Houpačky

„Výzkumy ukazují, že děti z duhových rodin jsou děti jako každé jiné, možná s větším respektem k jinakosti,“ cituje ze zahraničních dat Tereza Kadlecová. Se svou partnerkou vychovává dva syny a zároveň vede rodičovskou přípravku duhových rodin pro Prague Pride.

„Dnešní dospívající žijí ve velmi estetickém světě a už pro ně nejsou zajímavé ‚špinavé' drogy. Dbají o svou sebeprezentaci, chtějí o sobě říkat hezké věci,“ myslí si adiktolog Adam Kulhánek. „Není reálný cíl, že dítě návykovou látku nikdy neužije, to se nestane. Cíl je, aby experimentovalo v co nejpozdějším věku a co nejkratší dobu.“

„Nemáme dost zkrácených úvazků, nemáme místa ve školkách a dětských skupinách a nemáme ani nastavení společnosti na tuhle otázku – na pracující mámu malých dětí se kouká jako na krkavčí matku, která chce honit kariéru,“ říká Andrea Bohačíková, zakladatelka společnosti M.arter, která pomáhá rodičům s návratem a uplatněním na pracovním trhu. „A když už pak nějaká práce je, rodiče o sobě hrozně moc pochybují.“

„Nejde jen o to, co děti s technologiemi dělají, ale i o to, co kvůli nim vynechávají. Bývá to často spánek, a to i u těch nejmenších. Sledováním pohádek oddalujeme večerní uložení nebo místo odpoledního spánku pustíme tablet,“ říká výzkumnice Michaela Slussareff. Ta na základě nejnovějších dat, která reflektují děti různých věkových skupin a jejich užívání technologií, napsala knihu Hry, sítě a porno.

Láska nás většinou provází celým životem. Co ale ta první? Jak se pozná? A jak s ní zacházet? „Měli bychom ji brát vážně. Každá taková zkušenost nás naučí, jak reagovat na druhé,” vysvětluje rodičům v Houpačkách dětský psycholog Václav Mertin.

„Averze nesouvisí vůbec s chutí, ale s vědomím, že řepa je zdravá zelenina a to já nejím,“ říká Barbora Charvátová, autorka blogu Máma v kuchyni. „Snažím se, aby jídla byla hodnotná a zároveň atraktivní, což je ten největší oříšek. Co určitě nefunguje, je nucení. Mívám chvíle, kdy to poruším, ale nejlepší cesta je ta dlouhá a trpělivá. Ale to platí pro výchovu obecně.“

„Hrozně rádi zapomínáme na to, jaké to je být dětmi. Možná jsme se v té době necítili dobře. Možná si to nepamatujeme schválně. Ale i když to nemáme ve vědomé paměti, naše dětství ovlivňuje všechno a naše tělo si taky všechno dobře pamatuje ,“ říká Zdeňka Šíp Staňková, autorka projektu Děti jsou taky lidi.

Peníze, vztahy, uspořádání péče o děti, bydlení, práce, čas jen pro sebe. „Těžko z toho vypíchnout jeden problém. Vždycky pozoruju, že je to jeden velikánský balík – to je pro přetížené sólo rodiče typická situace,“ říká metodička poradenství Aperia Silvie Novotná. V Houpačkách představila podpůrný program pro sólo rodiče Naberte dech.

Attention deficit hyperactivity disorder, zkráceně ADHD, je neurovývojová porucha pozornosti s hyperaktivitou, často také impulzivitou. I když jde o legitimní poruchu, děti s touto diagnózou jsou často brány jako prostě nevychované, zlobivé a jednoduše problémové. Jak se dá ADHD řešit? A v jakém případě se má léčit, třeba prášky? Hostem Houpaček je lékař, zlínský dětský psychiatr Vítězslav Kouřil, který působí na dětském oddělení Baťovy nemocnice.

„Mýty vyvracíme pořád dokola. Trvá to a je to tak asi v pořádku. To, že jsou malé děti celoročně venku, je prostě nezvyk,“ říká předsedkyně Asociace lesních mateřských škol Tereza Valkounová. „Venku nacházíme to, co je v knížkách a v pracovních listech, skládačkách a hračkách. Jen to není na první pohled vidět,“ dodává.