Headliner CZ

Midi Lidi fanoušky překvapili tím, že vydali dvě desky najednou.  Den po té, co informace prosákla mezi novináře, vyrazil zcela nepřipravený Honza Vedral pořídit další díl podcastu Headliner CZ s Petrem Markem a Prokopem Holoubkem. 

Hned na úvod se mu povedlo pomotat název alba číslo jedna (Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád). U toho druhého (Heal The World, konečně!) se už konečně trefil a rozhovor začal být stejně "fortelný", jako elektronika, kterou Midi Lidi produkují. „Michael Jackson to chtěl před třiceti lety a ještě se to nestalo,“ komentoval Prokop Holoubek název druhého alba. „A my jsme jako notifikace.“

Obě alba vznikala výběrem z 287 dem, které se kapele nashromáždily od poslední desky Give Masterpiece A Chance. „Vždycky vytvoříme kompost, který se snažíme měsíce ueditovat,“ vysvětluje Petr Marek, v čem Midi Lidi oproti ostatním prospělo období, kdy se nesmělo hrát ani vycházet. „Jsou to vlastně dvě dvojalba. A u jedné z desek se dá mluvit o čtyřech celcích. Budou existovat pouze fanoušci jedné strany jedné desky a ti ostatní ji budou nenávidět,“ rozebírá dopodrobna nahrávky, jejichž vrcholem je téměř osmnáctiminutová skladba Chopok. „To je takový náš rubikonek,“ konstatuje. 

Řeč byla samozřejmě i o textech, kterými jsou obě desky výjimečné. „Můj výrobní prostředek je úplněk, vím, že mi přinese texty. Najednou si začnu zpívat rytmu a melodii, která mi tam zatím chybí,“ popisuje Petr Marek, jak vzniká většina z nich. „Jsem rád, když se mi podaří vyjádřit nějakou myšlenku slovem, které je za hranicí snesitelnosti,“ pokračuje. „Jsem rád, když je v tom něco nehorázného. Jako udělat refrén, kde se zpívá tralalalalala,“ A své skladby neváhá označit za „rehabilitaci jazykové strašnosti“.

Jak z lásky k blbým slovům a humoru vznikají chytré písně s přesahem a vážnými tématy? A jak Midi Lidi na svých deskách pracovali? To se dozvíte v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem.

Pokáč do redakce dorazil v den, kdy mu vyšlo třetí album Antarktida. A tak mu na něj Honza Vedral po krátkém rozhovoru bez předchozího varování rovnou přečetl recenzi od Josefa Vlčka, kterou najdete již brzy v červnovém Headlineru.

Pokáč to vzal se ctí a text recenze ho přivedl na spoustu zajímavých témat. Třeba, zda a kde má jeho humor hranice. A také na to, jaké písničky ho dnes vlastně baví skládat nejvíc. “Pořád se snažím nebýt úplně za šaška, i když někdy je to těžký. Snad to není úplný televarieté a groteska. Možná tohle je jedna z výzev, která přede mnou stojí. Abych nebyl smutnej klaun, ale rozumnej klaun,” říká písničkář.

Svoje skladby přirovnává k novinovým glosám a postěžoval si, že vydání nového alba připadlo zrovna do období, kdy se každý den objevuje tolik potenciálních témat k zpracování. “Zrovna, když jsem si řekl, že si dám od těch rychlovek pauzu. A ony se dějou takový bomby?!” říká Pokáč pobaveně o návratu Adama Vojtěcha i kauze Dominika Feriho. “Ale ony se u nás ty bomby dějou furt, protože je to tu trochu Kocourkov. Takže je pořád o čem psát, těch témat je někdy snad až moc.”

Jak jeho deska v recenzi dopadla? Jak se od Jacka Johnsona dostal k Ivanu Mládkovi. Co má společného se Závišem? A co mu přineslo koncertování s Tomášem Klusem? A jak se dá vypočítat hit? Dozvíte se v podcastu Headliner CZ a již brzy i v červnovém vydání Headlineru.

Poslechněte si rozšířenou verzi titulního rozhovoru květnového Headlineru.

Určitě jste si už všimli, že na titulní straně květnového Headlineru je David Koller a uvnitř obsáhlý rozhovor, ve kterém jsme si povídali nejen o hudbě. Na virtuální papír Headlineru se ale zdaleka nevešlo všechno, o čem byla řeč. Proto se v dnešním podcastu společně vydáme do Davidova studia Cox v pražské umělecké továrně MeetFactory.

