody odhalování podvodů pokročily. „Dnes jsou firmy schopné prověřit nejen tachometr, ale i další data z elektroniky vozu. Pro běžného kupujícího je ale složité se v tom vyznat, proto pořád zdůrazňujeme – vezměte si odborníka," apeluje Veselý.Elektromobily a stáčení baterií?S rozvojem elektromobility přicházejí i nové formy podvodů. „Elektromobily mají sice méně mechanických částí, ale klíčovou roli hraje baterie. A i tady existují způsoby, jak manipulovat s údaji o jejím stavu," říká Veselý. „Naštěstí už dnes existují specializované měřáky, které dokážou baterii prověřit nejen z hlediska aktuální kapacity, ale i dlouhodobé životnosti."

Každý rok je v Česku diagnostikováno více než 8 000 nových případů rakoviny prostaty, přičemž přibližně 1 400 mužů této nemoci podlehne. Přesto mnoho mužů stále prevenci zanedbává. „Muži se často bojí, že vyšetření bude ponižující nebo nepříjemné, a proto na něj nechodí. Ale dnes už to tak dávno není,“ říká lékař Robert Slunečko. Díky moderním metodám a umělé inteligenci se diagnóza výrazně zpřesnila, což zvyšuje šanci na včasné zachycení nádoru a úspěšnou léčbu. Jak přesně AI pomáhá v diagnostice? Proč pojišťovny zatím neproplácejí digitální analýzu vzorků? A jak se změnil přístup k vyšetření? O tom hovoří lékaři Robert Slunečko a Michael Michal z bioptické laboratoře v Plzni.

Rakovina prostaty patří k nejzávažnějším mužským onkologickým onemocněním. V současnosti lékaři v České republice evidují téměř 50 000 pacientů s touto diagnózou. Zásadní zlom v diagnostice nyní přináší využití umělé inteligence, která dokáže výrazně zpřesnit a zrychlit odhalení nádoru v jeho časných stádiích. 

Kdo je k rakovině prostaty nejnáchylnější?

Přesná příčina vzniku karcinomu prostaty není zcela objasněná, ale lékaři upozorňují na několik hlavních rizikových faktorů. Nemoc se nejčastěji vyskytuje u mužů nad 50 let, přičemž pokud se karcinom prostaty objevil v rodině u blízkých příbuzných, pravděpodobnost vzniku nádoru výrazně roste.

„Karcinom prostaty je hormonálně závislé onemocnění, které reaguje na hladiny testosteronu. Víme, že hormonální faktory hrají roli, ale zatím nedokážeme přesně určit, čemu by se muži měli vyhýbat, aby snížili riziko vzniku onemocnění,“ vysvětluje lékař Robert Slunečko.

Příznaky, které mohou upozornit na problém

Největší problém rakoviny prostaty spočívá v tom, že v raných stádiích bývá zcela bez příznaků. Jakmile se nemoc začne projevovat, může už být pokročilá. „Většina příznaků je nespecifická a velmi snadno se zamění za jiné potíže. Nejčastěji jde o problémy s močením. Může se objevit i bolestivost při močení, což si pacient může splést se zánětem močových cest,“ říká Slunečko.

V pozdějších stádiích se mohou objevit bolesti kostí a kloubů, což obvykle znamená, že nádor metastázoval do skeletu. „To už je bohužel pozdní fáze, kdy je léčba velmi komplikovaná. Proto je důležité nečekat na příznaky a chodit na preventivní kontroly,“ dodává patolog Michael Michal.

Jak pomáhá umělá inteligence při diagnostice?

V plzeňské bioptické laboratoři využívají umělou inteligenci k analýze vzorků prostatické tkáně. „AI pomáhá rozpoznat i ta nejmenší ložiska nádoru, která by mohla lidskému oku uniknout. Navíc je její hodnocení objektivní – zatímco lékař se po několika hodinách práce unaví, umělá inteligence si udržuje konstantní přesnost,“ vysvětluje Michal.

