Hovory

Divadelní a filmový režisér Miroslav Bambušek se vyučil jako zámečník a opravuje i hodinové stroje na kostelech. „Určitě to není tak, že bych věděl, jak se režíruje. Každá práce vyžaduje jiný rozvíjející přístup a také tomu musím věřit. Musí to pro mě být silné téma, do kterého si vezmu dobré parťáky. Pak může přicházet i něco dalšího. Ale nejsem režisér v tom smyslu, a nechci nikdy být, že bych frkal čtyři inscenace za rok. To nebudu dělat nikdy,“ popisuje v pořadu Hovory.

„Když jde o věc, ego musí ustoupit, protože je na překážku. Dřív nebo později totiž zjistíte, že se pouze s egem daleko nedostanete a potřebujete i nějakou tu pokoru. Pokud chcete udělat nebo prosadit dobrou věc, musíte nejdřív z dění trochu poodstoupit,“ popisuje nejen svou práci architekta Norbert Schmidt, vedoucí Centra teologie a umění při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.

„Kanárské ostrovy jsou mou největší srdcovkou, a to právě proto, že to jsou šťastné ostrovy, jak se jim také dřív říkalo,“ říká lodní kapitán, instruktor a pedagog Jiří Kučera. Je tam podle něj nejlepší klima na světě, a to přesto, že ostrovy obklopuje velký živel. „Jsou tam ale i hory, Atlantik, krásná příroda a mám pocit, že tam najdete úplně vše,“ dodává.

„Psychiatrie se stává řemeslem – kolegové mi ta slova doufám prominou,“ tvrdí psychiatrička Tereza Formánková. „Abychom mohli někoho úspěšně provázet jeho potížemi až ku zdraví nebo ke zlepšení stavu, potřebujeme komplexní přístup. A ten spočívá i v tom, že nejen dobře vybereme léky, ale podíváme se i na jeho příběh. Jak se sebou ten člověk zachází, kde má slabiny a trhliny, kde si sám ubližuje. Jinak efekt léků propadává a postupně skomírá,“ dodává v pořadu Hovory.

„Už někdy v pubertě jsem terorizovala rodiče k třídění plastů a odpadků. A to byla ještě 90. léta a nebyl to takový trend. Sdílení textilu je novinkou, ke které jsem se dostala nějakým přirozeným způsobem. Nešlo o nějaký šokový moment,“ popisuje Kristýna Holubová, spoluzakladatelka neziskové organizace Swap Prague.

Broumov chce zabojovat o titul Evropské hlavní město kultury roku 2028. „Celé usilování o titul je pro mne osobně snaha dostat hlas a větší pozornost pro naše témata. Ne nutně proto, abychom zásadním způsobem místo proměňovali, ale připadá nám, že je potřeba se na ně zaměřit,“ říká podnikatel a filantrop Jan Školník.

„Kdybychom sami sebe tolik neprožívali, asi by nám bylo líp – jen si říkám, jestli se to dá takto lehce zařídit. Současná doba je složitá a jsme vystaveni mnoha vlivům,“ říká psychoterapeutka Alžběta Candia Muñoz, která je také ředitelkou neziskové organizace Home Start Česká republika. „Jsou tady média – i ta sociální –, máme mnoho informací a někdy jsme přehlceni. To vytváří napětí v tom, jaká je má hodnota, kdo a co jsem. Plete se do toho i vliv osobní historie,“ přidává.

Prozaička, překladatelka a redaktorka nakladatelství Slávka Poberová přiznává, že je feministkou. „Myslím, že dnešní feministky by asi na mne dost nevražily, protože jsem přesvědčená, že ženy jsou na stejné úrovni jako muži a není mezi nimi rozdílu. Samozřejmě, muži mají větší mozky i sílu, ženy mají zas jiné přednosti a dohromady to dává produktivní celek,“ říká v pořadu Hovory.

Známý sochař David Černý nesnáší označení výtvarník. „Sochař, výtvarník a pak ještě vedle toho stojí slovo kumšt – to všechno je pro mne urážlivé a vždy jsem to nesnášel. Takže sochař, pilot, potápěč, ale nikdy výtvarník,“ říká hned v úvodu pořadu Hovory. Černý 1. dubna otevírá své muzeum, kterému říká musoleum.

„Nikdy jsem neplánoval, že budu architektem. Možná, že mi to pomáhá v tom, že ani nemám ambici vytvářet nějaký individuální autorský rukopis,“ říká oceňovaný architekt Rudolf Netík v pořadu Hovory. „V mých očích architektura rozhodně není volné umění – obzvlášť v dnešní době, kdy je způsob navrhování a komunikace extrémně demokratický, takže ani není účelem, aby vznikala silná autorská díla.“