Kdo by čekal, že Magdaléna Platzová bude v románu Život po Kafkovi rozebírat vztah slavného pražského spisovatele a jeho snoubenky Felice Bauerové, bude zklamán. Je to spíš obhajoba ženy, která se do historie zapsala slovy, která o ní Kafka pronesl při jejich prvním setkání, totiž že má „kostnatou prázdnou tvář, která svou prázdnotu neskrývá“. A přesto s ní byl ve vztahu pět let a napsal jí stovky dopisů. Také je to ale příběh dalších lidí, kterým Kafka vstoupil do života. Příběh zmizelého světa a toho, co z něj přežilo v paměti uprchlíků, kteří se během druhé světové války rozutekli do celého světa. Nebo možná ještě obecněji — příběh uprchlíků, kteří jsou zbaveni domova a odsouzeni k tomu, vláčet s sebou jeho stín.