AI pomáhá i s klasifikací nádorů. Ne každý karcinom prostaty znamená okamžitou agresivní léčbu. „U některých pacientů můžeme nádor pouze sledovat, aniž by bylo nutné zahájit jakoukoli invazivní léčbu,“ dodává Slunečko.

Velkou výhodou AI je také rychlost diagnostiky. „Dříve jsme vzorky hodnotili pod mikroskopem, což mohlo trvat i několik dní. Dnes díky digitalizaci a umělé inteligenci máme výsledky během několika hodin,“ říká Michal.

Proč pojišťovny umělou inteligenci neproplácejí?

I když umělá inteligence přináší revoluci v diagnostice, její zavedení je extrémně finančně náročné. „Pořízení skeneru preparátů stojí kolem 5 milionů korun. K tomu je potřeba software pro analýzu snímků, výkonné servery a robustní IT infrastruktura. Celkové náklady se mohou vyšplhat do desítek milionů korun ročně,“ popisuje Michal.

Navzdory těmto přínosům pojišťovny zatím tuto metodu neproplácejí. „Jednoduše na to v současném systému úhrad není kolonka. Pojišťovny raději zaplatí tradiční metodu pod mikroskopem, i když je méně přesná a trvá déle,“ vysvětluje Slunečko.

Bateriový průmysl je klíčovou součástí energetické transformace. Jak si Evropa stojí v konkurenci s Čínou? Jaký význam má pro budoucnost energetiky bezpečnost bateriových systémů? A proč Bochemie expanduje do Saúdské Arábie? David Vodička, člen představenstva společnosti Bochemie, v rozhovoru pro pořad Big Deal vysvětluje, proč se česká firma spojila se Second Foundation, jaké jsou její globální ambice a jak vidí budoucnost bateriového průmyslu.

Bochemie se dlouhodobě specializuje nejen na výrobu dezinfekcí, ale i nikl-kadmiových baterií a akumulátorových hmot. S rozvojem bateriového trhu společnost kontinuálně rozšiřuje své aktivity. Klíčovým krokem bylo spojení se Second Foundation, což firmě umožňuje využít pokročilé technologie pro správu bateriových systémů.

,,Second Foundation se zaměřuje na software, big data a prediktivní modely pro řízení energie. My jsme v tomhle spojení hardware, zatímco oni přinášejí softwarové řešení. Spojení je unikátní, protože kombinuje špičkový chemický výzkum s datově řízenou optimalizací bateriových úložišť," vysvětluje Vodička.

Společně se zaměřují na vývoj velkokapacitních bateriových úložišť, která umožní efektivnější využívání obnovitelných zdrojů a stabilizaci sítě. ,,Budoucnost bateriového trhu nespočívá jen v samotných článcích, ale v tom, jak je řídíte. Software, který umí předvídat chování sítě, optimalizovat nabíjení a prodlužovat životnost baterií, je dnes stejně důležitý jako samotná chemie bateriových článků," dodává Vodička.

Jak může Evropa konkurovat bateriovému gigantu?

Čína ovládá více než 75 % světové produkce bateriových článků a zůstává dominantním hráčem na trhu. Jaké jsou šance Evropy? ,,V objemu výroby a ceně LFP článků je Čína nesrovnatelně dál. Výrobní náklady jsou v Číně nižší, kapacity obrovské a kvalita velmi dobrá. Evropa nemůže s Čínou soupeřit cenou, ale můžeme se zaměřit na bezpečnost, kyberbezpečnost a kvalitu celých systémů," vysvětluje Vodička.

Hlavní je podle něho rozdílný přístup. ,,Baterie se dnes instalují v kritické infrastruktuře – stabilizují sítě, zálohují nemocnice, rafinérie nebo datová centra. Když v takovém systému nemáte plnou kontrolu nad softwarem, riskujete nejen výpadky, ale i bezpečnostní rizika. A to je něco, co Čína neumí garantovat, zatímco my ano," dodává Vodička. Bochemie proto staví svůj úspěch právě na kombinaci špičkového hardwaru a softwaru.