Řeč byla o psaní písní s Jáchymem Topolem, domácím násilí, dětech, lítání vrtulníkem, Ivanu Královi, Petru Kellnerovi i skepsi k Michalu Davidovi.

„Petr Kellner nám ale nedal jiný peníze, než za který jsme hráli na společenských akcích pro jiné lidi,“ vrací se David ke comebacku Lucie. A popisuje, jak si paličkou vypnul jistící pás, když na halovém koncertě seděl za bicími na šikmé ploše patnáct metrů nad zemí.

Přestože větší adrenalin obvykle zažívá v helikoptéře, živé hraní je pro něj stále jedinečné.„Ivan Král říkal, že koncerty jsou kyslík muzikantů. Teď tu spolu sedíme ve studiu v naší zkušebně, všechno je tu profi a dobrý, mohlo by to být možná trochu větší, ale máme tu k dispozici všechno, včetně nahrávání. Ale když tu jsme, sedíme tu, hrajeme, čumíme na sebe. Když hraješ pro lidi, můžeš do toho dát trochu víc… nechci říkat srdce… ale citu,“ vysvětluje David Koller, který se vrátí na pódia až 22. května na svém Kollerfestu.

A pokud to nestihnete, můžete se vypravit třeba 28. července na Lucerna Music Bar Open Air v pražských Ledárnách Braník.

Hostem podcastu Headliner CZ je kapela, která je vlastně docela na začátku, přestože její členové už za sebou ledacos mají. USB Band vzniknul na základě utatejné sbírky básní, ve kterých se Michal Svatý vyrovnával se smrtí svého otce.

Do hudby se dostal zvláštním způsobem. Podobné pocity, ze kterých se Svatý "vypisoval" v básničkách do krabice, po ztrátě otce prožíval Petr Svoboda. Syn Karla Svobody se coby producent rozhodl připravit na počest táty album Solitéři se známými písněmi v podání známých hlasů. A právě na něj Svatého přizval coby textaře. „Nejprve jsem přebásnil Leonarda Cohena. A můj první text pak zazpíval Wabi Daněk,“ vzpomíná Svatý na své hudební začátky. A vznik alba, kde nakonec zpívali i Marta Kubišová, Věra Špinarová nebo herci Bolek Polívka či Pavel Landovský.

K tomu založit si vlastní kapelu ale nakonec Svatého poňoukla Bára Basiková. Na třidních schůzkách svých dětí potom oslovil Veroniku Součkovou ze Spirituál Kvintetu a netradiční formace s netradičním názvem získala pevné obrysy. V těchto dnech USB Bandu vychází debutové album Na ramenou nesu si. Ještě předtím na sebe upozornili tím, že na focení promo fotek přizvali slavného britského fotografa Kevina Cumminse, autora ikonických snímků Joy Division. „Kdyby se mu to nelíbilo, asi by nepřijel,“ říkají v podcastu Headliner CZ Michal Svatý a Veronika Součková. A dokazují, že debutovat se dá v jakémkoliv věku.

O USB Bandu si můžete přečíst víc i v rozhovoru Šárky Hellerové a v recenzi Josefa Vlčka v aktuálním květnovém vydání Headlineru.

Už 29. května bude Česká televize vysílat jubilejní třicátý ročník hudebních Cen Anděl. Co se bude vlastně na obrazovkách dít a jak bude ceremoniál vypadat, bylo vzhledem k panující nejistotě v kultuře zatím docela tajemné i pro členy rady České hudební akademie, mezi které se počítám. A proto jsem se vydal za Matyášem Vordou do sídla společnosti Luff Production, která Anděly už pět let připravuje.

Většina kreativních nápadů a vizuálních řešení současných Andělů totiž pochází právě z Matyášovy hlavy. Vymyslel podobu efektních hudebních čísel na ceremoniálech ve Fóru Karlín i loňský speciál s živými klipy z jindy rušných míst, která zůstala loni kvůli pandemii opuštěná. Z jeho hlavy jsou i speciální live session většiny nominovaných, které jsou v současnosti vidět na sociálních sítích Andělů.

