Headliner CZ

„Pokud budu mít po plastické operaci lalok, vymyslel jsem novej projekt disco krocan,“ vysvětluje Bruno Ferrari v podcastu Headliner CZ. A dojde i na praktickou ukázku. 

Původně jsme se u Samira Hausera doma sešli kvůli nové desce jeho alter ega Bruna Ferrariho. Album Electrofantasex je příjemným hudebním překvapením, mj. i s baskytarou světového hráče Fernanda Saunderse a kytarami Adama Krofiana s The Atavists. Bruno v rozhovoru s Honzou Vedralem popisuje, jak a čím při vzniku desky mučil a šikanoval svoje tuzemské spolupracovníky. „To jsou všechno kluci, který potřebujou dostat na zadek,“ shrnuje Bruno. Producent Amák Golden prý dokonce stoprocentně fungoval, teprve až když ho dohnal k slzám. „Smál jsem se mu, že spadnul do varny s perníkem a už je permanentně sjetej.“

V podcastu dojde i na praktickou ukázku použití siderického kyvadélka, kterým Bruno vyhledává muzikanty do kapely. I novou zálibu v taxidermii, díky které má milovník Ferrari ve sbírce myš převlečenou za papeže i vycpanou žabí prostitutku v malinkých podvazcích. „Zkoušel jsem si nad ní vyhonit, ale zklamal jsem. Bohužel, tak daleko ještě nejsem,“ podotýká Bruno.

Značná část rozhovoru, jak už název desky napovídá, byla vůbec věnována sexu i problémům, které obnažená ňadra vytváří na sociálních sítích i v myslích řady lidí. „V dnešní době můžeš bejt úchyl, ale nesmíš si ho honit,“ konstatuje Bruno a k dobru přidává historku, jak se mu rozpustila viagra, kterou nosí na krku skrytou ve zlatém koránu. 

Co dělala Zuzana Tvarůžková na homosexuální party? Proč skončil Jakub Horák ve Vanesse? Proč Bruno netouží po dětech? A proč se rozhodl podstoupit plastickou  operaci? To všechno se dozvíte v novém vydání podcastu Headliner CZ, kterým vás jako vždy provede Honza Vedral. 

Dnešní podcast bude náhledem do kuchyně příprav koncertní pocty Forever Král, která se odehraje 12. září na Křižíkově fontáně v rámci festivalu Metronome Prague Warm Up. Dojde i na první ukázku z nové písně Alright, která ma jasný podtitul: Song 4 Ivan.

Kytarista Honza Ponocný byl dlouhá léta sidemanem Ivana Krále. A tak je logické, že právě on dal dohromady kapelu, která bude během koncertní pocty doprovázet české zpěváky, kteří se přijdou s Ivanem rozloučit. „Jsem z generace, která byla na Ivana nafoukaná. Jeho vystoupení v Rock Palastu s Patti Smith bylo kultovní,“ vzpomíná na to, jakou byl Ivan Král, spoluhráč Patti Smith, Iggyho Popa i Davida Bowieho, ještě před svým návratem do České republiky pro tuzemské muzikanty ikonou. A nezměnilo se to ani po jeho příjezdu.  

„Překvapilo mě, jak Ivan hraje potichu. Když jsme spolu zkoušeli v kuchyni na akustické kytary. Až později jsem jeho zvuk pochopil, všechno dělal rukama a dynamikou. Měl jenom jeden zvuk. Říkal, dej mi nějakýho Telecastera nebo Les paula a lampovej aparát. Pak se zapojil a ztlumil se na kytaře. A to bylo všechno,“ popisuje Honza Ponocný do detailu, čím bylo Ivanovo hraní výjimečné. „Jako hráč byl pevnej a gumovej zároveň. Neznám nikoho, kdo by hrál jako on.“

Jak bude vypadat koncertní pocta Forever Král 12. září na Křižíkově fontáně? Jaké to bylo stát s Ivanem na jednom pódiu? A proč jsou v hudbě důležité i chyby? To všechno se dozvíte v novém vydání podcastu Headliner CZ, kterým vás jako vždy provede Honza Vedral. 

Plus jako bonus zazní i ukázka nové písně Alright, která vznikla na Ivanovu počest.