Nikl-kadmiové vs. LFP baterie? 

Bochemie vyrábí nikl-kadmiové baterie, ale zároveň investuje do rozvoje LFP bateriových úložišť. Jaké jsou mezi nimi hlavní rozdíly? ,,Nikl-kadmiové baterie jsou naprosto spolehlivé, mají životnost 30 let a najdete je v kritické infrastruktuře – rafinériích, letištích a datových centrech. Na rozdíl od LFP článků ale nejsou určené pro každodenní cyklování energie," vysvětluje Vodička.

Naopak LFP baterie jsou ideální pro ukládání obnovitelné energie díky své schopnosti rychlého nabíjení a každodenního vybíjení. ,,LFP články mají obrovský potenciál pro stabilizaci sítě a využívání solární nebo větrné energie. Naše spolupráce se Second Foundation nám umožní optimalizovat jejich řízení a výrazně prodloužit jejich životnost," říká.

Globální expanze a nové trhy

,,Dodáváme asi do 120 zemí po celém světě. Z tohoto pohledu samozřejmě musíme zvládnout komunikaci se zákazníky ve všech částech světa, proto jsme před dvěma lety založili pobočku v USA. Nyní plánujeme její další rozvoj," říká Vodička. 

Vedle Evropy a USA rozšiřuje Bochemie svou působnost i na Střední východ. Proč právě do Saúdské Arábie? ,,Naše baterie používají velké průmyslové společnosti jako například Aramco. Tamní trh podporuje investice do kritické infrastruktury a my máme know-how, které potřebují. Vidíme zde obrovský potenciál," říká Vodička s tím, že zatím se jedná o výrobu nikl-kadmiových baterií, ale do budoucna se počítá i s vývojem LFP systémů pro energetiku regionu.

Že šéf je bůh a jeho slovo je svaté? Tyhle časy jsou dávno pryč. ,,Dnešní mladá generace se nebojí přijít za nadřízeným a říct mu svůj názor. A je to tak správně‘‘, říká firemní terapeut a lektor Ivo Kotek, který se specializuje na firemní kulturu a její vliv na úspěchy společnosti. V rozhovoru prozradil, jak vypadá zdravé pracovní prostředí, proč je důležité, aby se šéfové zajímali o své zaměstnance i mimo pracovní život, a jak se firmy postupně učí pečovat o duševní zdraví svých lidí. Navíc odhalil, proč už není ostuda říct si o pomoc a jak online terapie mění přístup k duševnímu zdraví v českých firmách.

Kaizen je japonská filozofie neustálého zlepšování, která se aplikuje nejen v pracovním, ale i osobním životě. „Kaizen je o tom, že se každý den snažíme být o něco lepší. Ne proto, že musíme, ale protože chceme. Zlepšení v práci by mělo být přirozenou součástí naší mentality, nikoliv vynuceným procesem,“ říká Kotek.

Kaizen musí chtít všichni 

Podle něj se však v některých firmách z této metody stal jen prázdný pojem, často vázaný na finanční bonusy, což oslabuje její skutečný význam. „Kaizen funguje jen tehdy, když lidé rozumí tomu, proč se změny zavádějí. Nestačí jen nařídit zlepšování – zaměstnanci musí vidět smysl v tom, co dělají. Pokud lidé jen plní formální požadavky na zlepšení bez pochopení širšího kontextu, ztrácí metoda svůj význam,“ vysvětluje Kotek.

Správně aplikovaný Kaizen znamená, že zaměstnanci sami hledají způsoby, jak svou práci dělat efektivněji. „Pokud se lidé sami podílejí na vylepšeních a vidí konkrétní přínos, který mají pro firmu i pro sebe, přirozeně si je osvojí a budou v nich pokračovat dlouhodobě,“ dodává.