Jak bude letos vypadat hlavní ceremoniál? “Budeme ho připravovat týden v obřím studiu, budeme mít dva kamiony techniky a chceme si s tím hrát jako s legem,“ plánuje Matyáš. Pro každou kapelu připravuje speciální scénu. „Chystáme se ve studiu stavět obrovský věci a omezený budeme jenom čtyřma zdma. Naše téma je: Co všechno se dá udělat v jednom studiu. Každá písnička bude mít kompletní vizuál. Od intimních divadelních věci po ty mega technicky náročné,“ prozrazuje o přípravách. „Chceme dělat věci, který budou fakt velký.“

Andělé se budou od loňského, kompletně předtočeného ročníku, lišit i tím, že si letos zachovají živý charakter. Přestože je za tím spousta práce a díky filmovým kamerám a ošetřenému zvuku vypadá výsledek lépe, budoucnost Andělů Matyáš přesto vidí v návratu k ceremoniálu, na kterém se sejde celá hudební branže. „Pro Anděly je důležité, že tam všichni přijdou fyzicky. Kapely, producenti, manažeři, lidi, co pořádaj koncerty,“ vysvětluje, co se děje, když zhasnou kamery. „Ten mejdan je důležitý i pro byznys kapel. Spousta se toho domluví, nemusí vzniknout kontrakt, ale kontakt je dobrej.“ Zkrátka, co se stane na Andělech, nezůstane na Andělech.

Řeč přišla samozřejmě i na Mandrage. „To je tak dávno, že už jsem zapomněl, jak chutná bageta z benzínky,“ ohlíží se Matyáš bez většího sentimentu za svou kapelou, která loni skončila za docela dramatických okolností. Kde vidí svou hudební budoucnost? Co ho naučilo hraní s Mekym Žbirkou? A jak dal dohromady svou první skupinu?

Foto: František Ortmann pro Ceny Anděl Coca-Cola

O Hentai Corporation nebylo nějakou chvíli slyšet. Ale v zákulisí se toho dělo hodně. Během pandemie si Radek Škarohlíd dodělal doktorát, po posledním incidentu v Krumlově přestal chlastat a srovnal si život. Koncertní sezónu tak vyhlíží s nadějí i obavami.

Řeč byla o chystaném streamu Live In Očkovací centrum, který Hentai Corporation odehrají 7. května. A z našeho povídání vyplynulo, že vlastně půjde o jejich variaci na Prázdniny na zemi od Olympicu. „Očkování Pentiama 386 do frňáků. Volný, Gates a reptiliání, všechno bude,“ láká na něj Škarohlíd.

Se střízlivostí to teď myslí vážně. Abstinovat začal i jeho bratr Petr, který v Hentai Corporation hraje na kytaru. „Když to nedám, tak jsem fakt v háji. My to máme v genech. Táta se uchlastal ve čtyřiceti, všichni jsou alkáči a mají s tím ohromný problémy. Začíná to bejt nepříjemný.“

Jako příklad dává poslední setkání s Petrem Jandou. „Vzdáleně se mu omlouvám. Když jsem byl ještě ve formě, tak jsem ho úplně vyndanej obtěžoval na cenách OSA. Trochu z toho zešedivěl. Naštěstí mě zachránil Varťák, kterej tam upadl na schodech.“

Zmírnění excesů se týká i snahy koncertovat víc v zahraničí. „Musíme dřít, kluci z Obscure nás chtěj vyvážet na zahraniční festivaly. Nemůžeme dělat bordel, jako když jsem močil na tourbus Avenged Sevenfold a zmlátili mě pak dva dvěstěkilový týpci z ochranky. To se pořadatel moc nebavil. Nebo když Durex vypil Robu Zombiemu ledničku Heinekenů, takže jsme museli kupovat nový. My jsme se smáli, ale takový idioty v backstagi nechceš mít,“ říká frontman Hentai Corporation v rozhovoru, v němž došlo i na vyznání lásky Pražskému výběru, touhu zhudebnit české básničky, které si Radek psal ještě na gymplu. A také na "Kohntext" mentální kapacity Tomáše Hnídka.

Z titulní strany dubnového Headlineru se směje Jindra Polák. V rozhovoru Šárky Hellerové, který si můžete přečíst zde, společně dopodrobna rozebírají novou desku Jelenů nazvanou Věci a sny.

Mě v podcastu zajímalo, proč se na ní kapela rozhodla vydat vstříc popu a současné produkci. A tak jsem se Jindrovi sám vydal vstříc do útrob společnosti Universal. Přiznávám, že i proto, abych se ho zeptal, proč tráví večery zrovna tím, že se svou dcerou sleduje kolegu Jardu Konáše na Twichi. A proč se stal slušňák Jardalorian legendou všech herních rodičů.

