„Když se vám potká založení rodiny s koupí nového auta a stěhováním, můžete se snadno dostat do velmi nezáviděníhodné situace,“ říká majetkový poradce Karel Bujko. „Snažím se pokládat ty správné otázky a přijít tak na souvislosti, na které rodina vůbec nemyslela.“

„Klasická námitka dospělých zní, že ‚je toho teď hodně'. Tím myslí diskuzi o sexuální orientaci a genderu. Já si myslím, že toho bylo vždycky stejně. Jen se to v minulosti potlačovalo,“ říká Kateřina Štiplová, lektorka primární prevence. „Je skvělé, že můžeme sami sebe vyjadřovat tak, jak potřebujeme.“

„Většina ovdovělých, kterým se snažíme pomoct, jsou mladí lidé, rodiče do pětačtyřiceti let. Přicházejí ale i starší, třeba otcové, kteří mají malé děti z druhého manželství. Pomáháme všem ovdovělým rodičům s nezaopatřenými dětmi,“ říká Petra Glosr Cvrkalová, ředitelka Nadačního fondu Vrba.

„Kde nejsou emoce, tam jsou nemoce.“ Tohle pořekadlo není jen obyčejnou říkankou, podle psycholožky Pavly Koucké nese i důležitou pravdu: potlačování emocí má velmi často negativní vliv na naše zdraví. Co dělá s našimi dětmi, když je nenecháme prožívat život? „Jsou tam nasnadě problémy ve vztazích,“ vysvětluje odbornice v magazínu Houpačky.

„Když vyrostete s tím, že nemáte žádnou hodnotu, ten pocit se násobí,“ říká výtvarnice Toy Box o své zkušenosti se sexuálním zneužitím. To zažila v dětství a trvalo roky, než si na trauma dokázala vzpomenout a začala ho správně léčit.

„První mýtus, který mě napadá, je ten, že jde o bezbolestný porod,“ říká dula Ivona Remundová. „Když žena předem ví, že její těhotenství skončí císařským řezem, vyrojí se kolem ní spousta nevyžádaných rad a pokusů o útěchu ve smyslu, že to bude aspoň míň bolet. Troufám si říct, že je to naopak, a že té bolesti je tam mnohem víc.“

„Bezradní rodiče někdy svoje dítě strachem paralyzují, aby je poslouchalo. Nějakou chvíli to asi funguje. Zároveň to výrazně zvyšuje úzkostnost dítěte. Má pak větší sklony na neznámé a nové situace reagovat úzkostí. Bojí se jet na školu v přírodě, bojí se spát samo u babičky,“ říká psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek.

„Můj život je chaos. Říkala jsem si, že jsem asi divná. Vloni na podzim jsem se odhodlala a šla si svoji diagnózu nechat potvrdit, nebo vyvrátit. Psychiatrička mi řekla už ve dveřích, že jsem jasná,“ popisuje Veronika Bártová moment, kdy se z ní stala oficiálně máma s ADHD. „Diagnóza byla úleva. Konečně to zacvaklo a říkala jsem si, že konečně vím, co to je.“

Trans a nonbinární děti a dospívající jsou v Evropě podle dostupných dat často terčem šikany. Kromě útoků ze strany spolužáků a spolužaček se jim navíc běžně nedostává zastání od pedagogů a pedagožek. „Jako terapeuti se často setkáváme s lidmi, kteří v dětství zažívali šikanu a nesou si následky,” říká v Houpačkách psycholog a psychoterapeut Miroslav Šubrt, který se queer psychologií zabývá.

„Šikana není na českých školách v každé třídě, ale v každé třídě má potenciál. Nikdy to není jen o agresorovi a oběti. Šikana je nemoc celého kolektivu a nejvíc záleží na tom, jestli ji skupina dovolí,“ říká Julie Mastná, odborná garantka organizace Jules a Jim, která pomáhá českým školám řešit šikanu.