Houpačky

Pokud chceme dítěti zajistit co nejlepší fyzický vývoj už od miminka, je dobré se spolehnout na přírodu a na intuici a neklást nevědomě dítěti do cesty překážky. Alespoň to tvrdí fyzioterapeutka Tereza Nováková.

„Děti se venku hýbou víc a líp než kdekoli jinde. V přírodě jsou pozornější a líp se učí, navíc si budují vztah k přírodě,“ říká ředitel vzdělávací organizace Tereza Petr Daniš. Ta se svým projektem Jděte ven! pomáhá školám i rodičům přenášet ven výuku i co nejvíc společného volného času.

Ruce, roušky, rozestupy určitě pomáhají v prevenci proti onemocnění a šíření viru covid-19, v rodinném životě s malými děti je ale stejně podstatným pravidlem pro přežití i udržet si dobré vztahy s nejbližšími a zapracovat na psychické pohodě.

Devatenáctiměsíční syn Evy Bláhové má fenylketonurii. Jde o vzácné onemocnění metabolismu, kdy i jeden kus sýra může malému pacientovi nenávratně poškodit mozek. „Neměli jsme s manželem tušení, že jsme zdraví přenašeči. Naším spojením vznikla 25% pravděpodobnost onemocnění,“ říká Eva Bláhová. Fenylketonurii má jedno ze sedmi tisíc dětí.

Jedna z prvních věcí, které po návratu z porodnice řešíte, je spánek miminka. Jedna část lidí ho dává do své vlastní postýlky a vyzbrojí se elektronickými chůvičkami a monitory dechu a dalšími vymoženostmi. Ta druhá část lidí spí s miminkem pohromadě v posteli, tak jak to lidští primáti dělali desítky tisíc let. Jaké jsou výhody prvního modelu?

Neklidné děti velmi citlivě reagují na podněty svého okolí. Jako malé často pláčou, jako větší jsou k nezastavení. „Neklid má dopad na celou rodinu, na rodiče i na sourozence neklidných dětí. Když rodiče nebo samotné dítě neklid nezvládají a negativně to ovlivňuje jejich život, není na co čekat,“ říká Tatiana Jopková, vedoucí programů pro rodiny s dětmi s ADHD v brněnském Centru pro rodinu a sociální péči.

„Těším se na to, že se zastavíme a budeme mít na sebe čas,“ shodují se mámy v novém dílu Houpaček o přípravě na vánoční svátky a o tom, jak se svými rodinami a dětmi prožívají advent. Kdo u nich doma nosí dárky a jak se v životě jejich rodiny, pokud vůbec, odráží adventní příběh? A shodují se na způsobu slavení Vánoc se svými protějšky?

„Dceři většinou nedává smysl dělat školní věci, tak je neděláme. Svoje děti do ničeho nenutím. Vysvětlím jim, co mi přijde důležité, a dál to nechávám na nich. Je to jejich život,“ říká Zdeňka Šíp Staňková, propagátorka unschoolingu a sebeřízeného vzdělávání, která svoji dvanáctiletou dceru učí od začátku školní docházky doma.

Filosofické myšlení a tázání u dětí dokáže být překvapivě hluboké a měli bychom ho rozvíjet. Na tuto disciplínu se soustředí celý obor nazývaný zkratkou P4C. Jeho metodou však není nutit děti uvažovat nad zadanými filosofickými otázkami, ale spíš naučit je se správně ptát.

Caroline Ewing-Haupt zažila traumatický porod, kdy ji lékaři donutili navzdory jejímu přání a diagnóze porodit jinak, než očekávala. „Když ze mě dceru konečně vyrvali, vznikla mezi námi zeď. Už osmnáct měsíců se s tím vším nedokážu vyrovnat. Že dceru miluju, nedokážu říct dodnes,“ říká Caroline, která se propadla do hlubokých poporodních depresí. O nich teď mluví proto, aby ženy, které se jimi trápí, vyhledaly včas odbornou pomoc.