Lídři musí znát svůj tým

Podle Kotka je jednou z nejčastějších chyb vedoucích pracovníků to, že neznají své zaměstnance dostatečně. „Manažeři vědí, co jejich lidé mají dělat podle popisu práce, ale často netuší, co je motivuje. Pokud se jich zeptáte na něco osobního, třeba co mají rádi nebo jak tráví volný čas, často odpoví: Nevím. A to je škoda, protože když neznáte svého člověka, nevíte, jak ho efektivně vést a podpořit,“ říká.

Doporučuje proto pravidelné individuální schůzky. „Pokud vedete tým do deseti lidí, je dobré se s každým sejít minimálně jednou za dva měsíce na 15–20 minut a zjistit, co potřebují. Individuálně se totiž lidé otevřou daleko víc než na poradě,“ vysvětluje Kotek.

A i když už nějaké porady probíhají, ne vždy jsou k něčemu. „Manažer si myslí, že na poradě je všechno v pořádku, protože mu to zaměstnanci řeknou. Jenže pak se sejdou u kávovaru v kuchyňce a teprve tam se dozvíte, co si opravdu myslí,“ upozorňuje Kotek. Pokud chce vedení znát reálnou situaci ve firmě, musí s lidmi mluvit neformálně, pravidelně a bez tlaku.

Rozdíly mezi generacemi: Mlčíme, nebo říkáme, co chceme?

Starší generace byla vychována k poslušnosti – šéf měl vždycky pravdu a bylo nemyslitelné mu odporovat. Mladší zaměstnanci jsou naopak zvyklí diskutovat a klást otázky. „Mladší generace se nebojí říct: Hele, tohle mi nevyhovuje. A to je dobře. Když se s tím šéf naučí pracovat, může z toho firma hodně získat,“ vysvětluje Kotek.

Jenže ne všichni manažeři to zvládají. „Někteří vnímají otázky jako drzost. Ale není to tak – zaměstnanci jen chtějí vědět, proč něco dělají. A pokud jim to nikdo nevysvětlí, přestanou se snažit,“ říká.

Párové terapie nejen pro partnery, ale i pro firemní týmy

Principy párové terapie se skvěle hodí i do práce. „Ve vztazích často nejde o to, že by lidé nechtěli to samé – jen si nerozumí. A to stejné platí v práci. Když se naučíte správně komunikovat, většina konfliktů zmizí,“ vysvětluje Kotek.

Poslechněte si celý rozhovor a dozvíte se:

1. Proč některé firmy dělají Kaizen špatně a jak ho zavést správně.
2. Jak poznat rozdíl mezi přísným šéfem a skutečným bossingem.
3. Jak se mění vztah mezi generacemi na pracovišti.
4. Proč firmy začínají nabízet online terapii jako benefit.
5. Jak se připravit na to, aby vám za pár let nevzala práci umělá inteligence.

Psychická pomoc v krizových situacích je často stejně důležitá jako ta materiální. Zatímco hasiči zachraňují majetek a zdravotníci ošetřují zranění, krizoví interventi jako Magda Vojtěchová jsou ti, kdo pomáhají lidem zvládnout šok a stres. „Naším úkolem je být tady pro lidi, když potřebují sdílet neštěstí. Ať už jde o mimořádné události, nebo každodenní životní problémy,“ vysvětluje Vojtěchová v rozhovoru s Amarem Ibrahimem pro pořad Přežít. 

Krizoví interventi pracují nejen při katastrofách, ale i ve zcela běžných situacích – pomáhají lidem vyrovnat se s těžkými zdravotními diagnózami, náhlými úmrtími v rodině, domácím násilím nebo jinými psychicky náročnými momenty. Magda Vojtěchová působí v Českém červeném kříži i u Hasičského záchranného sboru a do terénu vyráží vždy, když je její pomoc potřeba.

Povodně a psychická pomoc: První dny jsou o sdílení, pak přichází vyčerpání

Jednou z největších krizí, u kterých zasahovala, byly nedávné povodně. „Lidé měli obrovskou potřebu sdílet, co se jim stalo. Téměř 90 % z nich nás zvalo do svých domovů, ukazovali nám škody a vyprávěli, jak se situace odehrála,“ říká Vojtěchová.