"Když jsem se dozvěděl, že Václav Havel hledá někoho, kdo bude na Hradě dělat koncerty, změnilo mi to život," vzpomíná v rozhovoru s Honzou Vedralem ředitel a impresário festivalu Struny podzimu Marek Vrabec. "Průkazka kanceláře prezidenta republiky byla v 90. letech magická, otvírala všechny dveře. Mohli jsme dělat koncerty prakticky kdekoliv."

Spojnici se Strunami podzimu má i druhá hudební přehlídka festival, za kterou Marek Vrabec Stojí. Loni byl koncert Prague Sounds, v rámci nějž zahrál houslista Daniel Hope na obřím pontonu uprostřed Prahy, "dítětem pandemie", které sledovaly miliony lidí po celém světě. Letos z něj bude regulérní čtyřdenní festival, který už 2. září otevře Jiří Suchý recitálem zasvěceným písním o vodě. "Genius loci je pro nás zásadní. Chceme, aby každý koncert byla jedinečná událost," pokračuje Marek Vrabec a svoje působení na hudebním poli shrnuje: "Rádi bychom dělali relevantní festival, který umí zachytit živé jevy a říct: Tohle je hodné pozornosti."

Jak oslaví Struny podzimu čtvrt století? Co nabídnou Prague Sounds? A kolik stránek měla konverzace s Bobby McFerrinem před jeho prvním koncertem u nás? Dozvíte se v dalším vydání podcastu Headliner CZ. 

„Starší vyzrálí chlápci hrajou zase Southpaw,“ shrnuje v podcastu Headliner CZ Karel Havlíček aka Karzi comebackovou desku kapely, která před lety učila české klubové publikum poslouchat indie pop. „Už jsme neměli kam dál jít. Se Southpaw jsme si splnili, co jsme mohli. Ve svým žánru jsme byli na vrcholu,“ vrací se k rozpadu před jedenácti lety frontman Jiří Burian aka Gregory. 

Za tu dobu se jim oběma v hudbě dařilo. Gregory stvořil Kapitána Dema a stal se respektovaným producentem, Karzi se vrhnul na filmovou, televizní a reklamní hudbu, se kterou se chytnul i v Los Angeles. V rozhovoru s Honzou Vedralem přesto popisují, že jim celou dobu „něco“ chybělo - kapela a společná tvorba. „Začalo se nám čistě stejskat po tom spolu hrát a stát na pódiu,“ popisují, proč se rozhodli přivést Southpaw zpátky k životu. 

„Čísla nejsou hudba, ale past doby. Je dobrý soustředit se na kvalitu,“ mává Gregory rukou nad tím, že zatímco s Kapitánem Demem sbírá milionová views, aktuální singl Southpaw Head in the  Clouds je zatím na osmi tisících. „Demo je terapie, Southpaw jsou oáza,“ vysvětluje. 

Jak vznikala aktuální deska I’m really gonna miss these songs when I’m dead? Proč musela kapela vyměnit půlku sestavy? A proč nakonec nevzali nikoho z konkurzu? A kam se posunul indie pop, když jejich singl najednou nasadilo Radio 1 i Evropa 2?

„U třetího ročníku už nás přestali lidi srovnávat. Pochopili, že Artu Kus je jiný. Jsme jiná generace, chceme to v Trutnově pojmout po svém,“ říká pořadatel Roman Dorňák.

Festival Artu Kus se letos v legendárním areálu Bojiště Trutnov bude konat mezi 19. a 22. srpnem. Mezi hlavní hvězdy patří Dub FX nebo Boban Markovič Orchestra. Hudba ale není tím jediným lákadlem festivalu. „Jsme kreativní, výtvarné umění je u nás na stejné úrovni jako hudba nebo divadlo,“ líčí Dorňák v podcastu Headliner CZ detaily, kterými se Artu Kus odlišuje. 

Třeba tím, že před hlavním interpretem promítají film, který „načmárali“ diváci fixkami, které dostali hned u vchodu, zapojením mladých i ostřílených výtvarníků, kreativní zónou nebo slam poetry. Na experimentální stagi festivalu Art Kus bude letos k vidění „živá malba“ Jiřího Gruse, Petr Nikl nebo beseda s Petrou Procházkovou o Bělorusku. 

Řeč ale byla i o celém konceptu areálu Bojiště, který Dorňák se svou rodinou provozuje celoročně, festivalech Brutal Assault nebo Obscene Extreme, kde na různých pozicích sbíral zkušenosti. „Chceme vylézt ze škatulky regionu. Pokoušeli jsme se i o Public Enemy nebo Björk. Ale nechceme to uspěchat, nejdřív si chceme vybudovat jméno,“ popisuje. „Jde mi o to, aby byla muzika autentická. Je mi jedno, jestli je to post metal nebo disko.“

Jak se v dnešní době dělá festival? A nakolik je k tomu pořád potřeba nadšenectví?

