„Rozhlas je z mého pohledu nastavený dobře – je vitální a funguje dobře. Samozřejmě, že bude potřeba udělat organizační a nějaké programové změny. Ne ale tak velké jako v televizi, kterou čeká výrazný lifting,“ říká nový generální ředitel RTVS, tedy slovenské televize a rozhlasu Ľuboš Machaj.

„Jiřího Suchého jsem poslouchal už v prenatálním stavu, protože když mne máma čekala, tak celé dny přehrávala jeho desky a poslouchala jeho písničky v rádiu. Tak mi vlastně způsobila ,infekci‘ Semaforem,“ popisuje ředitel nakladatelství Galén Lubomír Houdek s nadsázkou.

„My zahradní architekti s napětím čekáme, jak náš projekt dopadne. To samozřejmě nemůžeme zákazníkům říct – že nevíme, co z toho bude, ale je tady stále a pochopitelně vliv přírody,“ popisuje pedagog fakulty Agrobiologie potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity v Praze a zahradní architekt Pavel Matiska.

„Zvonařství je velmi renezanční řemeslo. Velmi jej obdivuji. Zvonař musí pojmout řadu primárně ne úplně sourodých řemesel. Ovládat musí chemii, fyziku, metalurgii, zároveň rozumět sochařství, rozumět hudbě, akustice,“ říká Ondřej Boháč, muž několika profesí, toho času asi nejznámější pražský zvoník, respektive zvonař.

„Rusové se chovají jako nějaký vrah, který přijde k vám domů do 3+1, zastřelí tchána a tchyni, znásilní manželku, vyžene dětí do nějakých táborů v hloubi ruské stepi. A pak řekne: ,Mé podmínky jsou takové a takové a já vás obsadím, vy zůstanete v kuchyni. Podepište‘,“ uvažuje ředitel ostravského studia České televize a dlouholetý zahraniční televizní a rozhlasový zpravodaj Miroslav Karas.

„Ve Vietnamu mají lidé až nekritický obdiv k učiteli. Studenti si jen málokdy na cokoliv stěžují. Já je i vybízím, aby řekli, když se jim něco nelíbí,“ popisuje Čech Ondřej Slówik, který už deset let žije v Ho Či Minově městě, kde vede katedru anglistiky na zdejší soukromé univerzitě.

„První dům, který jsem postavil hned po škole, jsem zasypal do země. A pak jsme seděli s kamarádem při vínku, který se ptal, co ten můj krtek – a název byl na světě. Hned druhý den jsem nechal značku zaregistrovat,“ popisuje vznik „krtkodomů“ slovenský stavitel a architekt Martin Pribila.

Narodila se v Československu Indonésanům, kteří se v 60. letech přistěhovali za studiem. V dospívání se nechala adoptovat babičkou, která žila v Jakartě. A jako Evropanka se musela podřídit téměř kastovnímu řádu. Od té doby je Juanita Kansil ženou na pomezí dvou světů.

„Změnit hlasy a charaktery postav, které namlouvám, umím ve vteřině. Je to jen technika,“ popisuje Jiří Lábus. Spolu s Oldřichem Kaiserem a mistrem zvuku Milošem Kotem už 31 let natáčejí rodinku Tlučhořových. „Vlastně žijí s námi – netočíme už ani ve studiu, ale u mě v bytě. V kuchyni, která má okno do dvora a je tam ticho, si vždy sedneme, dáme si kafe a říkáme si, o čem ten další díl bude,“ dodává.

Dokáže zprostředkovat ještě opravdu malým dětem historické události a postavy. Spisovatel, scénárista, malíř a ilustrátor Oldřich Selucký staví na dobrodružných příbězích a mladých nebo přímo dětských hrdinech, s nimiž se mohou čtenáři ztotožnit a skrze které poznávají i časy dávno minulé. Příkladem je kniha pro nejmenší o svatém Václavu, která vychází právě v těchto dnech.