Po prvních dnech šoku však přichází další fáze – únava a nejistota. „Když jsme se do zasažených oblastí vrátili o dva týdny později, situace se posunula. Už se řešila obnova, ale zároveň přicházela vyčerpanost – jak u zasažených, tak u dobrovolníků, kteří často pracovali bez odpočinku,“ popisuje.

Nejtěžší chvíle nastaly ve chvíli, kdy bylo nutné některé domy označit k demolici. „Stát tam s lidmi, kteří se musejí rozloučit s domovem, to jsou opravdu náročné okamžiky,“ přiznává Vojtěchová. „Snažíme se v těchto chvílích lidem ukázat, že mají sílu pokračovat dál a že i přes ztrátu domova mohou zvládnout budoucnost.“

Když lidé nechtějí mluvit: Stačí být nablízku

Někteří lidé pomoc odmítají, nechtějí s nikým komunikovat. „Nikdy nikoho do hovoru nenutíme. Často stačí jen být přítomen, dát najevo, že jsme tam pro ně,“ vysvětluje Vojtěchová. „Když člověk vidí, že ho opravdu posloucháte a že to není jen formální návštěva, většinou se nakonec otevře.“

Pokud někdo pomoc skutečně odmítne, dostane kontakt, aby se mohl obrátit později. „Stává se, že se k některým lidem vracíme a až po nějaké době si uvědomí, že psychická podpora je to, co potřebují,“ dodává.

Prací krizového interventa procházejí tisíce příběhů. Některé jsou ale těžší než jiné. „Pro mě osobně jsou nejtěžší situace, kdy jsou zasaženy děti. Tam je to psychicky velmi náročné,“ přiznává Vojtěchová.

Další těžkou skupinou jsou lidé, kteří katastrofu zažili už vícekrát. „Při povodních jsme se setkávali s lidmi, kteří ztratili domov už v roce 1997. Pro ně bylo o to těžší se s tím vyrovnat, protože si uvědomili, že se to může stát znovu a znovu,“ popisuje.

Jak se z toho nezbláznit? Interventi musí mít svou psychohygienu

Práce krizového interventa není jen o pomoci druhým, ale i o ochraně vlastního duševního zdraví. „Nemůžeme to dělat donekonečna bez přestávky. Jsou chvíle, kdy si musím říct, že na měsíc potřebuju pauzu, protože už bych další neštěstí neunesla,“ říká Vojtěchová.

Interventi také spolupracují mezi sebou, aby se mohli vypovídat. „Je důležité mít někoho, s kým si můžete promluvit o tom, co jste viděli. Nikdo z nás není neomylný, nemůžeme být vždy silní,“ dodává.

Psychickou odolnost si může budovat každý – ještě dříve, než ho nějaká krize zasáhne. „Je to o tom vystupovat z komfortní zóny. Člověk by měl trénovat svou fyzickou i psychickou odolnost, umět si stanovit priority a obklopovat se lidmi, kteří ho podporují,“ doporučuje Vojtěchová.

Dnešní generace má podle ní často problém zvládat i běžné stresové situace. „Mladí lidé už dnes ani nezvednou telefon, bojí se špatné zprávy. Mají pocit, že všechno musí být perfektní, a když něco není podle jejich představ, hroutí se,“ říká. Podle ní je nutné učit děti už odmalička, že život přináší výzvy a je třeba se s nimi umět vyrovnat.

Česká republika se po Německu a Belgii stala třetím evropským státem, který pivní kulturu označil za nehmotné kulturní dědictví. Podle adiktoložky Jany Malinovské je to spíše důvod k zamyšlení než k oslavám. „Z odborného pohledu na závislosti nemá smysl oslavovat to, že máme silnou pivní kulturu. Spotřeba alkoholu je v Česku obrovská, v průměru vypije každý obyvatel, včetně dětí, 10 litrů čistého etanolu ročně,“ upozorňuje Malinovská.