Řeč byla ale samozřejmě hlavně o hudbě. Co pro kapelu Jelen znamenalo setkání s Mumford & Sons? Proč se na třetí desce také rozhodli změnit svůj tradiční zvuk? A co s tím má společného Dua Lipa?

Došlo také na vzpomínky na intenzivní koncerty s Davidem Stypkou. „Naše společné turné bylo jedním z nejhezčích životních období vůbec,“ přiznává Jindra Polák. „Bylo to jako z filmu. Po jednom večírku vzniknul text a melodie, kdy jsem se tu náladu snažil zachytit,“ popisuje vznik skladby Poslední. „Nebylo možný setkat se s Davidem Stypkou a nebýt jím ovlivněný,“ uzavírá vzpomínky na kolegu, který předčasně odešel začátkem roku.

„Život, smrt, láska, žárlivost. To jsou archetypální emoce a zážitky, který jsou součástí všech,“ říká Jindra Polák Honzovi Vedralovi v podcastu Headliner CZ o svých veselých písních na smutná témata.

Svoboda ve výprodeji, s Deep Purple proti drogám. Prezident sprosťák, první stream Monkey Business a Matějova sbírka boomboxů.

I když desáté album Monkey Business se jmenuje Freedom On Sale a společnosti i politiky má Matěj plnou hlavu až po zuby, bavili jsme se hlavně o hudbě. Probrali jsme setkání s legendami jako Glen Hughes z Deep Purple, jaký je nesmysl, mít v hudbě předsudky. I chystaný streamovaný koncert Monkey Business.

„Glen Hughes mě nabádal, ať se hlavně vyhnu drogám, že 99 procent jeho kamarádů umřelo v osmadvaceti v blitkách,“ vzpomíná Matěj na období desky Kiss Me On My Ego. Zabrousili jsme i do politiky. „Prezident republiky mi dává bianco šek, abych o něm mluvil sprostě. Já to ale neudělám, protože jsem slušně vychovanej člověk,“ říká Matěj a vysvětluje, o co doopravdy šlo v kontroverzním klipu k Do It! (If You Don´t Have Any Children), který režíroval.

Kde se vzaly kostýmy sešité z americké a ruské vlajky ozdobené Pfizerem a Sputnikem? Kdo má nejlepší profil na celém Instagramu? A jaká bude chystaná sólová deska Romana Holého?

"Setkání se Stevenem Tylerem bylo epický," vzpomíná Ben Cristovao v podcastu s Honzou Vedralem. Proč se teď vrhnul na rockovou hudbu?

Hostem podcastu Headliner CZ byl tentokrát Ben Cristovao. Setkali jsme se na druhém břehu Vltavy, kde sídlí jeho vydavatelská společnost Championship a kde společně s jejím majitelem Lukášem Rychtaříkem provozuje svůj veganský výčep Kabelovna.

Pivo jsme sice během rozhovoru nepili, ale zato jsme stihli probrat aktuální dění ohledně Benovy účásti v Eurovizi, lásku k rockové muzice, Karla Gotta, Kabáty, setkání se Stevenem Tylerem z Aerosmith i spolupráci s John Wolfhooker. A k tomu ještě přátelsky pomluvit Adama Mišíka, ve kterém vidí ohromný talent do budoucna.

"Adame, přestaň se tak ksichtit, nejsi modelka!" vzkázal mu Ben pobaveně. A popsal, jak se mu všechny melodie "dějou v hlavě". A jak ho baví vystupovat mimo svou komfortní zónu. "V rámci svý rasy už jsem škatulkovanej tak moc, že v hudbě nechci." Kdo tedy vlastně je "starej dobrej Ben"? A na jaké muzice vyrostl?

Na začátku rozhovoru s Katem byla novoroční esemeska. „Hoj. Mastnej novej! :) Kdybys chtěl zasejc preview nový placky, Maringotka je ti open. Pic!“ O pár dní později už sedíme v jeho strašnickém kutlochu, do stropu bubnuje déšť a z repráků zní skoro hotová novinka...

Katova deska se bude jmenovat Made In Strašnice. Původně měla vyjít 1. dubna a věnovali jsme jí titulní materiál březnového vydání Headlineru, které si můžete přečíst zde. Album nakonec vyjde později, ale rozhodně se na něj vyplatí počkat.

Čeká nás totiž nahrávka, na které se veteránovi českého hip hopu podařilo promítnout snad všechny polohy, které zatím v rapu vystřídal. Vrátit se na začátek a přidat něco navíc. Následující podcast vzniknul bezprostředně po prvním poslechu alba v Katově studiu Strojovna.