"Říkal jsem si, že budu Haubert. Ale to se nedá napodobit. Nikdy nebudeš Haubert," vzpomíná na svoje textařské začátky Oto Klempíř z J.A.R.

Potkali jsme se náhodou na vernisáži výstavy Pád Vladimira 518 v pražské DSC Gallery. Slovo dalo slovo a za pár dní jsme si dali sraz v sídle společnosti Ydeal, kde jeden z praotců tuzemského rapu, básník a performer Oto Klempíř dělá kreativního ředitele.

Řeč byla o svobodě, živém hraní i osobních tajemstvích, která pohánějí chod J.A.R. "Kdyby to vyšlo za rok a čtvrt, bylo by to super," říká Oto o plánech na novou desku, která nese pracovní název Jezus Kristus Neexistus.

"Návrhů na písně je asi padesát. Nejtěžší práce je ujednotit se v názoru. Jakmile se sjednotíme, už to jde jako po másle," zdůrazňuje, že zejména díky schopnosti vzájemně si ustoupit, jsou J.A.R. pořád tady. Během podcastu došlo i na ukázky nových textů, kterými Klempíř líčí na Romana Holého nášlapné miny v podobě nejednoznačných rýmů mimo formu.

"Nikdy nechci, aby to sklouzlo do jednostrannosti, že to pochopíš hned," popisuje svůj přístup k textování i o to, jak se k psaní vlastě dostal. "Říkal jsem si, že budu Haubert. Ale to se nedá napodobit. Nikdy nebudeš Haubert," podotýká oto Klempíř na adresu frontmana Visacího zámku, od kterého si kdysi J.A.R. vypůjčili základy textu Jakýpak vokolky.

"Živé hraní je možná větší závislost než heroin," ohlídl se na závěr našeho povídání za obdobím bez koncertů. "Čím déle abstinuješ, tím se horšíš, až upadáš někam dolů do ne-já, kde tě oslovují vnitřní běsi, o kterých si ani nevěděl."

A ti vnitřní démoni a strašáci, kteří přijdou pokaždé, když zavřeš oči, ti prosvištěli naším líným odpoledním rozhovorem také...

„Vyhořel jsem. S touhle deskou jsem znovu našel oheň,“ říká Marpo o svém album Backwoods Bred v rozhovoru s Honzou Vedralem.  Proč nahrávka stála 1,8 milionu korun? 

„Troublegang jsem už chtěl rozpustit. Hádali jsme se o blbosti. Nechtěl jsem, abychom dopadli jako Chinaski,“ vzpomíná kontroverzní rapper na neúspěch předchozího alba  Dva, který ho rozhodil. „K tomu přišel rozvod a všechno šlo stranou.“

Mizernou náladu změnil až track Badman, který dal Marpo dohromady se svým spoluhráčem a producentem Marcusem Tranem. Myšlenky, že se na rap vykašle a zkusí to jinak a jinde, ho nakonec rychle přešly. A namísto toho se rozhodl natočit nejdražší desku své kariéry, s velkorysou produkcí a autentickým country zvukem. 

Ještě před tím ze sebe ale přetlak vyplivnul v diss tracku Zavři hubu 3, ve kterém si po svém vyřizoval účty s tuzemskou popovou scénou. „Dnešní doba nahrává díky sociálním médiím srabům. Když na mě někdo ukáže fakáče v autě, tak vystoupím, aby si to příště rozmyslel,“ vrací se Marpo k rozruchu, který song způsobil a v mnohém připomněl jeho vstup na rapovou scénu. „Vrátila se vlna nenávisti, kterou jsem zažil v rapu. Bylo to jak přes kopírák,“ ohlíží se za skladbou, ve které se navezl do Cen Anděl, Kapitána Dema i Mejly z Vypsané fixy. „Prostě takovej jsem a říkám to narovinu,“ krčí rameny. Ostatně, se všemi, kterých se diss týkal, si to už vyříkali po telefonu. „Možná je diss track takovej Tinder pro agresivnější lidi,“ směje se Marpo. Ostatně i s autorem rozhovoru se kdysi seznámili právě prostřednictvím diss tracku. 