S touto spotřebou patří Česko nejen k evropským, ale i ke světovým lídrům v konzumaci alkoholu. Kromě společenských a zdravotních dopadů je třeba vnímat i ekonomickou stránku – léčba nemocí spojených s alkoholem, pracovní absence či kriminalita spojená s nadměrným pitím zatěžují státní rozpočet.

Rizikově pije téměř milion lidí, reálné číslo může být ještě vyšší

Podle odhadů v Česku pije alkohol takovým způsobem, že si tím poškozuje zdraví, přibližně 900 000 lidí. „Tento odhad ale vychází jen z těch, kteří si problém přiznávají. Ve skutečnosti může být počet lidí, kteří pijí rizikově, ještě mnohem vyšší,“ vysvětluje Malinovská.

Podle statistik pije přes 10 % populace alkohol v nadměrném množství a 6–8 % lidí ho konzumuje denně nebo téměř denně. „Není to jen o množství. Pokud někdo pije každý den, můžeme usuzovat, že už se jedná o problém, i když si to sám neuvědomuje,“ dodává.

Celkově se odhaduje, že v rizikové zóně může být až 1,5 milionu Čechů.

Kolik alkoholu je ještě „v pořádku“?

Mnoho lidí se domnívá, že jedna sklenička vína nebo piva denně není problém. Odborníci však varují, že jakékoli množství alkoholu je rizikovější než abstinence. Přesto existuje hranice tzv. nízkorizikového pití. „U žen se považuje za nízkorizikové množství 20 g čistého alkoholu denně, což odpovídá dvěma deci vína, u mužů je to 40 g alkoholu, tedy čtyři deci vína nebo dvě velká piva,“ říká Malinovská.

Důležité ale je, aby v týdnu byly alespoň dva dny zcela bez alkoholu. „Toto množství sice pravděpodobně významně nepoškodí zdraví, ale stále je lepší nepít vůbec,“ dodává.

Závislost není jen problém nízkopříjmových skupin

Často se předpokládá, že se problémy s alkoholem týkají hlavně lidí s nižšími příjmy. Malinovská tento mýtus vyvrací. „Podle epidemiologických dat sice vidíme rozdíly mezi jednotlivými sociálními skupinami, ale to neznamená, že se problém vyhýbá těm s vyššími příjmy,“ říká.

Zatímco v sociálně vyloučených komunitách je alkohol častější, v bohatších skupinách se liší spíše forma konzumace. „Bohatší lidé možná více dbají na zdravý životní styl, ale i mezi nimi je mnoho těch, kteří pravidelně pijí alkohol, jen třeba v jiné formě, například kvalitní víno místo levného tvrdého alkoholu,“ vysvětluje.

Mladí pijí méně, ale závislosti se přesouvají jinam

Zatímco mezi mladými lidmi mírně klesá spotřeba alkoholu, objevují se jiné formy závislostí. „Vidíme nárůst užívání kratomu, HHC a dalších kanabinoidů,“ říká Malinovská.

Rostoucím trendem je také užívání elektronických cigaret. „V minulých letech klesal počet kuřáků klasických cigaret, ale nyní vidíme, že stále více mladých lidí sahá po elektronických cigaretách, aniž by předtím kouřili běžné cigarety,“ varuje adiktoložka.

Jak poznat, že má někdo problém s alkoholem?

Přiznat si problém s alkoholem bývá složité, ale existují varovné signály. „Pokud člověk pije častěji, než plánoval, nemá kontrolu nad množstvím, ruší kvůli alkoholu pracovní či osobní schůzky nebo se mu hromadí zdravotní problémy, měl by se zamyslet,“ popisuje Malinovská.

K varovným příznakům patří i to, že člověk pije, i když ví, že bude druhý den řídit nebo že kvůli pití musí rušit naplánované aktivity.

Léčba závislostí: Cesta, která trvá roky

Léčba závislostí je dlouhodobý proces. „Nestačí jen přestat pít. Závislost ovlivňuje biologickou, psychologickou, sociální i spirituální složku člověka. Proto je nutné se zaměřit na všechny aspekty,“ vysvětluje Malinovská.