Pak už se pouští do líčení, jak vznikala jeho deska Backwoods Bred, jejíž rozpočet se vyšplhal na 1,8 milionu. Podepsala se na tom produkce Clinta Murphyho i to, že se vizuály k albu rozhodl natočit v americké Louisianě. „Museli jsme na 14 dní do Mexika kvůli karanténě a šíleně se to prodražilo, ale jsem magor a nikdy nemám záložní variantu. Bažiny jsme nemohl točit někde v Jeníkově u Teplic,“ pouští se Marpo do popisu dobrodružství, která zažili během pátrání po lokacích známých ze seriálu True Detective.

Co říkal na jeho hudbu Yelawolf? Kolik stojí Kid Rock? Co si Marpo myslí o českém country? A jaké má další plány do budoucna? „Věřím, že budu vítěz,“ říká Marpo o chystaném zápase s Karlosem Vémolou. A tak nějak se to týká všeho, co dělá… 

"Drogy určitě neglorifikuju. Jenom popisuju skutečnost takovou, jaká je," říká reprezentant nastupující rapové generace Totally Nothin.

Pochází z Tábora a jeho hudba v mnoha ohledech zapadá do schémat, ze kterých si děláme srandu v rubrice OK Boomer. Čtyřiadvacetiletý František Thiel je přesto v něčem jiný. Krom rapu vystupuje s hardcorovou kapelou My Hard Lesson a hudbu bere jako únik před svými vlastními démony.

"Byly doby, kde jsem neměl kde bydlet. Párkrát to dospělo do momentu, kdy jsem se sebepoškozoval. Primárně, když jsem byl high," říká otevřeně v podcastu Headliner CZ, který s ním připravil Honza Vedral.

"Skončil jsem na psychiatrii, kde se život zastavil a v hlavě se  mi to resetovalo, že je to už velká zarážka, kam dospět," vypráví svůj životní příběh, který dokládají jizvy na jeho rukou, prosvítající i přes tetování.

"Mami podívej byl milník za extrémně depresivním obdobím. Už se dokážu cítit uvolněně i bez toho, abych se musel sundat," říká Totally Nothin o svém aktuálním EP, které vydal překvapivě coby akvizice tradičního vydavatelství Supraphon.

Je scéna současného mladého rapu tak toxická, jak to vypadá z klipů? "Hodně jsem se točil kolem stejnejch témat, ale já se v tom jejich kruhu opravdu točil. Možná to byl důvod začít k životu přistupovat jinak," zamýšlí se Totally Nothin a vypráví, jak svoje špatné psychické stavy řešil sebepoškozováním. I to, jak si vypěstoval závislost na benzodiazepinech, které mu předepsali v nemocnici. 

"Štve mě, že se z xanaxů stává trend. Že tím lidi řeší menší problémy," říká Totally Nothin, který svoji tvorbu rozhodně nebere jako propagaci drog. "Nepopisuju to jako cool."

Během Podcastu došlo i na detailní rozbor textu singlu Mami podívej, hledání nových témat, srovnání subkultur hardcoru a rapu a také světů tradičního a digitálního popu.

Poté, co ukončil kariéru projektu Těžkej Pokondr a pracovně se rozešel se svým dlouholetým souputníkem Romanem Ondráčkem, zakotvil se svým Ranním klubem na vlnách Expres FM.

Právě tam od pondělí do pátku připravuje pro posluchače show, kde se aktuální muzika mísí s informacemi a rozhovory. A Miloš Pokorný tu zúročuje všechno, co se naučil od dob, kdy se u nás začal sektor soukromých rádií vytvářet.

A právě o tom byla v podcastu Headliner CZ řeč. „Přestože jsme se všichni znali, tak jsme se ani nezdravili. Člověk přece nebude zdravit konkurenci!“ vzpomíná Pokorný na začátky českých soukromých rádií v rozšířené verzi rozhovoru Honzy Vedrala, který si můžete přečíst v červnovém Headlineru v rubrice Insider.

„Dneska je doba rychlejší a každý chce být slavný hrozně rychle. Ale ono to zkrátka nejde. Nejdřív ty lidi musíš přes rádio získat,“ vysvětluje, že i

Jaký je hudební vkus Miloše Pokorného? Co práce moderátora obnáší? Proč už se nikdy nevrátí Těžkej Pokondr? A jaká je budoucnost rádia? Dozvíte se v novém podcastu Headliner CZ.